❦
Neděle 1. dubna 1877 – Velikonoce
Spolu s Doenhoffem jsem napsala asi dvacet dopisů tohoto znění: „Dnes večer v šest hodin u Akvária — bezpodmínečně.“ Mnoho se jich chytilo. A zvláště ti vážní Prusové z knížecí suity,1 kteří tam všichni šli tajně jeden před druhým. Doenhoff sledoval tuto scénu s námi z balkonu.Dimanche 1er avril 1877 - Pâques J’ai écrit ensemble avec Doenhoff une vingtaine de lettres ainsi conçues: « Ce soir à six heures près de l’Aquarium absolument ». Beaucoup y ont été pris. Et surtout les graves Prussiens de la suite du prince, qui y sont allés tous en cachette les uns des autres. Doenhoff a assisté avec nous à cette scène, du balcon.
Napsala jsem i Larderelovi — pak jsem poslala Rosalii dopis stáhnout; v tom dopise jsem neskrývala, že je to Violette, abych ho lépe nachytala. Na ulici Chiaja jsme ho potkaly tak náhle, že jsem se rozčílila. Jeho pozdrav mi připadal chladný a váhavý — Dina mi podávala fialky, já jsem je hodila na dlažbu, požádala jsem, abychom šly domů, a uzavřela jsem se do ticha, jako by mi je vnukl strach.
J’avais aussi écrit à Larderel, puis j’ai envoyé Rosalie retirer la lettre dans laquelle je ne cachais pas que c’est Violette, pour le mieux attraper. Nous l’avons rencontré à la rue de la Chiaja d’une façon si brusque que je me suis mise en colère. Son salut me parut froid et hésitant; Dina me tendait des violettes je les ai jetées sur le pavé et demandant à rentrer je me suis renfermée dans un silence qui semblait causé comme par une peur.
Vstupovaly jsme na Chiaju (riviera di) — a i on pěšky se dvěma ledajakými lotry. Vyšla jsem na balkón, on procházel Villou a díval se na mě, já totéž — na křižovatce zanechal přátele a vrátil se do hotelu, přímo pod balkón. Vrátila jsem se do pokoje a jak jsem se třásla, jak mi srdce bušilo pět minut — ví to jen Bůh. Dopis jsem nechala znovu doručit — a když jsem ho viděla vcházet, zachvátila mě zuřivá horečka dostat ho zase zpátky.
Nous entrions dans la Chiaja (riviera di) et lui aussi à pied avec deux chenapans quelconques. Je me mis sur le balcon, il passa dans la Villa en me regardant, ce que je faisais de mon côté, arrivé à la traverse il laissa ses amis et rentra à l’hôtel, juste au-dessous du balcon. Je suis revenue dans la chambre et ce que j’ai tremblé, ce que mon cœur a battu pendant cinq minutes. Dieu seul le sait. J’avais fait replacer la lettre, en le voyant rentrer je me mis dans une fièvre enragée pour ravoir la lettre.
Rosalie mě našla lapající po dechu na podlaze. „Mám ho, ten dopis!“ vykřikla. Ach!
Rosalie m’a trouvé haletante sur le carreau. - Je l’ai la lettre ! me cria-t-elle. Ah !
„A Bijou?“ zeptala jsem se a trhala papír na třicet šest kousků. „Ptal se, jestli jsou ty dámy doma…“ „A vy jste řekla?!!!“ „Řekla jsem, že jste sama…“ „Nešťastnice!!“
- Et Bijou ? demandai-je en déchirant le papier en trente-six morceaux. - Il a demandé si ces dames sont chez elles... - Et vous avez dit ?!!! - J’ai dit que vous étiez seule... - Malheureuse !!!
Nevadí — ten pohyb byl správný... Uklidněná znovu nastupuji do kočáru. A mám ještě opravdové potěšení Bijou znovu spatřit — pořád se svými pobočníky! Jaká mánie být stále plukovníkem celého houfu vojáků i civilistů, živit je a tím se ničit!! Předali nám jeho navštívenky. Proč? Poslala jsem mu polichinela. Hořím touhou ho vidět a ukázat, že nejsem hloupá. Kolem šesti byl u svého okna jako opravdový vrátný.
C’est égal, le mouvement était bon... je remonte en voiture rassérénée. Et j’ai encore le vrai plaisir de revoir Bijou toujours avec ses aides de camp ! Quelle manie d’être toujours le colonel d’un tas de militaires et civils, de les nourrir pour se ruiner !! On nous a remis ses cartes. Pourquoi ? Je lui ai envoyé un polichinelle. Je brûle de le voir pour montrer que je ne suis pas imbécile. Vers six heures il était devant sa fenêtre comme un vrai concierge.
Vrátily jsme se — za pět minut byl u mě na balkóně. Začala jsem dost živě hovořit, červenala jsem se při každé větě. Velice mě popudilo, když jsem viděla, jak Dině říká pár bezvýznamných slov. Ona se smíchem ujišťuje, že tato žárlivost je nejkrásnějším komplimentem, jaký kdy dostala.
Nous sommes rentrées, cinq minutes après il était près de moi sur le balcon. Je me mis à causer assez vivement, rougissant à chaque phrase. J’ai été très impatientée de le voir dire deux mots insignifiants à Dina. Elle assure en riant que cette jalousie est le plus beau compliment qu’on lui ait jamais fait.
Den trojnásobně pozoruhodný: 1. dubna, Velikonoce a představení velmi krásného, velmi vznešeného, velmi rozkošného, velmi skvělého prince de Melissano! Procházel s přítelem — spatřil Larderela na našem balkóně, ten skvostný opičák sepjal ruce, já jsem kývla na Bijou, který udělal gesto, Melissano vystoupil z kočáru, vyšel do patra a nechal se představit — pravý šašek, jakým je. Larderel na mě působí podivně.
Jour triplement remarquable : 1er avril, Pâques, et présentation du très beau, très illustre, très ravissant, très grand prince de Melissano ! Il passait avec un ami, voyant Larderel sur notre balcon, ce superbe singe joignit les mains, je fis un signe de tête à Bijou qui fit un geste, Melissano descendit de voiture, monta l’étage et fut présenté comme un vrai bouffon qu’il est. Larderel me fait un drôle d’effet.
Ce soir à l’Opéra, la même loge qu’au Veglione, et gracieusement encombrée par six chevaliers de la Violette. Melito, Caracciolo, Melissano, Marini, Campomarino et Bijou.
Rozkvétala jsem, jak mě všichni obklopovali. Bijou žertuje. Je mámin manžel, my jsme jeho dcery, Campomarino jeho syn — můj bratr. Vypráví mámě celý příběh, ta se stahuje do koutu. Nejsem hloupá — ba naopak. Konečně! Postavil se mezi mě a Dinu a složil Dině poklonu za její kučery — a já jsem se nemohla zdržet poznámky, že má špatný vkus. Díky skoro obecnému rozhovoru, protkanému škádlením s Larderelem, byl večer rozkošný.
Je m’épanouissais d’être entourée. Bijou blague. Il est le mari de maman, nous sommes ses filles, Campomarino son fils, mon frère. Il raconte toute une histoire à maman qui se retire dans un coin. Je ne suis pas bête, au contraire. Enfin ! Il se mit entre moi et Dina et fit compliment à cette dernière sur ses boucles, ce à quoi je ne pus m’empêcher de répondre qu’il avait mauvais goût. Une conversation presque générale émaillée d’agaceries avec Larderel m’a rendu la soirée charmante.
„Jaké rozkošné fialky máte,“ řekl tlumeně. „Ano, nosím je vždy.“ „V Neapoli je fialek mnoho. Mají zrovna sezonu, ale moje jsou uvadlé, brzy už nebudu mít co uždibovat,“ dodala jsem a nechala si spadnout na klín půlku kvítku. „Dovolíte-li, pošleme vám jiné,“ řekl, sebral, co jsem odhodila, a vložil si to do úst. „Zdá se mi,“ řekla jsem s úsměvem, „že jsme vám to již povolily.“
- Quelles charmantes violettes vous avez - dit-il en baissant la voix. - Oui, j’en porte toujours. - Il y a beaucoup de violettes à Naples. - C’est la saison, mais les miennes sont fanées, je n’en aurai plus bientôt pour manger - ajoutai-je en laissant tomber sur mes genoux une moitié de fleur. - Si vous permettez, nous vous en enverrons, dit-il en ramassant et mettant dans sa bouche ce que j’avais jeté. - Il me semble, dis-je en souriant, que nous vous l’avons déjà permis.
Dnes večer mě neděsí! Jaké štěstí. „Vzpomínáte si,“ pokračoval, „na ten večer, kdy jste mě prosila, abych vám nabídl rámě při odchodu z toho divadla?“ „Myslím, pane, že jsme tu s vámi poprvé…“ „Ano, ale tam, v sále… kde jsem jedl tu půlku…“ „Počkejte!“ A vytáhla jsem z kapsy sušený fík, dala mu půlku — a snědli jsme ho jako večer na velkém maškarním plese.
Il ne me fait pas peur ce soir ! Quelle chance. - Vous vous souvenez reprit-il, du soir où vous m’avez prié de prendre le bras pour sortir de ce théâtre ? - Je crois Monsieur que nous y sommes avec vous pour la première fois... - Oui, mais là, dans l’enceinte... où j’ai mangé la moitié... - Attendez ! Et tirant de ma poche une figue sèche, je lui en donnai la moitié et nous l’avons mangé comme le soir du Veglione.
Mluvilo se o dobrotě, já jsem vychvalovala máminu. „Někdy se kvůli tomu hádáme,“ řekla jsem Larderelovi, „máma je příliš dobrá.“ „To proto, že vy jste zlá.“ „To mám po otci, po vás.“ „Vše dobré, co máte, pochází ode mne.“ „Ach, jistě… ale ne, vážně — jsem výborná, jenom…“ „Ne vždy.“ „Stávám se zlou, když mě někdo trápí.“ „Tyto dny jste byla zlá, ale někdy jste dobrá…“ „Kdy?“ „Ten den, kdy jste jela pro vaši paní tetu do Cancella.“ „Nemám pravdu? Ale nemluvte o tom před mámou — ta výprava mě přišla dost draho…“ „Přišli na to, že jste poslala depeši?…“ „Ano… a máma se velmi zlobila — nikdy tedy nemluvte o Cancellu před ní…“ „Ale mezi sebou o tom mluvit můžeme…“ „Ano…“ „Proč jste to udělala?“ „Abych provedla šprým…“ „Předčasný apríl?“ „Právě tak — bylo to pro zábavu.“ „Jet přímým vlakem hodinu a hned se vrátit — to je krásná zábava!“ „Bavilo vás to tedy?“ trval na svém. „Ano, protože mi to dělalo radost,“ odpověděla jsem směle… a dívala se mu přímo do očí.
On parlait de bonté, je vantais celle de maman. - Nous avons quelquefois des querelles à ce sujet, dis-je à Larderel, maman est trop bonne. - C’est parce que vous êtes mauvaise. - Je tiens cela de mon père, de vous. - Tout ce que vous avez de bon vient de moi. - Oh ! c’est certain... mais non, sérieusement je suis excellente, seulement... - Pas toujours. - Je deviens mauvaise quand on me tourmente. - Vous étiez méchante ces derniers jours, mais quelquefois vous êtes bonne... - Quand ? - Le jour que vous êtes allée chercher Madame votre tante à Cancello. - N’est-ce pas ? Mais n’en parlez pas devant maman; cette excursion m’a coûté assez cher... - On a su que vous aviez envoyé la dépêche ?... - Oui... et maman a été très fâchée, aussi ne parlez jamais de Cancello devant elle... - Mais nous pouvons bien en parler entre nous... - Oui... - Pourquoi avez-vous fait cela ? - Pour faire une farce... - Un premier avril anticipé ? - Justement, c’était pour m’amuser. - Aller en train direct pendant une heure et revenir tout de suite, le bel amusement ! - Cela amusait donc ? insistait-il. - Oui, puisque cela me faisait plaisir - répondis-je hardiment... en le regardant en face.
Melissano mi něco říkal, ostatní se dívali. Konečně jsem pochopila, že mi Melissano lichotí a říká: „Jistě jste si všimla, jak jsem toužil být vám představen.“ „Pokud člověk není slepý.“ „Byl jsem dokonce drzý — nezlobila jste se?“ „Ach, nepřikládala jsem vám dost důležitosti.“ „Ale udělal jsem na vás špatný dojem?“ „Bože ne — kdybyste mi byl příliš nesympatický, nenechala bych vás sedět za sebou…“ „Tedy spíše dobrý dojem…“ „Ani to ne, [Nečitelná slova] ale strašně jste mě rozesmál — zvláště tyto dny, nemohla jsem se na vás podívat… pokud jde o ostatní — naprostá lhostejnost.“ „Jaké strašné slovo! Tím slovem ženy vraždí…“ „Je mi líto, pane, ale budu vás tedy muset každý den ubíjet… Říkáte markýz?…“
Melissano me disait quelque chose, les autres regardaient. Enfin je compris que Melissano me faisait des compliments et me disait : - Vous avez sans doute remarqué comme je désirais vous être présenté. - A moins d’être aveugle - J’ai même été impertinent, vous ne vous êtes pas fâchée ? - Oh ! je ne vous accordais pas assez d’importance. - Ah ! mais je vous ai fait une mauvaise impression ? - Mon Dieu non, si vous m’étiez par trop antipathique je ne vous laisserais pas assis derrière moi... - Alors c’est plutôt une bonne impression... - Non plus, [Mots illisibles] mais vous m’avez causé un rire fou, surtout les derniers jours je ne pouvais pas vous voir... pour le reste, indifférence complète. - Quel mot affreux ! C’est avec ce mot là que les femmes assassinent... - Je suis désolée Monsieur, mais je serai donc obligée de vous assommer tous les jours... Vous dites marquis ?...
Je třeba je nazývat jejich tituly — jinak se člověk neorientuje, leda říkat pan ten a ten. Campomarino mi říkal cosi... nevím co. Byla jsem pod vlivem Bijou, který posílal přátelská znamení důstojníkovi par excellence4 a jakési jiné uniformě. Tito dva Marsové,5 s ústy dokořán a očima upřenýma na mě s výrazem obdivu, mi udělali opravdovou radost — protože to bylo před Bijou a Bijou na to upozornil Melissana. Vždycky to něco přidá, když člověk vidí, jaký dojem dělá na druhé.
Il faut bien les nommer par leurs titres, sans cela on ne s’y reconnaîtrait pas à moins de dire Monsieur un tel. Campomarino me disait quelque chose... Je ne sais quoi. J’étais sous l’empire de Bijou, qui faisait des signes d’amitié à l’officier par excellence et à un autre uniforme. Ces deux Mars, les bouches béantes et les yeux fixés sur moi avec l’expression de l’admiration m’ont fait un réel plaisir, parce que cela a été devant Bijou, et que Bijou l’a fait remarquer à Melissano. Cela ajoute toujours quelque chose de voir l’impression des autres.
Dlouho jsme čekaly ve foyeru, řádně eskortovány. Melissano, když mi nabídl rámě, sklidil úspěch — málem mu zatleskali. Je to šašek celého města. Smála jsem se se všemi. napříč stránkou Jeho touha být vám představen se stala příslovečnou. Larderel se díval na všechny, kdo jako my čekali na kočáry, s tak pošetilým výrazem, že mě to bolelo. Chyběla mu jen Righi!
Nous avons longtemps attendu au foyer, dûment escortées. Melissano me donnant le bras a été un succès, on l’a presque applaudi. C’est le bouffon de la ville. J’ai ri avec les autres. en travers Son désir de vous être présenté était devenu proverbial. Larderel regardait tous ceux qui attendaient comme nous leurs voitures, d’un air tellement fou que cela me faisait peine. Il ne lui manquait que la Righi !
Odvezly jsme ho — půjde spát do třetí, pak hrát, a v šest ráno vyzkoušet dostihové koně. Odnesl si mámin náramek a malý želvovínový6 hřebínek ode mě. Vkládá ho do vlasů — byla jsem nadšená při pomyšlení, že si do svých vložím něco, čeho se on dotkl.
Nous l’avons ramené, il va dormir jusqu’à trois heures puis jouer et à six heures du matin essayer ses chevaux de courses. Il a emporté le bracelet de maman et un petit peigne en écaille de moi. Il se le pose dans ses cheveux, j’étais enchantée en pensant que je remettrai dans les miens quelque chose qui l’aura touché.
Víte, co vyprávěl mámě? Zápal, s nímž vyprávěl, byl již pro mě urážkou! Mluvil o té ženě!! Stále ještě zuří na Niccoliniho, který ho zesměšnil: „Už ji nemiluji, ale zesměšnil mě.“ Ta žena je stavěna jako bohyně, jako nikdo. Ubohý blázen!
Vous savez ce qu’il a raconté à maman ? L’intérêt qu’il prenait à raconter m’était déjà une offense ! Il parlait de cette femme !!! Il est encore furieux contre Niccolini qui l’a rendu ridicule, je ne l’aime plus, mais il m’a rendu ridicule. Cette femme est faite comme une déesse, comme personne. Pauvre fou !!
Ach, jaká to krásná pomsta na Niccolinim. Zatímco byl Niccolini nemocný, šel otevřeně přenocovat k Righi, dal jí tisíc franků a řekl před služebnictvem při odchodu od ní: „Zesměšnil mě, když jsi byla se mnou — teď jsi s ním a já zesměšním jeho. Odnes těch tisíc franků svému milenci!“
Oh ! la belle vengeance qu’il a tiré de Niccolini. Pendant que Niccolini était malade, il est allé ouvertement passer la nuit avec la Righi, il lui a donné mille francs et dit devant les domestiques en sortant de chez elle. Il m’a rendu ridicule pendant que tu étais avec moi, à présent c’est avec lui que tu es et c’est moi qui lui rend le ridicule. Va porter ces mille francs à ton amant !
Kdyby to byl jiný člověk, možná bych zatleskala — ale je mi Larderela líto a stydím se za něj. Rozzuřuje mě, uráží mě!! Jeho dcera má dva roky. Dal jí sto tisíc franků. „Jsem klidný,“ říká, „dostane těch šest tisíc franků ročně!“ „Možná není vaše?“
Si c’était un autre homme j’aurais peut-être applaudi, mais Larderel me fait pitié, honte. Il m’enrage, il m’offense !!! Sa fille a deux ans. Il lui a donné cent mille francs. - Je suis tranquille, dit-il, elle recevra ces six mille francs par an ! - Elle n’est peut-être pas à vous ?
„Možná — vím, že je od té ženy, a zbytek — kdo to může vědět? Kašlu na svět i jeho mínění — moji rodiče, nakonec i Král mi chtěli zjednat postavení — nic jsem nechtěl. Na všechny kašlu. Ale klidný budu, až Niccolini bude mrtvý. Jsem schopen mu zajistit nůž do žeber v pěkně tmavé uličce — postavil jsem dům, měl jsem ženu, domov — a to vše je rozbito, zničeno za hodinu. Nepotřebuji nic — piju, hraju, dělám výtržnosti a vracím se domů v šest ráno, kde nalézám... vše, co potřebuji. Byl jsem hotov ji pojmout za ženu... Pojměte ji tedy teď — to je originálnější!!!“
- Peut-être, je sais qu’elle est de cette femme, le reste qui peut savoir ? Je me moque du monde et de son opinion, mes parents, le Roi enfin a voulu me faire une position, je n’ai rien voulu. Je crache sur tout le monde. Mais je ne serai tranquille que lorsque Niccolini sera mort. Je suis capable de lui procurer un coup de couteau dans une rue bien noire, j’ai bâti une maison, j’avais une femme, un foyer et tout cela est brisé, anéanti en une heure. Je n’ai besoin de rien, je bois, je joue, je fais du tapage et rentre à six heures du matin chez moi où, je trouve... tout ce qu’il me faut. J’étais prêt à l’épouser... Epousez-la donc maintenant, c’est plus original !!!
Jsem rozhořčena, zraněna, bez sebe — když jsem sepsala ty hanebnosti, které mi máma přetlumočila a které jsem zčásti sama slyšela. Spravedlivá nebesa! Co je to za člověka! Boží dobroto, co to říká? Je tedy pravda, že je opravdu šílený!!! Já bych chtěla něco provést té Righi! Té dceři! Má dceru, mluví o ní, možná ji miluje!!! Ach, Bože můj a Panno Mario, dejte, ať to tak není! To jsem si tedy vybrala! Odpad kurtizány, tanečnice!! A stále se mu po ní stýská!! A vrátil by se, kdyby ona chtěla a kdyby to nebylo tak hanebně směšné!!!
Je suis indignée, blessée, pâmée, après avoir écrit ces infamies qui m’ont été rapportées par ma mère et que j’ai en partie entendues moi-même. Juste ciel ! Qu’est-ce donc que cet homme !! Bonté Divine que dit-il donc ? C’est donc vrai qu’il soit vraiment fou !!! C’est moi qui voudrais faire quelque chose à la Righi ! A la fille ! Il a une fille, il en parle, il l’aime peut-être !!! Oh ! Mon Dieu et Sainte Vierge Marie faites que cela ne soit pas ! C’est donc cela que j’ai choisi ! Le rebut d’une courtisane, d’une danseuse !! Et il la regrette encore II Et il reviendrait si elle voulait et si ce n’était pas si infâmement ridicule !!!
Nikdy v životě mě žádný cizí příběh tak nerozrušil.
Jamais de la vie une histoire étrangère ne m’a émue à ce point.
Čím je mi ten muž?
Que m’est cet homme ?
Dávám pozor na všechno, protože jsem jako trpělivý a neúnavný chemik, který probdí noci nad svými křivulemi, aby nepropásl okamžik, kdy nastane očekávaný a vytoužený účinek. Zdá se mi, že ono přijde každým dnem, a hledám a přemýšlím... a co já vím.
Je fais attention à tout parce que je suis comme le chimiste patient et infatigable qui passe des nuits devant ses cornues pour ne pas perdre l’instant où se produit l’effet attendu et désiré. Il me semble que cela va arriver tous les jours et je cherche et je pense... et que sais-je.
Zkoumám se zvědavě a užaslýma očima a ptám se napůl vyděšeně, napůl posměšně: Není to snad náhodou ono? Jenže jsem si o tom udělala takové mínění, že jsem dospěla k přesvědčení, že to neexistuje, anebo že už to bylo a není to nic zvláštního. Ale co potom všechny mé představy, a knihy, a básníci...
Je m’examine curieusement et avec des yeux ébahis, je me demande moitié effrayé, moitié railleuse : Est-ce que, par hasard ce serait cela ? Mais je me suis faite une telle opinion de cela que je suis arrivée à croire que ça n’existe pas ou bien que ça a déjà été et que ce n’est rien de fameux. Mais alors toutes mes imaginations, et les livres et les poètes...
Že by básníci měli tu drzost vymyslet něco, co neexistuje, jen aby tím zakryli přirozenou špínu? Ne... jinak by se nedalo vysvětlit, proč dáváme jednomu přednost před druhým...
Les poètes auraient-ils eu l’audace d’inventer quelque chose qui n’existe pas pour en couvrir la saleté naturelle ? Non... autrement on ne s’expliquerait pas les préférences...
Byla jsem v Nice za silné epidemie té nemoci, kterou nikdy nejmenuji, a každý den jsem u stolu říkala: „Jen abychom odjeli, tolik se bojím, aby ta epidemie nepřešla z Paříže do Nice.“ Ještě jsem to říkala a ještě jsem na epidemii čekala, když už přešla a napáchala ve městě strašlivé škody. Pořád jsem na ni čekala.
J’étais à Nice pendant une forte épidémie de la maladie que je ne nomme jamais et tous les jours je disais à table: “Pourvu que nous partions, j’ai si peur que cette épidémie ne passe de Paris à Nice”. Je disais encore cela et j’attendais encore l’épidémie, quand elle était déjà passée ayant fait d’affreux ravages dans la ville. Je l’attendais toujours.
Bude to se mnou stejné? Budu se ptát, zda mám vystoupat po schodech, když už mám polovinu za sebou?
Serai-je dans le même cas, et demanderai-je si je dois monter l’escalier en ayant déjà franchi la moitié ?
Až to přijde, nebude už pochyb. Zatím jste si jistě stejně jako já všiml, že se s Violette děje něco nového. Violette to poznává, chce se z toho vytrhnout a nezmůže nic, jako v noční můře.
Quand cela sera, le doute n’existera plus. En attendant vous vous êtes aperçu comme moi qu’il se passe chez Violette quelque chose de nouveau. Violette le reconnaît, veut se secouer et ne peut rien comme dans un cauchemar.
Otec, manžel té Righi! Tohle mě rozčiluje, tohle mě dráždí!
Père, mari de la Righi ! Voilà ce qui m’énerve, m’agace !
Sama žasnu, že mluvím vážně — a směji se a říkám, že to není vážné.
Je suis ébahie de parler sérieusement, et je ris et je dis que ce n’est pas sérieux.
Kdo by věřil, že mě vážně dráždí, když slyším o tomhle mluvit! Poslouchala jsem mámu z neodolatelné zvědavosti a co chvíli jsem vstávala, jako bych chtěla odejít, tak jsem byla podrážděná. Kdybych se nepovažovala za někoho jiného, nikdy bych nevychrlila tolik hloupostí a nenechávala bych je tu, když je čtu znovu. Číst znovu svůj deník a neposlat ho k čertu — to je vzácnost.
Croirait-on que je sois agacée sérieusement en entendant parler de cela ! J’écoutais maman par une irrésistible curiosité et à chaque instant je me levais comme m’en aller, j’étais agacée. Si je ne me considérais pas comme une autre personne je ne débiterais jamais autant de niaiseries et je ne les laisserais pas en les relisant. Relire son journal et ne pas le jeter au diable, voilà une rareté.
A pak se mi teď zdá, že přeháním. A je to pravda. Jsem přehnaná bytost; tak jako klavír naladěný o půl tónu výš — ladí čistě, ale přehnaně.
Et puis, à présent il me semble que j’exagère. Et c’est vrai. Je suis une personne exagérée; ainsi comme un piano d’un demi-ton trop haut, il est juste mais exagéré.
Poznámky
Pozn. překl.: Suite — doprovod, průvod; Prusové ze suity knížete, kteří byli v Neapoli jako součást jeho dvora. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Veglione“ — velký maškarní ples. ↩
Pozn. překl.: Chevaliers de la Violette — rytíři Fialky; Mariino označení pro skupinu obdivovatelů. Violette (Fialka) je její tajný pseudonym v korespondenci. ↩
Pozn. překl.: Par excellence — v pravém slova smyslu, především (výraz zdomácnělý i v češtině); Marie tím myslí „důstojníka jako takového“, tj. onen přítomný vzor důstojnické postavy. ↩
Pozn. překl.: Mars — římský bůh války; Marie metaforicky označuje ty dva uniformované muže jako „Marse“. ↩
Pozn. překl.: Peigne en écaille — hřebínek ze želvoviny (rohovina želvy); módní doplněk 19. století. ↩