❦
Sobota 31. března 1877
V půl jedenácté — jestliže budeš před jedenáctou na Chiaji, víš, co se ti přihodí. Ležela jsem v posteli, a pět minut před jedenáctou už jsem byla pěšky v zahradě na Chiaji, jež se jmenuje, jak ví každý pes, Villa Reale, zkráceně villa. Po hodině nuceného pochodu — jsem tu. Teď musím psát několikrát denně.Dix heures et demie si avant onze heures tu seras à la Chiaja il t’arrivera tu sais quoi. J’étais couchée et à onze heures moins cinq minutes j’étais à pied dans le jardin de la Chiaja qui se nomme comme le savent tous les chiens, Villa-Reale, par abréviation villa. Après une heure de marche forcée me voici. A présent il faut que j’écrive plusieurs fois par jour.
„V hotelu du Louvre jsou dvě velmi hezké ruské slečny,“ řekl mámě, a ještě se obrátil k Dině: „Jaký rozkošný klobouk máte, slečno! A jste obdivuhodně učesána, ty kučery jsou rozkošné.“
- Il y a à l’hôtel du Louvre deux demoiselles russes très jolies -dit-il à M[aman] et encore s’adressant à Dina : - Quel ravissant chapeau vous avez Mademoiselle ! Et vous êtes admirablement bien coiffée, ces boucles, c’est ravissant.
Rozumíte? A víte, že mi to včera večer málem nedalo spát.
Avez-vous compris ? Et savez-vous que cela m’a presque empêché de dormir hier soir.
Při procházce s Rosalií jsem byla duchaplná a ze všech sil se snažím udržet v náladě ze včerejšího večera. Cítím, jak se blíží to zničení — jako velbloudi cítí přicházet bouři v poušti.
En me promenant avec Rosalie j’avais beaucoup d’esprit et je tâche de toutes mes forces de me maintenir dans les dispositions d’hier soir. Je sens l’approche de cet anéantissement comme les chameaux sentent venir l’ouragan dans le désert.
„Pan hrabě se vrátil a lehl si,“ řekla mi včera Rosalie.
- Monsieur le comte est rentré et couché me dit hier Rosalie.
Možná ho bolí ruka, pomyslela jsem si — a hned nato nerozumná touha jít si kleknout k jeho posteli a hlídat jeho spánek nebo mu posloužit, kdyby mu ruka nedala spát. To je úplný převrat všech mých představ o... celé řadě věcí. A mohu to říci směle — nikdy to tak nebylo. Nemám vůli, nemám chuť dělat vůbec nic.
Il a peut-être mal au bras pensai-je; et là-dessus un désir déraisonnable d’aller m’agenouiller près de son lit et guetter son sommeil ou le servir si son bras l’empêchait de dormir. C’est un bouleversement complet de toutes mes idées sur... un tas de choses. Et je puis le dire hardiment cela n’a jamais été ainsi. Je n’ai pas de volonté, je n’ai pas le désir de faire quoique ce soit.
Dřív jsem jen pózovala, když jsem vykřikovala: jsem do něj blázen! Teď nesnáším, když se o tom mluví, protože se neustále něčeho bojím.
Je posais en criant : j’en suis folle ! Maintenant je déteste qu’on en parle parce que j’ai toujours peur de quelque chose.
„Jaký půvabný člověk,“ řekla máma, „je to první skoro dokonalý mladý muž, kterého jsem v cizině potkala. Jen škoda, ty Righi a Melissano ho sežerou. Samozřejmě by bylo pošetilé považovat ho za víc než… ba ani za světáka jako ostatní.“
- Quel charmant homme, dit maman, il est le premier jeune homme presque accompli que je rencontre à l’étranger. Seulement quel dommage, les Righi et les Melissano le mangeront. Naturellement il serait insensé de le regarder non seulement... mais même comme un homme du monde comme tous les autres.
Ta poslední část maminina výstupu přichází vždy v patách po nějaké Dinině narážce na mou lásku. To slovo, které jsem právě napsala, mě bolí — nesnáším o tom mluvit dramaticky, a smát se nemohu. Jestli jsem se mu kdy líbila, za tyto dva dny ztratil veškeré iluze. Jsem hanebně nesnesitelná. Už nemá ten svůj šílený výraz, je vážný a slušný. Tím hůř — dříve mě rozesmával, teď mě skoro rozpláče. Nenávidím se za tato sentimentální slova, hnusím si tyto... hlouposti! Je to tak směšné! Méně zápalu, prosím.
Cette dernière partie du discours vient toujours à la suite de quelque plaisanterie de Dina sur mon amour. Ce dernier mot que je viens d’écrire me blesse, je déteste en parler tragiquement et je ne puis pas rire. Si jamais je lui ai plu, en ces deux jours il a perdu toutes ses illusions. Je suis indignement désagréable. Il n’a plus son air insensé, il est sérieux et convenable. Tant pis, avant il me faisait rire à présent il me fait presque pleurer. Je me déteste pour ces phrases sentimentales, je me hais pour ces... bêtises ! C’est si ridicule ! Moins de chaleur S.V.P.
Bijou bydlí v pokoji úplně dole, který je jak vrátnice u zadního vchodu.
Bijou loge dans une chambre tout à fait en bas, qui est comme une loge de concierge près de la porte de service.
Navštívenky od Zunicy a Mariniho.
Les cartes de Zunica et de Marini.
Chtěla jsem zůstat doma, ale spatřila jsem Larderela, jak běží zavěšen do toho důstojníka a zdraví mámu, jež zrovna procházela s Fabbricatorovými — zamávám na ně a nasazuji klobouk Bůh ví jak, chci odejít. Ale ano, Fabbricatorovi se vracejí a přichází Doenhoff! Čtvrt hodiny horečky!
Je voulais rester à la maison, mais ayant vu Larderel courir bras dessus bras dessous avec l’officier, et saluer maman qui passait en ce moment avec les Fabbricatore je leur fais des signes et mettant mon chapeau Dieu sait comment, je veux partir. Ah ! oui les Fabbricatore rentrent et Doenhoff vient ! Un quart d’heure de fièvre !
Konečně ho vidím! Vykřičníky nedávám ze zvyku a pro legraci, ale proto, že lapám po dechu, jsem celá mimo sebe. Stojí tam s tím krásným důstojníkem, který je příšerný a kterého nesnáším — taková pijavice! — a s Melissanem. „Melissano mě celý den trápil, abych vám ho představil,“ řekl. Takže díky Melissanovi se ten netvor vrací. Se svým špatným zrakem jsem ho poznala z ohromné dálky.
Enfin je le vois ! Ce n’est pas pour rire et par habitude que je mets des points d’exclamation, c’est parce que je suis haletante, hors de moi. Il est là avec ce bel officier qui est affreux et que je déteste, espèce de sangsue ! et Melissano. - Melissano m’a tourmenté toute la journée pour vous être présenté - a-t-il dit. Grâce donc à Melissano ce monstre rentre. Avec ma mauvaise vue je l’ai reconnu à une énorme distance.
Máma, ach — pořád stejná! Máma jde na večeři! To si představte — na večeři! Jestli tohle není hloupost! Seděla jsem u stolu, ó zuřivosti, když jsem v zrcadle naproti sobě zahlédla, jak se pootevírají dveře a ukazují bledou tvář Bijou — a za ním pan opičák1. Pan hrabě vyměnil s paní mou matkou kdovíjaké grimasy. A bylo po všem. Jdu dolů.
Maman, oh ! toujours la même ! Maman monte dîner ! Imaginez-vous dîner ! Si ce n’est pas stupide. J’étais à table ô rage, lorsque dans la glace en face de moi j’ai vu la porte s’entrouvrir et me montrer la figure pâle de Bijou, et derrière lui Monsieur le singe. Monsieur le comte a échangé je ne sais quelles grimaces avec Madame ma mère. Et voilà. Ce fut fini. Je descends.
„Ach, slečno, to jste zameškala! Tihle páni tu byli, byli tak zklamaní! Pan hrabě vstoupil a řekl — konečně —: ‚Budete-li hodná, nechám přivést malého Charlese.‘ — To opravdu řekl!“ Hluboká radost.
- Ah ! Mademoiselle vous avez manqué ! Ces messieurs étaient ici, ils avaient l’air si désappointé ! Monsieur le comte est entré, il m’a dit que enfin : « si vous êtes bien sage je vous ferai venir le petit Charles ». - Il a dit ça ! Profond ravissement.
„Ano, a udeřil holí na tu truhlu a ptal se, jestli tam dáváte dopisy a vše, co píšete. Řekla jsem mu, že ne, že je to v té bílé krabici, a řekl, že to jednoho dne ukradne a přečte — a pak řekl, že dnes večer je to v Saint-Charles moc hezké, ale půjde na Skating, protože tam ty dámy jdou, a tam nám prý představí pana prince de Melissano… konečně.“ „Konečně — to je hanebnost!“
- Oui, et il a tapé sur ce coffre avec sa canne et il a demandé si c’est là que vous mettez vos lettres et tout ce que vous écrivez. Je lui ai dit que non, que c’est dans la boîte blanche et il a dit qu’il allait un de ces jours voler cela pour le lire, et voilà, il a dit que ce soir c’est très joli à Saint-Charles mais qu’il irait au Skating puisque ces dames y vont et qu’il va là présenter Monsieur le prince de Melissano... enfin. - Enfin c’est une infamie !
Oni na Skating nepřišli — měla jsem ty dva nuzáky, Caracciola a Melita, Santasigliu, Campomarina a Mariniho. Bruslila jsem, pak jsem si sedla na nejvyšší schod, kde jsou židle, a lidé se kolem mě shlukovali — jakési schodiště jako v Gavronzi... Za duchaplnou tu člověk lacino projde, tedy s plynnou francouzštinou, zvláště v Itálii. Ti, co byli se mnou, nejsou k politování — ale já!
Ils ne sont pas venus au Skating, j’avais les deux misères, Caracciolo et Melito, Santasiglia, Campomarino et Marini. Je patinais, puis je m’asseyais sur la plus haute marche où sont les chaises, on se groupait autour de moi; une sorte d’escalier de Gavronzi... On paraît spirituel à bon marché donc un parler facile français, surtout en Italie. Ceux qui étaient avec moi ne sont pas à plaindre mais moi !
Ach, takže tak! Bude to pokračovat? Rosalie říká, že Bijou odešel hodinu před námi se slovy: „Nejdu do divadla, jdu na Skating.“
Ah ! si c’est comme ça ! Cela va-t-il durer ? Rosalie dit que Bijou sortit une heure avant nous disant : - Je ne vais pas au théâtre, je vais au Skating.
Co na to říci! Stihlo mě neštěstí. Někdo mě uhranul — člověk musí věřit v zlé oko2!
Enfin que puis-je dire ! Je suis frappée du guignon. On m’a jeté un mauvais sort; il faut bien croire à la gettatura !
Poslyšte — jsem zničena, nikdy jsem tak nebyla, nikdy jsem na muže nemyslela tak jako na tohoto. Ne že by se mi zdál pěkný... zdá se mi dokonalý. Audiffret byl tvrdý, Antonelli měl spoustu chyb, které jsem jasně cítila — a stejně, víte, to se na mě jen tak trochu přeneslo. Ale Larderel... došlo to tak daleko, že se sama zlobím, že jeho jméno kladu vedle ostatních, a přitom mi připadá... dokonalý.
Ecoutez je suis anéantie, je n’ai jamais été ainsi, je n’ai jamais pensé à un homme comme je pense à celui-ci. Ce n’est pas qu’il me semble bien... mais il me semble parfait. Audiffret était dur, Antonelli avait une foule de défauts que je sentais bien, d’ailleurs vous savez cela n’avait fait que déteindre sur moi. Mais Larderel... c’est au point que je m’en veux de placer son nom avec les autres et que je le trouve... parfait.
Nemohu o tom ani slyšet, dostávám se do zvláštních stavů — a když máma pochybovala o úplném rozchodu s Righi a dodala, že Marcuard a ty pijavice možná pracují na tom, aby je dali zase dohromady, odešla jsem vážně z pokoje se slovy, že nemohu poslouchat takovéto hrůzy. To je k nevíře! A sotva jsem to napsala, myslím, že jsem si to vymyslela nebo přehnala. Ale ještě víc — poslyšte:
Je ne peux pas en entendre parler, cela me met dans des états extraordinaires et lorsque maman a douté d’une complète rupture avec la Righi, ajoutant que Marcuard et les sangsues travaillaient peut-être à les remettre ensemble, je suis sortie sérieusement de la chambre, disant sérieusement que je ne pouvais pas écouter de pareilles horreurs. C’est à ne pas y croire ! Et à peine écrit, je crois que j’ai inventé ou exagéré. Bien plus encore, écoutez :
„Proč mi pořád mluvíte o té Righi! To snad nemohu mít pokoj! To je hanebnost!“
- Pourquoi vous me parlez toujours de la Righi ! Est-ce qu’on ne veut pas me laisser tranquille ! C’est indigne !
A sedla jsem si u salónního stolu, na pokraji pláče — a kdyby Dina nebyla pootevřela dveře a nezeptala se na cosi, byla bych plakala. Rozpláču se každou chvíli — ne, ale možná by mi to prospělo.
Et je m’assis près de la table du salon prête à pleurer et si Dina n’avait pas entrouvert la porte pour me demander je ne sais quoi, j’aurais pleuré. Je vais pleurer à l’instant, non, et cela me ferait du bien peut-être.
Proč mi psal! Byla jsem zapomněla — byla to jen hloupost, kterou jsem s obměnami odříkávala své komorné. Proč, nuže proč ty dopisy! On první! A teď! Nejlepší by bylo odjet pozítří. Zatím nemám co zapomínat... Karty stále říkají ne!
Pourquoi m’avoir écrit ! J’avais oublié, ce n’était plus qu’une bêtise à débiter à ma femme de chambre avec des variations. Pourquoi, voyons pourquoi ces lettres !! Lui le premier ! Et maintenant ! Le mieux serait de partir après-demain. Je n’ai encore rien à oublier... Les cartes disent toujours non !
K čemu si stěžovat — slzy nepomohou. Jsem odsouzena k neštěstí. Ještě toto, pak umělecká sláva — a selžu-li, buďte bez starosti, nebudu žít proto, abych někde plesnivěla v domácích ctnostech.
A quoi bon se plaindre, mes larmes n’y feront rien. Je suis condamnée à être malheureuse. Encore cela, puis la gloire artistique et si j’échoue, soyez tranquille, je ne vivrai pas pour moisir quelque part dans les vertus domestiques.
Nechci už mluvit o lásce — to slovo jsem nadarmo opotřebovala. Nechci už vzývat Boha — chci zemřít. Bože můj a Pane Ježíši Kriste, nechte mě zemřít! Žila jsem málo, ale poučení je velké. Všechno bylo proti mně. Chci zemřít. Jsem nesouvislá a zpustošená jako moje zápisky. Hnusím si sebe jako vše, co je ubohé. Zemřít, Bože můj, zemřít. Mám toho dost.
Je ne veux plus parler d’amour parce que j’ai usé ce mot pour rien. Je ne veux plus invoquer Dieu, je veux mourir. Mon Dieu et Seigneur Jésus-Christ, faites-moi mourir ! J’ai peu vécu mais l’enseignement est grand. Tout m’a été contraire. Je veux mourir. Je suis incohérente et saccagée comme mes écrits. Je me déteste comme tout ce qui est misérable. Mourir Mon Dieu, mourir. J’en ai assez.
Nemiluji Larderela — ale je to další smutek, stud, nevím už ani co.
Je n’aime pas Larderel, mais c’est un chagrin de plus, une honte, un je ne sais plus quoi.
Jak sladká smrt — zemřít a přitom zpívat nějakou krásnou Verdiho árii. Žádná zlomyslnost se nebudí jako dřív — dříve jsem chtěla žít naschvál, aby si ostatní neužívali a netriumfovali; teď mi to je jedno. Příliš trpím. Proč mi psal!!
Une mort bien douce, mourir en chantant quelque bel air de Verdi. Aucune méchanceté ne se réveille comme avant, avant je voulais vivre exprès, pour que les autres ne jouissent et ne triomphent pas, à présent cela m’est égal. Je souffre trop. Pourquoi m’avoir écrit !!!
Poznámky
Pozn. překl.: Monsieur le Singe — „pan opičák“, Mariino pohrdavé přízvisko jednoho z Larderelových společníků, nejspíš Melissana, jejž jinde nazývá opicí („singe infortuné“, 069.0548; „ce superbe singe“, 069.0676). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „gettatura“ — neapolské slovo pro zlé oko, zlovolné kouzlo; pověra velmi rozšířená v jižní Itálii. ↩