❦
Pátek 30. března 1877
Jsem v rozčilení možná silnějším než včera — když si pro nás v pět přišel Caracciolo, abychom šly na Toledo, neměla jsem v ústech ani slovo. Čekala jsem Bijou, protože jsem věděla, že Melissano je u něho.Je suis dans une agitation peut être plus forte qu’hier, quand à cinq heures Caracciolo vint nous chercher pour aller au Toledo je n’avais pas un mot dans la bouche. J’attendais Bijou car je savais Melissano chez lui.
Sotva jsme vešly do Římské ulice, obsadil Melito stranu naproti Caracciolovi — a my jsme se ocitly tak pevně sevřeny mezi těmito dvěma nuzáky na ženění, že ostatní, ti dobří, nás jen pozdravili — a to mě rozzuřilo. Byla tam celá neapolská smetánka — oči už byly unavené tím, kolik viděly. Hledala jsem Larderela — mé černé šaty mi dávaly svobodu. Unavená, rozzlobená, smutná — už jsem se vracela, když Larderel zaujal místo po mém boku a velmi obratně odstrčil odporného Caracciola. Byla jsem rudá a rozrušená a hloupá.
Dès notre entrée dans la rue de Rome, Melito vint occuper le côté opposé à celui de Caracciolo et nous nous trouvâmes si bien prises entre ces deux misères à placer que les autres, les bons, ne firent que nous saluer; ce dont je demeurai furieuse. Tout le beau monde de Naples était là, les yeux étaient fatigués à force de tant voir. Je cherchais Larderel, ma robe noire me rendait libre. Lasse, fâchée, triste je retournais déjà lorsque Larderel prit place à mon côté reculant fort adroitement le vilain Caracciolo. J’étais rouge et troublée et stupide.
Byli jsme na konci Toleda — máma navrhla pokračovat pěšky — a na ulici Chiaja potkáváme Santasigliu, k němuž spěchám jako k milovanému otci; Bijou mu uvolní místo a po deseti různých váháních se ocitám deset kroků napřed se Santasigliou. Bijou nabízel milostpaní svou zdravou paži. Odvážíme ho až k hotelu v našem kočáru a zanecháme tam oba muže na ženění i malého Santasigliu, který nám dnes večer přivede pana Zunicu, syna knížete Zunica.
Nous étions au bout du Toledo, maman proposa de continuer à pied et dans la rue de la Chiaja nous rencontrons Santasiglia vers lequel je me précipite comme vers un père bien-aimé, Bijou lui cède sa place et après dix hésitations différentes je me trouve à dix pas en avant avec Santasiglia. Bijou donnait son bras bien portant à Madame. Nous l’emmenons jusqu’à l’hôtel dans notre voiture laissant les deux hommes à placer et le petit Santasiglia qui va nous amener ce soir M. Zunica, fils du prince Zunica.
Larderel má nekonečně ducha — a vedle jeho ducha cítím, jak hloupí jsou ti, které jsem považovala za duchaplné. Jsem mdlá, strojená, ubohá.
Larderel a infiniment d’esprit et son esprit me fait sentir la bêtise de ceux que je croyais spirituels. Je suis fade, empruntée, misérable.
Hodinu zůstáváme u nás a Larderel vypráví, že loni cestoval s panem a Mme Lewinovými a slečnou Durandovou — a když Dina vyprávěla příhodu s kartami týkající se Lewina a jeho poctivosti při hře, vyprávěl, jak tato okouzlující rodina postupovala: pan Lewin u karet, s pomocí Mme Clémentiny a Lucie. To je velmi pěkné.
On reste une heure chez nous et Larderel raconte qu’il a voyagé avec M. et Mme Lewin et Mlle Durand l’année passée, et comme Dina disait une aventure de cartes concernant Lewin et sa probité au jeu, il raconta comment cette charmante famille procédait, M. Lewin aux cartes aidé de Mme Clémentina et de Lucie. C’est fort propre.
„A vy jste přišel asi o sto tisíc franků?“ zeptala se milostivá paní má matka.
- Et vous avez perdu une centaine de mille francs ? demanda Madame ma mère.
„Ach, více — sto padesát tisíc.“
- Oh ! plus, cent cinquante mille.
Je to jako kdybych je ztratila já.
C’est comme si je les avais perdus.
Jdeme večeřet do veřejného sálu — on je u večeře s námi a já se kvůli němu červenám a trpím. Když jsme zase sešli dolů k nám, vzala jsem karty do rukou — mluvil o écarté1 a začal mi ho vysvětlovat — ale byla jsem tak ztracená a měla jsem nepochybně podivný výraz — protože mi řekl:
Nous allons dîner dans la salle publique et il assiste au dîner, me fait rougir et souffrir. Lorsque nous fûmes de nouveau redescendus, je pris les cartes en main, il parla de l’écarté et se mit à me l’expliquer mais j’étais tellement perdue et j’avais sans doute un air singulier car il me dit :
„Ale co vám je, slečno? Opravdu jste dnes špatné nálady. Ne — co vám je?“
- Mais qu’avez-vous Mademoiselle ? Vraiment vous êtes de mauvaise humeur aujourd’hui. Non, qu’avez-vous ?
Zčervenala jsem tak žalostně, že je to hanebné.
Je rougis si piteusement que c’est infâme.
„Ne... nevím, ano, jsem unavená... nemám nic...“
- Non... je ne sais pas, oui, je suis fatiguée... je n’ai rien...
Je to neuvěřitelné.
C’est incroyable.
Odešel večeřet v osm hodin — a pak přišel Altamura a ještě Melito! Utekla jsem na balkón, abych sama poslouchala krásnou serenádu a myslela na Larderela a na úplné zatmění svých duševních schopností. Zčásti za to může máma.
Il s’en alla dîner à huit heures du soir, et alors arriva Altamura et encore Melito ! Je me suis sauvée au balcon écouter toute seule une belle sérénade et penser à Larderel et à l’éclipse totale de mes facultés intellectuelles. C’est dû à maman en partie.
Říká moje dítě — mluví o bohatých sňatcích! Každou chvíli mě v mé přecitlivělosti něco zraní — jsem tak zoufalá, že bych se v tuto chvíli otrávila. Než bych ten jed našla, jistě bych si to rozmyslela — ale v tu chvíli jsem byla zlomená, zničená, zuřivá, zahanbená — chtěla jsem zemřít! Chci zemřít teď! Santasiglia přišel v půl jedenácté se Zunicou — neobyčejně vysokým, štíhlým, tmavovlasým, mladým, s monoklem a důležitým vzezřením. Ten vzhled mu dodává monokl a tvar rysů.
Elle dit mon enfant, elle parle de riches mariages II Ma susceptibilité est froissée à chaque minute, je suis si désespérée que je m’empoisonnerais en cet instant. Le temps de chercher le poison me ferait réfléchir sans doute, mais en cet instant j’étais brisée, anéantie, furieuse, honteuse, je voulais mourir ! Je veux mourir à présent ! Santasiglia vint à dix heures et demie avec un Zunica excessivement long, mince, brun, jeune, avec un monocle et un air important. C’est son monocle et la forme de ses traits qui le lui donnent.
Bylo to jako kouzelná proměna. Už jsem to nebyla já — bavila jsem všechny, řekla spoustu duchaplných věcí, třicet šest slov, sto vtipů! Zazpívala jsem árii krále Thule2 — svěžím a silným hlasem s rozkošným výrazem. A pak nádhernou ruskou romanci s vytříbeným vkusem.
Ce fut comme un changement par magie. Ce n’était plus moi, j’ai amusé tout le monde, j’ai dit un tas de choses spirituelles, trente-six mots, cent plaisanteries ! J’ai chanté l’air du roi de Thulé, d’une voix fraîche et forte et avec une délicieuse expression. Et ensuite une superbe romance russe avec un goût exquis.
Nerozumím, co to je. Z toho by člověk ztratil hlavu — totiž ten, kdo není jako já a hlavu má, dobrou nebo špatnou! Šla jsem prosit mámu, aby s Larderelem jednala jako s ostatními — řekla jsem jí, že jsem zoufalá a nešťastná, a prosila jsem slovy tak prudkými a pravdivými, že opravdu nevím, jak jsem se odvážila takto odhalit!
Je ne comprends pas ce que c’est. C’est à en perdre la tête pour qui n’est pas comme moi et en a une bonne ou mauvaise ! Je suis allée supplier maman d’être avec Larderel comme avec les autres, me disant désespérée, malheureuse, et suppliant avec des paroles si véhémentes et vraies que je ne sais vraiment comment j’ai osé me dévoiler de la sorte !
Chovám se k němu hloupě a podivně — a on mě zase nerozlišuje od Diny. Po všem, co jsem si myslela, a po všem, co se namluvilo — je to docela tvrdá rána.
Ma manière d’être avec lui est stupide et étrange, quant à lui il ne me distingue pas de Dina. Après tout ce que j’ai pensé et tout ce qu’on a dit c’est un coup assez rude.
Nenávidím Marcuarda (který dnes přišel na návštěvu), nenávidím Melissana, nenávidím toho důstojníka, nenávidím všechny jeho příživníky; nenávidím všechny, kteří se s ním stýkají — protože ho ničí, ruinují — a to mě bolí, jako by šlo o mě samou.
Je déteste Marcuard, (qui a fait sa visite aujourd’hui) je déteste Melissano, je déteste l’officier, je déteste tous ses parasites; je déteste tout ceux qui l’approchent, parce qu’ils le perdent, le ruinent, et que cela me blesse comme s’il s’agissait de moi-même.
Dnes večer na Toledu nějaký nešika narazil do jeho zraněné paže, kterou vyndal ze závěsu — zbledl bolestí — a já jsem se jen zázrakem udržela, abych k němu nepřispěchala a nezeptala se, zda hodně trpí; měla jsem na to šílenou chuť. A později u nás se mu tvář zkřivila bolestí, kterou mu paže ještě působila — opět jsem musela potlačit pohyb, který by nebyl nijak rozumný.
Ce soir au Toledo un maladroit a heurté son bras blessé qu’il a retiré de l’écharpe, il pâlit de douleur et je me suis miraculeusement retenue de me précipiter vers lui et lui demander s’il souffrait beaucoup, j’en avais une folle envie. Et plus tard chez nous il eut une grimace causée par le mal que lui faisait encore le bras, j’ai dû de nouveau réprimer un mouvement qui n’aurait eu rien de raisonnable.
Vyprávím tyto malé věci, protože se mi to nikdy nestalo — ani kvůli sobě, ani kvůli nikomu. A když máma naříkala na své nemoci, prostě jsem odcházela do jiného pokoje — znepokojily mě jen její silné záchvaty, při nichž hrozilo nebezpečí. Ale tady — kvůli Larderelovi... je to víc než podivné — je to neuvěřitelné — a až si to jednou znovu přečtu, řeknu, že jsem lhala.
Je raconte ces petites choses parce que cela ne m’est jamais arrivé ni pour moi, ni pour personne. Et lorsque maman criait avec ses maladies je me contentais de m’en aller dans une autre chambre, je n’ai été troublée que lorsqu’elle avait ses fortes crises où il y avait du danger. Mais là, pour Larderel... c’est plus qu’étrange, c’est incroyable et quand je relirai cela plus tard je dirai que j’ai menti.
Nepokoušejme se to rozebírat ani shrnovat. Nic nevím. Nejsem sama sebou. Když mě dřív něco takhle rozrušilo — bylo to vždy, jak jste mohli vidět, kvůli nějaké nepříjemnosti, urážce atd. Zde se nestalo nic — nic než příjemného — a jsem plna smutku, zoufalství, hlouposti, tuposti. Je-li to začátek něčeho vážného — tím lépe. Budu mít alespoň nějaký rozhodný zvrat ve svém ubohém životě — otrávit se člověk může vždycky potom.
Ne tachons pas de nous rendre compte, de faire un résumé. Je ne sais rien. Je ne suis pas moi-même. Si avant j’ai eu de ces troubles c’était toujours, comme vous avez pu le voir, à cause de quelque ennui, affront etc. Ici rien n’est arrivé, rien que d’agréable et je suis pleine de tristesse, de désespoir, de stupidité, d’hébêtement. Si c’est le commencement de quelque chose de sérieux, tant mieux. J’aurai au moins quelque trait décisif dans ma misérable existence, on pourra toujours s’empoisonner après.
Poznámky
Pozn. překl.: „Écarté“ — karetní hra pro dva hráče, oblíbená v 19. století. ↩
Pozn. překl.: „Il était un roi de Thulé“ — árie z opery Charlese Gounoda „Faust“ (1859). ↩