❦
Úterý 27. března 1877
Ach, celá hromada věcí!Oh ! un tas de choses !
Především — oblékám se celá do černého od hlavy k patě a připadám si nádherná.
D’abord c’est que je me mets en noir de la tête aux pieds et je me trouve superbe.
Žáci konzervatoře zpívají „Stabat“ Pergolesiho1 v kostele San Pietro a Mayella. Pan Hamontoff, jehož dcera je na konzervatoři, nám podržel místa a rozprostřel svrchník na „chladnou dlažbu“ — opatrnost velmi na místě: měla jsem na nohou jen náznak drobounkých, docela černých střevíčků.
Les élèves du Conservatoire chantent « Le Stabat » de Pergolèse dans l’église de San Pietro à Mayella. M. Hamontoff dont la fille est au Conservatoire nous a gardé des chaises et étalé son pardessus, sur « les froides dalles », précaution prise très à propos, je n’avais aux pieds que des soupçons de petites pantoufles très noires.
Ty zpěvy a ta hudba byly slastí a třásla jsem se, že skončí. V jemných a srdcervoucích tónech bylo cítit milostné chvění skladatelovy duše. Tuto hudbu zbožňuji — ale Verdiho „Messa“2 mě dojímá, chytá za srdce víc.
Ces chants et cette musique ont été un délice à la fin duquel je tremblais d’arriver. On sentait les vibrations amoureuses de l’âme du musicien dans des sons tendres et déchirants. J’adore cette musique mais « La Messe » de Verdi m’émeut, m’empoigne davantage.
Caracciolo si před začátkem přišel banálně popovídat — a po skončení přišel znovu, pak Pascarola a jistý pan Marini, kterého nám Mme Fabbricatorová představuje. Moje neobyčejně dlouhá vlečka imponuje „ohromenému obyvatelstvu“ — vycházíme všichni pohromadě a Mme Fabbricatorová navrhuje, abychom s ní zároveň navštívily Mme d’Agostino — manželku slavného bourbonského generála, kterou máma poznala u ní. Obě slečny nasedají do našeho landau a mámy s panem Fabbricatorem jedou za námi.
Caracciolo vint faire une conversation banale avant le commencement et quand celu fut fini, il revint de nouveau et puis Pascarola et un M. Marini que Mme Fabbricatore nous présente. Ma traîne excessivement longue impose aux « populations ébahies », nous sortons tous ensemble et Mme Fabbricatore propose de faire en même temps qu’elle une visite à Mme d’Agostino, femme d’un célèbre général bourbonien, que maman a connu chez elle. Les deux demoiselles montent dans notre landau et les mamans avec M. Fabbricatore suivent.
Překvapení, které mé černé oblečení vyvolávalo, nás bavilo a živilo rozhovor — který ostatně skoro nikdy nevázne s těmito dívkami, které jsou hodné a mají trochu ducha. Úžas, který vyvolávám na Chiaji, dokazuje, jak si lidé všímají sebemenších banalit. Ten ubohý Melissano!
La surprise que je causais par ma noirceur nous amusait et soutenait la conversation qui d’ailleurs ne languit presque jamais avec ces filles qui sont bonnes et ont quelque esprit. L’étonnement que je produis sur la Chiaja prouve combien on fait d’attention aux moindres bêtises. Ce pauvre Melissano !
Dnes večer nečekaně — „bouřlivé sezení“ u nás. Pan, Mme a slečny Fabbricatorovi; pan, Mme a slečna Hamontoffovi; Mme a slečna Gatowské. Vévoda Carmignano, vévoda de Melito, markýz Santasiglia, hrabě Caracciolo, markýz de Pascarola. Pil se čaj, mluvilo se — neříkám, že se konverzovalo — smálo se, a já jsem se procházela a vyhýbala se nábytku i pánům, jimiž byl salón zahlcen. Díky tomuto manévru jsem se nemusela příliš věnovat těm... lidem. Právě Melito a Caracciolo se mi nelíbí — ani nelichotí mé ješitnosti, protože za jejich zamilovanými způsoby a extatickými řečmi je jako na vývěsním štítu napsáno: Titul na prodej pro domýšlivou cizinku prostého rodu a bohatou3. Fuj! Ostatní ujdou. Ráda bych zůstala celou dobu u starého Carmignana, kterého dívky obklopily s výkřiky, jež byly přímo protikladem jemné konverzace, jakou bych u sebe chtěla mít. Ale — bah! Na takovém setkání se člověk chová bez okolků... ale ne — zbožňuji dobrý vkus; lze se smát, lze křičet, lze se chovat nepatřičně — ale s grácií, s duchem, s vkusem.
Ce soir à l’improviste, « tumultueuse réunion » chez nous. M. Mme et Mlles Fabbricatore, M. Mme et Mlle Hamontoff, Mme et Mlle Gatarosky. Le duc Carmignano, le duc de Melito, le marquis Santasiglia, le comte Caracciolo, le marquis de Pascarola. On prenait du thé, on parlait, je ne dis pas, on causait, on riait, et je me promenais évitant les meubles et les hommes dont le salon était encombré. Ce manège me permit de ne pas trop m’occuper de ces.... gens. C’est Melito et Caracciolo qui me déplaisent, ils ne flattent pas même ma vanité parce que à travers leurs airs amoureux et leurs paroles extatiques se lisent ces mots comme une enseigne : Un titre à vendre pour l’étrangère vaine roturière et riche. Fi ! Les autres passent. J’aurais bien aimé rester tout le temps auprès du vieux Carmignano que les demoiselles entourèrent avec des hurlements qui étaient diamétralement opposés aux causeries fines que je voudrais avoir chez moi. Mais, bah ! on est sans façon à une réunion... pourtant non, j’adore le bon goût, on peut rire, on peut crier, on peut être inconvenant mais avec grâce, avec esprit avec goût.
Pascarola a Santasiglia jsou jediní, s nimiž jsem mohla hovořit tak dobře, jak dovedu — nemyslete si, že se považuji za nejskvělejší konverzatérku pod sluncem. Kde bych se mohla naučit tomu umění, které duch a vzdělání samy nikdy nemohou úplně dát? Lituji, že nikdo neřekl malému San Cesariovi — to jest Campomarinovi —, ať přijde. Alespoň ten není na prodej tak sprostě jako Melito a Caracciolo. Santasiglia nemyslí ani na manželství, ani na obchod — a právě proto ho mám ráda.
Pascarola et Santasiglia sont les seuls avec lesquels j’ai pu causer aussi bien que je peux, n’imaginez pas que je me croie la plus belle causeuse de l’univers. Où aurais-je pu apprendre cet art que l’esprit et l’éducation seuls ne peuvent jamais donner complètement ? Je regrette qu’on n’ait pas dit au petit San Cesario, c’est-à-dire, Campomarino de venir. Au moins celui-là n’est pas à vendre aussi vulgairement que Melito et Caracciolo. Santasiglia ne pense ni au mariage, ni aux affaires, c’est pour cela que je l’aime.
Jaká krásná noc. Je to zítra.
Quelle belle nuit. C’est demain.
Už mě unavilo pořád chodit, a tak jsem si sedla — čímž jsem úplně izolovala slečny, protože se všichni pánové seskupili kolem mě. Pascarola mi připomíná hraběte Laurentiho z Nice.
Fatiguée de toujours marcher je m’assis, ce qui isola complètement les demoiselles, tous les messieurs s’étant groupés autour de moi. Pascarola me rappelle le comte Laurenti de Nice.
Ta zvláštní ošklivost, která mě někdy popadá jako nemoc, přechází — dnes večer jsem už byla skoro jako vždy. Ne že bych byla příliš šťastna — vím dobře, že tohle není velký svět — ale tisíckrát lépe než vůbec nic; protože pak je člověk jako smyslů zbavený.
Cette espèce de laideur qui me prend quelquefois comme une maladie, passe; déjà ce soir j’étais presque comme toujours. Ce n’est pas que je sois bien heureuse, je sais bien que ce n’est pas le monde, mais mille fois mieux que rien du tout, car alors vous êtes comme fou.
Poznámky
Pozn. překl.: „Stabat Mater“ Giovanniho Battisty Pergolesiho (1710–1736) — jedno z nejslavnějších sakrálních děl barokní hudby. ↩
Pozn. překl.: Verdiho „Messa da Requiem“ (1874), nazývaná tehdy „La Messe de Verdi“ — jeden z nejvznešenějších žalozpěvů 19. století. ↩
Pozn. překl.: V originále „Un titre à vendre pour l’étrangère vaine roturière et riche“ – Marie za galantností italských šlechticů čte touhu po bohatém věnu. ↩