❦
Pátek 16. března 1877
Měla jsem hodinu mandolíny, když pod oknem prošel Melissano (a ne Merisano).Je prenais ma leçon de mandoline lorsque Melissano (et non pas Merisano) vint à passer sous la fenêtre.
„Kdo je tento pán?1“
- Chi e costui ?
„To je kníže Melissano… ale není to nic moc… je to jeden z těch ubohých šlechticů, kteří…2“
- Et il principe di Melissano.. ma non è ma gran cosa... già è uno di questi nobili miserabili che...
„Ano… ale je přijímán ve společnosti?3“
- Si... ma è ricevuto in società ?
„Ó ano, slečno, ale přijímají ho jako šaška: je vždy zván k obědu do každého domu, chodí k Pignatelliům, Muliternovým, a nebyl snad na balkóně Mirafioreových o karnevalu?4“
- O si Signorina, ma la ricevono come un buffone, è sempre invitât a pranzo in qualunque casa e poi va dal Pignatelli, Muliterno e poi stava al balcone della Mirafiore al Carnavale ?
„Ovšem; vím, že je přítelem hraběte Mirafiore… Je pravda, že hraběnka, manželka krále, není přijímána?5“
- Già; so che è amico del comte di Mirafiore... E vero che la comtessa, moglie del re no è ricevuta ?
„Ano, protože nevědí, jak s ní jednat.6“
- Si, perché non sanno come trattarla.
„Ale je mladá hraběnka, rozená de Larderel, známá dámám z Neapole?7“
- Ma la giovane comtessa, nata de Larderel è conoscuta dalle signore di Napoli ?
„Která hraběnka? Ach, ano, Larderel — sestra onoho Larderela — víte, co jsem o něm slyšel?8“
- Che comtessa ? Ah ! si, Larderel, sorella di quel Larderel, sapete cosa ho inteso di lui ?
„Co?9“
- Che ?
Červenám se — a odtud budu překládat.
Je rougis et ici je vais traduire.
„Tedy,“ řekl můj učitel, „je raněn.“
- Eh bien, dit mon maître, il est blessé.
„Raněn?“
- Blessé ?
„Ano — bil se v souboji.“
- Oui il s’est battu en duel.
„Kde?“
- Où ?
„Ve Florencii.“
- A Florence.
„Kdy?“
- Quand ?
„Přesně nevím — slyšel jsem to před třemi dny u kněžny Pignatelliové.“
- Je ne sais pas au juste, je l’ai entendu dire il y a trois jours chez la princesse Pignatelli.
„Ach, prosím vás, pane, řekněte mi vše — to je velmi zajímavé. Znám pana de Larderela. Takže je raněn?“
- Ah ! dites-moi je vous en prie Monsieur, tout cela, c’est très intéressant. Je connais M. de Larderel. Alors il est blessé ?
„Ano, na ruce.“
- Oui à la main.
„Tak vyprávějte.“
- Et bien, racontez.
„Ach, vy ho znáte?“
- Ah ! vous le connaissez ?
„Ano, ano — velmi mě to zajímá, poslouchám.“
- Oui, oui, ça m’intéresse beaucoup, j’écoute.
„Tedy,“ začal muž, který na mě začínal hledět vykulenýma očima, „víte, byl tam s jednou ženou…“
- Voilà donc, commença l’homme qui commençait à ouvrir les yeux en me regardant, vous savez il était là avec une femme...
„Kterou vydržuje... jednoho dne a on“
- Qu’il entretient... un jour et il
„Ano, ano,“
- Oui, oui,
„Ano, ano.“
- Oui, oui.
„Ale ona zároveň milovala jiného.“
- Mais elle en aimait en même temps un autre.
„Aha!“
- Ah ! ha !
„Hm... ano — a jednoho dne, kdy psala tomu druhému, vešel hrabě a chtěl vidět dopis...“
- Hum... oui, et alors un jour qu’elle écrivait à cet autre le comte est entré et a voulu voir la lettre...
„A?“
- Eh ?
„Ona mu ho nechtěla dát; on se tvářil, že odchází, a když se za minutu vrátil, zastihl ji znovu psát — znovu požadoval dopis, ona ho přirozeně odmítla dát, a protože ho zvědavost rozpalovala a byl netrpělivý, podala mu listinu se slovy: ‚dám vám dopis, ale podepište toto pro vaši dcerku‘… zdá se, že mu porodila dcerku… on tedy na vrcholu zuřivosti upsal tomu dítěti tři sta tisíc franků a vzal dopis, a…“
- Et elle n’a pas voulu la donner, il a fait semblant de sortir et rentrant une minute après l’a trouvée de nouveau écrivant et lui a redemandé la lettre, elle ne voulut naturellement pas la donner et comme sa curiosité était excitée et qu’il était impatienté elle lui a présenté un papier en disant... je vous donnerai la lettre mais signez cela pour votre fille... il parait qu’elle avait eu une fille de lui... donc lui au comble de la fureur a signé pour trois cent mille francs pour cette enfant et a pris la lettre, et...
„A?“
- Eh ?
„Večer šel do divadla s tím dopisem v kapse a ten pán — ten druhý — přistoupil k němu a řekl:“
- Le soir il est allé au théâtre avec cette lettre dans sa poche et le monsieur, l’autre, s’est approché et lui a dit :
„Máte pro mě dopis.“
- Vous avez une lettre pour moi.
„Pane, vaši korespondenci neobstarávám.“
- Monsieur je ne me charge pas de votre correspondance.
„Ano, máte pro mě dopis... Zkrátka Larderel nemohl jinak než se bít a je raněn.“
- Si, vous avez une lettre pour moi... Bref Larderel n’a pas pu faire autrement que de se battre et il est blessé.
„Ach, opravdu... Skončíme tady — to je příliš zajímavé, musím to vyprávět, lekci si dostuduji sama — buďte klidný, pane.“
- Oh ! vraiment... nous allons en rester là, c’est trop intéressant, il faut que je le raconte, j’étudierais cela toute seule, soyez tranquille Monsieur.
Dvě minuty jsem jen říkala: „Ach, kdybyste věděly — ach, jaká historka! Nikdy neuhádnete atd. atd.“ — než jsem tu historku vypověděla. U nás se o panu hraběti tolik mluvilo, že zpráva budí rozruch.
J’ai passé deux minutes à dire : Ah ! si vous saviez, ah ! quelle histoire ! Vous ne devinerez jamais, etc. etc. avant de raconter l’histoire. On a tant parlé de Monsieur le comte chez nous, que la nouvelle fait sensation.
„Mámo, dejte mi sto franků a dělejte, že nic nevíte.“
- Maman, donnez-moi cent francs et faites semblant de tout ignorer.
Posílám Rosalii do Florencie... Ano, ano, chci. Děkuji a nevměšujte se do toho. Dobrý den.
J’envoie Rosalie à Florence... Oui, oui, je veux. Merci et ne vous mêlez pas là-dedans. Bonjour.
Byla jsem ve svém pokoji se služkou, když vstoupila hotelová pokojská.
J’étais dans ma chambre avec la fille lorsque la servante de l’hôtel est entrée.
„Tedy Rosalie,“ řekla jsem, aniž jsem se pohnula, jako kdybych pokračovala, „vy chcete odejít?“
- Ainsi Rosalie, dis-je sans changer de pose et comme si je continuais, vous voulez partir ?
„Ale ano, slečno.“
- Mais oui Mademoiselle.
„Jen si pomyslete — jet do Říma, to je daleko. Vaše sestra je tedy nemocná?“
- Pensez-donc aller à Rome, c’est loin ? Elle est donc malade votre sœur ?
„Ne, slečno, ale jen projíždí — dva roky jsem ji neviděla a chápete...“
- Non Mademoiselle, mais elle ne fait que passer, il y a deux ans que je ne l’ai pas vue et vous comprenez...
„Promluvím s mámou a jestli...“
- Je vais en parler à maman et si...
K večeru celý hotel věděl, že Rosalie žádá o dvoudenní dovolenou a že jí ji nechtějí povolit.
Vers le soir tout l’hôtel savait que Rosalie demandait un congé de deux jours et qu’on ne voulait pas le lui accorder.
Chtěla jsem ji poslat sedmihodinovým vlakem, ale rozhodla jsem se počkat do večera, až na Skatingu zjistím, zdali je to pravda.
Je pensais l’envoyer par le train de sept heures mais j’ai résolu d’attendre à ce soir au Skating pour savoir si c’est vrai.
Měly jsme několik návštěv — starý vévoda Carmignano, markýz di Pascarola, Alessandro Amato (představen u Fabbricatorových) a Hamontoffovi. Pak jsme vyšly — pořád jsem si tu historku opakovala. Jsem z ní nadšena, jestli ho to může proslavit — těch tři sta tisíc franků a ten souboj ho náramně zkrášlují, můj synu10. Vypadá to, jako by to bylo schválně — jak jsem psala na straně 13.
Nous avons eu plusieurs visites, le vieux duc de Carmignano, le marchese di Pascarola, Alessandro Amato, (présenté chez Fabbricatore) et les Hamontoff. Puis nous sommes sorties, je me répétais toujours cette histoire. J’en suis ravie si cela peut illustrer, mon fils, ces trois cent mille francs et ce duel l’embellissent singulièrement. On dirait que cela s’est fait exprès comme j’écrivais page 13.
Dějí se divné věci... Lituji, že jsem si nezapsala předpovědi z karet, které vykládaly paní Hamontoffová a já. Slova šelma, šok nebo nemoc a dopis se bez přestání opakovala. A můj sobotní sen — holub. Že? Není to zvláštní? Ale v duchu jsem si to tolikrát opakovala, že jsem si na to k večeru zvykla.
Il y a des choses étranges... je regrette de ne pas avoir noté les prédictions des cartes tirées par Mme Hamontoff et par moi. Les mots coquine, choc ou maladie et lettre, se répétaient sans cesse. Et mon rêve de samedi, du pigeon. Hein ? Est-ce étrange. Mais je me suis mentalement tant répétée tout cela que vers le soir j’y suis habituée.
Výjimečně jsem zůstala v čítárně povídat se dvěma maďarskými hraběnkami a jedním francouzským pánem (nejlepšího vkusu — tento pán zná Paula de Cassagnaca); trvalo to do půl deváté.
Par extraordinaire je suis restée dans le salon de lecture à causer avec deux comtesses Hongroises et un Monsieur Français (du meilleur goût, ce monsieur connaît Paul de Cassagnac; cela a duré jusqu’à huit heures et demie.
napříč stránkou
Pan Schnier.
en travers M. Schnier.
Zatímco jsem se oblékala, přišel Altamura — a jak jsem se oblékala, slyšela jsem ho v salónu, jako by šlo o nějaké vysvětlování. Slyšela jsem slova: dopis, zodpovědnost, Larderel — pak zmatek, uprostřed nějž mi máma dává dopis. Tady je. [Dopis není v rukopisu]
Pendant que je m’habillais Altamura est venu et tout [en] m’habillant je l’entendais au salon et comme s’il s’agissait de quelque explication. J’entendais les mots, lettre, responsabilité, Larderel, puis une confusion au milieu de laquelle maman me donne une lettre. La voici. [La lettre n’est pas dans le manuscrit]
Nevěřila jsem vlastním očím — a čtvrt hodiny jsem prováděla nejpodivuhodnější gesta nejcharakterističtějších baletů: skákala jsem jako pružný míč, zvedala nohy, rozpínala paže jako mimové a tanečnice, dusila Rosalii, která stejně šílená líbala dopis:
Je ne voulais pas en croire mes yeux et pendant un quart d’heure j’ai exécuté les gestes les plus extraordinaires des ballets les plus caractéristiques, sautant comme une balle élastique, levant les pieds, étendant les bras comme les mimes et les danseuses, étouffant Rosalie qui tout aussi folle embrassait la lettre :
Byla jsem dojata.
J’étais attendrie.
„Bijou mé duše,“ řekla jsem konečně, když jsem ho četla podesáté, „Bijou mé duše, věděla jsem dobře, že jedině…“
- Bijou de mon âme, dis-je enfin en relisant pour la dizième fois - Bijou de mon âme je savais bien qu’il n’y avait que...
Věděla jsem dobře... Ach, ne — byla jsem přesvědčena, že už dávno zapomněl, že vůbec existuji, a právě proto jsem nevýslovně okouzlená. Nebyla jsem tedy sama — kdo mluvil, kdo myslel, spíše mluvil než myslel, smál se, klábosil — to tedy nebylo nadarmo!
Je savais bien... Oh ! Non, j’étais sûre qu’il avait depuis longtemps oublié mon existence et c’est pour cela que je suis dans un ravissement indicible. Je n’étais donc pas seule à parler, à penser, plus à parler que penser, à rire, à blaguer, ce n’était donc pas en vain !
Četli jste? Je to tedy pravda — bil se. Dopis není nijak vybroušený. Jsem zlá! Je raněn. Jaká radost!
Avez-vous lu ? C’est donc vrai, il s’est battu. La lettre n’est pas recherchée. Méchante ! il est blessé. Quelle joie !
Čtete, že? Vidíte tu dětskou spěšnost pochlubit se, tu radost postavit se do role hrdiny... kdyby nebylo toho, nebyl by psal... Ne — ale byl by přišel!!
Vous lisez n’est-ce pas ? Voyez-vous cette hâte enfantine de se vanter, cette joie de se poser en héros... s’il n’y avait pas eu cela il n’aurait pas écrit... Non, mais il serait venu !!
Bijou mé duše... nesmějte se tomu slovu — říkám Bijou každou chvíli; jsou taková slova, která si oblíbíme a říkáme je při každé příležitosti a vyjadřujeme jimi cokoli. Nic banálnějšího než Bibi nebo Bijou — ale tím, že jsem je pořád opakovala a vyslovovala jistým způsobem, jsem z prvního udělala a z druhého dělám drahá a téměř vážná jména.
Bijou de mon âme... ne riez pas de ce mot, je dit Bijou à chaque instant, il y a comme cela des mots qu’on affectionne et qu’on dit à tout propos et pour tout exprimer. Rien de plus trivial que Bibi ou Bijou, mais à force de les répéter, de les dire d’une certaine façon, j’avais fait du premier et j’ai fait du second, des noms chers et presque sérieux.
Můj Bijou mé duše — nevíte, jakou jste mi udělal radost.
Mon, Bijou de mon âme, vous ne savez pas le plaisir que vous m’avez fait.
Zdá se, že ten hloupý Altamura z toho dělá celou historii — a velmi divnou. Mluví o tom dopise, jako by to byla urážka jemu, a je-li od Larderela, vyzve ho na souboj — a ta podivná adresa A.T.E. via Nardones 118 — a on ji nechtěl přijmout — a celá hromada divných a hloupých historek.
Il paraît que ce stupide Altamura fait toute une histoire et très étrange même. Il parle de cette lettre comme si c’était une insulte à lui, et si elle vient de Larderel il va le provoquer en duel et que l’étrange adresse A.T.E. via Nardones 118 et qu’il ne voulait pas l’accepter et un tas d’histoires étranges et stupides.
Ještě jeden souboj, Bijou? Altamura je zuřivý — měl tři souboje, a nedávno šavlí rozťal protivníkovi tvář a ucho. Celá Neapol to ví. Je to odporné — kvůli tomu uchu — jinak bych vám ráda obstarala ještě i tuhle aféru, Bijou. To vás proslaví a Altamura — ten sprostý hráč na burze — už nebude říkat: „Larderel není z těch mužů, kteří se bijí.“
Encore un duel Bijou ? Altamura est féroce, il en a eu trois, et dernièrement il a coupé la joue et l’oreille à son adversaire avec un sabre. Tout Naples le sait. C’est dégoûtant, à cause de l’oreille, autrement je serais contente de vous procurer encore cette affaire Bijou. Cela vous illustrera et on ne dira plus comme ce vil joueur de la bourse, ce sale Altamura : « Larderel n’est pas un de ces hommes qui se battent ».
Toho psího syna jsem přece varovala, že mu budou chodit takto adresované věci a že budou pro mě. A on se rozplýval v ujišťováních, jak rád poslouží... Myslím, že je trochu šílený.
Je l’avais bien prévenu ce fils de chien qu’il recevrait des choses ainsi adressées et que ce serait pour moi. Et il s’est confondu en protestations de services... Je crois qu’il est un peu fou.
Jdu na Skating jako v opojení... Proboha, tedy ne v landau — fuj, hrozná slovní hříčka... Zkrátka — co jsem dělala? Bruslila jsem s markýzem Santasigliou, což je milý chlapík, a ten mi konečně ukázal pravého Borghesa — odporného příručího z velké firmy. To je týž, kterého jsme viděly ve Fondu na představení „Sapho“. Malý, nevzhledný, nos do nekonečna, červené lícní kosti, vzezření obyčejné a hloupé. Fuj! Nic z římské poezie. Neměl by cestovat s farářem! Ostatně se dozvídám, že s ním není pravý farář.
Je vais au Skating dans un enchantement... Bon Dieu ce n’est donc pas en landau, fi ! l’affreux jeu de mots... enfin, qu’ai-je fait ? J’ai patiné avec le marquis Santasiglia qui est un gentil petit et qui m’a enfin fait voir le vrai Borghése, un abominable commis d’une grande maison. C’est le même que nous avons vu au Fondo à la représentation de « Sapho ». Petit, mal fait, nez interminable, pommettes rouges, air commun et bête. Fi ! Rien de la poésie romaine. Il ne devrait pas voyager avec un curé ! Aussi j’apprends que ce n’est pas un vrai curé qui est avec lui.
napříč stránkou
Nebylo tam mnoho zajímavých.
en travers Il n’y avait pas beaucoup d’intéressants.
Odpovím Larderelovi — jsem tak dojata, že mu tady budu říkat Bijou.
Je répondrai à Larderel, je suis si attendrie que je vais le nommer Bijou, ici.
„Ach!“ zvolala Rosalie, „a pomyslete, jeho první myšlenka byla napsat vám — ach, jak je to rozkošné! Je to jedno — je to dojemné, je to okouzlující! Ať žije pan hrabě — nad pana hraběte není!“
- Oh ! s’écriait Rosalie, et dire que sa première pensée a été de vous écrire, oh ! mais que c’est donc gentil ! C’est égal, c’est touchant, c’est ravissant ! Vive Monsieur le comte et il n’y a que Monsieur le comte !
„Ach, Rosalie — říkala jsem vám přece, že pan hrabě, že Bijou byl... Bijou!“
- Ah ! Rosalie je vous disais bien que Monsieur le comte, que Bijou était... Bijou !
„Ach, je to jedno — mně se to líbí, mně to voní11. To je ono. To je jako v románu — poslyšte — levou rukou vám psát — ten ubohý pan hrabě raněný! Ach, je to jedno — mně se to líbí! To dokazuje, že má srdce!“
- Ah ! c’est égal, moi j’aime ça, ça m’plait [sic]. C’est chic. C’est comme dans un roman, écoutez, avec la main gauche vous écrire, ce pauvre monsieur le comte blessé ! Ah ! c’est égal moi j’aime ça ! Ça prouve qu’il a du cœur !
Ještě chvíli a plakala by z toho.
Encore un peu elle en pleurerait.
„Ne, vážně, slečno — tím, že se o něm takhle mluví, připadá mi jako kdosi z rodiny — je to komické — zvykla jsem si na to — prostě miluji pana hraběte!“
- Non, vrai Mademoiselle, à force d’en parler comme ça, il me semble quelqu’un de la famille, c’est comique, je m’y suis habituée, j’aime Monsieur le comte quoi !
Ach, ano — i já miluji pana hraběte.
Oh ! oui, moi aussi j’aime Monsieur le comte.
A teď, kdy jsem na to nepřestala myslet, jsem si zvykla — už se nedivím, připadá mi to velmi přirozené — a říkám si, že psal z chvástání, aby se předvedl, když se naskytla tak krásná příležitost... Ale ne — ten náhlý dopis je neobyčejný, zvláště když si člověk vzpomene na karty. Ale jak ho napadlo mi psát... ach — a tak rozkošně. Tedy na mě myslel! Celou dobu?... nebo kvůli té příhodě.
Et à présent que j’y ai pensé sans cesse, j’y suis habituée, je ne m’étonne plus, je trouve que c’est très naturel et je me dis qu’il a écrit par vantardise pour se poser profitant de l’occasion si belle... Enfin, non, c’est extraordinaire cette lettre subite, surtout quand on pense aux cartes. Mais comment a-t-il eu l’idée de m’écrire... oh ! et si gentillement. Il a donc pensé à moi ! Tout le temps ?... ou à cause de l’aventure.
Ach, ten románový ráz, který nabírají mé neapolské dny, mě okouzluje...
Ah ! le tour romanesque que prennent mes jours à Naples m’enchante...
Zde je má odpověď, psaná drobným tiskacím písmem — ale napadá mě: Altamura už s těmi květinami nejspíš nějakou hloupost provedl.
Voici ma réponse en petites lettres d’imprimerie., mais j’y pense, Altamura aura commis quelque absurdité avec les fleurs sans doute.
Opsaný dopis · Lettre de Marie à Larderel, signée Violette, 16 mars 1877— „Je těžké odpovídat na květiny, které člověk nedostává.“- « Il est difficile de répondre à des fleurs qu’on ne reçoit pas ».Levá ruka je příjemnější než pravá — je to ruka srdce; ale příčinu této záměny upřímně litujeme.La main gauche est plus agréable que la droite, étant celle du cœur; mais on regrette sincèrement la cause de cette substitution.Kde jinde by v tuto roční dobu měly být fialky než v Neapoli? Místo Via Nardones: Poste restante. Dejte o sobě vědět.Où voulez-vous que soient les violettes en cette saison, si ce n’est à Naples ? Au lieu de Via Nardones : Poste restante. Donnez des nouvelles.Violette.Violette.P.S. Rána utržená 10. března, v sobotu, že?P.S. Blessure reçue le 10 mars samedi, n’est-ce pas ?
To se umísťuje na polovinu stránky a pod tímto krásným písmem jsou mimořádné znaky namalované Dachadem jako na první stránce. Výsledek je takový: Ta malba dole místo nahoře je originální.
Cela se place sur la moitié de la page et sous cette belle écriture se trouvent des signes extraordinaires peints par Dachad comme la première feuille. Cela fait ceci : Cette peinture en bas au lieu d’être en haut est originale.
Vkládám do dopisu několik fialek.
Je mets quelques violettes dans la lettre.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „Chi e costui ?“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Et il principe di Melissano.. ma non è ma gran cosa... già è uno di questi nobili miserabili che...“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Si... ma è ricevuto in società ?“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „O si Signorina, ma la ricevono come un buffone, è sempre invitât a pranzo in qualunque casa e poi va dal Pignatelli, Muliterno e poi stava al balcone della Mirafiore al Carnavale ?“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Già; so che è amico del comte di Mirafiore... E vero che la comtessa, moglie del re no è ricevuta ?“ — Hraběnka Mirafiore = Rosa Vercellana, morganatická manželka Viktora Emanuela II. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Si, perché non sanno come trattarla.“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Ma la giovane comtessa, nata de Larderel è conoscuta dalle signore di Napoli ?“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Che comtessa ? Ah ! si, Larderel, sorella di quel Larderel, sapete cosa ho inteso di lui ?“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Che ?“ ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „mon fils“. ↩
Pozn. překl.: Marie zapisuje Rosaliinu lidovou výslovnost: ça m’plait [sic] místo cela me plaît; lidové „mně to voní“ ten rejstřík napodobuje. ↩