❦
Úterý 13. března 1877
[Zrušeno 8 řádků]Mardi 13 mars 1877 [Huit lignes cancellées]
Moje šaty ve stylu Virginie1 — staromódní, jemné — se ve chvíli, kdy jsem si je měla obléknout, ukázaly nápadně ošumělé; k tomu ještě kašel — byla jsem naprosto nepříjemná, ostýchavá, zahanbená — zvlášť když jsem vešla do sálu a spatřila, jaká tam vládla elegance. Šaty mohly být dva roky za módou, ale nebyly proto méně půvabné a bohaté, a k nim spousta diamantů. Poprvé v životě mě rozčililo ponížilo mé oblečení. Tvář mi hořela, chtěla jsem být jinde — klesala jsem pod pohledy těch, kteří byli tak laskavi a dívali se na mě. Zkrátka: trpěla jsem sebou i vším kolem. Hráli „Jeannettinu svatbu“2 italsky — diletanti3 se vyznamenávali. Náramně se řešilo, kdo jsou ty nově příchozí a jak pronikly do tohoto shromáždění šlechtických titulů. Jedna stará kněžna se zvláště vzrušila — vůbec se neostýchali mluvit o nás italsky. Hrabě de Balzorano, snoubenec Giselly, se usadil s jedním dalším naproti nám — my seděly v první řadě — napůl na židli, napůl na zábradlí orchestřiště, vůbec se nechoval jako snoubenec: číhal na mé nohy, třikrát mi zachytil vlečku, díval se... přesně jako by mě skutečně zajímal. Po pravdě řečeno je to nádherný mladík, spíše francouzského typu, velmi vysoký, štíhlý, šedé a velmi živé oči, zuby doslova jako nejkrásnější perly světa a svěží a příjemná pleť.
Ma robe Virginie, antique, suave, s’est trouvée singulièrement défraîchie lorsqu’il a fallu la mettre, ceci ajouté à ma toux m’a rendue tout à fait désagréable, timide, honteuse, surtout lorsqu’en entrant dans la salle, je me suis aperçue de l’élégance qui y régnait. Pour être de deux années en retard de la mode les robes n’en étaient pas moins gracieuses et riches accompagnées de beaucoup de diamants. Pour la première fois de ma vie j’ai été agacée humiliée dans ma toilette. Ma figure brûlait, j’aurais voulu être ailleurs, je pliais sous les regards de ceux qui étaient assez bons pour me regarder. Bref, je souffrais de moi et de tout. On jouait « Les noces de Jeannette » en italien, les dilletanti se distinguaient. On s’occupa énormément pour savoir qui étaient les nouvelles venues et comment elles avaient pénétré dans cette assemblée de titres. Une vieille princesse s’est particulièrement agitée, on ne se gênait pas de parler de nous en italien. Le comte de Balzorano, fiancé de Giselle s’installa avec un autre, en face de nous, qui étions au premier rang, moitié sur [la] chaise, moitié sur la boîte de l’orchestre, se conduisant pas du tout en fiancé, mais guettant mes pieds, accrochant ma traîne jusqu’à trois fois, regardant... tout comme si je l’intéressais vraiment. A vrai dire c’est un superbe garçon au type plutôt Français, très grand, mince, des yeux gris et très vifs, des dents littéralement comme les plus belles perles du monde et un teint frais et agréable.
Ten, kdo byl s ním a koho Balzorano oslovoval Giovanni, byl vážný, jemný — ba i něžný — tmavých očí pod těžkými víčky, pleti spíše kvetoucí než svěží; a pak knoflíky na košili, střevíce a vše ostatní mě přimělo myslet — a tentokrát právem — že to je konečně ten neviditelný Borghese. napříč stránkou To byl kníže Tondi. Dokonce i jméno — vždyť ho Balzorano oslovoval Giovanni. Jindy by mi bylo líto jejich výstřední pózy a nabídla bych jim místo, protože jedno vedle mě bylo volné — ale dnes večer... Ach, Bože. Vypadali tak přívětivě, a přitom vůbec ne drze, že na ně vzpomínám s potěšením. Fabbricatore nás o přestávce přichází pozdravit a nakonec se přidáváme k jeho dámám, které jsou zjevně rozladěné mou nemocí, jež mi brání chodit jedině k nim. Jsem opravdu nešikovná — ale dělám milou, kašlu, omotávám si šálem krk a jsem mírná. Představují nám markýze de Pascarola, jednoho z Veglione — velmi malý, vychrtlý, špičatý vous, plavý — jemuž máma bez okolků řekla, ano, že ona na Veglione byla. Bože, odpusť mi, ale ona je den ode dne hloupější.
Celui qui était avec lui et qu’il nommait Giovanni était grave, doux même tendre, aux yeux sombres dessous des paupières lourdes, au teint plutôt fleuri que frais; et puis les boutons de la chemise, les souliers et tout le reste m’ont fait penser, et cette fois avec raison, que c’était enfin l’invisible Borghése. en travers C’était le prince Tondi. Jusqu’au nom puisque Balzorano le nommait Giovanni. Si ça avait été un autre jour j’aurais eu pitié de leur pose excentrique et leur aurais offert une place puisqu’il y en avait une à côté de moi, mais ce soir... Ah ! Seigneur. Ils avaient l’air si avenant sans impudence que je me les rappelle avec plaisir. Fabbricatore vient nous saluer dans l’entracte, et à la fin nous nous joignons à ses dames qui sont visiblement vexées de ma maladie qui ne m’empêche d’aller que chez eux. Vraiment, je suis maladroite, mais je fais l’aimable et je tousse, je m’enveloppe le cou, je suis douce. On nous présente le marquis de Pascarola, un du Veglione, très petit, chétif, barbe pointue, blond, auquel maman a dit tout bonnement que oui, qu’elle a été au Veglione. Mon Dieu pardonnez-moi, mais elle devient de jour en jour plus bête.
Tento spolek je skoro salon, ale nebyly jsme tam comfortable4 — jak se říká anglicky. Dívali se na nás a já se nemohla bezstarostně rozvalit.
Ce cercle est presque un salon mais nous n’y étions pas comfortable comme on dit en anglais. On nous regardait et je ne pouvais pas m’étaler avec confiance.
Chtěla bych ten večer škrtnout, dát ho zmizet — po něm se cítím jako po nějaké hanebnosti.
Je voudrais rayer cette soirée, l’escamoter, je me sens après comme après une action honteuse.
Poznámky
Pozn. překl.: „Robe Virginie“ — šaty ve stylu hrdinky románu „Pavel a Virginie“ (Bernardin de Saint-Pierre, 1788): prosté, pastorální, záměrně nevinné. Poněkud zastaralé pro rok 1877. ↩
Pozn. překl.: „Les noces de Jeannette“ — komická opera Victora Massého z roku 1853 (Jeannettina svatba). ↩
Pozn. překl.: Italsky „dilettanti“ — amatérští hudebníci ze šlechtické společnosti. ↩
Pozn. překl.: Anglicky comfortable (pohodlně, jako doma); Marie slovo výslovně uvádí jako anglický výraz, proto zůstává v originále. ↩