Středa 28. února 1877

Abych si ukrátila čas, spím dlouho, a Doenhoff dvakrát přišel do salonu a nikoho tam nenašel.
Nasimoff včera mluvil o jisté paní Hamontoffové, rozené hraběnce Projexové, jejíž známost by prý byla velmi příjemná, a dnes nás manžel oné dámy navštívil, aby nás pozval k sobě dnes večer na pátou — šly jsme tam. Jsou to slušní lidé, jak se patří, a nadmíru milí.
Pak jdeme na Skating; jsem téměř vyléčena ze svého bláznovství — tam byli naši kavalíři z velkého maškarního plesu.
Celkem vzato: špatné počasí, špatná nálada, všeobecné otupění, nuda tak veliká, že nedokáži dát dvě slova dohromady. Zkoušela jsem šaty — už mi nepadnou. Chápete mou oprávněnou nespokojenost.
Rosalie mi dnes večer řekla něco, co už dlouho umírala touhou povědět: kočí se jí dvakrát ptal, jestli si vezmu Larderela.
Jsou to hlouposti, ale připadá mi velmi milé, že se i v žertu mluví jen o sňatku. Je to svého druhu úcta, která lichotí mé mánii.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „Veglione“ — velký maškarní ples; důležitá společenská událost karnevalu. ↩
Pozn. překl.: Marie zapisuje Rosaliinu lidovou výslovnost: L’cocher [sic] místo le cocher (kočí). ↩