❦
# Pondělí 18. prosince 1876
Pondělí 18. prosince 1876
Lundi 18 décembre 1876
Včera mě probouzí navštívenka od otce s těmito slovy:
Hier, on me réveille par une carte de mon père avec ces mots :
„Jsem v hotelu du Luxembourg se sestrami. Můžeš-li, přijď ihned.“
« Je suis à l’hôtel du Luxembourg avec mes sœurs. Si tu peux viens de suite ».
Podle rady mých matek1 se v jednu hodinu přesně dostavuji na toto pozvání — a dříve než vejdu, posílám se zeptat, zda je to vhodné.
D’après le conseil de mes mères, à une heure juste je me rends à cette invitation et avant d’entrer envoie demander si c’est convenable.
Místo vší odpovědi přicházejí Hélène a ten můj nešťastný otec k vozu a velmi něžně mě odvádějí k sobě.
Pour toute réponse Hélène et mon père de malheur viennent à la voiture et m’emmènent fort tendrement chez eux.
Tety Hélène a Hrbatá se do ničeho nepletou — vykládají mi o kardinálovi a radí mi, abych jela do Říma pro jeho synovce i jeho zlaťáky.2
Les tantes Hélène et la Bossue ne se mêlant de rien me parlent du cardinal et me conseillent d’aller à Rome quérir son neveu et ses écus.
„Ten ubohý chlapec,“ říkám já, „je tam.“
- Ce pauvre petit, fais-je, il est là-bas.
„Kde?“
- Où ?
„V Srbsku.“
- En Serbie.
„Opravdu!“
- Vraiment !
„Bohužel.“
- Hélas.
Ale ne — je v Římě.
Mais non il est à Rome.
„Možná se vrátil, protože se tam už nebojuje, a včera jsem večeřela s ruským dobrovolníkem, který právě přijel ze Srbska.“
- Peut-être est-il de retour car on ne se bat plus et hier j’ai dîné avec un volontaire russe qui arrive de Serbie.
„Může být. Říkám, že je v Římě, protože jsem v novinách četla zprávu o otevření Skating-rinku v Římě, kde stálo, že ‚obě hrabata Antonelliové tam byla‘.“
- Ça se peut. Je dis qu’il est à Rome parce que j’ai lu dans le journal le compte rendu de l’ouverture du Skating-ring à Rome où c’était dit que « les deux comtes Antonelli étaient là ».
„I to je možné.“
- C’est encore possible.
V Římě je Skating!
Il y a un Skating à Rome !
Pak se mluvilo o Tutcheffové — nenechala jsem na ní nit suchou, hrozíc té ničemnici žalobou pro pomluvu.
Alors on parla de la Tutcheff, je la traitai de la dernière façon, menaçant cette canaille d’un procès en diffamation.
„Nechť útočí na mou rodinu, na mou matku — ti se mohou bránit! Ale ať se mě nedotýkají, neboť jakože jsem bezbranná bytost, kterou je zbabělé pomlouvat, statečně se pomstím! A to z výborného důvodu — protože se ničeho nebojím.“
- Qu’on s’attaque à ma famille, à ma mère, ils peuvent se défendre ! Mais qu’on ne me touche pas car aussi vrai que je suis une créature sans défense qu’il est lâche de calomnier, je me vengerai vaillamment! Et ça pour une excellente raison, parce que je ne crains rien.
Je to až příliš pravda. Nebojím se ničeho, protože hůř už mi být nemůže.
C’est trop vrai. Je ne crains rien car je ne puis être plus mal que je suis.
Vidím, že máma zapůsobila.
Je vois que maman a produit de l’effet.
Když jsme zase pohovořili o všedních věcech, pozvala jsem otce na procházku. A znovu začal maloruský rozhovor.3
Ayant de nouveau parlé de choses indifférentes, j’invitai mon père à se promener avec moi. Alors recommença le dialogue petit-russien.
„Šli jsme stejnou cestou?“ „Šli jsme.“
- Nous marchions par le même chemin ?
- Nous marchions.
- Nous marchions.
„Nalezli jsme kožich?“
- Nous avons trouvé une pelisse ?
„Našli jsme ho.“
Nous l’avons trouvée.
„Vzal jsi ho?“
Tu l’as prise ?
„Vzal jsem ho.“
Je l’ai prise.
„A kde tedy je?“
Ou est-elle donc ?
„Co?“
- Quoi ?
„Kožich.“
La pelisse.
„Jaký kožich?“
Quelle pelisse ?
Atd.
Etc.
A já myslela na Řím, kam bych mohla jet, kdyby ten netvor chtěl!!!
Et je pensais à Rome où je pourrais aller si ce monstre le voulait bien !!!
Zatím jsem ho předváděla Nicejcům, a zatímco mi srdce svíralo tisíc trápení, usmívala jsem se a pohrdavě zdravila Audiffreta a Bergeraulta.
En attendant je le montrais aux Niçois et pendant que mille peines me serraient le cœur je souriais en saluant dédaigneusement Audiffret et Bergerault.
Kolik trpělivosti mě stálo, než jsem ho dostala až k nám, na terasu, kde byli máma, teta, Dina, slečna Collignon, Barnola a Walitsky.
Combien il me fallut de patience pour en arriver à le conduire chez moi, sur la terrasse où étaient maman, ma tante, Dina, Collignon, Barnola et Walitsky.
Abych si ty námahy vynahradila, nazvala jsem paní Tutcheffovou, která šla kolem, „běhnou“ a byla jsem velmi drzá.
Pour me venger de mes efforts je traitai de “coquine” Mme Tutcheff qui passait et je fus très insolente.
Ukázala jsem mu dům. Potom jsme šli na Skating-rink, kam slíbil přijít, ale nepřišel. Slečna Collignon mi sloužila k tomu, abych nevypadala opuštěně: zavěšená do ní jsem objela Skating, a když jsem potkala Fiouloulou, zastavila jsem se. V tu chvíli ke mně Girofla přiklouzal s někdejší čiperností.
Je lui montrai la maison. Nous allâmes ensuite au Skating-rink où il promit de venir mais ne vint pas. Collignon me servant de contenance, je fis le tour du Skating à son bras et rencontrant Fiouloulou je m’arrêtai. En ce moment Girofla se laissa glisser vers moi avec un entrain des anciens jours.
„Nesu vám rozkaz bruslit, slečno!“
- Je vous apporte l’ordre de patiner, Mademoiselle !
„A od koho, pane?“ zeptala jsem se a zčervenala.
- Et de qui, Monsieur, demandai-je en rougissant.
„Od vaší paní tety, a to výslovně, račte mi věřit.“
- De Madame votre tante, c’est formel, je vous prie de le croire.
„Vypadáte dnes tak rozlétaná, že se člověk bojí odvážit tam, kde jste — jako byste chtěla všechny porazit.“
- Vous avez l’air si en l’air aujourd’hui qu’on craint de s’aventurer là où vous êtes, vous semblez vouloir renverser tout le monde.
„Hm! hm! tak budete bruslit?“
Heu ! heu ! alors vous patinez ?
„Později, až tu nikdo nebude.“
Plus tard, quand il n’y aura personne.
„Platí.“
- C’est entendu.
Zeptala jsem se ho také, jestli se podobám otci. Ach, ale to snad nebudeme zapisovat všechny ty nesmysly, které se s Audiffretem napovídají?
Je lui demandai aussi si je ressemblais à mon père. Ah ! mais, est-ce que nous allons rapporter toutes les balivernes qui se disent avec Audiffret ?
škrtnuto[Zrušeno 10 řádků]
[Dix lignes cancellées]
Pelikan je tu, kněžna Souvoroffová je s mámou, zatímco si jdu nazout brusle. Svými chodidly a zády sklízím velký úspěch. Ó, čert to vem!
Pelikan est là, la princesse Souvoroff est avec maman, pendant que je vais mettre des patins. Mes pieds et mon dos me valent un grand succès. Oh ! tant pis !
Když jsem tam, tam daleko odpočívala, přišel za mnou Audiffret znovu.
Pendant que je me reposais là-bas, là-bas, Audiffret me vint de nouveau parler.
Napsala jsem ty dopisy, ano, či ne?
Ai-je écrit les lettres oui ou non ?
Chtěla jsem se k němu chovat jako k Lubimoffovým, kteří mě i s celou rodinou pozorovali z dálky. Ale kdepak.
Je voulais être avec lui comme avec les Lubimoff qui me regardaient de loin avec toute la famille. Ah ! bien oui.
„Copak se dá bruslit s takovými chodidly?“ řekl a ukázal bradou na ta moje.
Est-ce qu’on peut patiner avec de pareils pieds - dit-il en désignant les miens du menton.
„To právě říkám, pane, jsou příliš malá.“
C’est ce que je dis, Monsieur, ils sont bien trop petits.
Před rokem bych byla odpověděla tím nejobyčejnějším: ach, pane!
Il y a un an j’aurais répondu par un : oh ! Monsieur, des plus vulgaires.
Máma je zase poštvaná paní Souvoroffovou, a když k tomu přispěly mé nářky… Víte, co udělala? Šla zabránit svému manželovi, aby večeřel s paní Tutcheffovou u paní Tutcheffové samotné. Nuže, podle jejího vyprávění se stalo tohle. Nejprve jí chtěl Eristoff zastoupit cestu, ale odstrčila ho a vešla do salonu, kde byl pan její manžel skloněn nad stolem, paní Tutcheffová stála bledá u okna a kněžna seděla. Paní Tutcheffová se hned vzdálila a máma nějakou chvíli seděla, protože nebyla s to vstát, a pak odešla a manžela odvedla s sebou.
Maman est de nouveau montée par Mme Souvoroff et, mes plaintes aidant... Savez-vous ce qu’elle a fait ? Elle est allée empêcher son mari de dîner avec Mme Tutcheff chez Mme Tutcheff elle même. Eh, voilà, d’après son récit, ce qui s’est passé. D’abord Eristoff voulut lui barrer le passage mais elle le poussa de côté et entra dans un salon où Monsieur son mari était courbé sur une table, Mme Tutcheff près de la fenêtre debout et pâle, et la princesse assise. Mme Tutcheff se retira aussitôt et maman après être restée quelque temps assise, faute de pouvoir se lever, sortit en emmenant son mari.
Všichni tři jsme mlčeli a už jsme se blížili k domu, když otec poručil jet do London House. A protože máma udělala jakési gesto.
Tous les trois nous étions silencieux et on s’approchait déjà de la maison lorsque mon père ordonna d’aller au London House. Et comme maman faisait un geste.
„Jeďme tam,“ řekla jsem.
- Allons-y dis-je.
„Pohovoříme si v klidu,“ dodal otec.
- Nous causerons tranquillement, ajouta mon père.
Máma mi začala vyprávět, co se stalo, a ještě než domluvila, dostala záchvat nervového pláče, což po takovém dobrodružství dobře chápu.
Maman commença par me raconter l’histoire et avant d’achever eut un accès de larmes nerveuses que je comprends bien après une telle aventure.
A pak se znovu začalo mluvit o téže věci; trvalo by to až do rána, kdybych nebyla řekla:
Et puis on recommença de parler de la même chose, ça aurait duré jusqu’au matin si je n’avais dit :
„Proč všechny ty vytáčky, ty výčitky, ta drobná píchnutí špendlíkem, když je věc tak prostá! Musíte mě uvést do společnosti; máma to nemůže, je to tedy vaše věc. Odpovězte, otče, co na to řeknete?“
- Pourquoi tous ces faux-fuyants, ces récriminations, ces pointes d’épingles quand la chose est si simple ! Il faut me conduire dans le monde, maman ne le peut pas, c’est donc le vôtre. Répondez mon père, qu’avez-vous à dire ?
„Pokud jde o mě,“ dodala jsem, „předem souhlasím se vším.“
- Quant à moi, ajoutai-je, je consens à tout d’avance.
Poprvé v životě mluvil ten netvor poctivě a prostě. A nebyla snad i ta dobrá vůle jen způsob, jak se vyhnout nepříjemnostem tím, že se všechno bude protahovat?
Pour la première fois de la vie ce monstre a parlé honnêtement, simplement. Et encore cette bonne disposition, n’était-elle peut-être qu’un moyen d’éviter des désagréments en traînant ?
Inu… možná… kdo ví?
Enfin... peut-être... qui sait ?
Zůstali jsme tam až do devíti a vážně, jako tři dobří přátelé, jsme probírali situaci.
Jusqu’à neuf heures nous sommes restés là et examiner la situation sérieusement et comme trois bons amis.
Ach? Háček je v tom, že otec, když slovy urovnal všechny překážky, nadhodil strašnou otázku.
Ah ? c’est que mon père ayant aplani tous les obstacles, verbalement, souleva une terrible question.
„A co když,“ řekl, „bude všechno, co udělám, marné? Tvé postavení by se tím jen zhoršilo.“
- Et si, dit-il, tout ce que je ferai était en vain ? ta position n’en deviendrait que pire.
Ale protože jsem odpověděla, že marné to být nemůže, vrátili jsme se k plánům. A především je nutné se aspoň naoko usmířit s tou Tutcheffovou. Po té scéně v Monte Carlu je to skoro snazší. Předtím nebylo co zapomínat, bylo tu nepřátelství, chlad bez příčiny — teď je co zapomenout.
Mais, comme je répondis que ce ne pouvait être en vain, on reprit les projets. Et tout d’abord il est nécessaire de se réconcilier, sommairement avec la Tutcheff. Cela devient presque plus facile après la scène de Monte-Carlo. Avant il n’y avait quoi oublier, il existait une inimitié, une froideur sans cause, à présent on a quelque chose à oublier.
Bude to tvrdé… a já sama bych jí… raději plivla do tváře, ale musí to být. Neboť s touhle ženou, sestrou mého otce, mou tetou… musí člověk aspoň před světem vycházet dobře.
Ce sera dur... et pour ma part j’aimerais... mieux lui cracher au visage mais il le faut. Car cette femme, la sœur de mon père, ma tante... on doit au moins pour le monde paraître bien avec elle.
Tak tedy to bude v Nice? Jen proto, aby se zapomnělo na minulost, abych zvítězila a pak odjela… odjela… Ach! Kdyby se dala napsat melodie i se slovy, pochopili byste, jak je duše uchvácena a jak se srdce svírá při té písni starého černocha v Pavlovi a Virginii4.
Alors ce sera donc à Nice ? Seulement pour faire oublier le passé, pour triompher et puis partir... partir... Ah ! si on pouvait écrire la mélodie avec les paroles, vous comprendriez comme l’âme est empoignée et comme le cœur se serre à cette chanson de vieux nègre dans Paul et Virginie.
Ptáček odlétá tam, tam daleko a už se nevrátí. Ach, ty bláhová, zůstaň jen doma, věř písni mé. Ptáček odlétá tam, tam daleko, ptáček odlétá a už se nevrátí. Ptáčku věrný, jemuž Bůh žehná, ptáčku věrný, zůstaň v hnízdečku svém, slož svá křídla, sladčeji tu spíš než pod nebem cizím. Ptáčku věrný, jemuž Bůh žehná, ptáčku věrný, zůstaň v hnízdečku svém.
L’oiseau s’envole Là-bas, là-bas. Et ne revient pas. Ah ! pauvre folle Reste à la maison Crois à ma chanson L’oiseau s’envole Là-bas, là-bas l’oiseau s’envole Et ne revient pas. Oiseau fidèle Que Dieu bénit Oiseau fidèle Reste en ton doux nid Ferme ton aile Tu dormiras mieux Que sous d’autres cieux Oiseau fidèle Que Dieu bénit Oiseau fidèle Reste en ton doux nid.
Je to něžné, je to rozkošné… ale na mě se to vztahovat nemůže. Já přece nemám domov! Nemám hnízdo. A mně Bůh nežehná.
C’est tendre, c’est charmant... mais cela ne peut s’appliquer à moi. Je n’ai pas de maison, moi ! Je n’ai pas de nid. Et Dieu ne me bénit pas.
Ale po London House jsme šli do Opery, v kloboucích, a musím říct, že to vyvolalo dosti zvláštní dojem… u Audiffreta, Galuly, Belle-de-jour, Fontany a Chirise v klubové lóži5.
Mais après le London House nous sommes allés à l’Opéra, en chapeaux et, je dois le dire cela a produit un effet assez singulier... sur Audiffret, Galula, Belle-de-jour, Fontana et Chiris dans la barcaccia.
Ó bído!
O misère !
Šílím z té nejistoty. Čekat v Nice na otcovu přízeň kvůli pochybnému a pomíjivému triumfu bez zvláštního významu… Anebo Paříž… a Řím… a studia!!! Ó!
Je deviens folle d’incertitude. Attendre les faveurs de mon père à Nice pour un triomphe douteux et éphémère sans intérêt particulier... Alors Paris... et Rome.... et les études !!! Oh !
V Paříži se ztratím… abych tam zazářila, je třeba buď velkého jména, nebo velkého jmění, anebo velké zkaženosti… V Paříži tedy nemám co dělat…
A Paris je me perdrai... pour y briller il faut ou un grand nom, ou une grande fortune ou une grande dépravation... Je n’ai donc rien à faire à Paris...
Ale v Římě… v Římě bych mohla uzavřít skvělý sňatek, a pak, a to je hlavní, budu tam žít v blaženosti! A… tolik bych si chtěla v Římě napravit pověst, tolik, tolik!!
Mais à Rome... à Rome je pourrai faire un grand mariage et puis et le principal c’est que j’y vivrai avec délice ! Et... je voudrais tant me réhabiliter à Rome, tant, tant !!
Začněme tedy v Nice… jestli vůbec začneme… Ale studia! Ale čas, který utíká! V osmnácti jsem už měla malovat velké obrazy!
Commençons par Nice.... si nous commençons... Mais les études ! Mais le temps qui passe ! A dix-huit ans j’aurais dû faire de grands tableaux !
Tak tedy… kam jet? Ó, jak smrtelně svízelná je tahle otázka! Do Paříže pojedu, jen když mě otec nebude chtít doprovodit do Říma… raději umřít, než jet do toho božského města jako předtím.
Alors... où aller ? Oh ! que cette question est mortellement embarrassante ! Je n’irai à Paris que si mon père ne veut me conduire à Rome... plutôt mourir que d’aller dans cette ville divine comme avant.
To Nice mě tíží… Zase jedna ztracená zima… kolik jsem jich vlastně už ztratila?… dvě jako žena… tři jako studentka… Hanebnost!
C’est Nice qui me pèse... Encore un hiver de perdu... au fait combien en ai-je perdu ?... deux comme femme... trois comme étudiante... Infamie !
Včera jsem byla tak bezradná a tak zuřivá, že jsem si lehla oblečená v jídelně a strávila tam čtyři hodiny napůl ve spánku, napůl v trýzni a každou minutu jsem se budila. Potom jsem si šla lehnout k mámě na lenošku a vstala jsem až v jednu odpoledne; přitom jsem nespala. Máma je nemocná… pochopitelně, po tom včerejšku…
J’étais si perplexe et si furieuse hier que je me couchai tout habillée dans la salle à manger et y passai quatre heures de mi- sommeil, mi-tourment, me réveillant à chaque minute. Ensuite j’allai me coucher sur la chaise longue chez maman et je ne me suis levée qu’à une heure de l’après-midi; je ne dormais pourtant pas. Maman est malade... naturellement après hier...
Teta, Dina, Walitsky a Anitchkoffovi jsou na obědě u Wolfa, který se jmenuje Nicolas, a dnes má svátek6.
Ma tante, Dina, Walitsky et les Anitchkoff sont à déjeuner chez Wolf qui se nomme Nicolas, et c’est sa fête aujourd’hui.
Pan Anitchkoff se jmenuje také Nicolas, a tak se svátek dělí na dvě půlky: obědvá se u jednoho a večeří u druhého.
M. Anitchkoff se nomme aussi Nicolas, aussi partage t-on la fête en deux et dîne t-on chez lui ayant déjeuné chez l’autre.
Ležela jsem na mámině posteli, když mi jedna z malých Anitchkoffových přišla říct, že mě tam bezpodmínečně chtějí; odpověděla jsem, že jsem nemocná.
J’étais sur le lit de maman quand une des petites Anitchkoff vint me dire qu’on me voulait absolument, je répondis que j’étais malade.
„Přichází večer,“ říká máma, „a ona potřebuje trápit…“
Le soir vient, dit maman, et elle a besoin de tourmenter...
„Koho tedy? Vás? Ach! Vy myslíte, že jsem tu kvůli vám? Ani v nejmenším! Přišla jsem se podívat na psy. Sbohem!“
Qui donc ? Vous ? Ah ! vous croyez que je suis là pour vous ? pas du tout ! Je venais voir les chiens. Adieu !
A rozzlobená jsem odešla k sobě, kam mě pronásledovali lístkem, v němž mi slibovali všechno na příští rok a prosili mě, abych šla k Anitchkoffovým.
Et en colère je m’en allai chez moi où on me poursuivit par un billet dans lequel on me promettait tout pour l’année prochaine me priant d’aller chez les Anitchkoff.
Vzkázala jsem po sloužící, že vím o jednom jarmarku, kde je krčma s takovýmhle štítem: Dnes se platí, zítra se pije na dluh a pozítří zadarmo.
Je fis répondre verbalement que je savais une foire où il y avait un cabaret avec cette enseigne : Aujourd’hui on paye, demain on consomme à crédit et après-demain gratis.
Pokud jde o Anitchkoffovy, napsala jsem jim dopis na papíře, který pomaloval Dachad, a omluvila jsem se v něm horečkou.
Quant aux Anitchkoff j’écrivis une lettre sur du papier peint par Dachad, dans laquelle je m’excusais par une fièvre.
Věra, ta malá holčička, mě viděla v županu a s obvázanou hlavou.
Véra, la petite fille, m’a vue en peignoir et la tête bandée.
Žárlím!
Je suis jalouse !
Na princeznu Markétu7… Všichni muži, kteří nemilují jinde, jsou do ní zamilovaní, a protože je to královna, zbožňují ji… Ó!
De la princesse Marguerite... Tous les hommes qui n’aiment pas ailleurs en sont amoureux et, comme c’est une reine on l’adore... Oh !
Bude bruslit, ukáže své velké nohy, budou z nich bez sebe… A já!
Elle patinera, elle montrera ses grands pieds, on en raffol- lera... Et moi !
„Ach! Princezna Markéta,“ říkával Antonelli, zvedal oči a potom ohrnul rty, jako by chtěl říct: to je žena!
- Oh ! la princesse Marguerite, faisait Antonelli levant les yeux et en faisant ensuite une moue qui semblait dire: voilà une femme.
!!!!
!!!!
Dvojnásobný surovec! Kdyby nebyla královnou… plival by na ni!
Double brute ! Si elle n’était pas reine... il cracherait dessus !
Poznámky
Pozn. překl.: „Mé matky“ — Mariin ironický množný tvar pro různé starší ženy, které jí radí. ↩
Pozn. překl.: „Pro jeho synovce i jeho zlaťáky“ — francouzsky aller quérir, jít si pro něco, přivést; tety radí Marii jet do Říma a odvézt si kardinálova synovce i s jeho penězi (écus, staré mince, tedy jmění). ↩
Pozn. red.: „Maloruský rozhovor“ — rozhovor v ukrajinském (maloruském) nářečí; rodina jej používala pro soukromé záležitosti. ↩
Pozn. red.: Píseň pochází z opery Victora Massého Paul et Virginie (Pavel a Virginie) podle románu Bernardina de Saint-Pierre; premiéru měla v Paříži 15. listopadu 1876, měsíc před tímto zápisem. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „barcaccia“ – přízemní klubová lóže v italských divadlech, vyhrazená členům klubu. ↩
Pozn. red.: Jmeniny: svátek sv. Mikuláše, 6. prosince podle ruského (juliánského) kalendáře, což podle západního kalendáře připadlo na 18. prosince. ↩
Pozn. red.: Markéta Savojská (Margherita di Savoia, 1851–1926), princezna piemontská a manželka následníka italského trůnu, idol římské společnosti; italskou královnou se stala v lednu 1878. ↩