❦
Středa 13. prosince 1876
Mercredi 13 décembre 1876
Dnes ráno jsem dostala abonmá. Nikdo z nás už o tom znovu nemluvil. Proč mi ho tedy posílají?
Ce matin j’ai reçu l’abonnement. Personne de nous n’en a plus reparlé. Pourquoi-donc on me l’envoie ?
Zase dýchám — a jdu se projít pěšky s tetou, Dinou a Bihovetzem.
Je respire, et je vais me promener à pied avec ma tante, Dina et Bihovetz.
Ostatní tančí v Cercle de la Méditerranée, zatímco já podstupuji večeři, kterou vám popíšu. Broussais si od neustálého soužití s Pelikanem, který je hluchý, zvykl křičet z plných plic. Mlčím a říkám si, že je mi osmnáct let a že ostatní tam tančí.
Les autres dansent au Cercle de la Méditerranée pendant que je subis le dîner que vous allez voir. Broussais, à force de vivre avec Pélikan qui est sourd, crie à tue-tête. Je me tais et je pense que j’ai dix-huit ans et que les autres dansent là-bas.
Broussais mi vzdává hold a ten hrubián mě zahrnuje chválami v podobě přátelských rad. Mluvilo se o konzulovi.
Broussais m’a voué un culte et ce grossier personnage m’accable de louanges sous forme de conseils amicaux. On parla du consul.
„To je bídák,“ říkám já, „a jestli to chce slyšet, řeknu mu to přímo do očí.“
- C’est un misérable - dis-je, et, si il veut l’entendre, je le lui dirai à lui-même.
„Má pravdu,“ říká Broussais, „přesto je ho třeba litovat — co má podle ní dělat, má přece děti… ale jeho povinností by přece bylo chránit všechny Rusy, já jsem mu to řekl a dokonce jsem ho označil za canaille, a on se mi neodvážil odpovědět.“
- Elle a raison, fait Broussais, pourtant il faut le plaindre, comment veut-elle qu’il fasse, il a des enfants... mais son devoir serait pourtant de protéger tous les Russes, je le lui ai dit et je l’ai même nommé canaille, et il ne m’a pas osé répondre.
Poté, co tuto vrcholně delikátní větu pronesl, začal znovu mluvit o mně, o mém osudu, o mém sňatku.
Cette phrase suprêmement délicate lancée, il reparla de moi, de mon sort, de mon mariage.
„Pane, já vám to již říkala: nechci se vdávat. Mluvme o žabách pod mikroskopem, jako dnes ráno.“
- Je vous ai déjà dit, Monsieur, que je ne veux pas me marier. Parlons des grenouilles au microscope comme ce matin.
„Ach, hle, ta mladá povaha, to mladé ptáče, podívejte! A říkali mi, že byla zamilovaná do toho… synovce, už nevím koho, kardinála Antonelliho, a že dokonce byla jeho snoubenkou, vše bylo domluveno, jenže on byl lehkomyslný a odešel.“
- Eh, voilà la jeune nature, le jeune oiseau, voyez ! Et on m’a dit qu’elle était amoureuse de ce... neveu du je ne sais plus qui, du cardinal Antonelli et qu’elle était même sa fiancée, tout était arrangé, mais que lui avait été léger et partit.
Jaký to mělo účinek, posuďte sami.
Je vous laisse à juger l’effet.
„To je lež,“ říkám klidným hlasem, ale velmi bledá.
- C’est un mensonge - dis-je d’une voix calme, mais très pâle.
Máma, teta a Dina nevěděly, jak na mě hledět, ani co udělám.
Maman, ma tante et Dina ne savaient comment me regarder ni ce que je ferais.
Od té chvíle jsem jako zmrzla — zůstala jsem až do konce večeře a pak odcházím, chladná a mlčenlivá.
Dès cet instant je suis devenue comme glacée, je suis restée jusqu’à la fin du dîner et m’en vais, froide et silencieuse.
Vykřiknout, padnout na zem a vyplakat všechny slzy — to by mi nesmírně ulevilo, zvláště kdybych pak ještě doma udělala scénu.
Pousser un grand cri, tomber par terre et pleurer toutes mes larmes serait un suprême soulagement, surtout si j’allais faire une scène chez les miens après.
Ale jako včera jsem se ovládla, oči mám suché, sotva si stěžuji — ale můj pokoj je odlehlý a nikdo mě neslyší.
Mais, comme hier, je me suis contenue, mes yeux sont secs, c’est à peine si je me plains, mais mon appartement est isolé et personne ne m’entend.
Bože můj, nauč mě, co mám dělat?
Mon Dieu enseignez-moi ce que je dois faire ?
Předpokládala jsem všechno, říkala jsem si, že se o tom bude mluvit — ale mezi tím, když se o něčem vypráví, a tím, když vidíte, jak se to děje, je propast. Tím, že jsem si stále představovala, co lidé říkají, jsem si na to zvykla a mlčky to připouštěla — ale slyšet to na vlastní uši!
Je supposais tout, je me disais qu’on en parlerait, mais entre raconter une chose et la voir s’accomplir il y a un abîme. À force de m’imaginer ce qu’on disait, je m’y étais habituée et je l’admettais tacitement, mais se l’entendre dire !
Ty, Bože můj, jenž vidíš do mé duše, Ty jediný chápeš celou hloubku mé rány a celou hrůzu mého ponížení.
Vous, mon Dieu qui voyez dans mon âme, Vous seul comprenez toute la profondeur de ma blessure et toute l’horreur de mon humiliation.