Čtvrtek, 24. srpna 1876 (12. srpna) — ranní rituál a herecké vyhlídky

V devět hodin jsem byla u otce. Zastihla jsem ho v košilových rukávech — nemohl si uvázat kravatu. Uvázala jsem mu ji a políbila ho na čelo.
— Víš, řekl, kdyby tě osud někdy dotlačil stát se herečkou v komickém divadle, za pět let budeš mít milion. To je jisté jako to, že je teď den.
Pánové přišli na čaj, Paša také — včera večer chyběl a sluha přišel říct, že „leží jako nemocný." Ostatní si dělali legraci z jeho medvědích galantností ke mně — a on bere i tu nejmenší věc tak hluboko k srdci, že z něj dnes ráno nebylo dostat ani slovo.
Eristoff dal pro mé pobavení přivézt kuželky, kroket a mikroskop se sbírkou blech.
Přihodil se jakýsi skandál — ostatně posuďte sami. Paul odstranil z albumu fotografii otcovy herečky, a ten ctihodný pán, sotva si toho všiml, odebral svůj portrét.
— Proč to děláš? zeptal se Paul celý překvapený.
— Já tak nějak — bojím se, abys také nepohodil mé portréty.
Nevšímala jsem si toho. Ale dnes mě Paul vzal stranou, odvedl mě do pokoje a ukázal mi svůj prázdný album — jen s portrétem té ženy.
— Dělám to otci k radosti, ale musel jsem z albumu vyjmout všechny ostatní portréty — ostatně zde jsou.
— Nech mě se na ně podívat.
Vybrala jsem všechny fotografie dědečka, babičky, mámy a své vlastní a dala jsem je do kapsy.
— Co to má znamenat! zvolal Paul.
— To znamená, odpověděla jsem klidně, že beru zpátky naše portréty, které jsou tady v příliš špatné společnosti.
Bratr byl téměř k pláči — roztrhl album ve dví a odešel. Provedla jsem to v saloně, lidé to viděli a otec se to dozví.

Poznámky

Pozn. překl.: Théâtre-bouffe — komická opera, opereta; méně vážený druh divadla než velká opera.