# Lundi, 21 août 1876 (9 août) et Mardi, 22 août 1876 (10 août) - Poltava

Daleko je od zdejšího života k upřímné pohostinnosti Étiennově a Mariině — ti mi přenechali svůj pokoj a obsluhovali mě bez oddechu.1 Ale je to opravdu jiné. Tam jsem byla v přátelské zemi, doma; tady přijíždím vzdorujíc zavedeným vztahům a pošlapávajíc svýma malýma nohama stovky hádek a milióny nepříjemností.

Il y a loin de la vie d'ici à la franche hospitalité d'Etienne et de Marie qui m'ont cédé leur chambre et qui me servaient comme des nègres. Mais aussi c'est bien différent. Là j'étais en pays ami, chez moi; ici je viens bravant les relations établies et foulant sous mes petits pieds des centaines de querelles et des millions de désagréments.

Otec je člověk suchý, opotřebovaný, uhněcený a sploštěný od dětství strašným generálem — svým otcem. Sotva svobodný a bohatý — vrhl se do světa a do půli se zruinoval.

Mon père est un homme sec, usé, froissé et aplati dès son enfance par le terrible général, son père. A peine libre et riche il s'est lancé et à moitié ruiné.

Celý nadutý ješitností a dětinskou pýchou — raději se tváří jako obluda, než aby ukázal, co cítí — zvláště když ho něco dojme; a v tom je jako já.

Tout bouffi d'amour-propre et d'orgueil puéril, il préfère paraître un monstre que montrer ce qu'il sent surtout lorsqu'il est ému par quelque chose et en cela il est comme moi.

Slepý by viděl, jak je nadšen, že mě má — a trochu to i ukazuje, jsme-li sami.

Un aveugle verrait combien il est enchanté de m'avoir et il le montre même un peu quand nous sommes seuls.

Ve dvě hodiny jsme odjeli do Poltavy. Otec, já a Pacha — pak Paul a malý kníže.

A deux heures nous sommes partis pour Poltava. Mon père, moi et Pacha, puis Paul et le petit prince.

Už dnes ráno jsme měli šarvátku kvůli Babaninům — a v kočáru si otec dovolil je urážet ve jménu svého ztraceného štěstí a za vše obviňoval babičku. Krev mi vstoupila do tváře a tvrdě jsem mu řekla, ať nechá mrtvé v hrobě.

Ce matin déjà nous avons eu une escarmouche à *l'occasion* des Babanine et en voiture mon père s'est permis de les insulter au nom de son bonheur perdu, accusant en tout grand-maman. Le sang m'est monté au visage et je lui dis durement de laisser les morts dans leur tombeau.

„Nechte mrtvé!" zvolal on. „To je to — kdybych mohl vzít popel té ženy a…"

— Laissez les morts ! s'écria-t-il, mais c'est-à-dire que si je pouvais prendre les cendres de cette femme et les...

„Mlčte! Jste drzý a nevychovaný člověk!"

— Taisez-vous ! Vous êtes un impertinent et un mal élevé !

„Čokoláda je snad drzý — ale ne já!"

— Chocolat peut-être impertinent et pas moi !

„Vy a všichni, komu chybí jemnost a výchova! Nechci, aby se takto mluvilo. Mám-li já jemnost mlčet — je směšné, aby si ostatní stěžovali. Vy nemáte s Babanniny nic společného — starejte se o záležitosti své ženy a svých dětí — a co se ostatních týče, nemluvte o nich — tak jako já nemluvím o vašich příbuzných. Oceňte můj společenský takt a dělejte totéž."

— Vous et tout ceux qui manquent de délicatesse et d'éducation ! Je ne veux pas qu'on parle ainsi. Si j'ai la délicatesse de me taire il est ridicule que les autres se plaignent. Vous n'avez rien à faire avec les Babanine, mêlez-vous des affaires de votre femme et de vos enfants, quant aux autres n'en parlez pas comme je ne parle pas moi de vos parents à vous. Appréciez mon savoir-vivre et faites-en autant.

Přitom, jak jsem to říkala, jsem k sobě cítila největší obdiv.

Tout en parlant ainsi j'éprouvais la plus grande admiration pour moi.

„Jak mi můžete říkat takové věci!"

— Comment pouvez-vous me dire des pareilles choses !

„Říkám to — opakuji to — a lituji, že jsem tady; protože nevíte, jak se chovat k těm, kdo přijdou na návštěvu."

— Je les dis, je les répète et je regrette d'être ici, car vous ne savez pas comment on se comporte avec ceux qui viennent en visite.

Otočila jsem se k němu zády — dusila jsem se slzami a vztekem, že pláču.

Je lui tournai le dos car j'étouffais de larmes et de rage de pleurer.

A když otec začal smát, rozpačitý a zmatený — pokoušeje se mě obejmout a přitáhnout do náručí — znásobila jsem obdiv ke své osobě a postavila mu co nejrázovitější odpor.

Et lorsque mon père commença à rire, embarrassé et confus, essayant de m'embrasser et de m'attirer dans ses bras, je redoublai d'admiration pour ma persone et lui opposai la résistance la plus énergique.

„Tak pojď, Marie — uzavřeme mír; nikdy o tom nebudeme mluvit — já o tom nikdy nepromluvím — dávám ti čestné slovo!"

— Allons, Marie, faisons la paix, nous ne parlerons jamais de cela, je n'en parlerai jamais, je te donne ma parole d'honneur !

Zaujala jsem znovu svůj přirozený postoj — ale bez nejmenšího znaku odpuštění nebo laskavosti; to způsobilo, že Táta zdvojnásobil svoji zdvořilost.

Je repris ma pose naturelle mais sans donner aucune marque de pardon ou de bienveillance, ce qui fit que *Papa* redoubla d'amabilité.

Mé dítě, můj anděle (mluvím sama k sobě) — ty jsi anděl, anděl naprosto! Vždy jsi věděla, jak se chovat — ale nebyla jsi schopna to uplatnit; teprve nyní začínáš aplikovat své teorie na skutečnost! Jsi hodna všeho — zbožňuji tě.

Mon enfant, mon ange (je me parle à moi-même) tu es un ange, un ange positivement ! Tu savais toujours comment te conduire mais tu n'étais pas en état; à présent seulement tu commences à appliquer tes théories à la réalité ! Tu es digne de tout, je t'adore.

Vzali jsme si čaj v hotelu — v Poltavě je otec králem — ale jaké strašné království!

Nous avons pris du thé à l'hôtel, à Poltava mon père est roi mais quel affreux royaume !

Otec je přenesmírně hrdý na své dva isabellovy koně1 — když nám je přistavili s městskou kaleškou, sotva jsem ráčila říct „velmi hezcí".

Mon père est archi-fier de ces deux chevaux isabelle, lorsqu'on nous les avança avec la calèche de ville je daignai à peine dire "très jolis".

Objeli jsme ulice — liduprázdné jako v Pompejích. Jak jen tihle lidé mohou takto žít! Nejsem tu, abych studovala mravy města — tak dále.

Nous fîmes le tour des rues., désertes comme à Pompeï. Comment ces gens-là peuvent-ils vivre ainsi ! Je ne suis pas ici pour étudier les mœurs de la ville, ainsi passons.

„Ach!" řekl otec. „Kdybys přijela trochu dříve — byl tu lid, mohli jsme uspořádat ples nebo cokoli. Teď tu není ani pes — jarmark skončil."

— Ah ! fit mon père, si tu étais venue un peu plus tôt, il y avait du monde, on aurait pu arranger un bal, ou n'importe quoi. A présent il n'y a pas un chien, la foire est finie.

Zašli jsme do obchodu objednat malířské plátno. Ten obchod je schůzištěm floutků Poltavy. Ale nikoho jsme tam nenašli.

Nous avons été dans un magasin commander une toile à peinture. Ce magasin est le rendez-vous de la gomme de Poltava. Mais nous n'y avons trouvé personne.

Ve městském parku totéž. Otec — nevím proč — nechce mě nikomu představit. Snad se bojí příliš tvrdé kritiky. S netrpělivostí jsem očekávala příchod Miloradoviče — zatím jsem vzala Paula pod paží, abych se prošla parkem a zeptala se, zda byl Miloradovič uvědomen.

Au jardin de la ville, la même chose. Mon père, je ne sais pourquoi ne veut me présenter personne. Peut-être est-ce la crainte d'une trop forte critique. J'attendais avec impatience l'arrivée de Miloradovitch, en attendant le dîner je pris le bras de Paul pour faire un tour au jardin et demander si Miloradovitch était prévenu.

„Poslal jsem k němu," řekl Paul, „a přijde hned — nejspíš sem, nenajde-li nás v hotelu."

— J'ai envoyé chez lui, dit Paul, et il viendra tout à l'heure, ici sans doute, ne nous trouvant pas à l'hôtel.

Vzala jsem bratra stranou, abych to zjistila — protože mi připadá, že otec svraští obočí a myslí si, že mám plány… a to se mi nelíbí.

J'ai pris mon frère à part pour savoir cela, parce qu'il me semble que mon père fronce le sourcil et pense que j'ai des plans... et cela me déplaît.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále „me servaient comme des nègres" — dobová francouzská fráze (70. léta 19. stol.) ve významu „obsluhovat neúnavně, dřít jako otrok", dnes nevhodná pro rasový podtext. Překlad volí věcný význam „bez oddechu". Srov. obdobný dobový výraz v karnetu 064.
Pozn. překl.: Isabellovi koně — koně světle žlutohnědé (krémové) barvy; pojmenování pochází od španělské královny Isabely I. (1451–1504), jíž je v oblíbené legendě připisována přísaha, že se nepřevleče, dokud nebude dobyto určité město.