❦
Středa, 2. srpna 1876
Mercredi, 2 août 1876
Než přijdou jiné radosti — hle, vlasy mi vypadávají.
En attendant d’autres bonheurs, voilà que les cheveux me tombent.
Kdo to nikdy nezažil, nemůže pochopit, jaká je to bolest — vidět vypadávat vlastní vlasy.
Qui ne l’a jamais éprouvé ne peut pas comprendre quelle douleur c’est de voir tomber ses cheveux.
Étienne telegrafuje z Konotopu — dnes teprve vyjíždí. Ještě čtyřiadvacet hodin Eydkühnenu, prosím pěkně. Šedé nebe, studený vítr, několik Židů na ulici, občas rachot káry a úzkostí všeho druhu habaděj.
Étienne télégraphie de Konotop, aujourd’hui seulement il se met en route. Encore vingt-quatre heures d’Eydkühnen s.v.p. Un ciel gris, un vent froid, quelques Juifs dans la rue, de temps en temps le bruit d’une charrette et des inquiétudes de tous genres à foison.
Dnes večer teta chtěla, abych mluvila o Římu… Už dlouho jsem neplakala — ne z lásky, ne — ale z ponížení při vzpomínce na náš život v Nice, v Římě, všude — to jsem dnes večer plakala!
Ce soir, ma tante voulut me faire parler de Rome... Depuis longtemps déjà je n’ai pas pleuré, non pas d’amour, non, mais c’est d’humiliation au souvenir de notre vie à Nice, à Rome, partout, que j’ai pleuré ce soir !
Na kusy mě nerve ztráta Pietra Antonelliho — to víte — ale pomyšlení, že se opovážili shledat mě nehodnou!!
Ce n’est pas la perte de Pierre Antonelli qui me déchire, vous le savez, mais c’est cette pensée qu’on a osé me juger indigne ! !