❦
Neděle, 30. července 1876
Dimanche, 30 juillet 1876
Včera jsem otci telegrafovala a prosila ho, aby mi přijel naproti. Tady jeho odpověď: „Pravděpodobně mi chcete udělat příkoří — jak chcete. Přijet nemohu. Bashkirtseff.“
J’ai télégraphié hier à mon père le priant de venir à ma rencontre. Voici sa réponse : « Probablement vous voulez me faire affront, comme vous voulez. Je ne puis pas venir. Bashkirtseff. »
A tady moje: „To vy mi děláte příkoří svými zlomyslnými domněnkami. Jsem příliš dobrá, že takové drzosti snáším. Bashkirtseff.“
Et voici la mienne : « C’est vous qui me faites affront par vos méchantes suppositions. Je suis trop bonne en supportant ces impertinences. Bashkirtseff »
Sotva jsem odeslala tu depeši, přišla jiná: „Pojedete-li přímo z Voločisku ke mně, váš bratr vás doprovodí… telegrafujte kdy. Bashkirtseff.“
A peine eus-je envoyé cette dépêche que j’en reçus une autre : « Si vous allez directement de Volotchisk chez moi, votre frère vous accompagnera... télégraphiez quand. Bashkirtseff. »
Nu?
Eh bien ?
Máma posílá dopis od Alexandra, v němž mluví o soudním sporu. Uvažují dokonce o tom, že na veškerý majetek uvalí poručnictví, abychom se, až nám přestanou chodit renty, museli vrátit do Ruska. Vím dobře, že nejlepší je tam jet — kdyby mě byli poslechli, jelo by se tam dávno a vše by bylo hotovo. Ale nejde o to litovat minulosti nebo oplakávat budoucnost. Je třeba pečovat o přítomnost. U sta hromů — jedu!
Maman envoie une lettre d’Alexandre dans laquelle il parle du procès. On ne songe à rien moins qu’à prendre en tutelle tous les biens pour que, ne recevant plus les rentes, nous soyons obligés de retourner en Russie. Je sais bien que le mieux c’est d’y aller, si on m’avait écoutée on y serait allé il y a longtemps et tout serait fini. Mais il ne s’agit pas ici de regretter le passé ou de pleurer l’avenir. Il faut soigner le présent. Eh pardieu ! j’y vais !
Nic smutnějšího než Berlín. Město nese pečeť prostoty… ošklivé, nepůvabné prostoty; všechny ty nesčetné pomníky, jež přeplňují mosty, ulice a zahrady, jsou špatně umístěny a vypadají hloupě. Berlín připomíná hodinový obrázek1, kde v určitých chvílích vojáci vycházejí z kasáren, lodníci veslují, dámy v kapotkách procházejí a vedou za ruku ošklivé děti.
Rien de plus triste que Berlin. La ville porte un cachet de simplicité... de simplicité laide, disgracieuse ; tous ces innombrables monuments qui encombrent les ponts, les rues et les jardins, sont mal placés et ont l’air bête. Berlin a l’air d’un tableau à horloge où, à certains moments, les militaires sortent de la caserne, les bateliers rament, les dames en chapeau-capote passent, tenant par la main de vilains enfants.
Teď, těsně předtím, než vstoupím do Ruska a zůstanu sama bez tety, bez mámy — slábnu a bojím se. Trápí mě, že tetě působím bolest. Soudní spor, nejistota, to vše… a pak, a pak — nevím, ale obávám se, že nic nezměním!
A la veille d’entrer en Russie, de rester seule sans ma tante, sans maman, je faiblis et j’ai peur. La peine que je cause à ma tante me chagrine. Le procès, l’incertitude, tout cela... et puis, et puis, je ne sais pas, mais je crains que je ne change rien !
Pomyšlení, že až se vrátím, začnu znovu tentýž život jako dříve — tentokrát bez naděje na změnu, bez toho „Ruska“, které mi bylo útěchou ve všem a dávalo mi trochu síly… Bože můj, smiluj se nade mnou — pohleď na stav mé duše a buď laskav.
L’idée de recommencer après mon retour la même vie qu’avant, cette fois sans espoir de changement, sans avoir cette « Russie » qui me consolait de tout et me donnait quelque force... Mon Dieu ayez pitié de moi, voyez l’état de mon âme et soyez bon.
Za dvě hodiny opouštíme Berlín. Zítra budu v Rusku. Nu, ne — neslábnu, jsem silná… Jen — co když pojedu nadarmo? To by bylo špatné. Nesmí se zoufat předem.
Dans deux heures nous quittons Berlin. Demain je serai en Russie. Eh bien, non, je ne faiblis pas, je suis forte..., seulement si j’allais en vain ? Voilà qui est mal. On ne doit pas désespérer d’avance.
Ach! Kdyby někdo mohl vědět, co cítím!… Ale k tomu by musel prožít ty dva roky tak, jak jsem je prožila já — a i pak!
Ah ! si quelqu’un pouvait savoir ce que je sens !... Mais pour cela il faudrait avoir passé ces deux années comme je les ai passées, et encore !
Dokud se soudní spor táhne… ale rozuzlení přijde — a pak… pak rozsudek, skandál! A já! A já!!
Tant que le procès traîne... mais le dénouement va arriver et alors... alors le jugement, le scandale ! Et moi ! Et moi ! !
Velký Bože a Panno Maria — milosrdenství.
Grand Dieu et Sainte Vierge, miséricorde.
Poznámky
Pozn. překl.: Tableau à horloge (franc.) — mechanická figurální scéna, kde hodinový stroj pohání pohyblivé figurky v přesně se opakujícím rytmu. ↩