❦
Pátek, 28. července 1876
Vendredi, 28 juillet 1876
Berlín mi připomíná Florencii. Počkejte! Připomíná mi ji proto, že jsem tu s tetou jako ve Florencii a vedu tu stejný život.
Berlin me rappelle Florence. Attendez ! Il me rappelle Florence parce que j’y suis avec ma tante comme à Florence et j’y mène la même vie.
Především jsme navštívily muzeum. V Prusku jsem nic takového nečekala — ať z nevědomosti, ať z předsudku. Jako vždy jsem se nejdéle zdržela u soch; zdá se mi, že mám o jeden smysl víc než ostatní lidé — zvláštní schopnost, určenou právě k tomu, abych rozuměla sochám.
Avant tout nous avons visité le musée. Je ne m’attendais à rien de pareil en Prusse, soit par ignorance, soit par prévention. Comme toujours ce furent les statues qui me retinrent le plus longtemps et il me semble que j’ai un sens en plus que les autres hommes, une faculté spécialement destinée à la compréhension des statues.
Jednu ve velkém sále jsem považovala za Atalantu kvůli páru sandálů, které jako by naznačovaly hlavní smysl (ale nápis nese jméno Psýché) — je to jedno, Psýché nebo Atalanta: je to postava pozoruhodně krásná a přirozená.
Il y en a une dans la grande salle, que j’ai prise pour Atalante à cause d’une paire de sandales qui semblent là indiquer le sens principal (mais l’inscription porte le nom de Psyché), c’est égal, Psyché ou Atalante, c’est une remarquable figure comme beauté et naturel.
Po řeckých sádrách jsme pokračovaly dál — oči i mysl jsem měla již unavené a egyptskou část jsem rozpoznala jen podle těch stlačených a prchajících linií, které připomínají kruhy na vodě, když do ní něco spadne.
Après les plâtres grecs nous avons passé plus loin, j’avais déjà les yeux et l’intelligence fatigués et je ne reconnus la partie égyptienne qu’à ces lignes pressées et fuyantes qui rappellent les cercles produits dans l’eau par la chute d’un objet.
Nic strašnějšího než být s někým, koho nudí to, co vás baví. Teta spěchala, nudila se, bručela. Pravda, chodily jsme dvě hodiny. Velmi zajímavé je historické muzeum miniatur soch, a pak staré rytiny a miniaturní portréty. To zbožňuji. Zbožňuji portréty — při pohledu na ně moje fantazie podniká neuvěřitelné cesty, přenáší se do všech epoch, vymýšlí si postavy, dobrodružství, dramata… ale dost.
Rien de plus terrible que d’être avec quelqu’un qui s’ennuie de ce qui vous amuse. Ma tante se pressait, s’ennuyait, grognait. Il est vrai que nous avions marché deux heures. Ce qui est très intéressant c’est le musée historique des miniatures de statues, et puis les anciennes gravures et les portraits miniatures. J’adore cela. J’adore les portraits et, en les regardant, ma fantaisie fait des voyages incroyables, se transporte à toutes les époques, s’invente des caractères, des aventures, des drames... mais assez.
Pak obrazy.
Puis les tableaux.
Došly jsme k době, kterou pokládají za vrchol malířství — ideál umění.
Nous sommes arrivés au moment marqué pour la perfection de la peinture, l’idéal de l’art.
Začalo se tvrdými liniemi, příliš živými a navzájem nesladěnými barvami — a dospělo se k měkkosti hraničící se zmatkem. Ještě nevzniklo, ať se říká a křičí co chce, ještě nevzniklo věrné zobrazení přírody. Je třeba zavřít oči před vším, co bylo vytvořeno mezi primitivním a moderním stylem, a uvažovat jen o těch dvou.
On a commencé par des lignes dures, des couleurs trop vives et pas liées entre elles, et l’on est arrivé à une mollesse qui frise la confusion. Il n’y a pas encore eu, quoiqu’on dise et crie, il n’y a pas encore eu de copie fidèle de la nature. Il faut fermer les yeux sur tout ce qui a été fait entre le genre primitif et le genre moderne et ne considérer que ces deux.
Tvrdost, oslňující barvy, hrubě tažené linie — to je první styl. Hebkost, barvy tak provázané, že ztrácejí reliéf, málo linií — to je druhý.
La dureté, les couleurs aveuglantes, les lignes rudement tracées, voilà pour le premier. Le moelleux, les couleurs si liées entre elles qu’elles perdent beaucoup de relief, peu de lignes. Voilà le second.
Nyní by bylo třeba takřka vzít špičkou štětce příliš živé barvy starých obrazů a přenést je na mdlost moderních. Tehdy by vznikla dokonalost. Existuje ještě zcela nový styl spočívající v malování skvrnitě1. Je to vážná chyba, ač se jím dosáhne jistého účinku. V nových obrazech nejsou dobře pojaty konkrétní předměty — jako nábytek, domy nebo kostely. Pohrdá se přesností kulis a vzniká jakési zvrácení linií; sfumuje se příliš (lze přitom sfumovat bez použití sfumátoru2), takže postavy málo kontrastují a zdají se stejně mrtvé jako předměty kolem nich — protože ty předměty nemají dost přesnosti a zdají se nezakotveně vznášet.
A présent il faudrait pour ainsi dire prendre avec le bout du pinceau les couleurs trop vives des tableaux anciens et les transporter sur les fadeurs modernes. Alors on aurait la perfection. Il y a encore le genre tout à fait nouveau qui consiste à peindre par taches. C’est une grave erreur bien qu’avec son aide on obtienne quelque effet. Dans les nouveaux tableaux les objets positifs, tels que les meubles et les maisons ou églises, ne sont pas compris. On dédaigne la précision des décors et on produit une espèce de dépravation des lignes, on estompe trop (on peut estomper sans faire l’usage de l’estompe), ce qui fait que les figures contrastent peu et semblent aussi mortes que les objets qui les entourent, car ces objets n’ont pas assez de précision et semblent ne pas être complètement assis et immobiles.
No tak, holčičko — když tak dobře chápeš, co je třeba k dokonalosti… Buďte bez obav — budu pracovat a, co je lepší, uspěji!
Alors ma fille, puisque tu comprends si bien ce qu’il faut pour faire de la perfection... Soyez tranquille, je travaillerai et, ce qui est mieux, je réussirai !
Vrátila jsem se krajně unavená, poté, co jsem koupila dvaatřicet anglických svazků, zčásti překladů z předních německých spisovatelů.
Je suis rentrée extrêmement fatiguée après avoir acheté trente-deux volumes anglais, en partie traduits des premiers écrivains allemands.
„Už tady knihovna!“ zvolala zděšeně teta.
— Déjà ici une bibliothèque ! s’est écriée ma tante épouvantée.
Čím více čtu, tím více chci číst — a čím více se učím, tím více mám věcí, které chci vědět. Neříkám to, abych napodobovala jakéhosi antického mudrce. Cítím, co říkám.
Plus je lis plus j’ai envie de lire et plus j’apprends, plus j’ai de choses à savoir. Je ne dis pas cela pour imiter certain sage de l’Antiquité. Je sens ce que je dis.
Hle, jsem jako Faust3. Starodávný německý psací stůl, u nějž sedím, knihy, sešity, role papíru…
Me voilà en Faust. Un antique bureau allemand devant lequel je suis assise, des livres, des cahiers, des rouleaux de papier...
Kde je ďábel? Kde je Markéta? Běda! Ďábel je vždy se mnou — má bláznivá marnivost, hle, to je ďábel. Ó, neoprávněná ctižádosti!
Où est le diable ? Où est Marguerite ? Hélas ! le diable est toujours avec moi, ma folle vanité, voilà le diable. O ambition non justifiée !
Marné vzlety k neznámému cíli!
Inutiles élans vers un but inconnu !
Ve všem nenávidím střední cestu. Potřebuji buď život… hlučný! nebo absolutní klid.
Je déteste en tout le milieu. Il me faut ou une vie... bruyante ! ou le calme absolu.
Nevím, čím to je — ale Antonelliho vůbec nemiluji; nejenže ho nemiluji, ale ani na něj nemyslím, a všechno mi připadá jako sen. Přesto mě Řím přitahuje — cítím, že jen tam budu moci studovat. Řím — hluk a ticho, rozptýlení a snění, světlo a stín… a… počkejte… světlo a stín — to je jasné, kde je světlo, je stín, a naopak… ne! [Škrtnutá slova] Ale já si ze sebe dělám legraci, to je jisté! Mám proč. Kolik jen budu chtít! Chci jet do Říma — jediného místa na světě, jež odpovídá mým sklonům. Jediného, které miluji pro ně samo.
Je ne sais à quoi cela tient, mais je n’aime pas du tout Antonelli, non seulement je ne l’aime pas, mais je n’y pense plus, et tout cela me semble un rêve. Mais Rome m’attire, je sens que là seulement je pourrai étudier. Rome, le bruit et le silence, la dissipation et la rêverie, la lumière et l’ombre... a... attendez... la lumière et l’ombre, c’est clair, où il y a la lumière il y a l’ombre et vice versa... non ! [mots rayés] Mais je me moque de moi, c’est positif ! Il y a de quoi. Tant que je voudrai ! Je veux aller à Rome, le seul endroit du monde qui convienne à mes dispositions. Le seul que j’aime pour lui-même.
Berlínské muzeum je krásné a bohaté — ale vděčí za to Německu? Ne — Řecku, Egyptu, Římu!
Le musée de Berlin est beau et riche mais le doit-il à l’Allemagne ? Non, à la Grèce, à l’Égypte, à Rome !
Po rozjímání nad celou tou antikou jsem nastoupila do kočáru s nejhlubším znechucením nad naším uměním, naší architekturou, našimi módami. Kdyby si člověk dal tu práci a analyzoval se při odchodu z takových míst, zjistil by, že myslí jako já. Proč se chtít ztotožnit s ostatními?
Après la contemplation de toute cette Antiquité, je me suis mise en voiture avec le plus profond dégoût pour nos arts, notre architecture, nos modes. Si on prenait la peine de s’analyser en sortant de pareils endroits on trouverait qu’on pense comme moi. Pourquoi vouloir s’identifier aux autres ?
Ačkoliv nemám ráda suchost a materialismus Němců, je třeba jim přiznat mnohé přednosti — jsou velmi zdvořilí, velmi ochotní. A co se mi líbí především, je ta úcta, kterou chovají k panovníkům a ke svým dějinám; to plyne z toho, že jsou nedotčeni nákazou zvanou republika.
Tout en n’aimant pas la sécheresse et le matérialisme des Allemands, il faut leur reconnaître bien des qualités, ils sont très polis, très obligeants. Et ce qui me plaît surtout c’est ce respect qu’ils ont pour les princes et leur histoire, cela tient à ce qu’ils sont vierges de l’infection qu’on nomme république.
Nic se nevyrovná ideální republice — ale republika je jako hranostaj4: nejmenší skvrna ji zabíjí. A najděte mi republiku bez skvrn!
Rien ne vaut une république idéale, mais la république est comme l’hermine, la moindre tache la tue. Et trouvez-moi une république sans taches !
Ne, takový život je nemožný — je to hrozná země. Krásné domy, široké ulice — ale nic pro ducha nebo fantazii. Nejmenší italské městečko vydá za Berlín.
Non, cette vie-là est impossible, c’est un affreux pays. De belles maisons, des rues larges mais... mais rien pour l’esprit ou l’imagination. La plus petite ville d’Italie vaut Berlin.
Teta se ptá, kolik jsem napsala.
Ma tante me demande combien j’ai écrit.
„Sto stránek, myslím,“ řekla.
— Cent pages, je crois, dit-elle.
Vypadá to sice, že píšu — ale ne: myslím, sním, čtu, pak napíšu dvě slova, a tak celý den.
En effet j’ai l’air d’écrire, mais non, je pense, je rêve, je lis puis j’écris deux mots et comme cela toute la journée.
Je zvláštní, jak chápu přednosti Republiky od té doby, co jsem bonapartistka. Opravdu — republika je jediná šťastná forma vlády, jenže ve Francii je nemožná; ostatně Francouzská republika je vystavěna v blátě a krvi. Tak tedy — nemysleme na republiku. Vždyť na ni myslím už skoro týden — neboť koneckonců: je Francie nešťastnější od té doby, co je republikou? Ne, naopak. Nuže tedy?
C’est singulier comme je comprends les bienfaits de la République depuis que je suis bonapartiste. Non, vrai, la république est le seul gouvernement heureux, seulement en France il est impossible, d’ailleurs la République française est bâtie dans la boue et le sang. Voyons, ne pensons pas à la république, c’est que j’y pense depuis tantôt une semaine, car enfin, voyons, la France est-elle plus malheureuse depuis qu’elle est en république ? Non, au contraire. Eh bien alors ?
A zneužívání? To je všude. Potřeba je dobrá svobodná ústava a v čele člověk, který bude vládnout málo a bude jako krásný vývěsní štít — ten nezvyšuje hodnotu obchodu, ale vzbuzuje důvěru a těší oko. Avšak prezident tím být nemůže. Ale pro dnešní večer dost — jindy, až budu vědět více, řeknu více.
Et les abus ? Il y en a partout. Ce qu’il faut c’est une bonne constitution libre et un homme à la tête, qui gouvernera peu et qui sera comme une belle enseigne, qui n’augmente pas la valeur du magasin mais qui inspire la confiance et est agréable à l’œil. Or un président ne peut être cela. Mais assez pour ce soir, une autre fois, quand j’en saurai davantage, je dirai plus.
Popadá mě vztek, když pomyslím, jak nedůstojně se ke mně Antonelli choval.
La rage me prend quand je pense à la façon indigne dont m’a traitée Antonelli.
Moje rty, můj první polibek, moje první Miluji vás!
Mes lèvres, mon premier baiser, mon premier Je vous aime !
Ano, všechny ty abstrakce tak vzácné pro toho, kdo je trochu citlivý a hrdý, byly velice špatně uloženy. Jsou neocenitelné, protože je nelze mít podruhé. A to vše ztraceno — říkám ztraceno, protože ten člověk ničemu nerozuměl. To mě trýzní. Což nejednal jako bídák a není bídák? Opovrženíhodný charakter — a já jsem nerozuměla… vlastně ano, ale vždy jsem doufala, že ho změním; tak velmi jsem si přála mýlit se — čekala jsem, až se stane mužem, a ne opovrženíhodným, bezvýznamným zvířetem. A pro takové stvoření jsem se poskvrnila! Spravedlivé nebe!
Oui, toutes ces abstractions si précieuses pour qui est un peu sensible et fière, ont été bien mal placées. Elles sont inappréciables parce qu’on ne peut pas les avoir une seconde fois. Et tout cela perdu, je dis perdu parce que l’homme n’a rien compris. C’est ce qui me tourmente. N’est-ce pas qu’il a agi comme un misérable et qu’il est un misérable. Méprisable caractère, et je n’ai pas compris... si, mais j’espérais toujours le changer, je désirais tant me tromper, j’attendais qu’il devînt un homme et non un animal méprisable, insignifiant. Et c’est pour une pareille créature que je me suis salie ! Juste ciel !
Poznámky
Pozn. překl.: Malování skvrnitě (franc. „peindre par taches“) — impresionistická technika záznamu světla a atmosféry pomocí barevných skvrn místo přesné linie; Marie popisuje impresionismus rok před první velkou impresionistickou výstavou v Paříži. ↩
Pozn. překl.: Sfumátor (franc. estompe) — krátký váleček z tuhého papíru nebo semiše, užívaný ke stínování a prolínání tužkových nebo pastelových tahů. ↩
Pozn. překl.: Narážka na Goethova Fausta (1808/1832) — učence sedícího nad knihami ve svém pracovním kabinetu. ↩
Pozn. překl.: Hranostaj — kuna s bílou zimní srstí, symbolicky spojovaná s čistotou a královskými hodnostáři; legenda praví, že raději zahyne, než by si svůj bílý kožich ušpinil. ↩