Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 9. července 1876

Rémy a jeho otec byli u nás. Víte, že Rémymu je dvacet let? Je to výtečný mladík a jsem velmi ráda, že ho mám za přítele z dětství. Otec i syn mě zasypali veškerými chválami nebe i země a rozloučili se s nadějí, že nás uvidí v Allée des Acacias.
Přestože jsem byla bledá a unavená na duchu i na těle, oblékla jsem se a jely jsme do Lesíka. Ostatně jsem tak zvyklá být elegantní, že mě to už nestojí sebemenšího úsilí.
V té aleji byla pouze slušná společnost. Ale já jsem neviděla dobře — byla jsem ospalá jako na Světové výstavě ve Vídni. Potkaly jsme Gonzalèsy, nebo Morenovy, jak libo — a dala jsem si bedlivý pozor, abych zdravila jen muže a nevšímala si pozdravů paní Morenové a její dcery.
La Prodgersová je zde. Je prozatím milenkou barona Roissarda, poslance za Alpes-Maritimes. Ten baron byl chudý jak… ubožák — a zbohatl tím, že si vzal dceru starého Angličana a jeho pokojské, provdané za Angličanova černého sluhu. A protože ta žena měla děti i se svým manželem, ocitl se baron Roissard s hromadou malých černých švagrů a švagrových.
Ostatně v Nice tuto příhodu každý zná a pana Roissarda tam dokonce dost nenávidí, jak mi řekla paní di Clavesana.
Jak myslet na uboháka jako Pietro, když v Paříži vidíte tolik přepychu, tolik elegance, tolik bohatství!
[Zrušeno 8 řádků]
Tu jede paní Rattazziová v osmipérové kaleši, s livrejemi červeno-zlatými a modrými — a lokaj za vozem pro větší okázalost; jenže zadní díl jeho livreje je celý odřený a ubohý — a sama dáma je celá nalíčená, [Škrtnut 1 řádek]
A hle — bourbonská princezna, dcera americké kurtizány, a dost na to vypadá. Její manžel je syn hraběte d’Aquila, strýce neapolského krále, a sestry brazilského císaře. A matka té ženy byla lehká ženština!
Boží spravedlnost!
Bice mi představila jistého pana Gaye, aby mu zopakovala jeden z mých výroků. Zatímco se teta dívala na… jak se to jmenuje? Na… panorámu, myslím — hovořila jsem anglicky s Riceovou a Gayem. To je aspoň užitečné.
Ležela jsem na chaise longue, otupělá těmi nezdravými sněními, když někdo zaklepal na dveře. Šla jsem se podívat sama — byl to můj drahý strýc Georges, jenž je právě v Paříži. Napůl opilý, napůl šílený. Chlubí se, že našel ochránce proti těm, kdo ho tyranizují — nicejským a aixským soudům, kde byl souzen pro výtržnictví a ublížení na těle.
Hádejte, kdo je ten ochránce — představte si, že ten opilý lump zašel za knížetem Wittgensteinem! A kníže ho přijal laskavě, protože život mého drahého strýce není nic jiného než karikatura života Wittgensteinova.
Ale ten nápad jít za Wittgensteinem! Opili se spolu. Strýc mi nabídl, že mi představí Paula de Cassagnaca — odmítla jsem.
Ach, nudím se — jsem nešťastná.
Viděla jsem svou drahou Gioiu*.
Co je na té ženě, co mě přitahuje?
Jednoho dne s ní promluvím… až budu královna.
Ach, jak je můj život smutný! A Moreno mi říká, že jsem ztělesněná krása, duch a štěstí!
Ostatně vypadám nesmírně šťastně — a pečlivě přesvědčuji ty, kdo mě znají, že po ničem netoužím, že jsem bohatá, obletovaná, šťastná, velmi šťastná, dokonale šťastná.
Nenávidím prázdný soucit.
Sama sebou jsem jen před Bohem.
Přesvatá Panno, dej, ať se nade mnou smiluje.

Poznámky

Allée des Acacias — módní kočárová promenáda v Boulonském lesíku, již později proslavil Proust. ↩
Du monde comme il faut — lidé pravého ražení, náležitá společnost; klíčový společenský registrový ukazatel. ↩
Vídeňská světová výstava — světová výstava roku 1873 ve Vídni, kterou Marie navštívila. ↩
Baron Roissard — poslanec za departement Alpes-Maritimes. La Prodgers — Angličanka (či Irka) nejednoznačného společenského postavení, známá v Nice. ↩
Paní Rattazziová — Marie-Laetitia de Solms, rozená Bonaparte-Wyse (1831–1902), vdova po italském státníkovi Urbanu Rattazzim; literární hostitelka a vnučka Luciena Bonaparta. Proslulá svým okázalým salónem. ↩
Osmipérová kaleše — calèche huit-ressorts; přepychový otevřený kočár. ↩
„Bourbonská princezna“ — spřízněná s rodem Bourbon-Obojí Sicílie. Hrabě d’Aquila byl princ Luigi Bourbonsko-sicilský (1824–1897); jeho syn se oženil s ženou amerického kupeckého původu. ↩
Cocotte — vydržovaná žena, kurtizána; silně hanlivé. ↩
Panorama — oblíbená zábava 19. století: velké kruhové malby prohlížené zevnitř válcové místnosti. ↩
Canaille — lump, ničema; silně hanlivé. ↩
Griser — opít; grisés ensemble — opili se spolu. ↩
Paul de Cassagnac (1842–1904) — bonapartistický novinář a politik, roku 1876 poslanec za Gers, redaktor listu Le Pays. ↩
Pozn. překl.: Gioia * — paní Amélie Gioia, bývalá milenka vévody z Hamiltonu; hvězdička za jménem je značka tištěného vydání, která čtenáře odkazuje na rejstřík přezdívek (Mon Journal, t. 8). ↩