❦
Úterý 4. července 1876 – středa 5. července 1876
Včera ve dvě hodiny jsem s tetou a Amalií opustila Nice. Čokoláda si poranil nohu, takže ho k nám pošlou teprve za dva dny.Mardi 4 juillet 1876 - mercredi 5 juillet 1876
Musíte být dohnána do krajnosti jako já, abyste se pustila do takového podniku — jet do země téměř cizí, vzdálené a... téměř nesympatické. Jsem dobrá vlastenka potud, že nedopustím, aby přede mnou hanili mou vlast — ale jet tam, žít tam… Ach!… Ale blahopřeji si ke své odvaze.
Il faut être poussée à bout comme moi pour entreprendre un pareil voyage ; dans un pays presque étranger, éloigné et... presque antipathique. Je suis bonne patriote quant à ne pas laisser devant moi calomnier mon pays, mais y aller, y vivre... Ah !... Mais je m’applaudis de mon courage.
Máma už tři dny pláče nad tím, že odjedu, a proto jsem k ní laskavá a něžná. City milenců, manželů, přátel, dětí — ty přicházejí a odcházejí, neboť všechny tyto bytosti mohou být dvakrát — ale matka je jen jedna a matka je jediná bytost, které lze bezvýhradně důvěřovat, jejíž láska je nezištná, oddaná a věčná. Snad jsem to vše pocítila poprvé, když jsem se s ní loučila — a jak jsem se smála láskám k Torloniovi, Larderelovi, Antonellimu! Jak mi připadaly nepatrné, nicotné. Dědeček byl dojat až k slzám — ostatně loučení se starcem má vždy cosi slavnostního. Požehnal mi a dal mi obrázek Panny Marie. Máma, Dina a Walitský nás doprovodili na nádraží.
Maman pleure depuis trois jours ma future absence, aussi suis-je douce et tendre avec elle. Les affections des amants, des maris, des amis, des enfants, passent et viennent car tous ces êtres peuvent être deux fois mais il n’y a qu’une mère et la mère est la seule créature à laquelle on peut se fier entièrement, dont l’amour est désintéressé, dévoué et éternel. J’ai senti tout cela pour la première fois peut-être en lui disant adieu et comme j’ai ri des amours pour Torlonia, Larderel, Antonelli ! Et comme ils m’ont paru peu de chose, rien. Grand-papa s’émut jusqu’aux larmes, d’ailleurs il y a toujours quelque chose de solennel dans les adieux d’un vieillard. Il me bénit et me donna une image de la Vierge. Maman, Dina et Walitsky nous accompagnèrent à la gare.
Při odjezdu jsem jako vždy nasadila co nejveselejší tvář, ale byla jsem velmi sklíčena — máma sice neplakala, ale cítila jsem, jak je nešťastná, a přepadl mě příval lítosti, že odjíždím a že jsem s ní bývala tak často tvrdá. Ale, pomyslela jsem si, když jsem ji pozorovala z okna naší klece, nebyla jsem tvrdá ze zlomyslnosti — byla jsem taková z bolesti, ze zoufalství; a nyní odjíždím proto, abych změnila náš život a mohla matku zahrnovat už jen péčí a laskavostí.
Je prenais comme toujours mon air le plus joyeux pour partir, j’étais très affligée cependant car maman ne pleurait pas mais je la sentais si malheureuse que j’eus comme un flot de regrets de partir et d’avoir été souvent dure avec elle. Mais, pensai-je en la regardant par la fenêtre de notre cage, je n’ai pas été dure par méchanceté, je l’ai été par douleur, par désespoir ; et à présent je pars pour changer notre vie, et pouvoir ne plus entourer ma mère que de soins et de prévenances.
Když se vlak rozjel, ucítila jsem, že mám oči plné slz, a bezděky jsem srovnávala tento odjezd s posledním odjezdem z Říma. Bylo to snad proto, že mé city byly slabší — nebo proto, že jsem za sebou nezanechávala tak nesmírnou bolest jako bolest matky?
Quand le train se fut mis en mouvement je sentis que mes yeux étaient pleins de larmes et je comparai involontairement ce départ avec mon dernier départ de Rome. Était-ce que mon sentiment fût plus faible, ou que je ne sentisse pas laisser derrière moi une immense douleur comme celle d’une mère ?
Hned jsem se dala do čtení „Corinny“1. Tento znamenitý popis Itálie má pro mne zvláštní kouzlo.
Je me mis aussitôt à lire Corinne. Cette exquise description de l’Italie a un charme tout particulier pour moi.
A s jakým štěstím jsem při té četbě viděla Řím, můj krásný Řím, se všemi jeho poklady pro ty, kdo se dovedou povznést nad cestovatele — jako ti divocí Američané — kteří vidí jen kameny, více či méně umělecky otesané, a plátna s čísly, která je nutno vidět, protože je vidí každý, a která je nutno pokládat za krásná, protože je to dávno domluveno a napsáno v průvodcích. Jak šťastný je ten, kdo rozumí všem těm krásám vzpomínek, dějin, slavných mužů! Otevřeně přiznávám, že jsem Římu napoprvé nerozuměla. Nejsilněji na mě zapůsobilo Koloseum — a kdybych uměla psát tak jako myslím, byla bych vyslovila spoustu krásných myšlenek, které se mi honily hlavou, když jsem stála němá v lóži Vestálek naproti lóži Césarově. Ale to je námět krásnými myšlenkami už dávno otřepaný.
Et avec quel bonheur, je voyais par cette lecture, Rome, ma belle Rome, avec tous ses trésors de contemplation pour qui peut s’élever au-dessus de ceux qui, comme les voyageurs féroces américains ne voient que des pierres plus ou moins artistement taillées et des toiles numérotées qu’on est obligé de voir parce que tout le monde les voit, et qu’on est obligé de trouver belles parce que c’est depuis longtemps convenu et écrit dans les guides. Qu’il est heureux, celui qui comprend toutes ces beautés de souvenirs, d’histoire, d’hommes illustres ! J’avoue tout simplement que je n’ai pas du premier abord compris Rome. Ma plus forte impression a été le Colisée et, si je savais écrire comme je pense, j’aurais dit une foule de pensées bien belles qui me sont venues lorsque j’étais debout et muette dans la loge des Vestales en face de celle du César. Mais c’est un sujet bien battu de belles pensées.
Nejvíce mě zajímal popis klášterů, protože v každém klášteře jsem viděla Antonelliho — a jakou jsem měla radost, když jsem si přečetla: San Giovanni e Paolo.2 Probudila jsem tetu, aby si to přečetla.
C’est surtout la description des couvents qui m’a intéressée, car dans chaque couvent je voyais Antonelli et quelle fut ma joie quand je lus : San Giovani e Paolo. Je réveillai ma tante pour le lui faire lire.
Když už o tom mluvím, musím vám říci, že jsem se před odjezdem šla rozloučit s představenou Bon Pasteur.3 Dina byla se mnou. Ostatně jsem tam šla s nejhoršími úmysly na světě. Když jsem půl hodiny poslouchala zbožné a banální řeči staré jeptišky, řekla jsem jí, že mě už tři noci trápí děsivý symbolický sen.
A ce propos, il faut vous dire qu’avant de partir j’ai été dire adieu à la supérieure du Bon Pasteur. Dina était avec moi. D’ailleurs j’y suis allée avec les plus mauvaises intentions du monde. Ayant écouté pendant une demi-heure les discours saints et banaux de la vieille religieuse, je lui dis que voilà trois nuits que je suis tourmentée par un rêve symbolique effrayant.
Nato jsem jí vymyslila vidění se třinácti červenými démony, kteří sloužili mši v sutanách obrácených naruby — a největší z těch démonů popadl posvátnou nádobu, vytáhl z ní zkrvavené srdce a roztrhal je na čtyři kusy s výkřikem: to je srdce jeptišek Bon Pasteur!
Sur ce, je lui inventai une vision avec treize démons rouges qui disaient la messe habillés de soutanes mises à l’envers et le plus grand de ces démons, saisissant le vase sacré, en tirait un cœur ensanglanté et le déchirait en quatre en criant : c’est le cœur des religieuses du Bon Pasteur !
Počítala jsem s tím, že to celý klášter vyděsí. Představená mi na to řekla, že některé sny přicházejí z nebe, a ten, který ji před čtyřiceti lety přiměl přijmout závoj, byl jedním z nich. Viděla archanděla, poslední soud a mnoho dalšího.
Je comptais bien que cela épouvanterait tout le couvent. La supérieure me dit alors que certains rêves venaient du ciel et que celui qui l’a décidée il y a quarante ans à prendre le voile était un de ceux-là. Elle avait vu un archange et le jugement dernier et bien des choses encore.
„Ach!“ řekla, „Pán Bůh je samá Dobrota, samá Láska, přebývá uprostřed nás, Pán Bůh, náš Pán Ježíš.“
- Ah ! dit-elle, le Bon Dieu est tout Bonté, tout Amour, il réside au milieu de nous, le Bon Dieu, notre Seigneur Jésus.
Při těch slovech jsem vstala a rozloučila se; požehnala mi a přála mi vše nejlepší — ani slovo z toho bezpochyby nemyslela vážně. Ve vestibulu jsem potkala sestru Thérèsu — s tou bez okolků: vzala jsem jí modrou vlněnou šňůrku, jakou nosí řeholnice, dala jsem jí pět franků a řekla jí, ať mi ukáže tu nejhezčí jeptišku. Přivedli ke mně sestru Céleste, neteř jakéhosi Monsignora4 z Říma. Hovořila jsem jako doma, zpívala jsem latinské kantiky, vyprávěla jsem, že Émile hodlá založit klášter na Věži. Ty zbožné ženy ho znají dobře — i všechny výstřednosti otce Léona.
Je me levai à ces paroles et lui dis adieu, elle me bénit et me souhaita tous les biens possibles, sans en penser un mot sans doute. Dans le vestibule je rencontrai la sœur Thérèse, avec celle-là pas de façons, je lui pris un cordon de laine bleu, comme portent les nonnes, lui donnai cinq francs et lui dis de me montrer la plus jolie religieuse. On me fit venir la sœur Céleste, qui est la nièce d’un Monsignor de Rome. Je causai comme chez moi, je chantai des cantiques en latin, je racontai qu’Émile allait fonder un couvent à la Tour. Ces saintes femmes le connaissent bien et toutes les extravagances du père Léon aussi.
Sestra Céleste by byla hezká, nebýt přílišné plnosti, kterou jí dává jejích třiatřicet let, z nichž jedenáct strávila v domě Páně. Ujišťovala jsem ji, že se jí po světě jistě stýská — smála se a zdálo se, že ji můj pestrý a originální hovor celou oživil. Zůstala jsem u ní skoro hodinu a odešla jsem jen ze strachu, abych nestihla vlak.
La sœur Céleste serait jolie sans le superflu d’embonpoint que lui donnent ses trente-trois ans dont onze passés dans la maison du Seigneur. Je l’assurais qu’elle devait regretter le monde, elle riait et semblait tout animée par ma conversation variée et originale. Aussi je restai près d’une heure avec elle, ne m’en allant que de crainte de manquer le train.
Za cestu z Nice do Paříže jsem přečetla svazek o pěti stech stránkách. Obdivovala jsem tak výstižná pozorování, i když jsem trochu vytýkala příliš romantický nádech, jímž se to dílo vyznačuje — ale tento nedostatek je jedním z jeho půvabů, a nezastírala jsem si, že má dychtivost číst o Římě a Itálii pramení z velmi osobního zájmu. Četla jsem knihu a mezi tištěnými řádky jsem snila o svém vlastním románu — četba a fantazie plynuly zároveň, aniž by si navzájem překážely. Ztotožňovala jsem se s Corinnou a v Oswaldovi5 jsem hledala výmluvy pro Pietra. A mezitím jsme stále jeli kupředu — a když jsem pohlédla na krajinu, nemohla jsem se ubránit povzdechu lítosti, že to není římská Campagna. Tato obdělaná pole, tyto roztomilé francouzské domečky mi připadaly bez veškerého půvabu, plné mravní vyprahlosti a banálnosti.
J’ai lu un volume de cinq cents pages pendant le voyage de Nice à Paris. J’admirais les observations si justes tout en blâmant un peu la teinte trop romanesque qui caractérise l’ouvrage mais ce défaut est un de ses charmes et je ne me dissimulai pas que mon ardeur à lire de Rome et de l’Italie ne me vînt d’un intérêt particulier. Je lisais le livre et, entre les lignes imprimées, je rêvais à un roman à moi, la lecture et l’imagination marchaient en même temps sans se troubler l’une l’autre. Je me personnifiais dans Corinne et je cherchais dans Oswald des excuses pour Pietro. Et pendant ce temps nous avancions toujours et, en jetant les yeux sur la campagne, je ne pouvais m’empêcher de soupirer de regret que ce ne fût la campagne de Rome. Ces champs cultivés, ces maisonnettes gentilles de France, me paraissaient dépourvus de tout charme, pleins de sécheresse morale et de banalité.
A každou chvílí jsem se stále více vzdalovala od sebe — od Říma.
Et à chaque instant je m’éloignais de plus en plus de moi, de Rome.
Poznámka editorů
[poznámka]
[annotation ]
na okraji · Annotation de Marie
Kdybych měla vyprávět o všech snech toho druhu, viděli byste, že Cassagnac, Torlonia, Doria, don Carlos, ruský car, císařský princ Napoleon, Ludvík XIV. a mnozí další byli postupně zbožňováni. Ale ten Antonelli, kvůli všemu, co víte, mi dovoluje napsat to, co způsobuje ten efekt… že ho miluji.
Si je devais raconter tous mes rêves dans ce genre, vous verriez que Cassagnac, Torlonia, Doria, Don Carlos, l’empereur de Russie, le prince impérial Napoléon, Louis XIV et bien d’autres ont été successivement adorés. Mais cet Antonelli, à cause de tout ce que vous savez, me permet d’écrire ce qui produit cet effet... que je l’aime.
Ví vůbec, že jsem odjela?
Sait-il seulement que je suis partie ?
Všechna ta nedostatečná pozornost, která mě tolik ranila, se mi vytratila z paměti — a nebýt dojmu z té nesmírné lásky Corinniny, vzpomínala bych jen na lásku, o níž mi říkal, že ji ke mně cítí. Ale ta nepřítomnost! Ach, tu cítím velkou úzkost. Byla bych klidná, kdyby byl sám jako já — ale on je uprostřed svých, své společnosti, půvabných žen, obklopen lidmi, kteří jsou mi nepřátelští jak proto, že jsem cizinka, tak kvůli mému náboženství. Kacířka!
Tous ces manques d’empressement qui m’ont tellement blessée, se sont effacés de ma mémoire et, sans l’impression de cet amour immense de Corinne, je ne me souvenais que de l’amour qu’il a dit sentir pour moi. Mais l’absence ! Oh ! alors je sens une grande inquiétude. Je serais tranquille s’il était seul comme moi, mais il est au milieu des siens, de sa société, de femmes charmantes, entouré de gens qui me sont hostiles tant parce que je suis étrangère qu’à cause de ma religion. Une hérétique !
Jak může vzpomínka na mě bojovat proti všem těm snahám odtrhnout ho ode mě?
Comment le souvenir de moi peut-il lutter contre tous ces efforts de le détacher de moi ?
Dokud mě viděl, má tvář, má mysl, má konverzace ho udržovaly v moci té lásky — ale já jsem daleko, nevidí mě, neslyší mě! Jakkoli silný je dojem, časem se vytrácí — když člověk vídá tolik lidí; občas se vzpomínka na mě vrátí, ale co je vzpomínka pro takového muže! A tu mě znovu a ještě silněji přepadá táž touha jako v Nice: napsat mu! A co zmohou mé dopisy? Dát mu zbraně proti mně, uspokojit jeho ješitnost — aniž by mu to sebeméně zabránilo věnovat se jiné?
Tant qu’il me voyait, ma figure, mon esprit, ma conversation, le retenait sous l’empire de cet amour, mais je suis loin, mais il ne me voit pas, mais il ne m’entend pas ! Quelle que soit l’impression, elle s’efface avec le temps, à force de voir beaucoup de monde, de temps en temps mon souvenir revient mais qu’est-ce qu’un souvenir pour un homme comme lui ! Alors le même désir qui m’était venu à Nice me vient de nouveau avec plus de force encore : lui écrire ! Et que peuvent mes lettres ? Lui donner des armes contre moi, satisfaire son amour-propre, sans l’empêcher le moins du monde de s’occuper d’une autre ?
Má se vůbec myslet na lehkovážného muže, na dítě, jež není schopno žádného hlubokého citu, žádného rozhodného činu!
Faut-il penser à un homme léger, à un enfant qui n’est capable d’aucun sentiment profond, d’aucune action énergique !
Ale jsem sama, ale nudím se — na co mám v takovém stavu myslet?
Mais je suis seule, mais je m’ennuie, à quoi voulez-vous que je pense en cet état ?
Zatímco on žije životem jako každý jiný — má přátele, svůj klub6, rodinu, ano, hlavně rodinu. Je zcela přirozené, že to budu já, kdo si bude pamatovat ještě, až on už zapomene. Jedinou nadějí je, že se znovu uvidíme — až mě znovu uvidí, zase mě bude mít rád… Pohleďte, jak jsem snížila své nároky — smiřuji se s představou, kterou bych dříve odmítla jako ponížení.
Tandis que lui, il vit de la vie de tout le monde, il a ses amis, son cercle, sa famille, oui, surtout sa famille. Il est bien naturel que ce soit moi qui me souvienne encore quand il aura déjà oublié. Il n’y a que la chance de nous revoir, en me revoyant il m’aimera encore... Voyez comme j’ai diminué mes prétentions, je m’accommode de cette idée qu’avant j’aurais repoussée comme une indignité.
Svolit k tomu, aby na mě zapomněl! Spoléhat na přítomnost, aby znovu zažehla ten malý cit, jenž nedokázal odolat třem čtyřem měsícům odloučení!
Consentir à être oubliée ! Compter sur la présence pour rallumer ce petit sentiment, qui n’a pas pu résister à trois ou quatre mois de séparation !
To bych dříve považovala za ponižující! Ale vidíte — podrobuji se… dělám ústupky… Vím dobře, že je to zbytečné, čím více jich člověk dělá, tím méně to prospívá — pohleďte jen na Ludvíka XVI., jenž dělal ústupky, [Zrušeny 2 řádky] A pohleďte na ty hrdé a neústupné krále, kteří neslevili ze své božskosti!
Voilà ce que j’aurais trouvé humiliant ! Eh bien vous voyez je me résigne... je fais des concessions... Je sais bien que c’est inutile, plus on en fait moins cela profite, voyez plutôt Louis XVI a fait des concessions, [deux lignes cancellées] Et voyez ces rois superbes et inflexibles qui ne dérogeaient pas de leur divinité !
Ach, mé dopisy by jistě byly k ničemu. Neuchránily by jeho lásku — byly by přijímány s radostí, dokud by trvala, s lhostejností, jakmile by ji čas oslabil a vymazal.
Oh ! sans doute mes lettres ne serviraient à rien. Elles ne conserveraient pas son amour, elles seraient reçues avec joie tant qu’il durerait, avec indifférence quand le temps l’aurait affaibli, effacé.
Ostatně nevěřím v jeho lásku — existovala jen, dokud jsem tam byla a živila ji. Je to přirozený zákon věcí, nebo mě prostě opravdu nemiloval?
D’ailleurs je ne crois pas à son amour, il n’existait que tant que j’étais là pour l’entretenir. Est-ce la loi naturelle des choses ou est-ce qu’il ne m’a pas vraiment aimée ?
Má ješitnost se bouří a nutí mě říkat, že se jím zaobírám jen do chvíle, než přijde nová myšlenka — že se jím zaobírám jen pro ješitnost, pro marnivost. Je to pravda, je to pravda — ale proto se jím nezaobírám o nic méně a o nic méně mě to netrápí. Ba ještě víc!
Mon amour-propre se révolte et me fait dire que je ne m’en occupe que jusqu’à une idée nouvelle ; que je ne m’en occupe que par amour-propre, par vanité. C’est vrai, c’est vrai, mais je ne m’en occupe pas moins, mais je n’en suis pas moins tourmentée. Plus même !
Corinne a Oswald se poprvé vidí na Kapitolu, při korunování Corinny.7
Corinne et Oswald se voient pour la première fois au Capitole, pendant le couronnement de Corinne.
Já a Antonelli jsme také poprvé promluvili na Kapitolu — jenže to byl maškarní ples.
Moi et Antonelli nous nous sommes parlé pour la première fois au Capitole aussi, seulement c’était dans un bal masqué.
Ne — jen mě rozrušila romantická kniha, to je vše. Zdá se mi, že miluji… ale ne, milovat budu jen zcela a mým hrdinou nemůže být Antonelli.
Non, je suis excitée par un livre romanesque, voilà tout. Il me semble que j’aime... mais non, je n’aimerai que tout à fait et mon héros ne peut être Antonelli.
Ostatně prosím Boha na kolenou, aby mě ušetřil tyrana — neboť všichni muži jsou lehkovážní a nevděční, když je milujete. Umějí být věrní a romantičtí jen tehdy, když je klamete, když jimi pohrdáte, když je odkopáváte.
D’ailleurs je supplie Dieu à deux genoux de m’épargner un tyran car tous les hommes sont légers et ingrats quand on les aime. Ils ne savent être constants et romanesques que quand on les trompe, quand on les méprise, quand on les repousse du pied.
Nemiluji — a přece cítím v hloubi srdce cosi jako lítost, úzkost.
Je n’aime pas et je sens tout au fond du cœur comme des regrets, des inquiétudes.
Proč se neznepokojuji kvůli Plowdenovi, kvůli Bruschettimu?
Pourquoi ne suis-je pas inquiète de Plowden, de Bruschetti.
Ta myšlenka, že on na mě zapomíná, zatímco já myslím jen na něj, mě bolí… hodně.
Cette pensée qu’il m’oublie quand je ne pense qu’à lui me blesse... beaucoup.
Ostatně se o Pietrovu lásku během své nepřítomnosti nebojím o nic víc, než jsem se o ni bála už několikrát — jednou kvůli nákupu koně, jindy ráno před mimořádným divadelním představením, když jsem si předem nezamluvila lóži.
D’ailleurs je n’éprouve pas plus d’inquiétude de perdre pendant mon absence l’amour de Pietro que j’en [sic] ai éprouvé plusieurs fois déjà, tantôt à cause de l’achat d’un cheval, tantôt le matin d’une représentation extraordinaire au théâtre, n’ayant pas eu la précaution d’arrêter d’avance une loge.
Jenže tamta úzkost mohla trvat jen několik hodin, zatímco tato musí nevyhnutelně trvat tři měsíce. Za hodinu mi Čokoláda přinesl buď lístek do lóže, nebo zprávu, že je vyprodáno — následovala trocha mrzutosti a bylo po všem, protože nazítří se dalo začít znovu. Ale kdo mi tu donese odpověď? A to bude trvat tři měsíce, možná čtyři. Úzkost je stejného druhu, stejné síly — ale bude se opakovat devadesát dní… a druhý den nebude možné začít znovu…
Seulement cette inquiétude-là ne pouvait durer que quelques heures, tandis que l’autre doit nécessairement durer trois mois. Au bout d’une heure Chocolat me rapportait ou le billet de la loge ou la réponse que tout était loué, un peu d’ennui s’ensuivait et tout était dit car le lendemain on pouvait recommencer. Mais ici, qui me rapportera la réponse ? Et cela durera trois mois, quatre peut-être. L’inquiétude est du même genre, de la même force, mais elle se répétera quatre-vingt-dix jours... et on ne pourra pas recommencer le lendemain...
Proč ne?… s někým jiným? Ach, ne — je hrozné být stále opouštěna a muset stále hledat jiného, abych vždy získala… nebo spíše abych nikdy nic nezískala.
Pourquoi pas ?... avec un autre ? Oh ! non, c’est affreux d’être toujours abandonnée et d’être toujours obligée de chercher un autre pour obtenir toujours... ou plutôt pour ne jamais rien obtenir.
V půl šesté jsme vjely do Paříže. A třeba přiznat — Paříž je, ne-li nejkrásnější, pak aspoň nejelegantnější, nejpůvabnější, nejduchaplnější — lze-li to tak říci — ze všech měst.
A cinq heures et demie nous sommes entrées à Paris. Et il faut en convenir, Paris est sinon la plus belle, du moins la plus élégante, la plus gracieuse, la plus spirituelle, si on peut s’exprimer ainsi, des villes.
Copak nemá Paříž také svůj příběh velkosti, úpadků, revolucí, slávy a hrůzy? Ach ovšem — ale vše bledne před Římem, neboť z Říma se zrodily všechny ostatní mocnosti, z jeho trosek a zbytků vznikla království a říše, jež se samy staly svébytnými velmocemi — a zapomínají, čím jsou, a pohrdají tou, která je přivedla na svět.
Paris, n’a-t-elle pas aussi son histoire de grandeur, de décadences, de révolutions, de gloires et de terreurs ? Oh ! oui, mais tout pâlit devant Rome car c’est de Rome que sont nées toutes les autres puissances, c’est de ses débris, de ses restes qu’ont été formés les royaumes et les empires qui sont devenus eux-mêmes des grandeurs à part et qui oublient ce qu’ils sont et méprisent celle qui les a mis au monde.
Řím pohltil Řecko — kolébku civilizace, umění, hrdinů, básníků. Vše, co bylo od té doby postaveno, vytesáno, promyšleno, vykonáno — co jiného je to než napodobování Starých, jejich literatury, jejich umění, jejich výbojů, jejich činů?
Rome a avalé la Grèce, le foyer de la civilisation, des arts, des héros, des poètes. Tout ce qui a été bâti, sculpté, pensé, fait depuis, qu’est-ce autre chose [sic] que l’imitation des Anciens, de leur littérature, de leurs arts, de leurs conquêtes, de leurs actions ?
Ó ubohý úpadku, ó pyšná neschopnosti!
O pitoyable décadence, ô impuissance orgueilleuse !
Co je všechno to, co na moderní době vychvalujeme?
Qu’est-ce que tout ce qu’on exalte des temps modernes ?
Zdařilá napodobení, nic víc. [Škrtnuty 3 řádky] A jak jsou nicotná, uvážíme-li, že měla za vzor, za inspiraci Antiku — která vše stvořila sama, která čerpala inspiraci jen z Přírody, protože Boha tehdy ještě neznali — a přesto dospěla k výsledkům právě tak skvělým, ba relativně stokrát skvělejším. U nás je původní jedině Středověk. Ó proč, proč všechno kleslo tak hluboko?
Des imitations heureuses voilà tout, [trois lignes rayées] Et combien ils sont peu de chose quand on considère qu’ils ont eu pour modèle, pour inspiration l’Antiquité qui, elle, a tout créé elle-même et qui n’a puisé d’inspiration qu’en la Nature puisque, alors, on ne connaissait pas encore Dieu, et qui est arrivée elle-même à des résultats tout aussi brillants et comparativement cent fois plus brillants. Chez nous il n’y a d’original que le Moyen-Age. O pourquoi, pourquoi tout est-il tombé si bas ?
Je snad svět vyčerpán? Duch lidský snad již dal vše, co mohl dát?
Est-ce que le monde est usé ? Est-ce que l’esprit des hommes a déjà donné tout ce qu’il pouvait donner ?
Pohleďte, co zbylo ze Starých — a zeptejte se sami sebe, co po stejném počtu staletí zbude z nás.
Voyez ce qui reste des Anciens, et demandez-vous ce qui au bout du même nombre de siècles restera de nous ?
Strašná nicota, beznadějná nicotnost!
Effroyable néant, désespérante nullité !
Nic, nic!
Rien, rien !
Poznámky
Pozn. překl.: Corinne, ou l’Italie (1807) — román Germaine de Staël o básnířce-improvizátorce v Římě; jedno z klíčových literárních děl pro Marii. ↩
Santi Giovanni e Paolo — římská bazilika vystavěná nad domy umučených bratří; spjatá s řádem pasionistů. Marie zde vidí spojitost s prostředím rodiny Antonelliů. ↩
Pozn. překl.: Bon Pasteur (Dobrý pastýř) — řeholní řád zaměřený na „zbloudilé ženy“; měl klášter v Nice. ↩
Monsignor — italský čestný titul katolických prelátů, ve francouzštině užívaný bez překladu. ↩
Lord Nelvil (Oswald) je anglický protagonista Corinny — romantický, leč nakonec zklamávající hrdina, s nímž Marie ztotožňuje Pietra. ↩
Cercle — exkluzivní džentlmenský klub (např. Caccia-Club v Římě). ↩
V románu je Corinne korunována na Kapitolu jako největší italská básnířka. ↩