❦
Neděle, 28. května 1876
Dimanche, 28 mai 1876
Po kostele jsme navštívily Mme de Ballote. Pak jsem se dala do malování; v pět hodin přišla teta a vykřikla, koho viděla.
Après l’église nous avons passé chez Mme de Ballote. Ensuite je me mis à peindre, à cinq heures arriva ma tante en s’écriant qui elle a vu.
„Audiffreta!“
— Audiffret !
„Přesně tak.“
— Juste.
Pobízela mě, abych vyšla — jako bych měla jít ven kvůli Audiffretovi.
Elle me pressait de sortir comme si je devais sortir pour Audiffret.
Vidíme obvyklé obecenstvo a k tomu nedělní promenádníky.
On voit le public habituel augmenté des gens de dimanche.
Zahýbaly jsme za roh Jardin public, když Audiffret nastoupil do fiakru1, usmál se na mě, pozdravil mě a jel za námi — měli jsme totiž stejnou cestu — až na Place Masséna; tam odbočil ke Quai Saint-Jean-Baptiste a my k Avenue de la Gare.
Nous tournions l’angle du Jardin public quand Audiffret monta en fiacre, me sourit, me salua, et nous suivit, car nous allions dans la même direction, jusqu’à la place Masséna, alors il alla au quai Saint-Jean-Baptiste et nous à l’avenue de la Gare.
Sotva jsem pozdrav opětovala a prý jsem zbledla. Možná — hodně jsem se třásla a měla jsem co dělat, abych to chvění skryla.
J’ai à peine salué et on assure que j’ai pâli. Ça se peut, je tremblais beaucoup et j’avais de la peine à cacher ce tremblement.
Je krásný jako vždy a ve fiakru pózuje hamiltonovsky jako vždy.2 Proč by se ostatně měnil?
Il est beau comme toujours, et posé hamiltonnement comme toujours en fiacre. Pourquoi changerait-il, au fait ?
Sotva jsem toho muže uviděla, začala jsem milovat Antonelliho — jako ze vzdoru.
A peine eus-je vu cet homme que je me mis à aimer Antonelli, comme par dépit.
Audiffret, ač sám bez duše, je duší Nice — cítila jsem to tak jasně, že ze strachu, aby to nikdo neuhodl, jsem přeháněla obvyklé stížnosti na nudu, na Saetona, na Nice.
Audiffret, bien que lui-même sans âme, est l’âme de Nice ; je le sentais si bien que, de peur qu’on ne me devinât, j’exagérai les plaintes habituelles contre l’ennui, contre Saetone, contre Nice.
Při odjezdu do Říma a první dny ve Věčném Městě jsem myslela jen na návrat do Nice, pevně rozhodnuta zachovat se k Audiffretovi chladně3 a plivnout na něj. Antonelli mě přiměl na něj zapomenout a nenávidět Nice — přesto jsem tu, nudím se, anebo jsem se nudila, neboť už se nenudím. Čekám dost netrpělivě na dopis z Říma, ale příjezd Záhadného4 mě poněkud baví. No prosím — už to zase začíná! Ale vzpomeňme si... ano, vzpomínám si, nadiktovala jsem si celý plán chování — je napsán, ale to je zbytečné; stačí, abych se chovala jako k Saetonovi. Lhostejnost hraničící s pohrdáním. Myslím, že jsem jednání onoho pána dostatečně vysvětlila, aby bylo jasné, že mé vlastní nemůže být jiné, než jaké jsem právě popsala.
En partant pour Rome et les premiers jours dans la Ville Éternelle je ne pensais qu’au retour à Nice, prenant la ferme résolution de battre froid Audiffret et de lui cracher dessus. Antonelli me l’a fait oublier et haïr Nice ; j’y suis malgré cela, je m’ennuie, ou je me suis ennuyée, car je ne m’ennuie plus. J’attends avec une passable impatience une lettre de Rome, mais je suis assez amusée de l’arrivée du Surprenant*. Bon, voilà que ça recommence ! Non, mais souvenons-nous un peu... oui, je me souviens, je me suis dicté tout un plan de conduite, il est écrit mais c’est inutile, je n’ai qu’à me conduire comme avec Saetone. Indifférence frisant le mépris. Je crois avoir suffisamment expliqué la conduite du monsieur pour qu’on sache que la mienne ne peut être que ce que je viens de dire.
Je tu nový dopis od Couthona a protože tu byla Daniloffová, řekla jsem jí o něm. Ten pán za ní asi desetkrát přišel vyprávět o své lásce a trápení a ujišťoval ji, že je bohatý, urozený a že ho miluji.
Il y a une nouvelle lettre de Couthon et comme la Daniloff était là je lui en parlai. Ce monsieur est venu une dizaine de fois chez elle lui raconter son amour et sa peine, assurant être riche et noble et aimé de moi.
To mě popouzí. Prosila jsem mámu, aby tomu učinila přítrž, a pokud bude pán trvat na svém, aby si stěžovala u pana prokurátora Republiky.
Voilà quelque chose qui me met en colère. J’ai prié maman de mettre fin à cela et si le monsieur s’obstine, de se plaindre à M. le procureur de la République.
Vrátila jsem se domů a přistoupila k oknu... je to zvláštní — jako by se nic nezměnilo; připadá mi, jako by byl loňský rok. Až do tohoto večera jsem si nevšímala ani krásného nebe, ani moře, ani měsíce, ani černých stromů, ani zpěvů Nicejců obcházejících Máj.5 Všechno jsem si to najednou uvědomila — a to proto, že je tu ten nízký, ten krásný Nicejec. Nikdy mi nicejské písně nepřipadaly tak okouzlující. Když jsem se z Říma vrátila do Nice, divila jsem se, že tu nenacházím žádný z půvabů loňského roku, o nichž jsem si pro letošek vytvořila takovou představu — je to jasné: nebyl tu nikdo; teď je to jiné.
Rentrée chez moi je me mis à la fenêtre... c’est bizarre, rien ne semble changé, il me semble que c’est l’année dernière. Jusqu’à ce soir je ne remarquais ni le beau ciel, ni la mer, ni la lune, ni les arbres noirs, ni les chants des Niçois tournant le Mai. J’ai remarqué tout cela et tout d’un coup, et grâce à la présence du vil, du beau Niçois. Jamais les chansons de Nice ne m’ont parues si charmantes. Je m’étonnais en rentrant à Nice de Rome, de n’y trouver aucun des charmes de l’année passée, dont je m’étais fait une telle idée pour cette année, c’est clair, il n’y avait personne ; à présent c’est autre chose.
Dnes večer miluji Antonelliho zarputile. Chudák Antonelli — takovou odměnu má za svou lásku!
J’aime Antonelli avec acharnement ce soir. Pauvre Antonelli, voilà comment se récompense son amour !
Vida, to mi to připomíná. Takže mě už nemiluje — anebo jim o nás napsali pěkné věci? Ach, to jsou myšlenky, které by mnou otřásly, kdybych nebyla jaksi otupělá vzpomínkami na loňský rok: zpěvem žab, šuměním fontány, vzdálenými zpěvy a hučením vln — to vše čas od času znesvěcené hlukem prozaického kočáru.
Tiens, cela m’y fait penser. Il ne m’aime donc plus, ou on leur a écrit de bien belles choses sur notre compte ? Oh ! voilà des pensées qui me bouleverseraient si je n’étais pas en quelque sorte abrutie par les souvenirs de l’année dernière, le chant des grenouilles, le murmure de la fontaine, les chants lointains et le mugissement des vagues, tout cela avili de temps en temps par le bruit d’une prosaïque voiture.
Musím do kostela, abych přestala myslet na jakoukoli vznešenost a mohla pohlížet na Antonelliho průměrnost jako na nedostižné štěstí.
Il me faut aller à l’église pour ne plus penser à aucune grandeur et pour regarder la médiocrité d’Antonelli comme un bonheur impossible.
Tam se cítím osamělá, ubohá, pohrdaná nebo přehlížená — ach ne, pohrdaná!
Là, je me sens seule, misérable, méprisée ou ignorée, oh ! non, méprisée !
Vraťme se k Audiffretovi: pomyslím-li, že prvních několik dní v Římě jsem přiznávala, že nemám jiný cíl v životě než triumfovat nad Audiffretem! Jak se to změnilo! Jistě k němu chovám zášť — ale ne víc než k ostatním; mrzí mě představa, že mě počítá mezi své oběti — doufám, že ne. A dojem, který na mě dělá, pramení prostě z mé velké citlivosti ke kráse. Muže jistě nelze posuzovat ze zvířecího hlediska, ale krása je krása, zvláště když je elegantní. Ostatně vulgární, hrubou, selskou krásu nechápu — nechápu ji, nevšímám si jí, nemluvím o ní.
Revenons à Audiffret : quand je pense que les premiers jours à Rome j’avouais n’avoir d’autre but dans la vie que de triompher d’Audiffret ! Que c’est changé ! Certes je lui garde rancune, mais pas plus qu’aux autres ; je suis contrariée de croire qu’il me compte au nombre de ses victimes, j’espère que non. Quand à l’effet qu’il me fait, il est simplement dû à ma grande sensibilité pour la beauté. On ne peut certes pas juger les hommes du point de vue animal mais la beauté est la beauté et surtout lorsqu’elle est chic. D’ailleurs je ne comprends pas la beauté vulgaire, grossière, paysanne, je ne la comprends, ni la remarque, ni en parle.
Takže je samozřejmé, že když říkám, že ten a ten je krásný, znamená to, že je... krásný, u čerta!
Aussi c’est bien entendu que si je dis que tel et tel est beau, cela veut dire qu’il est.... beau, pardieu !
A kdo je krásný, před tím se skláním.
Et lorsqu’on est beau, je m’incline.
Čtu Horatia a Tibulla — ten druhý mluví jen o lásce a to mi vyhovuje. A pak mám latinský text vedle francouzského, to je dobré cvičení.6
Je lis Horace et Tibulle, ce dernier ne parle que d’amour et ça me va. Et puis j’ai le texte latin avec le français, cela m’exerce.
Ach! Proč tu Antonelli není?
Ah ! Pourquoi Antonelli n’est-il pas ici ?
Kéž mi celá tato svatební záležitost, kterou jsem svou lehkomyslností vyvolala, neuškodí. Toho se bojím. Neměla jsem Antonellimu nic slibovat — měla jsem mu říci:
Pourvu que toute cette histoire de mariage, que j’ai suscitée par légèreté, ne me nuise. J’en ai peur. Il ne fallait rien promettre à Antonelli, il fallait lui dire :
„Děkuji vám za čest, kterou mi prokazujete, ale nemohu vám říci ano, aniž bych se poradila — a zejména bez souhlasu rodičů. Ať vaši dají vědět mým — a uvidí se. Pokud jde o mě,“ mohla jsem dodat, abych to zmírnila, „nebudu proti vám nic mít.“
— Je vous remercie de l’honneur que vous me faites mais je ne puis vous dire oui avant de m’être consultée et surtout sans l’accord de mes parents ; que les vôtres en réfèrent aux miens et on verra. Quant à moi, pouvais-je ajouter pour adoucir, je n’aurai rien contre vous.
Kdybych k tomu přidala jeden ze svých vlídných úsměvů a podala mu ruku k políbení, bylo by to stačilo; nekompromitovala bych se, v Římě by se nepovídalo a vše by bylo dobré. Duchaplná umím být — jenže vždycky až pozdě.
Ceci accompagné d’un de mes sourires aimables et d’une main à baiser, aurait suffi et je ne me compromettais pas, et on ne bavardait pas à Rome et tout était bien. J’ai de l’esprit mais il me vient toujours trop tard.
Ostatně žádná pohroma se nestala. Sbírají informace — to je zcela přirozené; mohly jsme to nevědět. Ano... ale mluví se... ano, ale copak se nemluvilo o Záhadném?
Après tout, il n’y a pas de malheur arrivé. Ils prennent des informations, c’est très naturel, nous aurions pu ne pas le savoir. Oui... mais on parle... oui, mais n’a-t-on pas parlé du Surprenant* ?
Ty obavy mi do hlavy nasadila máma. Mluvilo se o dívkách, které se nevdávají.
C’est maman qui m’a mis ces inquiétudes en tête. On parlait des demoiselles qui ne se mariaient pas.
„Pokud jde o slečnu de Saint-Aignan,“ řekla moje matka, „ta se nevdává, protože se zkompromitovala s hrabětem Diesbachem.“
— Quant à Mlle de Saint-Aignan, dit ma mère, elle ne se marie pas parce qu’elle s’est compromise avec le comte [de] Diesbach.
Zrudla jsem a od té chvíle mě neopouští myšlenka, že jsem se zkompromitovala s Antonellim. Je to jen myšlenka. Jak jsem se zkompromitovala! Copak se hezké dívce obklopené nápadníky vždy nepřisuzují sňatky?
J’ai rougi et depuis ce moment l’idée que je me suis compromise avec Antonelli ne me quitte pas. Ce n’est qu’une idée. Comment me suis-je compromise ! Ne prête-t-on pas toujours des mariages à une jeune fille, pourvu qu’elle soit jolie et entourée ?
Je to pravda — ale Pietro, aby dosáhl toho, čeho chce, křičí do světa, že mě miluje a že ho miluji; ve své upřímné prostoduchosti to bez váhání řekne přátelům.
C’est vrai, mais Pietro pour obtenir ce qu’il veut, crie à tue-tête qu’il m’aime et que je l’aime ; dans sa candeur honnête il n’hésitera pas à le dire à ses amis.
„Ano,“ řekne s poctivým a upřímným výrazem, „je to pravda, milujeme se a hodláme se vzít...“
— Oui, dira-t-il d’un air honnête et vrai, c’est vrai, nous nous aimons et nous allons nous marier...
Nedovede nic skrývat — a přece je to chlapec s důvtipem. Tato velká upřímnost mu velmi škodí.
Il ne sait rien cacher et pourtant c’est un garçon d’esprit. Cette grande franchise lui nuit beaucoup.
Bezpochyby bych udělala lépe, kdybych dala tu krásnou odpověď, jakou jste právě četli — ale to by mi ušetřilo tolik potěšení! A život je tak krátký. A pak (vždy je tu a pak) — a pak jsem si byla téměř jistá, že mluvím vážně, díky slovům Viscontiho.
J’aurais sans doute mieux fait de faire une belle réponse comme celle que vous venez de lire, mais cela m’économiserait tant de plaisir ! et la vie est si courte. Et puis (il y a toujours et puis,) et puis j’étais presque sûre de parler sérieusement, grâce aux paroles de Visconti.
Můj dopis odešel v pátek a dorazil v sobotu. Na odpověď mu dávám čtyřiadvacet hodin. Nejpozději v úterý ji musím mít. Nenapíše mi! Ach, to by tedy bylo víc než drzé!
Ma lettre est partie vendredi et arrivée samedi. Je lui donne vingt-quatre heures pour écrire la réponse. Au plus tard, je dois l’avoir mardi. Il ne m’écrira pas ! Oh ! voilà qui serait plus qu’impertinent par exemple !
Udělala jsem chybu, že jsem nedala tu krásnou odpověď. Ano — ale byla jsem opravdu velmi rozrušená, a když mi řekl tak prosebně, tak něžně: „Dejte mi to tedy poznat!“ — nenapadlo mě nic jiného, než mu to dát poznat tak, že jsem mu nechala hlavu sklouznout na rameno. Nepočítala jsem, neuvažovala jsem — šla jsem za přirozeným popudem; snad jsem udělala chybu. Rozumné ženy řeknou, že ano; citlivé, že ne. Bylo to pro mě nové — až si zvyknu, přijde lhostejnost, ale tentokrát to bylo poprvé (nenávidění nepočítám) a byla jsem dojata, rozrušena, okouzlena a nechala jsem se unést potěšením okamžiku.
J’ai mal fait de ne pas avoir fait ma belle réponse. Oui, mais j’étais vraiment très troublée et lorsqu’il me dit d’un air si suppliant, si tendre : - « Faites-le moi comprendre alors ! » - je ne trouvai rien d’autre à faire que de le lui faire comprendre en laissant tomber ma tête sur son épaule. Je n’ai ni calculé, ni réfléchi, j’ai suivi l’impulsion naturelle, j’ai eu tort peut-être ; les raisonnables diront que oui ; les sentimentales que non. C’était nouveau pour moi, avec l’habitude viendra l’indifférence, mais cette fois était une première fois (je ne compte pas les détestations) et j’ai été émue, troublée, charmée, et je me suis laissée aller au plaisir du moment.
Tvrdím, že jsem žila vícekrát jako Cagliostro7 — a proto se neobviňuji, neboť vím, co to je být mladý; a dokud mládí nepřekračuje meze opatrnosti, nechám je plynout. Uprostřed přísného rozumu je zapotřebí trochu lehkomyslnosti, trochu nepořádku — bez toho by byl život příliš jednotvárný, příliš strnulý.
Je prétends avoir vécu plusieurs fois comme Cagliostro, c’est pour cela que je ne m’accuse pas, car je sais ce que c’est que d’être jeune et, tant que la jeunesse ne va pas au-delà des bornes de la prudence, je la laisse aller. Au milieu de la raison sévère il faut un peu d’abandon, un peu de désordre, sans cela la vie serait trop monotone, trop raide.
To všechno je velmi pěkné — ale lidé stejně klevetí!
Tout cela est fort bien, mais on jase tout de même !
Říkala jsem ne, byla jsem „z ledu“, koketovala jsem, škádlila jsem ho tak dlouho, jak jsem mohla — pokračovala bych dál, kdybych byla zůstala v Římě; ale v předvečer odjezdu nebylo moudré zanechat chladnou vzpomínku. Proto jsem změkla, a protože jsem nemohla být příliš zamilovaná, nechala jsem ho mluvit, mlčela jsem — a muž byl spokojen. Trápila jsem ho dva nebo tři měsíce; myslela jsem, že si zaslouží odměnu — přiznala jsem mu ji. A nyní toho lituji: zdá se mi, že jsem příliš naslouchala a jeho dřívější utrpení mi už připadá jako nic — ostatně jemu také. Když člověk dojde štěstí, smutné vzpomínky rychle blednou. A právě toho lituji. Působí mi nesmírnou rozkoš dělat lidi nešťastnými nebo je alespoň trápit — a nemohu si odpustit, že jsem Antonelliho dobře přijala.
J’ai dit non, j’ai été « de glace », j’ai été coquette, j’ai taquiné aussi longtemps que possible, j’aurais encore continué si j’étais resté à Rome mais, à la veille du départ, il n’était pas prudent de laisser un souvenir froid, c’est pour cela que je me suis adoucie et ne pouvant être très amoureuse j’ai laissé dire, je me suis tue, et l’homme a été satisfait. Je l’ai tourmenté pendant deux ou trois mois, je croyais qu’il méritait une récompense, je l’ai accordée et voilà que je la regrette, il me semble avoir trop écouté et ses souffrances passées ne me semblent plus rien, comme à lui aussi d’ailleurs. En arrivant au bonheur, les souvenirs tristes s’effacent vite. Et voilà ce que je regrette. J’éprouve un immense plaisir à rendre les gens malheureux ou tout au moins tourmentés et je ne me pardonne pas d’avoir bien reçu Antonelli.
Zdá se mi, že láska nepřežije nejistotu, strach a trápení. Přežije snad — ale zmenší se o celý význam těchto tří tak hrozných podstatných jmen; ostatně jejich ztrátou se nezmenšuje — zbavuje se jich; jako se diamant broušením zmenší, tak i láska; ale proto ani jedno, ani druhé neztrácí svou hodnotu leda v očích vulgárního davu, jenž dává přednost kvantitě před kvalitou. Přesto trocha strachu nic nezkazí — to je pravda; ale miluje člověk někdy hodně, aniž by se trochu bál?
Il me semble que l’amour ne survit pas à l’incertitude, à la crainte et au tourment. Il survit peut-être mais il diminue de toute l’importance de ces trois substantifs si atroces, d’ailleurs en les perdant il ne diminue pas, il se débarrasse ; comme un diamant devient plus petit après être poli, de même l’amour, mais, pour cela, ni l’un ni l’autre ne perdent leur valeur qu’aux yeux du vulgaire qui aime mieux la quantité que la qualité. Pourtant un peu de crainte ne gâte rien, c’est vrai mais aime-t-on jamais beaucoup sans craindre un peu ?
Ach, mám starost — čekám na ten dopis a... vidíte, že se bojím! Může přijít zítra, pospíší-li si, miluje-li mě. Bože, odpusť mi veškeré mé úvahy — říkám velmi ošklivé věci, ale vidíš přece, že já sama ošklivá nejsem. Nemiluji Antonelliho — a přesto bych byla zoufalá, kdyby mě nemiloval on.
Oh ! je suis inquiète, j’attends cette lettre et... vous voyez bien que je crains ! Elle peut arriver demain s’il se dépêche, s’il m’aime. Dieu, pardonnez-moi toutes mes réflexions, je dis des choses très vilaines mais vous voyez bien que je ne suis pas vilaine moi-même. Je n’aime pas Antonelli et je serais au désespoir s’il ne m’aimait pas.
Vida! Sešit je u konce.
Tiens ! voilà la fin du cahier.
Celou noc se mi zdálo o mniších, o kurtizánách8, o kuchařích. Ale sny svátečních dnů platí jen do večeře.
Toute la nuit j’ai rêvé de moines, de cocottes, de cuisiniers. Mais les rêves des jours de fêtes ne comptent que jusqu’au dîner.
Muž, žena, vévoda, láska, Gioia.9
Mari, femme, duc, amour, Gioia *.
Poznámky
Pozn. překl.: Fiacre — najatý drožkářský kočár; veřejný dopravní prostředek, nikoli soukromý ekvipáž. ↩
Pozn. překl.: „hamiltonovsky“ — Marie si tvoří příslovce od jména vévody z Hamiltonu, svého ideálu aristokratické vznešenosti. V originále francouzsky „hamiltonnement“. ↩
Pozn. překl.: „Battre froid“ — doslova „bít chladem“; francouzský idiom pro to, dát někomu studené přijetí, chovat se k němu chladně. ↩
Pozn. překl.: „Le Surprenant“ — Záhadný (Překvapivý); Mariina přezdívka pro Émila d’Audiffreta. Hvězdička za jménem je značka tištěného vydání, která čtenáře odkazuje na rejstřík přezdívek (Mon Journal, t. 8). Není Mariina. ↩
Pozn. překl.: Místní nicejský zvyk slavit příchod máje zpěvem a tancem okolo máje. ↩
Pozn. překl.: Horatius (65–8 př. n. l.) a Tibullus (cca 55–19 př. n. l.), klasičtí latinští básníci; Marie je čte v dvojjazyčném vydání pro procvičení latiny. ↩
Pozn. překl.: Hrabě Alessandro di Cagliostro (1743–1795), italský dobrodruh a okultista proslulý tvrzeními o nadpřirozených schopnostech a předchozích životech. ↩
Pozn. překl.: Cocottes — vyhlášené vydržované ženy či kurtizány doby druhého císařství a počátku třetí republiky. ↩
Pozn. překl.: Gioia — paní Amélie Gioia, nicejská demi-mondaine, bývalá družka vévody z Hamiltonu (italsky též „radost“). Hvězdička za jménem je značka tištěného vydání, která čtenáře odkazuje na rejstřík přezdívek (Mon Journal, t. 8). ↩