Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek, 26. května 1876

Vyšla jsem ráno a dala jsem svůj dopis — či spíše svůj květ — na poštu.

Je suis sortie ce matin et j'ai mis ma lettre ou plutôt ma fleur à la poste.

— Antonelli není nic než... vynechám slovo, které řekla moje teta — ta taková slova ráda. Protože, pokračovala, je to jen dítě.

— Antonelli n'est qu'un... je supprime le mot qu'a dit ma tante, elle aime ces mots-là. Car, continua-t-elle il n'est qu'un enfant.

— Ach, to je pravda, říká máma — dostanou od něj vše. Nechají ho postit tři dny, nedají mu ani haléř a diktují mu zákon.

— Oh ! ça c'est vrai, dit maman, ils obtiennent tout de lui. Ils le font jeûner pendant trois jours, ne lui donnent pas le sou et lui dictent la loi.

Výborně! To je něco, co mě přivede k zuřivosti — bezděčně, to vím.

Bon ! Voilà quelque chose pour me faire rager, sans le vouloir, je sais.

Ta slova, naprosto pravdivá, mi jasně dokazují, že jsem se poskvrnila zadarmo. Vždyť jsem se poskvrnila. Bez lásky a bez výhody! To je mrzuté. Nikdo na světě není citlivější1 než já. Od chvíle, kdy jsou má tvář a mé rty poskvrněny, cítím se špinavá jako po čtyřiadvaceti hodinách jízdy vlakem.

Ces paroles, parfaitement vraies, me démontrent clairement que je me suis salie pour rien. Car enfin je me suis salie. Sans amour et sans intérêt ! C'est vexant. Nulle personne au monde n'est plus sensitive que moi. Depuis que ma figure et mes lèvres sont souillées je me sens sale comme après vingt-quatre heures de voyage en chemin de fer.

Antonelli si bude moci říkat, že jsem ho milovala a že jsem byla nešťastná z toho zmařeného sňatku. Zmařený sňatek je vždy skvrnou na dívce. Všichni budou říkat, že jsme se milovali, ale rodina mladého muže mě nechtěla — nikdo nebude říkat, že odmítnutí přišlo ode mne. Nejsme ani dost milováni, ani dost velcí na to.

Antonelli aura le droit de dire que je l'aimais et que j'ai été bien malheureuse de ce mariage manqué. Un mariage manqué est toujours une tache sur la jeune fille. Tout le monde dira que nous nous aimions mais que les parents du jeune homme n'ont pas voulu de moi, personne ne dira que le refus vient de moi. Nous ne sommes ni assez aimés ni assez grands pour cela.

Ostatně zdání dá zapravdu těm, kdo to budou říkat.

D'ailleurs les apparences donneront raison à ceux qui le diront.

To mě rozzuřuje.

Cela m'enrage.

Jaký smysl mělo říkat mu, že ho miluji, chovat se, jako by to byla pravda? Nebýt těch několika slov Viscontiho, nikdy bych nezašla tak daleko. Výmluvy!

Quel intérêt de lui dire que je l'aime, d'agir tout comme si c'était la vérité ? Sans ces quelques paroles de Visconti je n'aurais jamais été si loin. Excuses !

Ach, dívko — jste ještě velmi mladá!

Ah ! jeune fille, vous êtes bien jeune encore !

Poznámky

Pozn. překl.: Marie zde užívá anglicismus „sensitive" (citlivá, vnímavá) tam, kde by spisovná francouzština měla „sensible" — jeden z jejích typických jazykových prolnutí. ↩