❦
Neděle, 21. května 1876 – Pondělí, 22. května 1876
Dimanche, 21 mai 1876 - Lundi, 22 mai 1876
V neděli ráno — spíše v poledne — jsem se probudila a hned jsem začala myslet na to, co bylo předevčírem, a na Antonelliho.
Dimanche matin ou plutôt à douze, je me suis réveillée et à l’instant j’ai commencé à penser à avant-hier et à Antonelli.
Kolem druhé hodiny jsme šly na návštěvu k Mme di Clavesana, kterou stále bolí noha, ale byla stejně roztomilá jako ve vlaku. Manžel a dcera nebyli doma.
Vers deux heures nous sommes allées voir Mme di Clavesana qui a encore mal au pied, mais qui a été gentille comme en wagon. Son mari et sa fille étaient sortis.
Ach! Od tří do sedmi jsem se strašně nudila. Hrozně mi chyběl deník. Do hlavy se mi hrnul celý roj myšlenek, na které si už nevzpomenu. Byla jsem šťastná, pochybovala jsem, bála se, váhala.
Ah ! Je me suis bien ennuyée de trois à sept heures. Mon journal me manquait terriblement. Une foule de pensées que je ne retrouve plus, se pressaient dans ma tète. J’étais heureuse, je doutais, je craignais, j’hésitais.
Dosud mě nenapadlo, že by mě naše falešné postavení mohlo trápit jinak než jako chvilková nepříjemnost. Ale proč to musí být zrovna muž tak závislý a tak nešťastný! Což není pravda, že v ničem nemám štěstí!
Jusqu’à présent je n’avais pas pensé que notre fausse position dût m’inquiéter autrement que comme un ennui passager. Mais aussi faut-il que ce soit un homme si dépendant et si malheureux ! N’est-ce pas vrai que je n’ai de bonheur en rien !
Udělala jsem chybu, že jsem Antonelliho vůbec poslouchala, a ještě větší, že jsem ho přijala!
J’ai eu tort d’écouter et surtout d’accepter Antonelli !
„Sám to ani neoceníte,“ řekla jsem mu, „byl byste spokojenější, kdybych vás nechala čekat na polibek tři měsíce!“
— Vous ne l’apprécierez pas vous-même, lui ai-je dit, vous seriez plus content si je vous avais fait attendre trois mois pour un baiser !
Vím, že je to pravda, jenže nechat čekat dokážu jen člověka, který mi je lhostejný. Jsem příliš netrpělivá.
Je sens bien que c’est la vérité, mais je ne pourrais faire attendre qu’un homme indifférent. Je suis trop impatiente.
Pomyslete jen! A to by ještě nic nebylo, nebýt těch dvou bratrů, kteří jsou k němu pod maskou přátelství tak nepřátelští! Čeho se nechytí, aby mu překazili plány a...
Pensez donc ! Ce ne serait encore rien s’il n’y avait pas ces deux frères qui lui sont si hostiles sous des apparences d’amitié ! Que n’iront-ils chercher pour déranger ses plans et...
Ach, Bože! Copak se mi musí všechno zhatit!
Ah ! Bon Dieu ! Faut-il que tout soit manqué pour moi !
Čtyři hodiny jsem si kousala nehty, chodila po pokoji, chvíli se usmívala, chvíli byla na pokraji pláče.
Pendant quatre heures je me suis mangé les ongles, marchant par la chambre, tantôt souriant, tantôt prête à pleurer.
V sedm hodin jsme si sedly ke stolu se všemi ostatními, naproti tmavovlasé dámě ve smutku, s důstojným vzezřením. Právě v tu chvíli přišel za hlučných zdvořilostí M. di Clavesana, usadil se a hned nás představil oné vznešené dámě, markýze G[entilo]. Je to dáma, která po manželově smrti propustila veškeré služebnictvo a svůj nádherný palác přenechala nájemníkům, načež se přestěhovala do hotelu. To nám Clavesana řekl až později.
A sept heures, nous nous sommes mises à table avec tout le monde, en face d’une dame brune, en deuil et à l’air distingué. En ce moment même arriva M. di Clavesana avec grand bruit de politesses, s’assit et commença par nous présenter la dame distinguée, la marquise C[lentilo.] C’est une dame qui, après la mort de son mari, a congédié tous ses gens et abandonnant son superbe palais à des locataires se mit à vivre dans un hôtel. C’est Clavesana qui nous dit tout cela plus tard.
Navrhne procházku po městě a pak návštěvu Politeamy1, rozkošného letního divadla celého ze železa. Souhlasily jsme. Říkal nám jména všech paláců. Nikdy jsem nic tak velkolepého a tak nádherného neviděla. Římské paláce jsou proti zdejším pouhopouhé domy. O ostatních městech ani nemluvím. Nikdy jsem neviděla nic srovnatelného s těmito branami, vysokými jako dvoupatrové domy, otvírajícími se do závratných2 atrií plných nádherných schodišť, teras, sloupů, visutých zahrad — a to vše se rýsuje proti nebi jako cosi nadlidského, fantastického. A to vše z mramoru. Samotné vestibuly stojí za celé paláce, a pokud jde o paláce samé, jejich výšku a terasy, jež je spojují navzájem nebo se zahradami jako ze sna, si nelze ani představit, ani je k čemukoli na světě přirovnat. Chudák Pietro!
Il propose de faire un tour en ville et de passer ensuite au Politeana, un charmant théâtre d’été, bâti tout en fer. Nous avons accepté. Il nous dit les noms de chaque palais. Je n’ai jamais rien vu d’aussi grandiose et d’aussi splendide. Les palais de Rome sont des maisons comparés à ceux d’ici. Quant aux autres villes je n’en parle même pas. Je n’ai jamais rien vu de comparable à ses portes aussi hautes que des maisons à deux étages, s’ouvrant sur des atriums abracadabrants pleins d’escaliers superbes, de terrasses, de colonnes, de jardins suspendus, tout ça se détachant sur le ciel, comme quelque chose de surhumain, de fantastique. Et tout cela en marbre. Les vestibules seuls valent des palais entiers, quant aux palais eux-mêmes, leur hauteur et ces terrasses qui les réunissent les uns aux autres ou à des jardins féeriques, ne peuvent ni s’imaginer ni se comparer à rien au monde. Pauvre Pietro !
V divadle nás čekala ošklivá opera a pěkný balet, načež nás Clavesana zavedl do nejkrásnější kavárny v Janově, zřízené v přízemí paláce. To není kavárna, to je královský příbytek. U sousedního stolu seděl kníže Andrea Doria. V Janově je hromada Doriů.
Au théâtre nous avons eu un vilain opéra et un joli ballet, après quoi Clavesana nous mena voir le plus beau café de Gênes, établi dans le rez-de-chaussée d’un palais. Ce n’est pas un café, c’est une habitation de roi. A une table voisine était un prince Andrea Doria. A Gênes il y a une foule de Doria.
Ten kníže nestál ani za francouzského ševce. Není to k vzteku, vidět tolik nádhery v tak ubohých rukou!
Ce prince ne valait pas un cordonnier français. N’est-ce pas vexant de voir tant de magnificence, dans de si vilaines mains !
Vrátila jsem se celá bez sebe z toho, co jsem viděla, a prohlásila jsem tetě, že chci palác a že si Antonelliho vezmu jen pod podmínkou, že mi postaví palác na Piazza del Popolo, v polokruhu naproti monumentálním terasám Pincia.3
Je suis rentrée folle de ce que j’avais vu et déclarai à ma tante que je voulais un palais et ne consentirais à épouser Antonelli qu’à la condition qu’il me bâtirait un palais sur la place du Peuple, dans le demi-cercle qui fait pendant et face aux terrasses monumentales du Pincio.
Nedokázala jsem se uklidnit až do druhé hodiny v noci a pořád přemýšlela, jak ten palác na onom místě získat.
Je ne pus me calmer jusqu’à deux heures du matin, toujours songeant aux moyens d’avoir ce palais dans l’endroit que je viens de dire.
Ach, proč jsem to vše musela vidět!
Ah ! pourquoi ai-je vu tout cela !
Máma mi telegraficky odpovídá, že Dina má římskou horečku4 a že je velmi nemocná.
Maman me répond par dépêche que Dina a une fièvre romaine et qu’elle est très malade.
Druhý den, tj. dnes ve dvě hodiny, jsem v Nice a velmi znepokojená tím, že na nádraží není nikdo.
Le lendemain, c’est-à-dire aujourd’hui à deux heures, je suis à Nice et très inquiète de ne trouver personne à la gare.
Victor a Prater mě potkají u brány; měla jsem velký strach vejít dovnitř, a tak jsem čekala na mámu v zahradě — přišla s Walitským, slečnou Collignon a dědečkem a ujistila mě, že nákazy se bát nemusím.
Victor et Prater me rencontrent à la grille, j’avais bien peur d’entrer, aussi attendis-je maman au jardin, qui vint avec Walitsky, Collignon et grand-papa, me dire qu’il n’y avait pas de contagion à craindre.
Ještě v zahradě mi kladli tisíce otázek, na které jsem odpovídala, jak jsem uměla. Pak jsme šli za Dinou, která věděla, jak se bojím, a tak byla moc ráda, že mě vidí — ostatně ví, že ji mám ráda, rozumím jí a lituji ji.
Au jardin même, on me fit mille questions auxquels je répondais tant bien que mal. Puis on alla chez Dina qui, sachant mes frayeurs, fut bien contente de me voir, d’ailleurs elle sait que je l’aime, la comprends et la plains.
Ach, drahý strýčku Georgi, to je vaše dílo! Žena nepřijde o jméno, aniž by to pocítila.
Ah ! cher oncle Georges, c’est votre ouvrage ! On ne se voit pas privée de nom sans s’en ressentir.
Ubohá dívka už měsíce slábla; v den mého odjezdu do Říma vypadala opravdu nemocně, a když se vrátila z nádraží, ulehla a už nevstala. To jsou následky tolika žalů a ponížení. Vychovala jsem ji ke stejným názorům, jaké mám já, a ona touží po tomtéž co já — a nemá nic! Ani krásu ne. Jen samé trápení. Ne z naší strany — Bůh chraň takové nečestné pomyšlení — ale ze strany jejího hanebného otce!
La pauvre fille depuis des mois déjà s’en allait faiblissant, le jour de mon départ pour Rome elle semblait bien malade et, en rentrant de la gare, elle se coucha pour ne plus se relever. Ce sont là les effets de tant de chagrins et d’humiliations. Élevée dans les mêmes idées que moi, par moi, elle veut la même chose que moi et n’a rien ! Pas même la beauté. Mais au contraire, rien que des chagrins. Pas de notre part, Dieu garde de penser une chose aussi indigne, mais de son père infâme !
Dlouho vydržela, ale teď je to žalostný pohled.
Elle a longtemps tenu, mais à présent c’est pitié à voir.
A jak zlá dovedu být! Zatímco jsem ji litovala, říkala jsem si, že po její smrti by mi její pokoj mohl sloužit jako knihovna! To je hrozné — ale ještě hroznější by bylo si to myslet a neříci to.
Et faut-il être mauvais ! Tout en la plaignant, je pensais qu’à sa mort sa chambre me servirait de bibliothèque ! C’est horrible, mais ce serait encore plus horrible de le penser et de ne pas le dire.
Vím, že nikdo tuto upřímnost neocení; mohla jsem mlčet, ale lidé se srdcem mě neodsoudí, tím spíš, že já sama sebe odsuzuji a jsem sama sobě odporná dřív než kdokoli jiný.
Je sais que personne ne tient compte de cette franchise, j’aurais pu me taire mais les gens de cœur ne m’accuseront pas, d’autant plus que je m’accuse et me fais horreur la première.
Klábosila jsem, smála se, vyprávěla — a ubohé děvče jako by ožilo. Walitský mě chtěl umlčet.
J’ai bavardé, ri, raconté et la pauvre enfant parut ranimée. Walitsky voulut m’imposer silence.
„Proboha, nechte mě v klidu, ať ji trochu proberu! Umírá se jen z nudy — a ona se nudí!“
— Pour Dieu, dis-je, laissez-moi en paix la réveiller un peu ! On ne meurt que d’ennui, et elle s’ennuie !
Dala se do smíchu. Mluvily jsme jen o Pietrovi.
Elle se mit à rire. On n’a fait que parler de Pietro*.
Jsem smutná tady v Nice; cestou sem jsem měla jen jednu myšlenku: dostat dopis.
Je suis triste à Nice, en y allant je n’avais qu’une seule pensée : recevoir une lettre.
„Pište mi,“ říkala jsem mu na nádraží, „kdybyste otálel dva dny, začala bych pochybovat o všem a byla bych velmi znepokojená.“
— Écrivez-moi, lui dis-je à la gare, si vous tardez deux jours, je douterais de tout, je serais bien inquiète.
Když se ptal, zda jedu přímo do Nice, řekla jsem mu, že se zastavím v Janově — a v tom případě jsem slíbila, že mu zatelegrafuji.
Comme il me demandait si j’allais droit à Nice, je lui dis que je m’arrêterais à Gênes et dans ce cas j’ai promis de lui télégraphier.
Na to jsem zapomněla — a passionistický rektor5 ten telegram vyprovokoval. Pietro si tedy myslí, že jsem v Janově, a nenapíše mi, dokud nedostane květ, který mu oznámí můj příjezd do Nice. Pošlu ho zítra.
J’avais oublié cela et le recteur passionniste a provoqué un télégramme. Il croit donc que je suis à Gênes, il ne m’écrira donc pas tant qu’il ne recevra une fleur lui annonçant mon arrivée à Nice. Je l’enverrai demain.
Poznámky
Pozn. překl.: Politeama Genovese, janovské letní divadlo ze 70. let 19. stol., postavené z litého železa v módním stylu tehdejší doby. ↩
Pozn. překl.: „Atriums abracadabrants“ — Marie užívá tehdy nedávno vzniklý novotvar abracadabrant (ohromující, neobyčejný), ražený kolem 50. let 19. stol. ↩
Pozn. překl.: Pincio — návrší nad Piazza del Popolo v Římě, na vrcholu s veřejnými zahradami vily Borghese a spojené s náměstím velkolepou zatáčející se rampou a terasami. ↩
Pozn. překl.: Římská horečka — malárie endemická v Římě a Pontínských bažinách; v 19. stol. vážná, často smrtelná nemoc. ↩
Pozn. překl.: Odkaz na vtipnou historku z předchozích zápisků, kdy Marie poslala fiktivní telegram jménem passionistického rektora kláštera San Giovanni e Paolo v Římě. ↩