❦
Pondělí 17. dubna 1876
Lundi 17 avril 1876
Podivná věc. Dokud jsem spokojená a veselá, vlasy se mi krásně kroutí — ale jakmile se začnu nudit, ztuhnou a zploští se jako hůlky.
Un fait bizarre. Tant que je suis contente et gaie mes cheveux frisent admirablement, mais dès que je commence à m’ennuyer, ils deviennent raides et plats comme des bâtons.
Měly jsme jet do Pompejí, ale ráno pršelo a prší celý den.
Nous devions aller à Pompéi mais il a plu le matin et il pleut toute la journée.
Altamura přišel kolem páté — požádala jsem ho, aby mi sehnal dva nesmírně malé koně, jaké jsem viděla jen v Neapoli: celé bílé nebo bílé s příměsí světlé narůžovělé žluté. Nevím, jak se ta barva jmenuje — vím jen, že je velmi vzácná.
Altamura a été vers cinq heures, je l’ai chargé de me trouvé deux excessivement petits chevaux, comme je n’en ai vu qu’à Naples, tout blancs ou blancs avec un mélange de jaune rosé clair. Je ne sais comment on nomme cette couleur, je sais qu’elle est très rare.
Podle věštění je Pietro tady.1
D’après les bonnes aventures Pietro est ici.
Ostatně zítra se o něm něco dozvíme. Před Altamurou se mluvilo o Pietrově „klášterním zajetí“2 a Altamura dnes ráno telegrafoval markýzi Filipanimu do Říma a dotazoval se na Antonelliho zdraví.
D’ailleurs nous aurons de ses nouvelles demain. On a parlé de sa mise au couvent devant Altamura et Altamura a télégraphié ce matin au marquis Filipani à Rome, s’informant de la santé d’Antonelli.
Čtu romány a přemýšlím. Snažím se uhodnout klíč k té záhadě. Hledám ho od rána do večera.
Je lis des romans et je pense. Je cherche à deviner le mot de l’énigme. Je le cherche depuis le matin jusqu’au soir.
Máma za mnou dvacetkrát přijde a vyčítá mi, že čtu. Přála by si, abych byla s nimi a udržovala hovor nebo naslouchala jejím zlostiplným řečem. Ale já se zavřu — a žiji opravdu jako v klášteře. Většinu času zavřena s knihou. Nemám co psát — vypsala jsem už své poslední lítosti, své obavy, své domněnky; a nemám-li si zoufat — což by bylo hloupé — nebo se radovat a vidět vše růžově — což by bylo ještě hloupější — nemám co říct. Čekám a nudím se, nudím se a čekám.
Maman vient vingt fois me reprocher ma lecture. Elle voudrait que je fusse avec eux pour soutenir la conversation ou pour écouter ses avanies. Mais je m’enferme et suis vraiment comme dans un couvent. La plupart du temps enfermée à lire. Je ne trouve rien à écrire, j’ai déjà raconté mes derniers regrets, mes craintes, mes suppositions, et à moins de me désespérer, ce qui serait bête; ou de me réjouir et prendre tout en rose, ce qui serait plus bête encore, je n’ai rien à dire. J’attends et je m’ennuie, je m’ennuie et j’attends.
Přesto mě často přepadne chuť znovu vše rozebírat a hádat... Ne, ne — je lepší otupovat se četbou; vidíte přece, že ke klidu a veselosti mám daleko, a někdy se mi tak sevře hruď, že bych se s chutí rozplakala. Ne, nesmím dělat scény, jak se říká rusky — zůstaňme pokud možno v říši otupení.
Cependant souvent l’envie me prend d’analyser tout de nouveau et de chercher à deviner... Non, non, il vaut mieux m’abrutir en lisant, vous voyez bien que mon esprit est loin du calme et de la gaieté, et parfois ma poitrine devient si oppressée que je pleurerais volontiers. Non, il ne faut pas faire d’histoire comme on dit en russe, autant que possible restons dans le domaine de l’abrutissement.
Smutná říše — ale co dělat?
Triste domaine, mais que faire ?
Najednou mě napadne, že mě prostě opustil. Oh! Pak by to znamenalo, že lhal ten poslední večer — lhal jako ten nejzručnější darebák! Ne — jsem sice lůza, ale těžko věřím v takovou zbabělost. Ostatně neměl žádný důvod mě klamat.
Tout d’un coup l’idée me vient qu’il m’a simplement abandonnée. Oh ! alors il faudrait penser qu’il eût menti le dernier soir, qu’il eût menti comme le plus habile scélérat ! Non je suis une canaille mais j’ai peine à croire à tant de lâcheté. D’ailleurs il n’avait aucun but pour me tromper.
Ale proč, proč?
Voyons, pourquoi ?
Darebák, slaboch, nebo oběť? Tak stojí věc.
Scélérat, faible ou victime ? Voilà.
A co když je to jen mladý lehkomyslník?!
Et s’il n’était qu’un jeune étourdi ?!
Ne — pohleďte, dobří lidé, na mou situaci: nechala jsem se tedy podvést, vzala jsem prázdná slova za pravdu? Ne, ne, ne — ještě nechci nic rozhodovat. Nechci nic říkat — jen bych se trápila a rvala svou ubohou duši tisícem pochybností stejně ponižujících jako smutných.
Non, voyez bonnes gens, voyez ma position, je me suis donc laissée tromper, j’ai pris des vaines phrases pour de la vérité ? Non, non, non, je ne veux rien décider encore. Je ne veux rien dire, je ne ferais que me tourmenter et déchirer ma pauvre âme par mille doutes aussi humiliants que tristes.
Bože — kdyby přišel!
Dieu, s’il venait !
Ale poslechněte toto: Altamura přijde v deset; salonem projít nemohu, jdu tedy chodbou ukrást cigarety z Walitského pokoje, který sousedí se salonem. Krabička je ještě neotevřená, a tak se chystám po špičkách odejít, když zaslechnu Pietrovo jméno a zůstanu stát jako přikovaná.
Mais écoutez ceci: Altamura arrive à dix heures, ne pouvant traverser le salon je passe par le corridor pour aller voler des cigarettes dans la chambre de Walitsky qui est à côté du salon. La boîte de cigarettes n’étant pas décachetée je m’apprête à sortir sur la pointe du pied quand j’entends le nom de Pietro et reste clouée à ma place.
„Ale Antonelli je v Římě,“ říká Altamura.
— Mais Antonelli est à Rome, dit Altamura.
„Ale který Antonelli?“
— Mais quel Antonelli ?
„Hrabě Pietro, madam — právě jsem obdržel tento telegram, pohleďte.“
— Le comte Pierre, Madame, je viens de recevoir cette dépêche, tenez.
„Ukažte,“ řekne máma a čte toto:
— Voyons, dit maman et elle lit ceci:
„Neapol, Vincenzo Altamura. Hrabě Pietro Antonelli je v Římě.3“
« Napoli, Vincenzo Altamura. Comte Pietro Antonelli è in Roma ».
Běžím do svého pokoje a padám na pohovku. Je mi zima, pláču. Nemýlila jsem se tedy — poslali ho pryč, nebo se sám vzdálil kvůli mně!
Je cours chez moi et tombe sur le canapé. J’ai froid, je pleure. Alors je ne me suis pas trompée, on l’avait éloigné ou il s’était éloigné à cause de moi !
Je v Římě. Od kdy? Kde byl? Neřekl mi nic — lhal celou dobu, a já si myslela, že mě miluje, věřila jsem v něco na tomto světě. Právem se říká spodní svět4 — náš svět je skutečně nízký, tak nízký a sprostý, že se mi v mém věku hnusí.
Il est à Rome. Depuis quand ? Où a-t-il été ? Il ne m’en a rien dit, il a menti tout le temps et je me croyais aimée et je croyais en quelque chose dans ce monde. On a bien raison de dire bas-monde il est en effet bas notre monde tellement bas et vil que j’en suis dégoûtée à mon âge.
Kdy konečně přestanu úplně věřit? Kdy budu odpovídat na vše, co mi muži řeknou, úsměvem pohrdání na rtech a chladným znechucením v srdci?!
Quand donc cesserai-je de croire tout à fait ? Quand donc répondrai-je à ce que me diront les hommes par un sourire de mépris sur les lèvres et de froid dégoût dans le cœur ? !
Je možné, že neexistuje ani láska, ani pravda — a že ta dvě slova rozvádějí jen knihy?
Est-il possible qu’il n’y ait ni amour ni vérité, et que ces deux mots ne soient développés que dans les livres ?
Ale ti, kdo píší ty knihy — odkud čerpali ty krásné věci, o nichž tak dobře vyprávějí?
Mais ceux qui écrivent les livres, où ont-ils puisé les belles choses qu’ils racontent si bien ?
Nezaměňujme Pietra Antonelliho se všemi ostatními — a neříkejme „láska je jen slovo“ jen proto, že si Pietro Antonelli dovolil z ní udělat jen slovo.
Ne confondons pas Pierre Antonelli avec tout le monde, et ne disons pas - l’amour n’est qu’un mot - parce que Pierre Antonelli a osé n’en faire qu’un mot.
Tak tedy i tentokrát vystřízlivějme. Myslela jsem si: konečně — hle, miluje mě muž, kterého nemám v nenávisti — vůbec poprvé — jaké štěstí! Ach, jistě. Ach, jistě. Ach, jistě! Pláču a posmívám se sama sobě.
Pour cette fois encore détrompons-nous. Je pensais qu’en-fin me voilà aimée par un homme que je ne hais pas, c’est pour la première fois, quel bonheur ! Ah ! bien oui. Ah ! bien oui. Ah ! bien oui ! Je pleure et je me moque de moi.
Je to komické i smutné. „Nuže,“ zvolala jsem v duchu, „jeďme do Říma!“
C’est comique et triste. Eh bien, me suis-je écriée mentalement, allons à Rome !
Non, ma fille, tu resteras à Naples, tu iras voir Pompéi, tu monteras sur le Vésuve, tu visiteras la Grotte d’Azur et celle du Chien, tu admireras le musée, tu assisteras aux courses de jeudi et tu ne partiras que samedi.
Nač ti je běhat za nějakým mužem? Kdybys ho aspoň bláznivě milovala — to by snad bylo omluvou, ale takhle!
Qu’as-tu besoin de courir après un homme. Si du moins tu l’aimais follement ce serait une excuse, peut-être, mais comme ça !
Chápu tvou roztrpčenost — a kdo by nebyl roztrpčen?
Je comprends bien ton dépit, et qui ne serait pas dépité ?
Neudělám ani krok. Kdo chce, může udělat krok pro mě. Hm! Mám se starat o muže, který se mi dvoří, dokud jsem mu na očích, a jakmile jsem pryč, je mu docela dobře a víc se nenamáhá?
Je ne ferai pas un pas. Ceux qui veulent peuvent en faire un pour moi. Eh ! dois-je m’inquiéter d’un homme qui tant que je suis devant ses yeux me fait la cour, et dès que je suis loin s’en trouve bien aise et ne se dérange pas plus que ça ? !
Nestarám se tedy o něj jako o muže, ale jako o jedno příkoří navíc. Kdyby měl tvář Pandoly, Zucchiniho, dona Alfonsa nebo Odescalchich, bylo by to totéž. Milovala jsem ho takřka jen proto, že miloval mě. Nemluvím ze vzdoru a hněvu. Ostatně jsem vždy říkala totéž. A přísahám vám, že pánové, které jsem právě jmenovala, by mi nebyli ani méně, ani více než Pietro, kdyby mě přesvědčili, že mě milují.
Aussi je ne m’inquiète pas de lui comme d’un homme, mais bien comme d’une vexation de plus. Aurait-il la figure de Pandola, de Zucchini, de don Alphonso ou des Odescalchi, que cela serait la même chose. Je ne l’ai aimé pour ainsi dire que parce qu’il m’aimait. Je ne parle pas par dépit et en colère. D’ailleurs j’ai toujours dit la même chose. Et je vous jure que les messieurs que je viens de nommer ne me seraient ni moins ni plus que Pietro s’ils m’avaient fait croire qu’ils m’aimaient.
Je volný, je v Římě. Ale nemá smysl si myslet, že přijede do Neapole.
Il est libre, il est à Rome. Mais il est inutile de penser qu’il viendra à Naples.
Jak je přece jen škoda být odsouzena k trápením, jako jsem já!
Comme c’est dommage pourtant d’être vouée aux ennuis comme je le suis !
Místo abych toužila odjet do Říma, odkládám odjezd — nejistota se může snadno proměnit v urážku. Jinak je moje postavení falešné, a máma a Dina a Walitský komentují poslední události, ale z delikátnosti o nich nic neříkají — přitom by bylo mnohem delikátnější o nich mluvit. Ostatně já mlčím a oni nezačínají první. Začnu hned.
Loin de désirer le départ pour Rome je le retarde, car l’incertitude peut bien se changer en affront. Sans cela ma position est fausse et maman et Dina et Walitsky commentent les derniers événements mais n’en disent rien par délicatesse, il serait bien plus délicat d’en parler. D’ailleurs je me tais et ils ne commencent pas les premiers. Je vais commencer à l’instant.
Vrátila jsem se — nepomohlo to. Sotva odpovídají.
J’en reviens et ça ne prend pas. On répond à peine.
Teď pociťuji jakési uspokojení. Hluboce pohrdám Antonellim — ať byl oklamán, nebo jednal dobrovolně. Neboť je docela možné, že místo aby mu odporovali, řekli mu, aby pod nějakou záminkou odjel, a zdrželi ho do mého odjezdu. Hleďte, jak hřeším přílišnou shovívavostí. Co naděláte — jsem shovívavá. Měla jsem se jmenovat Klementina — byl by to pendant ke jménu Torlonia, toho drahého opilce, jemuž jsem nebyla po chuti.7 Je ale hloupý, ten Torlonia. Má třicet tisíc franků ročně — já mu přinesu šedesát nebo sedmdesát tisíc. Dohromady by to bylo sto tisíc. Sedmdesát tisíc franků renty představuje kapitál milion čtyři sta tisíc franků při zákonné sazbě pěti procent. Ujišťuji vás, že to není k zahození. Jenže on nevěděl. Byli bychom manžel a manželka — zacházel by se mnou jistě špatně, ale to by mi bylo jedno. Jednoho krásného dne, až budu vdaná, mu to všechno řeknu. Zasmějeme se tomu a možná i budeme litovat.
Je sens une espèce de bien aise pour le moment. Je méprise profondément Antonelli, soit qu’il ait été trompé, soit qu’il ait agi volontairement. Car il se peut bien qu’au lieu de le contrarier on lui ait dit de partir sous un prétexte quelconque et qu’on l’ait retenu jusqu’à mon départ. Voyez comme je pèche vers l’indulgence. Que voulez-vous je suis clémente. Mon nom aurait dû être Clémence, ce serait le pendant de celui de Torlo-nia, ce cher ivrogne qui ne m’a pas trouvée à son goût. Est-il bête ce Torlonia. Il a trente mille francs par an, je lui en apporterai soixante mille ou soixante dix mille. Cela ferait cent mille ensemble. Soixante-dix mille francs de rente représentent un million quatre cent mille françs de capital au taux légal de 5 pour 100. Je vous assure que ce n’est pas à dédaigner. Mais il ne savait pas. Nous serions mari et femme, il me maltraiterait certainement mais cela ne me ferait rien. Un beau jour quand je serai mariée je lui dirai tout cela. Nous en rirons et nous regretterons peut-être.
Ach, u sta hromů8 — jet do Říma! Ach, u sta hromů hromských — ne! Dokáži vám, drazí čtenáři, kteří tento deník nikdy, nikdy číst nebudete — dokáži vám, že říkám mnohé hlouposti, ale udělala jsem jich mnohem méně. Jsem tedy ve válce se signor cardinalinem.9 Nechť mi Bůh pošle příležitost — budu bojovat důstojně.
Ah ! bigre, aller à Rome ! Ah ! bigre de bigre, non ! Je vous prouverai, chers lecteurs qui ne lirez jamais, jamais ce journal, je vous prouverai que je dis bien des bêtises et que j’ai fait beaucoup moins. Me voilà en guerre avec le signor cardina-lino. Que Dieu m’envoie l’occasion et je combattrai dignement.
napříč stránkou
Ach, jistě!
en travers Ah ! bien oui !
Chtěla jsem být dobrá, neměla jsem zlou myšlenku, ani myšlenku na zlomyslnost — a hle! Ale jestli mě nemiluje, je mu to jedno — pak to, co se stalo, není jeho vina, a můj hněv je bezdůvodný. Nerozhodujme nic — čekejme. Nesmíme nic uspěchat, a ani v překotnosti nesmíme ztrácet jistou míru a jistý výpočet. Nebuďme hloupé — bavme se v Neapoli, dělejme vše přirozeně, jako by se nic nestalo.
Je voulais être bonne, je n’avais pas une mauvaise pensée, je n’avais pas même l’idée d’une méchanceté et voyez ! Mais s’il ne m’aime pas cela lui est bien égal c’est que ce qui est arrivé n’est pas de sa faute et alors ma colère n’a pas raison d’être. Ne décidons rien, attendons. Il ne faut rien précipiter et dans la précipitation même il faut garder une certaine mesure et un certain calcul. Ne soyons pas bête, amusons-nous à Naples, faisons les choses naturellement comme si rien n’était.
Nechme ho jednat a uvidíme, co udělá.
Laissons-le agir et voyons ce qu’il va faire.
Poznámky
Pozn. překl.: Mariino věštění z předchozího večera — knihu konzultovala jako orákulum a dostala desetkrát kladnou odpověď. ↩
Pozn. překl.: „Klášterní zajetí“ (sa mise au couvent) — doslova „uvržení do kláštera“: Mariin výraz pro Pietrovo vynucené odloučení, zřejmě nařízené jeho mocnou rodinou (Antonelliové měli vatikánské konexe skrze kardinála Antonelliho). Není jasné, zda šlo o skutečné církevní ústraní, nebo pouze o metaforu pro to, že byl držen stranou. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky (telegram): „Napoli, Vincenzo Altamura. Comte Pietro Antonelli è in Roma“. ↩
Pozn. překl.: Bas monde — doslova „nízký“ či „spodní svět“: označení mravně zkaženého lidského světa, na rozdíl od světa božského či ideálního. Marie si pohrává s dvojím významem: společnost (le monde) je zároveň bas monde (nízký, nečestný svět). ↩
Pozn. překl.: Modrá jeskyně (Grotte d’Azur, Grotta Azzurra) — proslulá mořská jeskyně na ostrově Capri, známá svým zářivě modrým světlem, jež vzniká dopadem slunečních paprsků skrze podmořský otvor. Vyhledávaný cíl turistů v Neapolském zálivu. ↩
Pozn. překl.: Psí jeskyně (Grotte du Chien, Grotta del Cane) — jeskyně poblíž Neapole, proslulá oxidem uhličitým prosakujícím z dna, který dokázal udusit malého psa, nikoli však vzpřímeného člověka. Pochmurná turistická atrakce již od starověku. ↩
Pozn. překl.: Slovní hříčka: „clémente“ (shovívavá/milosrdná) naráží na Torloniho křestní jméno Clément. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „bigre“ a „bigre de bigre“. ↩
Pozn. překl.: Cardinalino — italský zdrobnělý výraz; Marie ironicky přezdívá Pietru Antonellimu „panáček kardinálíček“ s odkazem na jeho vatikánské konexe (kardinál Giacomo Antonelli, předseda papežské vlády). ↩