Sobota 15. dubna 1876

Probudila mě v šest hodin příšerná, nevýslovná, nepochopitelná noční mora.
Bylo docela světlo, ale zmocnil se mě fantastický strach a už jsem znovu neusnula. Bylo to děsivé.
V té strašné zemi se nedá nic jíst.
Unavená, ale půvabná, šla jsem se projít. Ostatně bydlíme na Chiaii — neapolské Promenade des Anglais.
Jsou tu nádherní koně, jakých v Římě člověk sotva pár spatří — a tady jich jsou houfy. Kočáry jsou méně hezké.
Nudila jsem se — nudím se vždy, když mě žádný Antonelli nepopudí k horečce.
Ruský vicekonzul pan Nasimov, uvědomený včera o našem příjezdu, nás navštívil. Máma ho znala v Paříži skrze diákona.
Vidíme jen Altamuru. Nedůvěřuji mu — stejně jako všem Neapolcům ostatně — zdá se mi, že pod tak elegantními kalhotami nenosí spodky a že jsou všichni zadlužení, podvodníci, přímo gauneři. To je bezpochyby jen výmysl.
Nemám o čem psát, kdybych nemluvila o Pietrovi — a to mi přijde, že by mě po jeho podivném chování ponižovalo.
Budu zase dělat domněnky, budu vypisovat všechny omluvy, jež nacházím ve své obrazotvornosti — a hlavně ve svém sebevědomí?
Nechávám Altamuru se svými a odcházím — večer strávím čtením románu stejně fantastického jako nudného, stejně sentimentálního jako rozčilujícího.
Po dvou hodinách čtení jsem se protáhla a šla se vrhnout... na pohovku, tentokrát ne na zem; zavřela jsem oči, otevřela náruč, která se zavírala do prázdna... Tak moc jsem toužila, aby tu byl!
To je účinek horka, románu, mořského vánku, nudy.
Dost! Proč opakovat stále totéž? Proč se divit a rmoutit? Není snad někde psáno, že mi vše musí chybět?
Konečně! To je slovo, kterým končí všechny mé úvahy. Jedno konečně a jeden vzdech. Konečně!
Slyším mámu, jak vypravuje o dětských kouscích Paula, když ještě nebylo deset let; Dinu, jak povídá nevím co; Walitského, jak vtipkuje dosti plytce; a Altamuru, jak se hlasitě směje.
Lehám si, procházím se, vzdychám, rozhorlím se, schovávám se za štít svého sebevědomí — nic nepomáhá, nudím se stejně.
Jak dlouho tu máme zůstat v Neapoli? Sem pro mě nepřijede. Nuže — jestli nepřijede, nemám se o něj starat.

Poznámky

Pozn. překl.: Chiaia — elegantní přímořská promenáda v Neapoli, odpovídající promenádě des Anglais v Nice.