❦
Čtvrtek 13. dubna 1876
Jeudi 13 avril 1876
Představte si, že Troili přišel na nádraží — když jsme vycházeli z hotelu, obcházel Via del Babuino. Ten Švýcar1 tak zůstal až do posledního okamžiku u vagonu. Po celý den jsem se docela dobře držela — teprve na nádraží jsem začala cítit cosi jako lítost, která mi škrábala srdce.
Imaginez-vous que Troili est venu à la gare, quand nous sortions de l’hôtel il rôdait dans la rue du Babuino. Le Suisse est ainsi resté jusqu’au dernier moment près du wagon. J’étais passablement forte toute la journée, ce n’est qu’à la gare que j’ai commencé à sentir quelque chose comme des regrets qui me grattaient le cœur.
Sotva jsem nastoupila do vagonu, vyvstal mi v mysli ozdobený všemi půvaby, které má i které nemá — zavřela jsem oči a začala snít a domýšlet si různé věci.
A peine en wagon, il m’est revenu à l’esprit paré de tous les charmes qu’il possède et qu’il ne possède pas, j’ai fermé les yeux et je me mis à rêver et à faire des suppositions.
„Víš,“ říká máma, která tuší, kde mám myšlenky, „víš, co mi řekla Léonie?“
— Tu sais, me dit maman qui devinait où était mon esprit, tu sais ce que m’a dit Léonie ,
„Ne, nevím.“
— Non, je ne sais pas.
„Říkala mi, že hotelská služba povídá, že hrabě Antonelli je tak bohatý, tak bohatý — a že je tak zamilovaný, och! tak zamilovaný do Slečny!“
— Elle m’a dit que les domestique de l’hôtel disent que le comte Antonelli est si riche, si riche et qu’il est si amoureux, oh ! mais amoureux de Mademoiselle !
„Vy jste si povídala s Léonií?“
— Vous avez causé avec Léonie ?
„Ne, sama mi to přišla říct.“
— Non, elle est venue me le dire elle-même.
„Ach!“
— Ah !
Téměř jsem nespala — třebaže jsme jeli v kupé2 — a v šest hodin ráno jsme přijeli do Neapole.
Je n’ai presque pas dormi, bien qu’en coupé, et à six heures du matin nous sommes arrivés à Naples.
Myšlenka, že mě nikdy nemiloval, že jen hrál komedii a bavil se, mě velmi rmoutí.
L’idée qu’il ne m’a jamais aimée, qu’il n’a fait que jouer la comédie, s’amuser, me rend très malheureuse.
V šest hodin ráno mi město nemohlo připadat krásné — byla jsem ospalá, mrzutá a tváře jsem měla rudé od spánku. „Do jakého hotelu jedeme?“ ptala se máma.
La ville n’a pu me paraître belle à six heures moi étant endormie, maussade et les joues rouges de sommeil. Dans quel hôtel allons-nous ? me demandait maman.
„Do hotelu Victoria — musí být dobrý, vždyť tam bydlela Fanny Lear!“3
— A l’hôtel Victoria, il doit être bon puisque Fanny Lear y a demeuré !
Jedeme do toho hotelu, ale předem ho prohlásí za odporný — jako vůbec všechno, co navrhnu já. Obdivujte tedy Vesuv, jak kouří jako cigareta, a přitom ciťte, jak na nás i na naše společníky leží velká nespokojenost jako trojitý plášť z olova!
On va à cet hôtel mais on le trouve exécrable d’avance comme en général les choses que j’indique. Admirez-donc le Vésuve fumant comme une cigarette, en sentant peser sur nous et sur nos compagnons un grand mécontentement comme un triple manteau de plomb !
Zapomněla jsem, že se mělo prostě jet do hotelu du Louvre, protože tam vždycky bydlíval vévoda z Hamiltonu, jehož každý krok jsem sledovala v novinách a v seznamech cizinců ze všech zemí4. Ale v tom hotelu jsou pruský princ a princezna, kteří obývají nejlepší apartmá.
J’avais oublié qu’il fallait tout simplement aller à l’hôtel du Louvre puisque c’est là que descendait toujours le duc de Hamilton dont je suivais toutes les actions par les journaux et les listes des étrangers de tous les pays. Mais à cet hôtel il y a le prince et la princesse de Prusse, qui occupent les meilleurs appartements.
Zavedou nás do hotelu de la Ville, o několik kroků dál. Bereme si tam pět pokojů v prvním patře a zůstáváme.
On nous conduit à l’hôtel de la Ville quelques pas plus loin. Nous y prenons cinq chambres au premier et y restons.
V osm hodin jsem vstala, cítila jsem se svěží, vypila jsem kávu a odešla k sobě.
A huit heures je me suis levée et me sentant propre je pris mon café, puis allai chez moi.
Zde mám pokoj oddělený od ostatních salonem. Ale místo abych psala, usnula jsem při myšlenkách na toho nehodného syna kněze.
Ici j’ai une chambre séparée des autres par le salon. Mais au lieu d’écrire je me suis endormie en pensant à l’indigne fils de prêtre.
Nevím, kolik je hodin. Jsem unavená, i když jsem si odpočinula, a nudím se. Lituji, že jsem přijela do Neapole — mělo se jet teprve tak k sedmnáctému a zůstat tu přes dostihy; pak bych ho snad potkala tady. Bestie!5 Zase! Jsem tak zbabělá, že si přeji, aby přijel na dostihy! Ne — to je jen okamžik. Vždy a ve všem je třeba být nezávislá — a hlavně nikdy nikoho neposlouchat.
Je ne sais quelle heure il est. Je suis fatiguée, malgré ce repos, je suis ennuyée. Je regrette d’être venue à Naples, il ne fallait y aller que vers le 17, et y passer les courses, alors peut-être je le rencontrerais ici. Brute ! ! Encore !!! Je suis assez lâche pour désirer le voir venir pour les courses ! Non, ce n’est qu’un moment. Il faut être toujours et en tout être indépendante et surtout il ne faut jamais écouter personne.
Pokaždé, když jsem poslechla své blízké, ať v čemkoli, přineslo mi to jen starosti a lítost.
Chaque fois que j’ai écouté les miens en quoi que ce fut, je n’ai eu que des ennuis et des regrets..
Vidět Neapol a zemřít.6 Netoužím ani po jednom. Pojďme se podívat, kolik je hodin a co dělají moji blízcí.
Voir Naples et mourir. Je ne désire ni l’un ni l’autre. Allons voir quelle heure il est et ce que font les miens.
Nechala jsem je odejít. Jsem otupělá, nemohu nikam jít. Jsou tři hodiny. Je hezky jako v Nice a z okna vidím projíždět nádherná spřežení, jakých je v Římě jen poskrovnu. Ostatně Neapol je proslulá přepychem koní a kočárů.
Je les ai laissés sortir. Je suis abrutie, je ne peux aller nulle part. Il est trois heures. Il fait beau comme à Nice et je vois passer de ma fenêtre des attelages superbes, comme il n’y en a à Rome que fort peu. D’ailleurs Naples est renommée pour son luxe de chevaux et d’équipages.
Odešel sám — nebo ho přiměli odejít? To je, oč tu běží7.
Est-il parti lui-même ou l’a-t-on fait partir ? That is the question .
Otázka znepokojivá, nesnesitelná! Vzchopme se a nemysleme na to tolik — je to nedůstojné. Ostatně myslím-li na to tak sentimentálně, je to jen kvůli únavě — a protože mě právě teď postihla ta nepříjemná věc, která se mužům nikdy nestává, jsem více než unavená, skoro nemocná.
Question inquiétante, insupportable ! Secouons-nous et n’y pensons plus tant, c’est indigne. D’ailleurs si j’y pense si sentimentalement ce n’est qu’à cause de la fatigue et, comme il vient de m’arriver à l’instant la chose désagréable qui n’arrive jamais aux hommes, je suis plus que fatiguée, presque malade.
Píšu naproti velkému zrcadlu — vypadám jako Beatrice Cenci8, jen bez turbanu. Je to krásné — bílé šaty a vlasy rozpuštěné. Na ježdění a do divadla si přidávám příčesek. Lépe řečeno — do divadla a večer si přidávám jen nakadeřený příčes vpředu, prostě proto, abych si nemusela stříhat vlasy a každý večer je natáčet — jinak bych to musela dělat, aby to vpředu vypadalo stejně. Česám se po pompejánsku9, jak říkával Pietro.
J’écris en face d’une grande glace, j’ai l’air de Béatrice Cenci moins le turban. C’est beau, une robe blanche et les cheveux épars. Je mets des faux cheveux pour monter à cheval et au théâtre. C’est-à-dire, au théâtre et le soir je ne mets qu’un toupet frisé devant, simplement pour ne pas avoir à me couper les cheveux et à les boucler chaque soir, et il faudrait cela pour obtenir le même effet devant. Je me coiffe « à la pompéienne », comme disait Pietro.
Bože, jak bych chtěla román od Dumase — nemusela bych se nudit psaním těch hloupostí a hlavně tím, že je pak čtu po sobě.
Dieu que je voudrais un roman de Dumas, il m’épargnerait l’ennui d’écrire ces bêtises et surtout de les relire après.
Nemohu-li si představit, že muž mohl hrát komedii jako Pietro, pak proto, že se mi to ještě nikdy nestalo. Zdá-li se mi to obludné, pak proto, že dosud znám muže a jejich milé vlastnosti jen málo. Zato znám ženy a vím, že jsem sama schopna téhož. Copak bych nebyla dlouho povzbuzovala muže — a pak, vidouc, že to zachází příliš daleko, neodešla? Ale ano. A kdybych ho povzbuzovala (rozumí se, že by to byl příjemný muž), jednala bych v dobré víře — neklamala bych ho úplně — přivírala bych oči před budoucností a užívala přítomnosti. Tak jsem jednala s Pietrem. Co by měl z toho, že mi tolik zpívá, kdybych mu byla zcela lhostejná. Miloval mě tak, jako jsem já milovala Audiffreta — a jako bych milovala i jeho samého, kdybych nebyla přesvědčena o jeho lásce. Díky té jistotě mi přirostl k srdci a zvítězil nad všemi Audiffrety světa. Jeho takzvaná láska se na mě přenesla — nikdy jsem ho netrápila. A přece si stěžoval:
Si je ne puis me figurer qu’un homme ait pu jouer la comédie comme Pietro, c’est que cela ne m’est encore jamais arrivé. Si cela me semble monstrueux c’est que je connais encore bien peu les hommes et leurs aimables qualités. En revanche je connais les femmes et je me sais capable de la même chose. N’aurais-je pas continué pendant longtemps à encourager un homme et puis voyant que cela allait trop loin ne serais-je pas partie ? Si. Et en l’encourageant (il est bien entendu que ce serait un homme agréable) j’aurais été de bonne foi, je ne le tromperais pas tout à fait, je fermerais les yeux sur l’avenir et je jouirais du présent. C’est ainsi que j’ai agi avec Pietro. Quel plaisir aurait-il à me tant chanter si je lui était tout à fait indifférente. Il m’a aimée comme j’ai aimé Audiffret (comme je l’aurais aimé lui-même si je n’avais pas été persuadée de son amour. Cette certitude me l’a rendu cher et l’a fait emporter sur tous les Audiffret du monde. Son soit-disant amour avait déteint sur moi, je ne le tourmentais jamais. Et pourtant il se plaignait:
„Kdybyste mě trochu milovala, nepůsobila byste mi tolik bolesti!“
— Si vous m’aimiez un peu vous ne me feriez pas tant de mal !
„Smějete se a nevidíte, jak mi ubližujete! Kdybyste milovala, mohla byste mi rozumět — ale vy jste z ledu, máte mánii obětí, a nic víc. Je-li to pravda, řekněte mi to, snažně vás prosím! Nepřicházím s vyznáním, přicházím a říkám vám prostě, že vás miluji, jak jsem nikdy nemiloval. Poslouchejte — nevím, zda vás miluji, ale nikdy jsem nepocítil to, co pociťuji nyní. Hledám vás, toužím po vás všude — jsem-li sám, zavírám oči a sním o vás, zhloupl jsem, zeslábl! Nu a myslím, že toto je láska. Nic podobného jsem nikdy nepocítil. Měl jsem jen prosté románky, jako je mívají všichni muži za mlada — posmíval jsem se celému světu a všemu. Ach! přísahám vám, že mě svým chladným výrazem přivádíte k zuřivosti! Ani nezměníte barvu! Copak nejste žena! Hleďte — jste jako tohle! (udeřil do kláves pianina). Miluji vás,“ sklonil se ke mně, „miluji vás — milujete mě?“ A vida, že neodpovídám:
Vous riez et vous ne voyez pas combien vous me faites souffrir ! Si vous aimiez vous pourriez me comprendre, mais vous êtes de glace, vous avez la manie des victimes voilà tout. Si c’est vrai, dites-le moi je vous en supplie ! Je ne vous fais pas de déclarations, je viens et je vous dis simplement que je vous aime, comme je n’ai jamais aimé. Ecoutez, je ne sais pas si je vous aime, mais je n’ai jamais éprouvé ce que j’éprouve à présent. Je vous cherche, je vous désire partout, quand je suis seul je ferme les yeux et je rêve à vous, je suis devenu bête, je suis devenu faible ! Eh bien je pense que ceci est l’amour. Je n’ai jamais éprouvé rien de pareil. Je n’ai eu que de simples intrigues comme tous les hommes en ont quand ils sont jeunes, je me moquais de tout le monde et de tout. Ah ! je vous jure que vous me faites devenir fou de rage avec votre air froid ! Vous ne changez même pas de couleur ! Mais vous n’êtes donc pas une femme ! Tenez, vous êtes ça ! (et il frappa sur les touches du piano). Je vous aime, et il se pencha vers moi, je vous aime, m’aimez-vous ? Et voyant que je ne répondais pas:
„Trochu? Milujete mě trochu?“
— Un peu ? vous m’aimez un peu ?
Ubohá duše. Raději bych si uřízla prst na pravé ruce, než abych věřila v jeho ničemnost!
Pauvre âme. Je me couperais plutôt un doigt de la main droite que de croire à sa scélératesse !
Ach! Kdybyste věděli, jaká je to útěcha, takto smýšlet!
Ah ! si vous saviez quelle consolation de penser ainsi !
„Jsi příliš mladá,“ řeknou mi, „neznáš muže — ti toho napovídají ještě mnohem víc!“
Tu es trop jeune, me dira-t-on, tu ne connais pas les hommes, ils en disent bien d’autres !
Ach! Ať vás čert zmete za to, že mi takové nápady vnukáte!
Ah ! que le diable vous patafiole pour me suggérer des pareilles idées !
Napovídají toho ještě mnohem víc, dobrá. Ale říkat to mně — k čemu?
Ils en disent bien d’autres, d’accord. Mais me le dire à moi, dans quel but ?
Když muži říkají takovéto věci, jsou víceméně upřímní — není jediného, kdo by byl po celou dobu ničemný. V tu chvíli aspoň říkají, co si myslí. Říkají to často, aby dosáhli... ale to není můj případ — a tady o tom nemůže být ani řeč.
Quand les hommes disent cela, ils sont plus ou moins sincères, il n’y en a pas un seul qui soit infâme tout le temps. Dans l’instant du moins ils disent ce qu’ils pensent. Ils le disent souvent pour obtenir... mais ceci n’est pas mon cas, et il ne peut y avoir question de cela ici.
Pietrovy řeči jsem právě zapsala slovo od slova. Pamatuji si ty řeči dokonale a pomalu se mi vracejí i ta nejmenší slova.
Ce que je viens d’écrire des discours de Pietro est répété mot pour mot. Je me souviens parfaitement de ces discours-là et peu à peu les moindres mots me reviennent à l’esprit.
Právě jsem znovu přečetla scénu u pianina. Už jsem skoro natolik zotavená, že mohu vyjít. Uklidnilo mě to, dodalo mi trochu důvěry — a tu jsem tak potřebovala.
Je viens de relire la scène du piano. Je suis presque assez remise pour sortir. Cela m’a calmée, m’a donné un peu de confiance j’en avais tellement besoin.
Z toho věčného přemýšlení a dohadování se zblázním.
A force de penser et de conjecturer je deviendrai folle.
Nastydlá, ochraptělá, bolí mě hlava, bolí pravý bok, bolí prst, bolí vše — a bolí duše!
Enrhumée, enrouée, mal à la tête, mal au côté droit, mal au doigt, mal à tout, et mal à l’âme !
Bloudila jsem jako stín, dokud mě nenapadlo poslat pro román od Dumase. Člověk k němu nepotřebuje pozornost ani náladu. Prostě ho spolkne.
J’ai erré comme une ombre jusqu’à ce que j’eus l’idée d’envoyer acheter un roman de Dumas. Pour le lire il ne faut ni attention ni disposition. Ça s’avale.
Zavřená v pokoji jsem několikrát plakala. Je to jako při příjezdu do Říma. Bože, jak nenávidím změny — jak jsem nešťastná v novém městě.
Enfermée, j’ai pleuré plusieurs fois. C’est comme en arrivant à Rome. Dieu que je hais les changements, que je suis misérable dans une nouvelle ville.
Zbabělec, zbabělec, zbabělec! Ach! kdybych mu mohla hodit ta tři slova do tváře! Nemá odvahu vlastního názoru, vlastní lásky, ani vlastní osoby! Hnusná povaha — slabá, zbabělá.
Lâche, lâche, lâche ! Ah ! si je pouvais lui jeter ces trois mots au visage ! Il n’a ni le courage de son opinion, ni de son amour, ni de sa propre personne ! Vile nature, faible, lâche.
Poručili mu — a poslechl! Och! Když poslechl, musel mě milovat jen velmi málo. Neposlouchal, když šlo o vojenskou službu — složil přísahu králi a tím se rozešel s Vatikánem. Ano, ale tehdy byl ještě hloupý. Nyní je moudrý — tak dobře ví, kolik nepříjemností by mu tento nový rozchod přinesl. Zastavili by mu plat... Dost, dost! Fuj — ta ubohost, fuj — ta nízkost!
On a ordonné, il a obéi ! Oh ! pour obéir il a fallu m’aimer bien peu. Il n’a pas obéi lorsqu’il s’agissait du service militaire. Il a juré pour le Roi en brisant de cette façon avec le Vatican. Oui, mais alors il était bête. A présent il est sage , il sait tant ce que cette nouvelle rupture lui amènerait de désagréments. On supprimerait ses payes... Assez, assez ! Fi ! la misère, fi ! la bassesse !
Zbabělec, zbabělec — stonásobný zbabělec. Nemohu už u takového muže setrvávat myšlenkami. Naříkám-li, pak nad svým nešťastným osudem, nad svým ubohým životem, který sotva začal a v němž jsem nezažila nic než zklamání! Ovšemže jsem hřešila jako všichni lidé — snad ještě více než jiní — ale mám i dobré stránky, a je nespravedlivé trestat mě a ve všem ponižovat!
Lâche, lâche, cent fois lâche. Je ne peux plus arrêter ma pensée sur un tel homme. Si je me lamente c’est sur mon malheureux sort, sur ma pauvre vie à peine commencée et pendant laquelle je n’ai eu que des déceptions ! Certes comme tous les hommes, peut-être même plus que les autres, j’ai péché, mais aussi j’ai du bon et il est injuste de me punir et m’humilier dans tout !
Když jsem se dozvěděla, kdo je ten muž, jenž mě tak vytrvale lorňoval, první, co mě napadlo, bylo: líbí se mi — mohla bych ho milovat a stát se jeho ženou. Vidíte přece, že v tom nebylo nic trestuhodného.
Ma première pensée en apprenant qui était l’homme qui me lorgnait si fort fut celle-ci: Il me plaît, je pourrai l’aimer et devenir sa femme. Vous voyez bien qu’il y avait là-dedans rien de criminel.
Proč tedy ta smutná příhoda! Nezasloužila jsem si ji. Zasloužila jsem si trápení kvůli Audiffretovi — a to jsem dostala — a to stačí.
Pourquoi alors cette triste aventure ! Je ne l’ai pas méritée. J’ai mérité des ennuis pour Audiffret et j’en ai eus, et c’est assez.
Postavila jsem se doprostřed pokoje, sepjala ruce, pozdvihla oči — a něco mi řeklo, že modlitby jsou zbytečné. Dostanu to, co mi je určeno. Ani o bolest méně, ani o utrpení více! — jak říká monsignore de Falloux.10
Je me suis mise au milieu de la chambre en joignant les mains et en levant les yeux et quelque chose me dit que les prières étaient inutiles. J’aurai ce qui m’est réservé. Ni une douleur de moins, ni une souffrance de plus ! comme dit Monseigneur de Falloux.
Zbývá jediné — poddat se.
Il n’y a qu’une seule chose à faire, se résigner.
Věru vím, že je to těžké — ale kde by pak byla zásluha?
Je sais pardieu bien que c’est difficile, mais où serait le mérite ?
Bláznivá, jaká jsem, věřím, že vzplanutí zuřivé víry, vroucné modlitby mohou něco zmoci! Bůh chce německou rezignaci — a té nejsem schopna. Myslí snad, že ti, kdo se tak poddávají, musejí přemáhat sami sebe? Ach ani v nejmenším — poddávají se, protože mají v žilách vodu místo krve, protože to stojí méně námahy. Kdyby od nich někdo žádal modlitby jako ty moje, nedokázali by je dát, i kdyby byli světci.
Je crois folle que je suis, que les élans d’une foi furieuse, que des prières ardentes peuvent quelque chose ! Dieu veut une résignation allemande et j’en suis incapable ! Croit-il que ceux qui se résignent ainsi aient à se vaincre ! Oh ! que non, ils se résignent parce qu’ils ont de l’eau dans les veines au lieu de sang, parce que cela coûte moins de peine. Si on leur demandait des prières comme les miennes, tous saints qu’ils sont, ils n’en pourraient donner.
Moje zásluha by spočívala ve vlažné poddanosti, jejich v horečné vroucnosti. Ani ta jedna, ani ti druzí nejsou schopni toho, co se od nich žádá — proto se jim nic nedostává a proto je tolik nešťastných.
Mon mérite serait dans une tiède soumission, le leur dans une ardeur fiévreuse. Ni l’une ni les autres, ne sont capables de ce qu’on leur demande, c’est pour cela qu’on ne leur accorde rien et c’est pour cela qu’il y a tant de malheureux.
Je to zásluha být klidný, když je ten klid v povaze? Walitský je klidný — ne z křesťanského cítění, Bůh ne! Z lenosti — a nic víc!
Est-ce un mérite d’être calme quand ce calme est dans la nature ? Walitsky est calme, pas par sentiment chrétien, Dieu non ! Par paresse et voilà tout !
Poznámka editorů
[Chybí s. 66, ale pravděpodobně jen kvůli chybnému stránkování]
[Manque p. 66 mais probablement par erreur de numérotation]
Kdybych se mohla poddat, dosáhla bych všeho — neboť to by bylo vznešené. Ale nemohu! Už to není jen těžké — je to nemožné! V okamžicích otupělosti budu snad poddaná — ale ne ze své vůle, nýbrž proto, že poddaná budu.
Si je pouvais me résigner j’obtiendrais tout, car ce serait sublime. Mais je ne peux pas ! Ce n’est plus une difficulté, c’est une impossibilité ! Pendant des instants d’abrutissement je serai résignée, mais je ne le serai pas par ma volonté, mais bien parce que je le serai.
Myslím, že blouzním. Čtěme. Čím více člověk čte, tím méně má co říci.
Je crois que je divague. Lisons. Plus on lit, moins on trouve à dire.
Bože můj, smiluj se nade mnou — dej mi nalézt klid. Dej mi nalézt duši, k níž bych se mohla připoutat. Jsem unavená — velmi unavená...
Mon Dieu, ayez pitié de moi, faites-moi trouver le calme. Faites-moi trouver une âme à qui m’attacher. Je suis lasse, très lasse...
Ne, ne — ne z bouří jsem unavená, nýbrž ze zklamání. A kdo by nebyl?!
Non, non, ce n’est pas des tempêtes que je suis lasse, c’est des déceptions. Et qui ne le serait pas ? !
Poznámky
Pozn. překl.: „Švýcar“ — Mariina pohrdavá přezdívka pro jednoho z mladíků z jejich římského okruhu. Patrně týž „hrůzostrašně švýcarský“ syn tlusté baronky zmíněný v předchozím záznamu. ↩
Pozn. překl.: Coupé — poloviční železniční oddíl s jedinou lavicí, soukromější než otevřený vůz. Vylepšení, které mělo zpříjemnit noční cestu. ↩
Pozn. překl.: Fanny Lear — americká kurtizána Harriet Blackfordová, která pod jménem „Fanny Lear“ měla proslulý poměr s ruským velkoknížetem Nikolajem Konstantinovičem. Její proslulost činila z jejích voleb hotelů jakýsi společenský kód. ↩
Pozn. překl.: Mariin zvyk sledovat vévodu z Hamiltonu podle tištěných „seznamů cizinců“ (knih hostů otiskovaných v novinách) je opakující se motiv deníku — půvabné okénko do sledování aristokratického okruhu v 19. století. ↩
Pozn. překl.: Marie touto nadávkou oslovuje samu sebe — míří na vlastní slabost, na svou neutuchající naději, že Pietra potká. ↩
Pozn. překl.: Italské přísloví „Vedi Napoli e poi muori“ (Viz Neapol a zemři), které zaznamenal Goethe ve své Italské cestě (1787). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „That is the question .“ — citát z Shakespearova Hamleta. ↩
Pozn. překl.: Beatrice Cenci (1577–1599), římská šlechtična popravená za otcovraždu. Portrét připisovaný Guidu Renimu (Palazzo Barberini v Římě) ji zobrazuje s bílým turbanem. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „à la pompéienne“ — účes podle vzoru účesů na pompejských nástěnných malbách. ↩
Pozn. překl.: Frédéric de Falloux (1815–1884), francouzský prelát působící v Římě, od roku 1877 kardinál — Marie cituje jeho rezignovanou myšlenku o osudu. Nezaměňovat s jeho starším bratrem Alfredem de Falloux (1811–1886), legitimistickým politikem a spisovatelem. ↩