❦
Úterý 11. dubna 1876
Mardi 11 avril 1876
Issaïevitch mě nudí, protože mi až příliš dělá dvůr. Dnes jsem náladová a napůl šaškovsky, napůl ospale všem říkám hlouposti.
Issaïevitch m’ennuie parce qu’il me fait beaucoup la cour. Je suis d’une humeur capricieuse aujourd’hui et d’un air moitié bouffon, moitié endormi, je dis des sottises à tout le monde.
Po obědě u Spillmanna jsme koupili čtyři sklenice a šli jsme se napít k Trevijské fontáně. Říká se, že kdo se napije z té fontány, rozbije sklenici a hodí do vody sou, ten se jistě do Říma vrátí. Zatímco jsme vykonávali tento obřad, sešel se kolem fontány celý dav. Skutečně jsme způsobili pozdvižení.1
Après un déjeuner chez Spillmann nous avons acheté quatre verres et nous sommes allés boire à la fontaine de Trevi. On dit qu’il faut boire de l’eau de cette fontaine, casser le verre et jeter un sou dans l’eau et l’on est sûr de revenir à Rome. Pendant que nous accomplissions cette cérémonie toute une foule s’était rassemblée autour de la fontaine. Vraiment nous avons causé une émeute.
Římané jsou ještě větší zvědavci než Pařížané. Všimla jsem si toho mnohokrát.
Les Romains sont encore plus badauds que les Parisiens. Je l’ai remarqué en maintes circonstances.
Dnes mám pocit, jako by Pietro nikdy neexistoval. Za chvíli se to jistě změní, ale zatím je to tak.
Aujourd’hui je me sens comme si Pietro n’avait jamais existé. Dans un moment cela changera sans doute, mais pour l’heure c’est ainsi.
Kočičí povaha! Jsem tak zvyklá na Řím, že se od něj odtrhuji jen s námahou. Vidíte, jak jsem stálá.
Nature de chat ! Me voilà si habituée à Rome que je m’en arrache avec peine. Vous voyez que je suis constante.
Vyčítala jsem si nestálost vůči bratru Emilovi2. To je ale nesmysl! Jak mohu být stálá či nestálá vůči muži, který mě nemiluje!
Je me suis reprochée, mon inconstance envers le frère Emile. Voilà une bêtise ! Comment puis-je être constante ou inconstante envers un homme qui ne m’aime pas !
Dávám Issaïevitchovi Cassandřino proroctví, aby je odeslal z Vídně.
Je donne à Issayevitch la prédiction de Cassandre, il l’expédiera de Vienne.
Je škoda, že jsem mu to nemohla poslat dříve, protože je to skutečné proroctví — vždyť polovina se již vyplnila.
C’est dommage que je n’aie pas pu la lui envoyer avant, car c’est une vraie prédiction puisque la moitié s’est déjà réalisée.
Chudák Issaïevitch odjel dnes večer s velkou lítostí, možná až příliš velkou — začínal mi být na obtíž.
Pauvre Issaïevitch est parti ce soir avec bien des regrets, trop de regrets peut-être, il commençait à me peser.
Tlustá baronka a její syn strávili večer u nás. Paní je hodná tlustá máma, ale syn je hrůzostrašně švýcarský, ačkoli procestoval kdejakou zemi. Rozesmávám je, mají mě za duchaplnou — tím lépe.
La grosse baronne et son fils ont passé la soirée chez nous. La dame est une bonne grosse mère mais le fils est effroyablement suisse malgré ses nombreux voyages dans tous les pays. Je les fais rire, ils me trouvent de l’esprit, tant mieux.
Na procházce jsem Pietra neviděla a vrátila jsem se velmi nešťastná — k večeru se to však mění. Jsem klidná, protože jsem si jistá Pietrem.
A la promenade je n’ai pas vu Pietro et je suis rentrée très misérable, vers le soir cette disposition change. Je suis tranquille car je suis sûre de Pietro.
„Že nás zase najde, to najde,“ říká máma.
— Quant à nous retrouver, il nous retrouvera, dit maman.
To je i můj názor. Proto se již netrápím. Je to ta nynější nejistota, to nynější tajemství!
C’est mon avis. Aussi je ne m’inquiète plus. C’est la présente incertitude, le présent mystère !
Není možné, aby mě oklamal! Ne, vše svědčí proti takové myšlence. Vymyslel si klášter. Walitský si myslí, že je ve Vicenze a vyřizuje tam ty platby, a já se domnívám, že mu rodiče v tom městě nadělali potíže, aby ho tam co nejdéle zdrželi.
Il n’est pas possible qu’il m’ait trompée ! Non, tout tend à repousser cette idée. Il a inventé le couvent. Walitsky pense qu’il est à Vicenza pour arranger ces payements et je pense que ses parents lui ont suscité des difficultés dans cette ville pour l’y retenir aussi longtemps que possible.
Ale proč by mi tedy prostě neřekl, že jede do Vicenzy?
Mais alors, pourquoi ne me dirait-il pas tout simplement qu’il va à Vicenza ?
Vida! To je dost bláznivý nápad, ale přece ho řeknu. Říkal mi, že právě podepsal nevím co, aby se stal důstojníkem — no a já si myslím, že odjel do Vicenzy skládat důstojnické zkoušky a vrátí se jako důstojník. Zkrátka — překvapení. Řekla jsem mu, že zůstaneme v Římě určitě do sedmnáctého.
Tiens ! voilà une idée assez folle, je vais la dire tout de même. Il m’a dit qu’il venait de signer je ne sais quoi pour passer officier, eh bien, je pense qu’il est allé à Vicenza pour passer un examen d’officier et qu’il reviendra officier. Une surprise en un mot. Je lui ai dit que nous resterions à Rome jusqu’au 17, pour sûr.
Ať mě čert vezme, jestli vím, co si mám myslet!
Le diable m’emporte si je sais quoi penser !
Vím jedno jediné — že mě miluje. A vím ještě, že onoho večera, kdy jsme se rozloučili, neměl v úmyslu zůstat dlouho pryč.
Je sais une seule chose, c’est qu’il m’aime. Et je sais encore qu’il ne pensait pas rester longtemps absent, quand nous nous sommes quittés l’autre soir.
Jestliže mě tedy miluje, nemusím si dělat starosti. Najde mě. Opakujme si to — dělá mi to radost.
Or, s’il m’aime je n’ai pas à m’inquiéter. Il me retrouvera. Répétons-le cela me fait plaisir.
Ubohý Issaïevitch přijel do Říma, aby nás navštívil. Má budoucnost před sebou, hledá jmění, prý po mně hodil okem. No a s takovými úmysly se člověk rychle zamiluje do ženy, jako jsem já. Soudím podle sebe. Nic není snazšího než se zamilovat do osoby, která se vám hodí a je hezká — zvláště když nemilujete někoho jiného.
Le pauvre Issaïevitch qui est venu à Rome pour nous voir. Il a un avenir, il cherche une fortune, il a dit-on jeté les yeux sur moi. Or avec de semblables idées on devient vite amoureux d’une femme comme moi. Je juge d’après moi. Il n’y a rien de plus facile que de devenir amoureux d’une personne qui vous convient et qui est jolie, surtout quand on n’aime pas ailleurs.
Je to příbuzný a nemůže mě pustit z dohledu. Byl trochu dotčen, když viděl, jak hlučně obdivuji Dona Clementeho3 a jak jsem zaujatá Pietrem.
C’est un parent, il ne peut me perdre de vue. Il a été un peu contrarié de voir mon admiration bruyante pour Don Clemente, et ma préoccupation de Pietro.
V románu je tajemství pro zájem čtenáře nezbytné, ale v životě je nepříjemné — zvlášť pro mě, která hned předpokládám to nejčernější na světě.
Dans un roman le mystère est indispensable à l’intérêt, mais dans la vie je le trouve désagréable, surtout pour moi qui fais de suite les plus noires suppositions de la terre.
Ten ubohý Audiffret, který dostane z Vídně osmatřicet kupletů.4
Ce pauvre Audiffret qui recevra trente-huit couplets de Vienne.
Nina prý je ve strašném zoufalství. Jak je mi jí líto! Z mravního hlediska je to, co se stalo, správné, ale já to vidím jinak. Je to hrozné neštěstí. Ten muž byl celý její život, a kdo má v srdci aspoň trochu citu, pochopí její smrtelnou bolest. Je to tím nešťastnější, že Yourkoffa za nějaký čas jistě někdo nahradí. A Bůh ví kdo. Pětadvacet let v domě svým způsobem legalizovalo Paříž5. Kdežto nový sedlák bude pro dívky něco strašného.
Nina est, dit-on, dans un affreux désespoir. Je la plains tant ! Au point de vue de la morale, ce qui vient d’arriver, est très bien, mais je juge autrement. C’est un affreux malheur. Toute sa vie était dans cet homme et pour peu qu’on ait un fragment de cœur pas trop dur on comprendra sa douleur mortelle. C’est malheureux d’autant plus que Yourkoff, sera sans doute remplacé dans quelque temps. Et Dieu sait par qui. Vingt-cinq ans de séjour dans la maison, ont en quelque sorte légalisé Paris. Tandis qu’un nouveau paysan sera une chose atroce pour les filles.
Nebude ho milovat, samozřejmě, ale vezme ho ze zvyku, ze zoufalství. Je to podivné, není-liž pravda? Ale Nina je podivná žena.
Elle ne l’aimera pas bien sûr, mais elle le prendra par habitude, par désespoir. C’est bizarre n’est-ce pas ? mais Nina est une femme bizarre.
Uviděla Yourkoffa na jevišti v Astrachani. Řekla manželovi: „Chci toho muže!“ — a manžel jí ho dal; a při každé hádce dělal prostředníka, mírotvorce, právě pan Sapogenikoff. Čím dál podivnější, není-liž pravda?
Elle a vu Yourkoff sur la scène d’Astrakan. Elle a dit à son mari: je veux cet homme ! et son mari le lui a donné et à chaque querelle c’était M. Sapogenikoff qui jouait le rôle de médiateur, de pacificateur. De plus en plus bizarre, n’est-ce pas ?
napříč stránkou
Pan Sapogenikoff byl nucen být povolným a sloužit své ženě z velmi závažných pohnutek, o nichž se zde nepatří vyprávět.
en travers M. Sapogenikoff était forcé d’être complaisant et de servir sa femme, par des motifs très puissants et qu’il ne convient pas de raconter ici.
Ale promluvme trochu o mém Parisovi — co se mi na něm nejvíce nelíbí, je lež. Proč vymýšlet klášter? Pohrozila jsem mu věčným hněvem, kdyby lhal. Myslel si, že může lhát, aniž riskuje, že bude odhalen. Koneckonců je to bláznivá hlava. Kárám ho za to — a sama bych možná udělala totéž.
Mais parlons un peu de mon Paris, ce qui me déplaît surtout, c’est le mensonge. Pourquoi inventer le couvent ? Je l’ai menacé de ma colère éternelle s’il mentait. Il a cru pouvoir mentir sans risquer d’être découvert. Après tout c’est une tête de folle. Je le blâme et j’en ferais peut-être autant.
Lhát lze, když je člověk jist, že nebude přistižen — a hlavně, když lež neuškodí. Ale lhát zcela bez účelu, z lásky k umění, je počínání nedůstojné.
On peut mentir quand on est sûr de n’être pas attrapé et surtout quand le mensonge ne fait pas de mal, mais mentir sans aucun but, par amour pour l’art, est une action indigne.
Nevidím však důvod, proč skrývat pravdu, je-li pravda to, co předpokládám.
Je ne vois cependant pas pourquoi cacher la vérité, si la vérité est ce que je suppose.
Lež tedy povoluji — zdám se bláznivou dívkou bez zásad a bez srdce — a přece vše, co není tak čisté, poctivé a romantické jako Dumasův „Vikomt de Bragelonne“6, mě pohoršuje.
J’autorise le mensonge, j’ai l’air d’une fille folle, sans principes et sans cœur et pourtant tout ce qui n’est pas aussi pur et aussi honnête et aussi romanesque que « Le vicomte de Bragelonne » de Dumas, me choque.
Vyhrazuji si výsady, ale vůči ostatním jsem přísná. Žádám lásku zcela oddanou, zcela upřímnou — lásku dotaženou až k nec plus ultra7. Nepřipouštím, aby přede mnou někdo tajil jedinou myšlenku, jediný čin, byť sebenepatrnější.
Je me réserve des privilèges mais je suis rigide pour les autres. Je demande un amour tout dévoué, tout sincère; un amour poussé au non plus. Je n’admets pas qu’on me cache une seule pensée, une seule action quelque insignifiante qu’elle soit.
Ta příhoda s Pietrem není jasná, všechny ty temné kouty, všechna ta neznámá území mě nepříjemně zaměstnávají a nutí mě pochybovat o všem.
L’histoire avec Pietro n’est pas claire, tous ces coins obscurs, toutes ces terres inconnues me préoccupent désagréablement et me font douter de tout.
Poznámky
Pozn. překl.: Zde popsaný rituál u Fontány di Trevi — napít se vody, rozbít sklenici, hodit do ní minci — je dobová verze té tradice. Marie jej koná dva dny před odjezdem do Neapole. ↩
Pozn. překl.: „Bratr Emil“ je Émile d’Audiffret, tak nazývaný v parodických mnišských dopisech té zimy, které vyprávějí o prodeji „duše bratra Emila“ (051.0387, 052.0168). ↩
Pozn. překl.: Don Clemente — španělsko-italské uctivé oslovení Torloniho (Klementa). „Don“ je zde užito v italské/španělské šlechtické formě oslovení. ↩
Pozn. překl.: Marie předtím o Audiffretovi napsala dlouhou satirickou báseň; Issaïevitch zřejmě veze její opis, aby jej cestou domů odeslal z Vídně. ↩
Pozn. překl.: „Paris“ (Pâris) je přezdívka Nicolase Yourkoffa, druha Niny Sapogenikoffové, kterou mu daly Ninyny děti (024.0414; rejstřík Mon Journal, sv. 4: „Yourkoff (Nicolas), [Paris]“). ↩
Pozn. překl.: Vikomt de Bragelonne (1847–1850) — Dumasův závěrečný svazek cyklu o třech mušketýrech, proslulý svým ideálem naprosté věrnosti, cti a romantické oddanosti. Marie jej v deníku opakovaně užívá jako měřítko opravdového citu. ↩
Pozn. překl.: V originále „poussé au non plus“ — zkrácené non plus ultra, francouzská podoba latinského nec plus ultra („nic dál“): do krajnosti, na nejvyšší míru. ↩