❦
Neděle 9. dubna 1876 – pokračování
Ne — to je nemožné. Miluje mě — a odchází — a nevrací se — a nesrazí k zemi ty, kdo ho zadržují!Dimanche 9 avril 1876 - suite
Rozhodně právě žena je tvor energický a slabý a nešťastný. On to nechá být! A já ho čekám marně. Jen tak ho najednou odklidí jako mávnutím kouzelného proutku.
Décidément c’est la femme qui est la créature énergique et faible et malheureuse. Il laisse faire ! Et je l’attends en vain. Comme cela tout d’un coup on le supprime comme par un coup de baguette.
Kde, kdy, jak! Nevím1.
Où, quand, comment ! Nescio
U sta hromů hromských!2
Bigre de bigre !
Tygr a hyena — tři tygři a šest hyen!
Tigre et hyène, trois tigres et six hyènes !
Bože můj!
Mon Dieu !
Zpovídala jsem se — dostala jsem rozhřešení — a přísahám a zuřím.
Je me suis confessée, j’ai reçu l’absolution et je jure et je m’enrage.
Jisté množství hříchu je člověku tak nezbytné jako jisté množství vzduchu — k životu. Proto jakmile se ho zbaví, bezděky spěchá hřešit — aby nabyl to jisté množství, které mu je nezbytné, aby nebyl čistý. Proč zůstávají lidé přivázáni k zemi? Protože je k ní přivazuje tíha jejich svědomí — kdyby bylo jejich svědomí čisté, byli by příliš lehcí a vzlétli by k nebesům jako červené balóny.
Un certain volume de péché est aussi nécessaire à l’homme qu’un certain volume d’air, pour vivre. C’est pour cela que dès qu’il en est débarrassé, il se hâte involontairement de pécher pour acquérir ce certain volume qui lui est nécessaire pour ne pas être pur. Pourquoi les hommes restent-ils attachés à la terre ? Parce que le poids de leur conscience les y rattache, si leur conscience était pure, ils seraient trop légers, et s’envoleraient vers les cieux commes les ballons rouges.
To je ale podivná teorie. Nevadí.
Voilà une théorie bizarre. N’importe.
Je půl desáté. Ach — ale k čemu to všechno — nepřijde.
Il est neuf heures et demie. Ah mais à quoi bon tout cela, il ne viendra pas.
Jaký hluboký smutek — jaká prázdnota — jaká zuřivost!
Quelle profonde tristesse, quel vide, quelle rage !
Právě jsem zaslechla mámu, jak poručila čaj.
Je viens d’entendre maman qui a ordonné le thé.
Přicházel vždy před čajem nebo s ním.
Il arrivait toujours avant ou avec le thé.
Vrhla jsem se na zem a vzlykala a kousala si nehty a prsty.
Je me suis jetée par terre et je me suis rongée les ongles et les doigts en sanglotant.
Ach! Prokletí kněží! Měli by radost, kdyby mě teď viděli.
Ah ! prêtres maudits ! Ils seraient contents s’ils pouvaient me voir comme je suis à présent.
Volají mě do salonu — copak mohu jít do salonu!
On m’appelle au salon, est-ce que je puis aller au salon !
Bože — je možné, aby vše v mém životě končilo takto!!
Dieu est-il possible que tout dans ma vie finisse ainsi II!
Nevidím, proč jsem zde trestána. Nikdy jsem vůči Pietrovi neměla úmysly jako vůči Audiffretovi. Ostatně — lze je srovnávat! Audiffret je hanebná vzpomínka — protože se od nás Audiffret odvrátil nikoli jako Emile od Marie3 — nýbrž jako mladý muž ze společnosti — od rodiny, jíž všichni pohrdají a kterou urážejí.
Je ne vois pas pourquoi je suis punie ici. Je n’ai jamais eu contre Pietro des intentions comme contre Audiffret. D’ailleurs peut-on les comparer ! Audiffret est un souvenir honteux, parce qu’Audiffret s’est détourné de nous, non pas comme Emile de Marie, mais bien comme un jeune homme de la société, d’une famille méprisée et insultée par tout le monde.
A Audiffret mě nikdy nemiloval. Přinejlepším do mě byl zamilován.
Et Audiffret ne m’a jamais aimée. Tout au plus amoureux.
Zmítám se po pokoji jako posedlá — sedám si na všechny židle — na postel — na zem — nemohu si najít místo.
Je me démène comme une possédée par la chambre, je m’assieds sur toutes les chaises, sur le lit, par terre, je ne puis me trouver une place.
A čekám, i když nechci. Jak nečekat na to, po čem toužíme!
Et malgré moi j’attends. Comment ne pas attendre ce qu’on désire !
Nepřijde — protože kdyby přišel, potkala bych ho v malém skoro tmavém salonu — vzala bych ho za ruce — opřela se o jeho hruď — a řekla bych mu: „Proč jste tak otálel — dal jste mi prožít dva hrozné dny — myslela jsem, že vás neuvidím. Nemohu žít, aniž bych vás viděla.“
Il ne viendra pas, parce que s’il venait je le rencontrerais dans le petit salon presque sombre, je lui prendrais les mains et je m’appuierais sur sa poitrine, et je lui dirais: Pourquoi avez-vous tant tardé, vous m’avez fait passer deux journées atroces, je pensais que je ne vous verrais plus. Je ne peux pas vivre sans vous voir
napříč stránkou
Věta, kterou jsem četla v románu a která mi vrtala hlavou.
en travers Une phrase que j’avais lue dans un roman qui me trottait par l’esprit.
Poněvadž však je nemožné, aby to dobře vychovaná slečna řekla — nepřijde. Říkám nepřijde, aby přišel.
Or comme il est impossible qu’une demoiselle bien élevée dise cela, il ne viendra pas. Je dis il ne viendra pas pour qu’il vienne.
Třesu se při sebemenším zvuku. Prater zaštěkal a já jsem vyběhla ke dveřím — poslouchala ze všech sil — ani nedýchala! A nic.
Je frissonne au moindre bruit. Prater a aboyé et j’ai couru vers la porte, écoutant de toutes mes forces, ne respirant même pas ! Et rien.
Já zpívám a myslím na „Mignon.“4 Ta hanebná hudba je stvořena, aby mi trhala srdce.
Je chante et je pense « Mignon ». Cette infâme musique est faite pour me déchirer le cœur.
Deset hodin! Už se nechci dívat na hodiny. Ó, Bože můj — vidíš přece, že pláču — že jsem ubohá — zničená — nenech toto mučení déle trvat! Slituj se nade mnou!
Dix heures ! Je ne veux plus regarder la pendule. Oh ! mon Dieu, vous voyez bien que je pleure, que je suis misérable, anéantie, ne faites plus durer ce tourment ! Ayez pitié de moi !
Jsem bláhová, když se modlím? Co z toho, za co jsem se modlila, mi bylo dáno?
Suis-je folle de prier ? Quelle est la chose pour laquelle j’ai prié et qui m’a été donnée.
Hrůza! Říkám hrůzy!
Horreur ! je dis des horreurs !
Svatá Madono — smiluj se nade mnou!
Sainte Madone, prenez-moi en miséricorde !
Alespoň ať vím, zda je daleko proto, že to chce — nebo proto, že ho zadržují! Nechce-li sám — propadám se hanbou za to, že jsem se tak ponížila — a mlčím šílená zuřivostí a zklamáním. Možná jsem trestána za to, co jsem způsobila a způsobuji Bruschettimu. Ale je to moje vina, že mě miluje a já ho nenávidím!
Que je sache au moins s’il est loin parce qu’il le veut ou parce qu’on le retient ! S’il ne veut pas lui-même je m’écrase pour m’être ainsi humiliée et je me tais folle de rage et de désillusion. Je suis peut-être punie pour ce que j’ai fait et fais endurer à Bruschetti. Mais est-ce ma faute qu’il m’aime et que je le hais !
Otravují mě — volají mě — oznamují mi čaj po čtyřicáté! Jdu, jdu — a ať si je čert vezme...
On m’agace, on m’appelle, on m’annonce le thé pour la quarantième fois ! Je vais, je vais et que le diable les emporte...
Bože, jaká muka!
Dieu quelle torture !
Celou hodinu jsem hrála komedii. Už nemohu — nevěřte, že zuřím jako dřív. Pláči — to je vše — pláči jako ubohá — jako prokletá, jakou jsem!
J’ai joué la comédie pendant une heure. Je n’en peux plus; ne croyez pas que je rage comme avant. Je pleure voilà tout, je pleure comme une misérable, comme une maudite que je suis !
Tři minuty se ovládám — připadají mi jako tři hodiny — a pak vybuchnu — dostávám se do takového rozčilení, že musím padnout na zem jako balvan nebo se vrhnout z okna! Volím první.
Je me contiens pendant trois minutes qui me semblent trois heures et après j’éclate, j’arrive à une telle exaspération qu’il me faut tomber par terre comme une masse ou me jeter par la fenêtre ! Je choisis le premier.
Vážně — netušila jsem, že jsem toho schopna!! Ale pomyslete přece! Vzali ho — zavřeli ho — už ho neuvidím!
Vrai, je ne me croyais pas capable de cela ! ! Mais pensez donc ! On l’a pris, on l’a enfermé, je ne le verrai plus !
Ó! Už nemohu! Nemohu křičet — a zuby mi cvakají — čelisti se křečovitě svírají — takto musím vypadat ohavně — ale je mi to jedno! Škrábu si hruď a koušu si prsty — a Bůh to vidí a nemá slitování.
Oh ! je n’en peux plus ! Je ne peux pas crier et mes dents claquent et les mâchoires se contractent convulsivement, je dois être hideuse ainsi, mais peu m’importe ! Je m’égratigne la poitrine et me mords les doigts, et Dieu voit cela et il n’a pas de pitié.
Co jsem učinila! Nuže — co jsem učinila — co jsem učinila, abych si zasloužila toto mučení! Zavraždila jsem snad někoho — ukradla — nečestně podvedla — zničila něčí život!
Qu’ai-je fait ! Voyons qu’ai-je fait ! qu’ai-je fait pour mériter ce martyre ! Est-ce que j’ai assassiné quelqu’un, volé, indignement trompé, brisé la vie de quelqu’un !
Rossi musí vědět, kam ho dali — musím jít do divadla — ó! ne, abych se bavila — nemyslíte si, doufám, že se mohu bavit.
Rossi doit savoir où on l’a mis, il faut aller au théâtre oh ! par pour m’amuser, vous ne pensez pas, j’espère, que je puisse m’amuser.
napříč stránkou
No prosím!5 Muž, který se mi skoro hodně nelíbil — ale záhadně zmizí — a já jsem v zuřivosti!!
en travers A la bonne heure I Un homme qui me déplaisait presque beaucoup, mais il disparait mystérieusement et me voilà enragée II
Musím jít do divadla za Rossim — zeptat se. Starý pes to bezpochyby ví — ale dá si dobrý pozor, aby to neřekl!
Il faut aller au théâtre pour voir Rossi, pour demander. Le vieux chien sait sans doute mais il se gardera bien de le dire !
Je-li zavřen kvůli mně — jakmile odjedu, pustí ho. Hle, skvělý nápad! Máma řve, abychom jely do Neapole. Pojedu do Neapole — pozítří.
Si on l’a enfermé à cause de moi, une fois moi partie on le relâchera. Voilà une idée lumineuse ! Maman hurle pour aller à Naples. J’irai à Naples, après-demain.
Vrátím se za týden. Je to jediný způsob. Ó! ale nemám odvahu opustit Řím — musí mě odvézt násilím.
Je reviendrai dans une semaine. C’est le seul moyen. Oh ! mais je n’ai pas le courage de quitter Rome, il faut m’emmener de force.
Ptám se sama sebe, proč to velké zoufalství — když ho nemiluji! Nevím proč — vím, že je tu smrtelný smutek, jaký nikdy nebyl — vím, že si nemohu najít místo! A každou chvíli v duchu vykřikuji: není možné, aby to trvalo! Bůh nemůže být tak krutý! Ach! Ale ovšem! Ó! marně se biji do kolen — štípu se do tváře! Nic nepomáhá — nemohu se otupět — nemohu kouřit!
Je me demande pourquoi ce grand désespoir puisque je ne l’aime pas ! Je ne sais pourquoi, je sais qu’il y a un chagrin mortel, comme il n’y en a jamais eu, je sais que je ne me trouve pas de place ! Et, chaque instant, je m’écrie en pensée: il n’est pas possible que cela dure ! Dieu ne peut pas être aussi cruel ! Ah ! bien oui ! Oh ! j’ai beau me frapper les genoux, me pincer le visage ! Rien n’y fait, je ne puis m’abrutir, je ne puis fumer !
Dusím se!
J’étouffe !
Ne, poslyšte. Přicházel každý den — pak náhle — v jediném okamžiku — hle, zmizel — kde — jak? Nikdo neví. Zmizel navždy!!!!!
Non, écoutez. Il venait tous les jours, puis tout d’un coup, en un instant le voilà disparu, où, comment ? On ne sait pas. Disparu pour toujours !!!!!
Ó! Nemysleme na to — nemysleme na to — trhám si vlasy a na nic to není!
Oh ! ne pensons pas cela, ne pensons pas cela, je m’en arrache les cheveux et ça ne sert à rien !
Modleme se — ne — nemodleme se. Ó ano — modleme se — budu se modlit — hodně — jako šílená — jako se nikdo nikdy nemodlil!... Ale nemohu! Právě jsem to zkusila — mohla jsem jen vzlykat. Deník mi už nestačí! Musím si jít stěžovat mámě — musím jí říci, že už nemohu. Minutu vydržím v klidu — a pak to začíná znovu.
Prions, non, ne prions pas. Oh ! oui, prions, je vais prier, beaucoup, comme une folle, comme jamais personne n’a prié !... Mais je ne peux pas ! Je viens d’essayer, j’ai pu sangloter seulement. Mon journal ne me suffit plus ! Il faut aller se plaindre à maman, il faut lui dire que je n’en peux plus. Je reste tranquille une minute et puis ça recommence.
Nemohl nic dělat! A odjet a nic se nedozvědět! Bez jediného slova vysvětlení!
Il ne pouvait rien faire ! Et partir sans rien apprendre ! Sans un mot d’explication !
Je mi docela jedno, co řeknou moji — jde-li o toho muže! Všichni k čertu!
Je me fiche bien de ce que diront les miens, quand il s’agit de cet homme ! Au diable tout le monde !
Není možné, abych ho zítra neviděla — na Corsu — u klubu — nebo na Pinciu.
Il n’est pas possible que je ne le voie pas demain, au Corso, près du club, ou au Pincio.
Běda6 — je to možné — je to pravděpodobné — je to jisté!
Ohimè , c’est possible, c’est probable, c’est sûr !
Ne, ne, ne, ne.
Non, non, non, non.
Už nemohu psát!
Je ne peux plus écrire !
na okraji
[Poznámka: (1881. A pomyslet, že jsem se dostávala do takových stavů kvůli nejrůznějším bezcenným pošetilostem.)]
[Annotation: (1881. Et dire que je me mettais dans des états pareils pour toutes sortes de folies sans valeur).]
Nechci, aby tiskli můj deník — neboť jen z rukopisu je znát, jak jsem byla rozrušená. Právě jsem si všechno přečetla znovu. Trochu jsem se uklidnila — je jedna hodina — nemohu spát.
Je ne veux pas qu’on imprime mon journal, car l’écriture seule donne une idée de mon agitation. Je viens de tout relire. Je suis un peu calme, il est une heure, je ne peux pas dormir.
Dala bych rok svého života za slova.
Je donnerais un an de ma vie pour avoir des paroles.
Nikdy jsem to nezažila.
Je n’ai jamais éprouvé cela.
Kdyby nyní vstoupil — omdlela bych.
S’il entrait à présent je tomberais sans connaissance.
Dala bych dva roky svého života, abych ho viděla hodinu — chci něco vědět! V úterý jedu do Neapole — pustí ho — a vrátím se nečekaně. Ostatně se nemusím strachovat — jakmile bude na svobodě, přijede do Nice.
Je donnerais deux ans de ma vie pour le voir pendant une heure; je veux savoir quelque chose ! Mardi je vais à Naples, on le relâchera et je reviendra à l’improviste. D’ailleurs je n’ai pas à m’inquiéter, une fois en liberté il viendra à Nice.
Miluje mě. Slyšíte — miluje mě!
Il m’aime. Vous entendez, il m’aime !
Vyprávěl mi, že když ho popadl vztek, vrhal se na zem — rozbíjel všechno — házel nábytek z okna. Teď to všechno jistě dělá. Miluje mě — ostatně není na tom nic podivného, protože já ho také miluji. Pomalu se uklidňuji. Snad ho uvidím zítra.
Il m’a raconté qu’il se jetait par terre une fois en colère, cassait tout et jetait les meubles par la fenêtre. Il doit faire tout cela à présent. Il m’aime, d’ailleurs il n’y a rien d’étonnant dans cela puisque je l’aime aussi. Peu à peu je me calme Je le verrai peut-être demain.
Nečinnost je hrozná. Jsem stokrát méně nešťastná, když obcházím město — protože stále doufám, že ho potkám.
L’inaction est atroce. Je suis cent fois moins malheureuse en parcourant la ville, car j’espère toujours le rencontrer.
Vím, že mě miluje — přísahala bych na Evangelium — přísahala bych na život své matky — na svou spásu ve věčném životě!
Je sais qu’il m’aime, je le jurerais sur l’Evangile, je le jurerais sur la vie de ma mère, sur mon salut dans la vie éternelle !
Kdyby věděl, že ho chtějí navždy vzdálit — nebyl by onehdy večer tak klidný — neodjel by tak usměvavý. Vůbec by nesvolil jít do toho kláštera. Jak musí trpět! Musím být rozumná a myslet na to, že trpí více než já — neboť miluje mnohem více než já.
S’il savait qu’on l’éloignait pour toujours il ne serait pas si calme l’autre soir, il ne partirait pas si souriant. Il ne consentirait pas du tout à aller dans ce couvent. Comme il doit souffrir ! Je dois être raisonnable en pensant qu’il souffre plus que moi, car il aime beaucoup plus que moi.
Ostatně — ruku na srdce — nevím, zda miluji. Myslím, že ano — neboť koneckonců člověk neprožije dvě takové hodiny, jakými jsem právě prošla, nadarmo.
D’ailleurs, la main sur le cœur, je ne sais si j’aime. Je pense que oui, car enfin on ne passe pas deux heures pareilles à celles que je viens de passer pour rien.
Chci být rozumná, klidná — a nemohu!
Je veux être raisonnable, tranquille, et je ne peux pas !
Neštěstí mi přineslo papežovo požehnání a portrét. Říká se, že přináší neštěstí.
C’est la bénédiction et le portrait du pape qui m’ont porté malheur. On dit qu’il porte malheur.
Mám celou tvář oteklou — dost jsem ji kvůli tomu štípala a mačkala.
J’ai le visage tout enflé, je l’ai assez pincé et pressé pour cela.
Pohleďte — před půl hodinou jsem nemohla udržet pero a kreslila jsem písmena dva centimetry vysoká — nyní píši jako vždy; to proto, že jsem se přinutila kouřit a trochu se otupila.
Voyez, il y a une demie-heure je ne pouvais pas tenir la plume et je traçais des lettres de deux centimètres de hauteur, à présent j’écris comme toujours, c’est que je me suis forcée à fumer et je me suis abrutie un peu.
V hrudi mám nevím jaké pískání — nehty mám ohryzené — a kašlu.
Il y a je ne sais quel sifflement dans la poitrine, j’ai les ongles rongés et je tousse.
Ne! Nesmím! Chystala jsem se schovat tvář do dlaní a myslet. Nesmím — přivodilo by to další krizi. Musím psát — je jedno co; svítí krásný měsíc — měla jsem se s ním jít podívat na Koloseum. Už ho neuvidím... Mluvme o něčem jiném. Nemluvme o ničem.
Non ! Il ne faut pas ! J’allais me cacher la figure dans les mains et penser. Il ne le faut pas, cela amènerait encore une crise. Il faut écrire, peu importe quoi; il fait un beau clair de lune, je devais aller voir le Colisée avec lui. Je ne le verrai plus... Parlons d’autre chose. Ne parlons de rien.
Není nic hroznějšího, než když se člověk nemůže modlit. Modlitba je jedinou a největší útěchou těch, kteří nemohou jednat.
Il n’y a rien de plus affreux que de ne pouvoir prier. La prière est la seule et la plus grande consolation de ceux qui ne peuvent pas agir.
Modlím se — ale nevěřím. Je to ohavné. Není to moje vina.
Je prie, mais je ne crois pas. C’est abominable. Ce n’est pas ma faute.
Ó ho — písmo už není pravidelné — budu zase dělat hlouposti.
Oh ! ho, l’écriture n’est plus régulière, je vais encore faire des bêtises.
Ach! Kdybyste věděli, jak jsem nešťastná! Kdybyste věděli, jak je hrozné nemoci nic.
Ah ! si vous saviez comme je suis malheureuse ! Si vous saviez comme c’est affreux de ne pouvoir rien.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Nescio“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Bigre de bigre !“. ↩
Pozn. překl.: Patrně narážka na Rousseauova Emila čili O výchově (1762); Marie zřejmě staví upřímnou, idealistickou náklonnost proti pouhému společenskému odmítnutí. ↩
Pozn. překl.: „Mignon“ — opera Ambroise Thomase (1866) podle Goethova románu „Vilém Meister“; titulní hrdinka je dívka toužící po domovu a lásce, která se ztrácí. Slavná árie „Connais-tu le pays?“ — „Znáš tu zemi?“ ↩
Pozn. překl.: „A la bonne heure!“ — idiomaticky „Tak vida!/No prosím!“ — zde ironicky na vlastní adresu, v poznámce psané napříč stránkou. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Ohimè“. ↩