Středa 1. března 1876

Myslela jsem, že nevyjdu, ale kolem páté si to rozmyslím a jdeme s Lolou na Pincio. Potkáváme řeckého ministra, odporného Bruschettiho a další. Je zataženo, karneval skončil a moje trápení začíná nanovo. Sestupujeme z Pincia a Antonelli vystupuje. Sotva odpovím na jeho pozdrav, tak mě překvapí, že ho vidím na Pinciu. Měla jsem velikou chuť vrátit se nahoru, ale bylo by to hloupé, a stejně se hned otočil zpátky, neboť o chvíli později jsme ho zahlédli na Corsu, ve fiakru s jinou, a byla taková tma, že bych ho nepoznala, kdyby si nebyl smekl klobouk.
Cardinalino na Pinciu.
Doma nacházím navštívenky Bruschettiho a Plowdena. Plowden píše, že zítřejší sraz k honu bude za Portou Piou. V jedenáct jdeme vyprovodit Domenicu, která odjíždí. Zvykat si na lidi je taková otrava. Přes všechnu naši snahu ji zadržet odjíždí i Lola. Konečně! Co naděláte.
Doria mi nejde z hlavy, jsem rozrušená, nešťastná, ubohá.
Teta píše, že Audiffretův zámek jde do dražby. Na všech rozích nalepili plakáty. Vyvolávací cena tři sta tisíc franků. Chci ten zámek koupit! Hrabě Branisky nabízí za naši vilu čtyři sta tisíc. Chci ji prodat a koupit ten zámek. Po všech stránkách by to bylo skvostné. Vidíte mě tam ve věži, v komnatě Záhadného? Jaká hanba, ta dražba! Tím lépe, tím lépe. Ach, kdybych ho vážně mohla koupit! Orle a lve! Nechala bych si uříznout prst, jen aby k tomu došlo. Jak by to pokořilo toho nicejského sedláka, jak by se Howardovi a ostatní nepřátelé rozzuřili! Koupit ten zámek znamená koupit svrchovanost nad Nice.
Ta myšlenka mě baví celou hodinu, a pak zase Doria, Doria chladný, drzý, nádherný! Čekal na Markétu. Jak jiný s ní asi je, poddajný, něžný, zamilovaný, a přitom dává najevo, že takový není kvůli ní.
Jsou tedy bytosti vyvolené! Královna, krásná a milovaná.
Nevím, co mi je, cítím se jako had, kterému rozšlápli ocas.

Poznámky

Pozn. překl.: Italsky cardinalino — „kardinálek“; Mariina přezdívka pro Pietra Antonelliho, synovce kardinála Giacoma Antonelliho. ↩