Sobota 26. února 1876

Oka jsem nezamhouřila, pořezaný prst mě hrozně trápil. Vstávám ve tři odpoledne docela jako Antonelli. Ve čtyři se objevujeme na balkoně.
Si è molto divertita ieri? ptá se mě Bruschetti.
Dove? zeptala jsem se já zas.
Al teatro, řekl a hleděl mi do očí.
Io non erri ieri al teatro, řekla jsem, obdivuhodně snášejíc jeho pohled.
Come, all'Apollo? řekl.
Ma, ieri all'Apollo non c'era la rappresentazione, c'era un ballo, řekla jsem se vzácnou přirozeností.
Si, è quel che dico, il ballo.
Non vi sono sudato, mi doleva la mano, non ho potuto uscire.
Come! Non erano loro!!
Slečno Baškircevová, vzdávám vám upřímnou poklonu, jste ten největší ničema, kterého znám.
Ostatně bylo to nachystané od včerejška, ale obecně
nachystané věci se nedaří, a tahle se vydařila jako pravý med.
To jste měli vidět zděšení toho nešťastníka a slyšet otázky, jimiž jsem ho zasypávala. Bavila jsem se jako pominutá; nesklopila jsem oči, nezačervenala jsem se. Ó vznešené pokrytectví! Ó pravdo, kde jsi?
A chtějí, abych věřila ostatním! Tak hloupá nejsem! Proč nepředpokládat, že ostatní umějí lhát jako já? Zkrátka, ten Ital mi opakuje, co mi řekl včera. Opravdové vyznání lásky, na mou čest, doprovázené opravdovou žádostí o ruku, na mou věru počestné ženy. To vše přes přehradu balkonu. Bylo třeba se buď zatvrdit, nebo zasmát; zasmála jsem se a řekla mu, že je karneval a že tedy dovoluji mnohé věci, které bych jinak nedovolila. On mi říká, že o karnevalu nemluví, a málem pláče nad tím, že se směji, a říká, že jestli se někdy zamiluji a budou-li se mé lásce smát, poznám, jak je to strašné. Nikdy prý nemiloval, a když mě spatřil, zamiloval se a stal se z něj dítě. On říká dítě; já říkám hlupák.
Ten muž mluví pravdu, je upřímný a věří, že neříká nic přespříliš. Nabízí mi všechny důkazy, které chci, já odmítám s tím, že to všechno jsou karnevalové řeči, že uvidím, až bude představen. Poběží za Rossim.
Žádá mě o dovolení dát mi dopis. Bonboniéru. Dejte. Chtěl mi ji jemně podat, ale vzala jsem si ji teprve, když ji zvedl do náležité výše.
Dio! se almeno non la mostrasse che alla sua famiglia, ma a tutto il pubblico! zvolal v zoufalství a rozpacích.
Na to jsem mu řekla, že veřejnost přece nemůže předpokládat, že bych tajně přijímala dopis. A vložila jsem dopis do živůtku. Tohle všechno mě udivuje a uráželo by mě, kdyby to Bruschetti nedělal z hloubi srdce.
Je to krasavec a dámy se o něj prý perou. Co se mě týče, je mi nepříjemný. Bože! Že by to bylo proto, že já jsem příjemná jemu? Ten rozpačitý, zamilovaný výraz se mi hnusí. Cítím se z toho otrávená.
Nikdy ten, kterého chci! To je ale smůla! Je velmi dobrý, velmi krásný, ale nemá ducha, nemá vzdělání. Nenávidím tupce. Mám stokrát raději uzlíček nervů, jako je cardinalino. A když přijde řeč na toho mizeru, jen prošel pod balkonem a poctil nás smeknutím klobouku. A ještě sotva jsem ho zahlédla, můj něžný soused
mě zabral pro sebe.
Tohle všechno je nesmyslné a já jsem nespokojená.
Volkonskij nám, aby dal najevo, že nás poznal, hodí tři bonboniéry, masky.
Ten tlustý Prus, který se jmenuje Loëbecke, mi dává velkou kytici, jen o málo menší než tu od cardinalina… Je velmi živo, velmi půvabně.
Po návratu domů čtu dopis, tady je připíchnutý špendlíkem, [Dopis v rukopise chybí] můžete si ho přečíst, je samá melasa. Odkud to opsal? Je to nesmysl.
— To bys neřekla, kdyby to byl Antonelli, odpovídám, ale to nemůže být Antonelli, to není jeho ražení, to se mu nepodobá. Antonelli není z těch mužů, kteří píší takové dopisy.
Probrala jsem všechny muže, které znám od vidění nebo jinak, představujíc si každého z nich zamilovaného, a tímto způsobem dokážu říct, který by byl v tom stavu odporný.
Doria I., ne, Doria bílý, ano, myslím. Cesaro, ano. Ten sympatický blonďák, ano. Atd. Antonelli, ne. Jistě ne. Inu vidíte, nikdy jsem neviděla lásku muže, jako je Antonelli. Bruschetti mi zprotivěl. Na okamžik se trochu pozvedl, ukázav jakýsi hněv nad svým omylem z plesu, ale potom… A pak bere vážně všechno, co řeknu. Ráda bych věděla, zkrátka ne. Nedokážu Bruschettiho posoudit. Je tohle tedy úděl všech, kteří mě milují.
Vypadá jako… ne, říkám, že ho nedokážu posoudit.
Podívejme, co způsobuje tu velkou nespokojenost: nejdřív to plácnutí, pak Bruschetti, pak… pak nic. Opravdu nestojí za to být zuřivá. Ať tak či onak, jsem otrávená.

Poznámky

Pozn. překl.: Z italštiny (v rukopise zkomoleno): „Bavila jste se včera dobře?" Následuje italský rozhovor, v němž Marie předstírá, že na plese nebyla.
Pozn. překl.: Z italštiny: „Kde?"
Pozn. překl.: Z italštiny: „V divadle."
Pozn. překl.: Z italštiny (zkomoleně, jak psala Marie): „Já jsem včera v divadle nebyla."
Pozn. překl.: Z italštiny: „Jakže, v Apollu?"
Pozn. překl.: Z italštiny: „Ale včera v Apollu nebylo představení, byl ples."
Pozn. překl.: Z italštiny: „Ano, to právě říkám, ten ples."
Pozn. překl.: Z italštiny (zkomoleně, jak psala Marie): „Nebyla jsem tam, bolela mě ruka, nemohla jsem vyjít."
Pozn. překl.: Z italštiny: „Jakže! To nebyly ony!!"
Pozn. překl.: Comme un vrai sucre — francouzský idiom: plán vyšel dokonale, bez zádrhelu; dosl. „jako pravá kostka cukru".
Pozn. překl.: Z italštiny: „Bože! Kdyby ji aspoň ukázala jen své rodině, ale celé veřejnosti!"