Pátek 25. února 1876

Koná se jen slavnostní promenáda, byly jsme ve vile Doria, na Pinciu a na Corsu. Bruschetti v [Začerněná slova: půl-] daumontském spřežení nás dvakrát zdraví. Na Corsu vidíme Antonelliho, rozhodně ten muž, kterého jsme onehdy pokládaly za Antonelliho, jím nebyl.
Pořezala jsem si prst a píšu velmi špatně.
Ve dvanáct jdeme do Apolla, do lóže dole. Máma, Valitský a Dina. Máma a Walitský šíří strašlivý chlad a tři čtvrtě hodiny se nehneme, ale přichází Volkonskij a další pánové z Kapitolu a já se rozpovídám. Ten tlustý, plavý, hloupý je pruský důstojník. Jsem živější, než by se zdálo. Malý Paul, ten sympatický blonďák, a mnoho dalších se před naší lóží střídá a já vždycky najdu, co říct, divím se tomu, protože obvykle jsem hloupá tam, kde je třeba mít ducha.
Konečně Bruschetti, který nás poznává, si plete Dinu se mnou a začíná svá něžná vyznání. Mluví špatně francouzsky,
Dina mluví špatně, nebo málo italsky, nakonec mě najde, beru ho za paži a noříme se do davu. Osvětlené divadlo skýtá nádherný pohled, ta světla odshora dolů lahodí očím.
Potkávám knížete Mečerského a odcházím s ním, slouží mi jako záminka a já mluvím, s kým chci, nestarajíc se o toho starého. Tady je Troili.
— Kde máš deštník, řekla jsem mu, jsi suchý, už neprší.
Nejdřív zůstane omámený a pak:
Madamoisela, vy, projít se se mnou, zvolal a držel mě za paži a dokonce za rameno, ale z dálky se objevoval Paparigopulos, ptám se ho, jak je to dlouho, co opustil Athény.
— Rok, řekl, jako by to řekl v salonu.
Jaký tupec, řeknu mu pár hloupostí a jdu dál.
Dov'è il tuo ombrello? zeptala jsem se Giorgia, který tam byl, non piove adesso, dov'è l'ombrello?
— Ó, já vás poznávám!
A chtěl běžet za Troilim, ale já mu řekla:
E inutile, l'ho veduto, lo sa.
S knížetem se vydávám za Italku, komolím ruská jména a ptám se na význam slova: duška.
Ale tu mě osloví jakési domino, pokládám ho za Walitského, a napůl v tom přesvědčení, napůl nevědouc, co dělám, nadzvednu vousy jeho masky a on mě plácne přes ruku. Pěkné, co? Po zbytek večera jsem z toho jako ponořená do vroucí vody, myslela jsem, že urážka, o které ostatní nevědí, se snáší snáz. Fuj! Pokaždé, když na to pomyslím, budu se cítit špinavá. Jen čas všechno smaže, zažila jsem to desetkrát.
Doria, Cesaro, všichni ti lidé jsou tu.
Ten důstojník z Kapitolu by se mnou rád šel, ale já ho nazvu domýšlivcem a hlupákem a odejdu, přenechávajíc ho jakémusi odpornému červenému dominu.
Antonelli sedí obkročmo na okraji lóže a baví se s nalíčenou ženou bez masky, jistě kurtizánou hraběte de Larderei.
S velkou námahou se mi přes tisíc překážek podaří dotknout se jeho ramene:
Buona sera cardinalino! zvolala jsem na něj přetvořeným hlasem.
Buona sera carina! odpověděl mi a udělal grimasu, která dostatečně dokazovala, že mě v tom sprostém víru netuší.
Ale to plácnutí přes ruku mi všechno kazilo, a tak jsem se vrátila do své lóže, jaká je však moje hrůza, když vidím totéž domino přicházet a prosit Dinu, aby mu zblízka ukázala pána z naší lóže (Walitského)!
— Nechce s tebou mluvit, řekla.
— Zeptej se ho, řekl jí ten muž.
— Že nechcete s touhle maskou mluvit, viďte? Walitský udělal grimasu.
— To je tvůj muž? řeklo domino.
— Ano, jdi pryč!
A odešel, ale já z toho zůstala roztřesená a ubohá, a přes nesmírnou touhu vejít ještě do davu, popíchnout tolik lidí, kterým jsem měla co říct, jsem svolila k odchodu.
Walitský vzdychá a tiše naříká, máma mu to vyčítá, já zuřím, Dina dělá totéž, jak myslím.
Tohle rozkošné kvarteto opouští Operu kolem půl čtvrté.
Vracím se zuřivá.

Poznámky

Pozn. překl.: Daumont (či à la Daumont) — spřežení řízené postilióny namísto kočího na kozlíku; obzvláště módní a nákladný styl ekvipáže.
Pozn. překl.: Jettent un froid (dosl. „vrhají chlad") — idiom pro pokažení nálady, ochromení atmosféry.
Pozn. překl.: Troili komolí francouzské „mademoiselle"; ponecháno v originálním zkomoleném tvaru.
Pozn. překl.: Z italštiny: „Kde máš deštník? Teď neprší, kde je deštník?" — Marie opakuje italsky tentýž žert jako předtím Troilimu.
Pozn. překl.: Z italštiny: „Je to zbytečné, viděla jsem ho, ví to."
Pozn. překl.: Z ruštiny: „dušička, miláček" — Marie předstírá, že rusky neumí.
Pozn. překl.: Cocotte — vydržovaná žena, kurtizána; zdvořilý výraz pro vznešenou milenku. Femme peinte (dosl. „nalíčená žena") — žena užívající líčidel, užito hanlivě.
Pozn. překl.: Z italštiny: „Dobrý večer, kardinálku!"
Pozn. překl.: Z italštiny: „Dobrý večer, miláčku!"
Pozn. překl.: Intriguer — na maškarních plesech škádlit, mást a tajemně dráždit neznámé pod maskou; uznávané umění maškarády.