Neděle 27. února 1876

Co to jen mám, že se mi zdá o papeži? Už dvě noci za sebou. Včera se mi zdálo o studni celé pokryté bílou pěnou, ale ze studny tryskala voda a tu pěnu smývala, a viděla jsem dva okovy (nevím, jak se to píše), jak se houpou jako na váze; v jednom okovu seděl Pius IX. a do druhého jsem se chystala nastoupit já. Dnes je to zase papež, mluvil se mnou, procházel se zavěšen do mé paže, zavedla jsem ho na místo, které nechci jmenovat, pak si sedl na máminu postel, sundal si ponožky a já si je dala do kapsy. Zkrátka celou noc.
A hle, vyznání, ostýchavosti, návaly
hněvu, něžnosti Bruschettiho se mi vracejí na mysl.
Promenáda ve vile Borghese, promenáda na Pinciu, promenáda na Corsu a všude Bruschetti se svými nádhernými koni a postilionem v paruce.
Nikde žádný Antonelli!
Poslouchejte, děti moje, právě jsem se dívala na vizitku toho budoucího papeže a všechno se mi na ní líbí, písmena, z nichž se skládá jméno, korunka, lepenka. Vše je sympatické. Marie Bachkirtseva creavit in mentem suam Petrus Antonellius. Doufám, že je to latina!
Škoda však, že ti, kdo zajímají mě, se o mě nezajímají. Dobře vím, že Antonelli hodně lornoval, právě to mi ho prozradilo, [Začerněná slova: ale díval] se na mě, protože jsem tam byla, a nikdy se neobtěžoval, aby mě uviděl, nikdy nevyšel, zkrátka je to velmi otravné.
Jakže, pomyslela jsem si dnes ráno, jakže! Je tedy možné, že ho neshledává tím, čím já jeho! Jakže! Není způsob, jak ho k sobě přivábit!
Je to k zlosti, na mou čest! A zdá se mi, že soustavným toužením, chtěním ho lze přivábit magnetismem myšlenky.
Chtěla jsem jít do Opery. Dobře vidíte, že všechny mé krásné věty jsou jen pěkné. Ani krok! Ano, výborně.
Kdypak se mi podaří přesvědčit sebe samu, že to všechno je marné! Kdyby mě chtěl vidět, dobře by věděl, kde mě najít. Inu! Dobře to vím, a chtěla jsem jít do Opery ne kvůli němu, ale kvůli sobě, protože mě to těší.
Stanovme axiom. Antonellimu na mně ani trochu nezáleží. Amen.
Co mě pobuřuje, je, že Bruschetti si troufá toužit po tom, abych ho milovala, a troufá si ve své obraznosti doufat ve spoustu věcí, které mě uvádějí do prudkých návalů zuřivosti.
Jen si představte, polibek toho muže!
Tygr a hyena!
Nade vše nenávidím zvířeckost! Neodděluji srdce od těla, ale samotné tělo je ohavnost.
Seznámili jsme se s neapolským bankéřem, rytířem Altamurou. Dnes ráno nechal své vizitky a dnes večer, po společné večeři u stolu hostů, ho zveme k nám. Objevím se jen na čtvrt hodiny a přenechám ty dámy všem nevýslovným rozkoším, jež může skýtat večeře u společného stolu a rozhovor s bankéřem Altamurou.

Poznámky

Pozn. překl.: Mariina vlastní (chybná) latina: „Marie Baškircevová stvořila ve své mysli Petra Antonelliho."
Pozn. překl.: „Tento budoucí papež" — Mariina ironická přezdívka pro Pietra Antonelliho, synovce kardinála Giacoma Antonelliho, naznačující, že se i on stane kardinálem nebo papežem.
Pozn. překl.: Magnétisme de la pensée — magnetismus myšlenky, populární spiritistický pojem 70. let 19. století odvozený z mesmerismu, podle nějž mohla soustředěná touha psychicky působit na druhou osobu.
Pozn. překl.: Table d'hôte — společný stůl v hotelu, kde hosté stolují pohromadě za pevnou cenu; méně výlučné než soukromé stolování, ale běžná součást římského hotelového života.