❦
Středa 23. února 1876
Mercredi 23 février 1876
Chystala jsem se začít líčit tento velký den, když mě vyrušil příchod Viscontiho, který se čím dál víc ukazuje jako dvořan.1 Teď jsem povečeřela, popovídala si a jsem zavřená u sebe, klidná a sama, tak tedy začínám.
J’allais commencer le récit de ce grand jour, quand je fus interrompue par l’arrivée de Visconti qui se montre de plus en plus homme de cour. A présent, j’ai soupé, j’ai causé, et je suis enfermée chez moi, tranquille et seule, je commence donc.
Jdeme na náš balkon na Corsu, ve slavnostních toaletách, protože se házejí už jen květiny. Naši sousedé jsou tu, ta dáma je opravdu milá osoba. Je velmi živo, jsou tu dva rozkošné alegorické vozy. Strom zbavený listí a na každé větvi sedí muži oblečení za opice.
Nous allons à notre balcon du Corso, en toilettes, puisqu’on ne jette que des fleurs. Nos voisins sont là, la dame est vraiment une aimable personne. C’est très animé, il y a deux chars ravissants. Un arbre dépouillé de ses feuilles et perchés sur chaque branche des hommes habillés en singes.
Tleskalo se a strhla se bitva květin. Několik pánů, které znám z karnevalu a kteří mi pořád dávají květiny, přichází dnes víc než kdy jindy.
On a applaudi et il y a eu une bataille de fleurs. Plusieurs messieurs que je connais par le carnaval et qui me donnent toujours des fleurs, viennent aujourd’hui plus que jamais.
Je mezi nimi zvlášť jeden, velmi mladý, velmi plavý a velmi tlustý, kterému jsem dala kamélii přivázanou na dlouhém provázku. Vztáhl své tlusté paže a tu hloupou tvář a já pár vteřin držela provázek o několik palců příliš krátký, jen pro to potěšení vidět ho poskakovat a rudnout.
Il y en a surtout un, très jeune, très blond et très gros, à qui j’ai donné un camélia attaché à une longue ficelle. Il étendit ses gros bras et sa face si bête et je tins pendant quelques secondes la ficelle de plusieurs pouces trop courtes pour avoir le plaisir de le voir sauter et rougir.
Troili a Giorgio jsou v krásném kočáře se dvěma velkými koni, a sluha i kočí jsou v bílých kalhotách,2 byl to nejhezčí kočár. Zaplavují nás květinami, Dina je rudá a obě matky září. Kočáry jedou jeden za druhým, ta bitva je vskutku půvabná.
Troili et Giorgio sont dans une belle voiture à deux grands chevaux, et le domestique et le cocher sont en culottes blanches, c’était la plus jolie voiture. Ils nous inondent de fleurs, Dina est rouge, et les deux mamans rayonnent. Les voitures se suivent, cette bataille est tout à fait gracieuse.
Zatímco tu házíme a chytáme květiny, vidíme náš landau a v něm Walitského, kterému jsem předevčírem telegrafovala, ať přijede. Zasypává nás kyticemi a ostatní si jistě říkali, kdo je ten krásný pán docela sám a tak galantní. Uplynula nejméně půlhodina, než se mu podařilo opustit Corso a přijít na balkon. Ale ani nemám čas ho políbit. Konečně třeskne dělová rána, přicházejí vojáci: koně poběží, a Antonelli nepřišel. Ale ten včerejší mladík přichází, a protože se naše balkony dotýkají, dáváme se do flirtu, dává mi kytice, já mu dávám kamélii a on mi říká všechno, co může muž, jak se patří, říci něžného a zamilovaného slečně, jíž neměl tu čest být představen.
Pendant que nous sommes là à jeter et à attraper des fleurs, nous voyons notre landau et dans ce landau Walitsky, à qui j’ai télégraphié avant-hier de venir. Il nous ensevelit sous des bouquets et les autres ont dû se demander qui était ce beau monsieur tout seul et si galant. Une demi-heure au moins s’est passée avant qu’il fut parvenu à quitter le Corso, et à venir sur le balcon. Mais je n’ai même pas le temps de l’embrasser. Enfin le coup de canon retentit, les soldats arrivent: les chevaux vont courir et Antonelli n’est pas venu. Mais le jeune homme d’hier vient et comme nos balcons se touchent nous nous mettons à flirter, il me donne des bouquets, je lui donne un camélia et il me dit tout ce qu’un homme comme il faut peut dire de tendre et d’amoureux à une demoiselle à qui il n’a pas eu l’honneur d’être présenté.
napříč stránkou
Muž by neměl říkat nic něžného, dokud není představen, jak se mi zdá.
en travers Un homme ne doit rien dire de tendre quand il n’est pas présenté, ce me semble
Přísahá mi, že tu květinu navždy uchová, že ji vysuší v hodinkách.
Il me jure de garder cette fleur toujours, de la sécher dans sa montre.
„Kdy se vracíte do Nice?3“
— Quando lei ritorna a Nizza ?
„V dubnu, nebo možná v květnu4,“ odpověděla jsem.
— Nel mese d’aprile o forse di maggio , répondis-je.
Tu mi slibuje, že bude v Nice, aby mi ukázal uschlé okvětní lístky kamélie, která zůstane navždy svěží v jeho srdci. Byla to velká zábava. Zeptal se mě, kdo by ho mohl představit mé paní matce, a já mu jmenovala Viscontiho a Antonelliho. Myslím, že jsem mu dokonce řekla své jméno.
Alors il promet d’être à Nice pour me montrer les pétales desséchées du camélia qui restera toujours frais dans son cœur. C’était très amusant. Il m’a demandé par qui il pourrait être présenté à Madame ma mère et je lui ai nommé Visconti et Antonelli. Je crois même que je lui ai dit mon nom.
Buďto je karneval, nebo není karneval, ne?
On est en carnaval ou l’on n’est pas en carnaval ?
Připravila jsem ještě jednu bílou kamélii se stonkem, pro Antonelliho, ale on nepřicházel; jenže hrabě Bruschetti (tak se jmenuje ten krásný neznámý) mě nezarmucoval, opravdu jsem se bavila, když jsem sklopila oči až k té sprosté chátře dole a spatřila Antonelliho, jak mě zdraví, a byla jsem v takových rozpacích a tak jsem zrudla, že jsem si jen klesla na židli, abych tu červeň skryla. Dina mu hodila kytici a deset paží sprostého lidu se vztáhlo, aby ji chytily v letu; jednomu muži se to podařilo, ale Antonelli ho s největším klidem na světě popadl za hrdlo5 a držel ho v šlachovitých rukou tak dlouho, dokud ten ničema svou kořist nepustil. Bylo to tak krásné, ten muž vypadal téměř vznešeně, byla jsem tím nadšená, a zapomněla jsem na svou červeň, znovu jsem se začervenala a dala jsem mu kamélii, a provázek spadl s ní, a on ho vzal, strčil do kapsy a zmizel. Tu, ještě celá dojatá, jsem se obrátila k Bruschettimu, který číhal na příhodný okamžik, aby mi zase řekl nějakou poklonu, o tom, jak mluvím italsky, nebo o čemkoli jiném.
J’avais préparé un autre camélia blanc avec la tige, pour Antonelli, mais il ne venait pas, mais le comte Bruschetti (c’est le nom du bel inconnu) ne m’attristait pas, je m’amusais vraiment lorsqu’ayant abaissé les yeux jusqu’à la vile multitude d’en bas je vis Antonelli qui me saluait, je suis devenue si confuse et je rougis tant, que je ne sus que me laisser tomber sur une chaise pour cacher cette rougeur. Dina lui lança un bouquet, et dix bras de vilains s’étendirent pour le saisir au vol, un homme y parvint, mais Antonelli avec le plus grand sang-froid du monde le prit à la gorge et le tint dans ses mains nerveuses tant que le misérable ne lâchât sa prise. C’était si beau, que l’homme avait l’air presque sublime, j’en fus enthousiasmée et, oubliant ma rougeur et rougissant de nouveau je lui donnai mon camélia et la ficelle tomba avec, et il la prit, et la mit dans sa poche et disparut. Alors tout émue encore je me retournai vers Bruschetti qui guettait le moment favorable pour m’adresser de nouveau quelque compliment, sur la façon dont je parle l’italien ou sur n’importe quoi.
Barberi se ženou jako vítr uprostřed pokřiku a hvizdotu lůzy, a na našem balkoně se mluví jen o tom rozkošném způsobu, jakým Antonelli dobyl kytici zpět. Vskutku vypadal jako lev, jako tygr, nikdy bych něco takového od toho útlého mladíka nečekala. Je to, jak jsem řekla na začátku, podivná směs malátnosti a síly. Pořád ještě vidím jeho zaťaté ruce, jak svírají hrdlo toho ničemy.
Les barberi passent comme le vent au milieu des huées et des sifflets de la populace, et sur notre balcon on ne parle que la manière adorable dont Antonelli reprit le bouquet. En effet, il avait l’air d’un lion, d’un tigre, je ne m’attendais jamais à une telle chose de la part de ce jeune homme délicat. C’est comme j’avais dit au commencement un mélange bizarre de langueur et de force. Je vois encore ses mains crispées qui serrent la gorge du faquin.
Možná se zasmějete tomu, co vám řeknu, ale řeknu vám to přesto: ujišťuji vás, že takovým činem si muž může získat šílenou lásku, hned na místě. Když toho lotra rdousil, vypadal tak klidně, že mi došel dech. A celý večer doma, pokaždé když jsme si to vyprávěli — a vyprávěli jsme si to dvacetkrát — jsem rudla jako nicejská růže.
Vous rirez peut-être de ce que je vais vous dire, mais je vous le dirai tout de même, eh bien je vous assure que par une action pareille un homme peut se faire aimer follement, tout de suite. Il avait l’air si calme en étouffant ce vilain que j’en perdis la respiration. Et pendant la soirée à la maison, chaque fois qu’on se racontait cela et on se l’ai raconté vingt fois, je rougissais comme une rose de Nice.
Tři čtvrtě hodiny nato, když byl můj flirt se sousedem v nejlepším, jsem na konci dlouhé hole celé ozdobené zlatým a barevným papírem spatřila nesmírnou kytici, již nesl jakýsi ničema, který nevěděl, komu ji nabídnout, když vtom se o tu tyč opřela jakási vycházková hůl a naklonila ji na mou stranu. To mi Antonelli vracel mou kamélii.
Trois quarts d’heure après, au plus fort de ma flirtation avec le voisin je vis au bout d’un long bâton tout orné de papier d’or et de couleur, un immense bouquet, porté par un faquin qui ne savait à qui il fallait l’offrir, lorsqu’une canne en s’appuyant sur le bâton le fit pencher de mon côté. C’était Antonelli qui me rendait mon camélia.
Nejdřív jsem nechápala, neviděla jsem Antonelliho, opravdu nevím, co se to se mnou dělo, ale po vteřině zaváhání jsem s námahou zvedla tu nádhernou kytici a vzala ji do náručí, usmívajíc se na toho odporného kněžského syna.6
D’abord je n’avais pas compris, je n’avais pas vu Antonelli, je ne sais vraiment ce que j’avais, mais au bout d’une seconde d’hésitation je soulevai avec peine le magnifique bouquet et le prit dans mes bras en souriant à l’affreux fils de prêtre.
„Ó, ale to je nádhera,“ volala anglická dáma.
— Oh ! mais c’est splendide, criait la dame anglaise.
„Je to opravdu krásné7,“ řekl Bruschetti trochu dotčeně.
— E bello veramente , disait Bruschetti un peu vexé.
„Je to okouzlující,“ říkala jsem i já, nadšená až do hloubi srdce.
— C’est charmant, disais-je moi-même, enchantée jusqu’au fond du cœur.
Se svou trofejí jsem nasedla do kočáru a odjely jsme. Dobře jsem věděla, že v Římě není nic rozkošnějšího než ten odporný kněžský syn.
Et portant mon trophée je me mis en voiture et nous partîmes. Je savais bien qu’il n’y avait rien de plus adorable à Rome que l’affreux fils de prêtre.
napříč stránkou
Je dobře vidět, že tohle všechno pro mě byla novinka.
en travers On voit bien que tout cela était de la nouveauté pour moi
Když viděl, že jsem si jeho kytici vzala, pozdravil mě svým klidným způsobem a zase zmizel neznámo kam.
Après m’avoir vue prendre son bouquet il me salua de sa façon calme et disparut de nouveau on ne sait par où.
Celý večer mluvím jen o tom a přerušuji všechny rozhovory, abych o tom mluvila zas.
Toute la soirée je ne parle que de cela, et interromps toutes les conversations pour en parler encore.
„Že je Antonelli rozkošný, viďte?“
— N’est-ce pas qu’Antonelli est adorable ?
Říkám to jakoby žertem, ale velmi se obávám, že si to myslím doopravdy. Dnes večer neumím psát, zapomínám, končím.
Je le dis comme pour rire, mais je crains bien de le penser vraiment. Je ne sais pas écrire ce soir, j’oublie, je m’arrête.
Teď se snažím přesvědčit své blízké, že se zabývám Antonellim, a nikdo mi nevěří, ale od chvíle, kdy řeknu opak toho, co říkám teď, uvěří mi a budou mít pravdu.
A présent je tâche de persuader aux miens que je m’occupe d’Antonelli, et on ne me croit pas, mais du moment que je dirai le contraire de ce que je dis à présent on croira et on aura raison.
Zase jsem netrpělivá, chtěla bych spát, aby čas rychleji utekl, abych už mohla na balkon, a hlavně v pátek na maškarní ples v Apollu. Chtěla bych spát až do pátku, jsem netrpělivá, něco mě táhne kdoví ke komu, k čemu. Počátek horečky jako loni na jaře v Nice.
Je suis de nouveau impatiente, je voudrais dormir pour abréger le temps, pour aller au balcon, et puis surtout pour aller vendredi au bal masqué de l’Apollo. Je voudrais dormir jusqu’à vendredi, je suis impatiente, je me sens attirée on ne sait vers qui, vers quoi. Un commencement de fièvre comme le printemps dernier à Nice.
Poznámky
Pozn. překl.: Homme de cour — dvořan, muž zběhlý ve společenských způsobech vybrané společnosti. ↩
Pozn. překl.: Bílé kalhoty — slavnostní livrej kočích a lokajů při ceremoniálních příležitostech. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Quando lei ritorna a Nizza ?“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Nel mese d’aprile o forse di maggio“ ↩
Pozn. překl.: Antonelli popadne za hrdlo venkovana, jenž chytil kytici hozenou jemu — akt aristokratického násilí provedený s takovým klidem, že jej Marie shledává téměř vznešeným. ↩
Pozn. překl.: Fils de prêtre (dosl. „kněžský syn“) — Mariina přezdívka pro Pietra Antonelliho, jehož strýc byl kardinál a státní sekretář; poprvé ji užívá 18. února 1876. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „E bello veramente“ ↩