❦
Neděle 20. února 1876
Dimanche 20 février 1876
Vstávám s velkou bolestí hlavy, ale jednou za rok bolest hlavy opravdu potěší, bolest hlavy má čas od času své kouzlo.
Je me lève avec un grand mal de tête, mais vraiment un mal de tête fait plaisir une fois par an, un mal de tête a son charme, de temps en temps.
Takže si nestěžuji, jedeme do vily Borghese, kde je nával; nemohu říct prostě, že tam byla princezna, musím říct, že tam byla rozkošná, či okouzlující, či líbezná princezna. Vždy prostá, vždy veselá, vždy laskavá.
De sorte que je ne me plains pas, nous allons à la villa Borghèse où il y a foule; je ne puis pas dire, la princesse y a été, il faut que je dise l’adorable, ou la charmante, ou la gracieuse princesse y a été. Toujours simple, toujours gaie, toujours aimable.
Šťastná Itálie, že má takovou budoucí královnu. Francouzi dávají přednost nějakému Gambettovi nebo zvířeti ještě horšího druhu. Vidím své kavalíry z Kapitolu. Oba Doriové na mě hledí, jistě mě poznali na plese, protože obvykle dělají, že mě neznají, zvláště ten vysoký; odtud na Pincio, stejný nával lidí, a zrovna když míjíme hudbu, vidím Cesara a Antonelliho pěšky.
Heureuse Italie d’avoir une pareille reine future. Les Français aiment mieux un Gambetta ou un animal d’encore pire espèce. Je vois mes cavaliers du Capitole. Les deux Doria me regardent, sans doute ils m’ont reconnue au bal, car en général ils ont l’air de m’ignorer, surtout le grand; de là au Pincio, même concours de monde et juste comme nous passons devant la musique, je vois Cesaro et Antonelli à pied.
Zrudla jsem, ale nehnula se, docela jako bych je nikdy neviděla. Bála jsem se, aby to nevypadalo, že je poznávám, a když jsme sjížděly z Pincia, znovu jsme je potkaly v drožce, a Antonelli se otočil tak prudce, že máma, které jsem ho nikdy nedokázala ukázat a která ho od vidění neznala, řekla: „Tamhle je Antonelli.“
J’ai rougi mais je n’ai pas bougé tout comme si je ne les avais jamais vus. J’avais peur de paraître les reconnaître et comme nous descendions du Pincio nous les avons encore rencontrés en fiacre, et Antonelli s’est retourné si brusquement que maman à qui je ne pouvais jamais réussir à le montrer et qui ne connaissait pas sa face, a dit: Voilà Antonelli.
Muž, kterého jsme onehdy na Corsu pokládaly za Antonelliho, Antonelli nebyl — kdyby to byl on, byl by se na mě podíval. A pak slavnostní Corso — slavnostní k smíchu, skoro žádné elegantní kočáry, ani jedna velkolepá livrej. Bylo to žalostné!
L’homme que nous avons pris pour Antonelli, l’autre jour au Corso, n’était pas Antonelli, il m’aurait regardée si c’était lui. Enfin, voilà le Corso de gala, gala pour rire, presque pas de voitures élégantes, pas une grande livrée. Cela faisait pitié !
Kněží jsou spokojení. Pracují, díky Bohu, dost vydatně na nezdaru karnevalu, každý monsignore má houf agentů, kteří přispívají k tlumení veselí.
Les prêtres sont contents. Ils travaillent, Dieu, merci assez à la non réussite du carnaval, chaque monseigneur a une foule d’agents qui contribuent à l’amortissement de la gaieté.
To vše má prostému lidu dokázat, jak všechno upadá a chátrá od revoluce roku 1870.1 Vytvořili celou kabalu, ti budoucí svatí.
Tout cela est pour prouver au pauvre peuple combien tout dégénère et tombe depuis la révolution de 1870. Ils ont formé toute une cabale, ces saints futurs.
Ale koho to vidím! Muže z Nice, Mayera, tlustého Mayera! Ubohé Nice, o jednoho kavalíra méně.
Mais qui je vois ! Un homme de Nice, Mayer, le gros Mayer ! Pauvre Nice, un cavalier de moins.
Dnes večer velká iluminace schodiště a kostela na piazza di Spagna, cestou se na to podíváme a jdeme si zase poslechnout „Ruy Blase“.
Ce soir grande illumination de l’escalier et de l’église sur la place d’Espagne, nous jetons un coup d’œil en passant et allons entendre encore « Ruy Blas ».
Hezká princezna je ve své proscéniové lóži, takové, jakou jsme mívaly v Théâtre Français v Nice.
La jolie princesse est dans son avant-scène, une loge pareille à celle que nous avions au Théâtre Français à Nice.
Další muž z Nice, toho znám jen pod jménem Malý Paul.
Un autre homme de Nice, celui-là je ne le connais que sous le nom de Petit-Paul.
A žádný Antonelli. U sta hromů!2
Et pas d’Antonelli. Bigre !
Držím se vzadu v lóži, kde mě vyhledávají lorňony loveckých a dvorních lóží, zvláště lorňon jednoho blonďáka, knížete a velmi sympatického, s opravdu zábavnou vytrvalostí. Nudím se.
Je me tiens au fond de la loge où viennent me chercher les lorgnettes des loges des chasses et de la cour, surtout celle d’un blond, prince et très sympathique, avec une insistance vraiment amusante. Je m’ennuie.
Dveře se otevřou a vejde Rossi a za Rossim Antonelli ve slavnostním úboru a velmi vážný. Nečekala jsem to, a vy myslím také ne. Zkrátka je tady. Sotva jsme prohodili pár slov, přichází řecký ministr a usazuje se mezi toho muže a mě, ale brzy Rossi odchází, o něco později i Řek, a kněžský syn zůstává sám.
La porte s’ouvre pour amener Rossi et, derrière Rossi, Antonelli en grande tenue et très sérieux. Je ne m’y attendais pas, ni vous non plus je crois. Enfin voilà. A peine avons-nous échangé quelques paroles qu’arrive le ministre grec, et se place entre l’homme et moi, mais bientôt Rossi s’en va, un peu plus tard le Grec aussi et le fils du prêtre reste seul.
Dnes večer mi připadal velký. V prvních chvílích jsem byla trochu v rozpacích, když jsem toho muže po Kapitolu zase viděla. Byl vážný a způsobný, hleděl mi přímo do očí, patrně aby se lépe ujistil, že stříbrem zdobená kápě opravdu zakrývala mou hlavu, a já se vyhýbala jeho italským očím, olejnatým a zuřivým. Má zuby jako Audiffret a ústa se mu k smíchu otevírají stejně jako krásnému Nicejci. Má dlouhé, kostnaté a trochu zarudlé ruce, které jen zřídka skrývá do rukavic. Po deseti minutách se rozpovídal, jako bychom ho znali dva měsíce. Vyprávěl, jak prohrál šedesát tisíc franků v Monaku, jak jeho máma zaplatila, jak zuřil kardinál, a pak dodal, obraceje oči k nebi jako kardinál na obraze, že nenávidí společnost a miluje klidný život.
Ce soir il m’a paru grand. Les premiers moments je me suis sentie quelque peu confuse de voir cet homme après le Capitole. Il était sérieux et convenable me regardant droit dans les yeux, probablement pour mieux s’assurer que le capuchon garni d’argent recouvrait bien véritablement ma tête, et j’évitais ses yeux italiens, huileux et furibonds. Il a les dents comme Audiffret, et sa bouche s’ouvre, comme celle du beau Niçois, pour rire. Il a des mains longues, osseuses et un peu rouges qu’il recouvre rarement de gants. Au bout de dix minutes il s’est mis à bavarder comme s’il y avait deux mois que nous le connaissions. Il racontait comment il avait perdu soixante mille francs à Monaco, comment sa maman a payé, comment le cardinal a été furieux, et puis ajoutait en levant les yeux au ciel comme un cardinal en peinture, qu’il détestait le monde, et aimait la vie calme.
Vracím se z plesu, ale zdržel jsem se tam jen pět minut, tolik mě prosili, ale nenávidím společnost a zbožňuji divadlo.
Je reviens d’un bal, mais je n’y suis resté que cinq minutes, on m’avait tant prié, mais je déteste le monde et j’adore le théâtre.
Když přijde řeč na lidi, které včera porazili koně, vypráví, že aby starostovi provedli naschvál, uspořádali v Cercle sbírku ve prospěch těch raněných.
A propos de gens culbutés hier par les chevaux, il raconte que pour faire une niche au syndic ils ont fait une souscription en faveur de ces blessés au Cercle.
„Hrajete v Cercle?“ zeptala se máma.
— Vous jouez au Cercle ? demanda maman.
„Ne, madam, jen tam sedím a povídám, nebo si dávám čaj se smetanou, sedě v pohodlném křesle, a sním.“
— Non, madame, je reste là et je parle, ou bien je prends du thé à la crème, assis dans un bon fauteuil et je rêve.
„To byste mohl dělat doma,“ řekla s úsměvem.
— Vous pourriez le faire à la maison, dit-elle en souriant.
„Á, ne, můj otec nestrpí, aby se v jednu ráno pil čaj se smetanou, a pak křesla v Cercle jsou obzvláště pohodlná, a já sním,“ dodal, obraceje oči k nebi a olizuje si rty, což je grimasa, kterou napodobuji k dokonalosti.
— Ah ! non, mon père ne veut pas qu’on prenne du thé à la crème à une heure du matin et puis les fauteuils du Cercle sont particulièrement commodes, et je rêve, ajouta-t-il en levant les yeux au ciel et en se léchant les lèvres, grimace que j’imite dans la perfection.
Antonelli je podivnou směsí živosti a malátnosti, hned vypadá jako školák, hned jako muž.
Antonelli présente un mélange singulier de vivacité et de langueur, tantôt il a l’air d’un écolier et tantôt d’un homme.
Mluvilo se o hudbě.
On parla de musique.
„Býval jsem velmi dobrý houslista,“ řekl.
— J’étais très bon violoniste, dit-il.
„Proč v minulém čase?“
— Pourquoi le passé ?
„Protože teď už nemohu, podívejte,“ a ukázal ruku ozdobenou jizvou přímo uprostřed, takže třetí prst vypadá jako vymknutý.
— Parce que je ne peux plus à présent, regardez, et il montra sa main ornée d’une cicatrice juste au milieu, de sorte que le troisième doigt semble démis.
„Zranění! V souboji, viďte?“ zeptala jsem se, neboť jsem podle jeho výrazu viděla, že je to tak.
— Une blessure ! en duel n’est-ce pas ? demandai-je, car je voyais par son air que c’était cela.
„Ó, ne, to když jsem chytal mouchy,“ řekl tak, aby mi nenechal nejmenší pochyby o původu té jizvy.
— Oh ! non, c’est en attrapant les mouches, dit-il de façon à ne me laisser plus aucun doute sur l’origine de la cicatrice.
napříč stránkou
Nikdy se nebil.
en travers Il ne s’était jamais battu
Ani slovo, ani pohled, který by mohl naznačit, že mě poznal na plese.
Pas un mot, pas un regard qui puisse faire croire qu’il m’ait reconnue au bal.
Jen nevěděl, co s nohama a rukama, mnul si kolena, tahal se za nohu, zaujímal podivuhodné pózy, myslela jsem, že nikdy nepřestane. Máma se ho zeptala na jméno jednoho z pánů z jeho lóže a on je vyjmenoval všechny, osm knížat, vévodů a hrabat.
Seulement il ne savait que faire de ses jambes et de ses mains, il se frottait les genoux, il se tirait par le pied, il prenait des postures étonnantes, je croyais qu’il ne finirait jamais. Maman lui a demandé le nom d’un des messieurs de sa loge et il les a nommés tous, huit princes, ducs et comtes.
Teprve na začátku baletu odešel za jakousi dámou. A hned mě to velmi lehce zamrzelo. Ale brzy se vrátil do své lóže, aby se otočil zády k baletu a lorňoval mě, co to šlo.
Ce n’est qu’au commencement du ballet qu’il s’en alla pour aller chez une dame. Et aussitôt j’en fus très légèrement contrariée. Mais bientôt il revint dans sa loge pour tourner le dos au ballet et me lorgner autant que possible.
Náš kočí, který se na počest karnevalu opil, nepřijede, a tak se vracíme ve čtyřech v kočáře pro dva. Stálo to za nakreslení.
Notre cocher, ivre à l’occasion du carnaval, ne vient pas et nous rentrons quatre dans une voiture à deux places. C’était à dessiner.
Poznámky
Pozn. překl.: Narážka na sjednocení Itálie a obsazení Říma, jenž byl roku 1870 odňat papeži. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Bigre !“. ↩