❦
Pátek 18. února 1876
Vendredi 18 février 1876
Na Kapitolu se večer koná velký ples, slavnostní, kostýmovaný a maškarní, ve prospěch někoho nebo něčeho.
Au Capitole, le soir il y a un grand bal paré, costumé et masqué, au profit de quelqu’un ou de quelque chose.
V jedenáct tam jdeme.
A onze heures nous y allons.
Já, Dina a její matka. Domino jsem si nevzala. Šaty z černého hedvábí s dlouhou vlečkou, přiléhavý živůtek; tunika z černého gázu zdobená stříbrnou krajkou, vepředu nařasená a vzadu vyhrnutá tak, aby tvořila tu nejpůvabnější kápi na světě. Maska z černého sametu a černé krajky, světlé rukavice a růže a konvalinky na živůtku. Bylo to okouzlující. Také náš příchod zapůsobil ohromně.
Moi, Dina et sa mère. Je n’ai pas mis de domino. Une robe de soie noire à longue queue, corsage collant; une tunique de gaze noire garnie d’une dentelle d’argent, drapée devant et retroussée derrière de façon à former le plus gracieux capuchon du monde. Un masque de velours noir et dentelle noire, des gants clairs et une rose et des muguets au corsage. C’était ravissant. Aussi notre entrée produit-elle un immense effet.
Měla jsem velký strach a netroufala si na nikoho promluvit, ale všichni muži nás obklopili a já se nakonec zavěsila do paže jednoho z nich, kterého jsem nikdy neviděla. Hned jsem mu začala vyprávět celou historku, že se mu před dvěma hodinami přihodila jistá věc. Já jsem nevěděla, co povídám, ale zdá se, že ten pán to věděl, protože byl náramně zaujat. Od té chvíle jsem zesmělela. Ale jen si představte mou situaci: poprvé na maškarním plese a nemít ani ponětí o lidech, které potkávám. Několikrát jsem vyměnila kavalíra.
J’avais très peur et n’osais parler à personne, mais tous les hommes nous ont entourées et j’ai fini par prendre le bras d’un d’eux, que je n’ai jamais vu. Je me mis de suite à lui raconter toute une histoire, lui disant qu’il y a deux heures il lui est arrivé certaine chose. Je ne savais pas ce que je disais mais il paraît que le monsieur le savait car il a été fort intrigué. Dès ce moment je me suis enhardie. Mais figurez-vous ma position, pour la première fois à un bal masqué et n’avoir aucune idée des personnes qu’on rencontre. J’ai changé plusieurs fois de cavalier.
„Hleďme, tady je Besnard!“ řekla jsem.
— Tiens, voilà Besnard ! dis-je.
„Á, ha!“ řekl Besnard, „moc dobře tě poznávám.“
— Ah ! ha ! dit Besnard, je te reconnais très bien.
„Vážně! Tak mi řekni, kdo jsem.“
— Vraiment ! alors dis-moi qui je suis.
„Přejete si to?“
— Le voulez-vous ?
„Ano, ale do ucha.“
— Oui, mais à l’oreille.
„Hotel de Londres.“
— Hôtel de Londres.
„Co to dokazuje?“
— Qu’est-ce que ça prouve ?
„A ten hlas, vy jste pořád ještě chraplavá.“
— Et la voix, vous êtes donc encore enrouée.
„Pro dnešní večer jsem chraplavá, jinak bych zpívala místo mluvení.“
— Je suis enrouée pour ce soir, autrement je chante au lieu de parler.
„To dobře vím, jako slavík!“
— Je le sais bien, comme un rossignol !
Dobrá, ta potvora mě poznala, stejně jako většina lidí. Měla jsem se obléct méně koketně. Nevadí. Tři Rusové si mysleli, že mě poznávají, a chodili za námi a nahlas mluvili rusky v naději, že se prozradíme, ale místo toho jsem kolem sebe shromáždila kroužek a mluvila italsky, a oni odešli a říkali si, že jsou hloupí a že jsem Italka.
Bon, cet animal m’a reconnue, ainsi que la plupart du monde. Il fallait mettre moins de coquetterie dans ma toilette. N’importe. Trois Russes ont cru me reconnaître et allaient derrière nous parlant haut le russe espérant que nous nous trahirions, mais au lieu de cela je fis faire cercle autour de moi et parlai italien, et ils s’en allèrent disant l’un à l’autre qu’ils étaient bêtes et que j’étais une Italienne.
Domenica si jde sednout, Dinu unáší starý kníže Mechtchersky a já se o ni už nestarám.
Domenica va s’asseoir, Dina est enlevée par le vieux prince Mechtchersky et je ne m’occupe plus d’elle.
Přichází vévoda Cesaro.
Arrive le duc Cesaro,
„Příteli toho, koho hledám,“ řekla jsem mu, „podej mi rámě.“ A nechám kavalíra stát a odcházím s tím nádherným náčelníkem banditů.
— Ami de celui que je cherche, lui dis-je, donne-moi le bras. Et plantant là mon cavalier je m’en vais avec le magnifique chef de bandits.
„Koho hledáš?“
— Qui cherches-tu ?
„Antonelliho, přijde?“
— Antonelli, va-t-il venir ?
„Ano, zatím zůstaň se mnou, ty nejelegantnější ženo na celém světě.“
— Oui, en attendant reste avec moi, la plus élégante femme de toute la terre.
„Ó, tady je!“
— Oh ! le voilà !
„Ano, ale…“
— Oui, mais...
„Ještě zůstanu s tebou, jsi okouzlující.“
— Je reste encore avec toi, tu es charmant.
Ale za okamžik znovu narazíme na Antonelliho.
Mais au bout d’un instant nous retrouvons Antonelli.
„Milý můj, hledala jsem tě.“
— Mon cher, je te cherchais.
„Ale!“
— Bah !
„Jenže protože tě uslyším poprvé, dej si pozor na výslovnost, zblízka hodně ztrácíš, dej si pozor na to, co povídáš!“
— Seulement comme c’est pour la première fois que je vais t’entendre, soigne ta prononciation, tu perds beaucoup vu de près, soigne ta conversation !
Zdá se, že to bylo duchaplné, protože Cesaro a dva další se nadšeně rozesmáli. Dobře jsem cítila, že mě všichni poznávají.
Il paraît que c’était spirituel car Cesaro et deux autres se sont mis à rire comme des gens enchantés. Je sentais bien qu’ils me reconnaissaient tous.
„Postavu člověk dobře pozná,“ říkalo se mi ze všech stran, „proč nejsi v bílém?“
— On reconnaît bien la taille, me disait-on de tous côtés, pourquoi n’es-tu pas en blanc ?
„Na mou věru, myslím, že tady dělám svícen,“ zvolal Cesaro, když viděl, že s Antonellim nepřestáváme mluvit.1
— Je crois, ma parole d’honneur que je joue le rôle d’un chandelier, s’écria Cesaro voyant que nous ne cessions de parler avec Antonelli.
„Taky si to myslím,“ řekla jsem, „jdi pryč.“
— Je le crois aussi, dis-je, va-t-en.
Zavěsila jsem se do paže toho mladého floutka a prošla všechny salony, nestarajíc se už o zbytek světa jako o smečku psů. Antonelli má dokonale hezkou tvář, matnou pleť, černé oči, dlouhý a pravidelný nos, pěkné uši, malá ústa, docela ucházející zuby a knír třiadvacetiletého muže. Ale je malý, menší než Záhadný, ne tak pohledný jako Záhadný, a připomíná ho jen svými pózami v divadle.
Et prenant le bras du jeune fat, je m’en allai par tous les salons sans plus m’occuper du reste du monde comme [Mots noircis, d’autant de chiens.] Antonelli a la figure parfaitement jolie, un teint mat, des yeux noirs, un nez long et régulier, des jolies oreilles, une petite bouche, des dents très passables et une moustache de vingt-trois ans. Mais il est petit, plus petit que le Surprenant, moins bien que le Surprenant, et ne le rappelant que par ses poses au théâtre.
Nazývala jsem ho malým bláznem, mladým floutkem, ubožákem, prostopášníkem, a on mi s nejvážnější tváří na světě vyprávěl, jak v devatenácti utekl z otcovského domu, jak se až po krk vrhl do prostopášného života, jak je všeho přesycený, že nikdy nemiloval, atd.
Je le traitais de petit fou, de jeune fat, de malheureux, de dévergondé, et il me racontait le plus sérieusement du monde comment à l’âge de dix-neuf ans il s’est échappé de la maison paternelle, comment il s’est jeté jusqu’au cou dans une vie de débauché, combien il est blasé, qu’il n’a jamais aimé, etc.
„Kolikrát jsi milovala ty?“ zeptal se.
— Combien de fois as-tu aimé ? demanda-t-il.
„Dvakrát.“
— Deux fois.
„Ó, ho!“
— Oh ! ho !
„Možná i víckrát.“
— Peut-être même plus.
„Rád bych byl to víckrát.“
— Je voudrais bien être le plus.
„Domýšlivý mladíku!“
— Jeune présomptueux !
„Kolik je ti let?“
— Quel âge as-tu ?
„Dvacet a jsem dva roky vdaná.“
— Vingt ans et je suis mariée depuis deux ans.
Tu se rozesmál, protože mě poznával; usuzuji to z toho, co mi říkal…, ale poslouchejte:
Alors il se mit à rire car il me reconnaissait, ce qui me le fait penser c’est qu’il me disait..., mais écoutez:
„Pověz mi, proč si mě všichni ti lidé pletou s tou dámou v bílém?“
— Dis-moi, pourquoi tous ces gens m’ont-ils prise pour la dame en blanc ?
„Vždyť se jí podobáš, proto jsem s tebou, jsem do ní zamilovaný jako blázen.“
— Mais tu lui ressembles, c’est pour cela que je suis avec toi, je suis amoureux d’elle comme un fou.
„To od tebe není zrovna hezké.“
— C’est peu aimable à dire.
„Co naděláš? Je to tak.“
— Que veux-tu ? c’est ainsi.
„Lorňuješ ji dost, díky Bohu, a ona je spokojená a pózuje.“
— Tu la lorgnes Dieu merci assez et elle est contente et elle pose.
„Ne, nikdy, ona nikdy nepózuje, všechno se dá říct, jen tohle ne!“
— Non, jamais, elle ne pose jamais, on peut tout dire excepté cela !
„Je dobře vidět, že jsi do ní zamilovaný.“
— On voit bien que tu en es amoureux.
„Jsem zamilovaný do tebe, podobáš se jí.“
— Je le suis de toi, tu lui ressembles.
„Fuj! Chlapečku, já mám mnohem lepší postavu.“
— Fi ! mon petit, je suis bien mieux faite.
„Nevadí, dej mi květinu.“
— N’importe, donne-moi une fleur.
Dala jsem mu květinu a on mi na oplátku dal větvičku břečťanu. Jeho přízvuk a jeho zasněný výraz mě dráždí.
Je lui donnai une fleur et il me donna une branche de lierre en échange. Son accent et son air languissant m’agacent.
„Vypadáš jako kněz, je pravda, že budeš vysvěcen?“
— Tu as l’air d’un prêtre, est-ce vrai que tu vas être consacré ?
Rozesmál se.
Il se mit à rire.
„Nenávidím kněze, býval jsem voják.“
— Je déteste les prêtres, j’ai été militaire.
„Ty! Tys byl nanejvýš v semináři.“
— Toi ! tu n’as été qu’au séminaire.
„Nesnáším jezuity, proto jsem s rodinou neustále rozkmotřený.“
— Je hais les jésuites, c’est pour cela que je suis sans cesse brouillé avec ma famille.
„Milý můj, jsi ctižádostivý a budeš mít rád, když ti budou líbat pantofel.“
— Mon cher, tu es ambitieux et tu aimeras qu’on te baise la pantoufle.
„Jaká rozkošná ručka!“ zvolal a políbil mi ji, což ten večer ještě několikrát zopakoval.
— Quelle adorable petite main ! s’écria-t-il en me la baisant, opération qu’il répète plusieurs fois dans la soirée.
„Proč jsi se mnou začal tak špatně?“ zeptala jsem se.
— Pourquoi as-tu si mal commencé avec moi ? demandai-je.
„Protože jsem si tě nejdřív spletl s Římankou a tu ženu nenávidím.“
— Parce que je t’avais prise d’abord pour une Romaine et je déteste cette femme.
A vskutku, když jsem byla s Cesarem, ten nám nabídl, abychom se posadili, a Antonelli si sedl po mé levici, a zatímco jsem odpovídala svému kavalírovi, pokusil se mě s nejhloupějším výrazem na světě obejmout kolem pasu.
En effet lorsque j’étais avec Cesaro, il m’offrit de nous asseoir, et Antonelli se mit à ma gauche et pendant que je répondais à mon cavalier il essaya de me prendre la taille de l’air le plus bête du monde.
„Jestli toho malého blázna nevyženeš,“ řekla jsem Cesarovi, „odejdu.“
— Si tu ne vas pas chasser ce petit fou, ai-je dit à Cesaro, je vais m’en aller.
A Cesaro toho malého blázna vyhnal.
Et Cesaro a chassé le petit fou.
Muže jsem dosud viděla jen na promenádě, v divadle a trochu u nás. Bože, jak jsou na maškarním plese jiní! Tak vážní a zdrženliví ve svých kočárech, tak horliví, tak sprostí a tak hloupí tady!
Je n’ai vu les hommes qu’à la promenade, au théâtre et un peu chez nous. Dieu qu’ils sont différents dans un bal masqué ! Si graves et si réservés dans leurs voitures, si empressés, si canailles et si bêtes ici !
Jen Doria neztrácel důstojnost, snad proto, že je příliš povznesen nad lidské ubohosti.
Doria seul ne perdait pas sa dignité, c’est peut-être parce qu’il est trop au-dessus des misères humaines.
Desetkrát jsem opustila své mladé povyražení a desetkrát mě znovu našel.
Dix fois j’ai quitté mon jeune amusement et dix fois il m’a retrouvée.
Domenica chtěla odejít, ale ten malý mě zdržoval, nakonec se nám podaří najít dvě křesla a tu se rozhovor mění, mluvíme o svatém Augustinovi a o abbém Prévostovi.2
Domenica disait de partir mais le petit me retenait, enfin nous parvenons à trouver deux fauteuils et alors la conversation change, nous parlons de saint Augustin et de l’abbé Prévost.
Zase si beru Cesara a říkám mu spoustu věcí, z nichž poskakuje a pobíhá jako Danis a shání přátele, aby jim má slova opakoval.
Je reprends encore Cesaro et lui dis un tas de choses qui le font sauter et aller comme Danis, en quête d’amis pour leur répéter mes mots.
Ale končím u Antonelliho, dávám mu schůzku na piazza Colonna a vytrácíme se, aniž by někoho napadlo nás sledovat, protože všichni, kdo mě viděli na ulici, mě poznali.
Mais je finis par Antonelli, je lui donne rendez-vous à la place Colonna et nous nous sauvons sans qu’on pense à nous suivre, car tous ceux qui m’ont vue dans la rue m’ont reconnue.
Pobavila jsem se a vystřízlivěla. Antonelli se mi nelíbí tak docela, a přece mi pokazil Záhadného.
Je me suis amusée et désillusionnée. Antonelli ne me plaît pas tout à fait et pourtant il m’a abîmé le Surprenant.
Mluvila jsem ještě se spoustou lidí, ale na nic si nevzpomínám, všechno je popletené, jsou čtyři hodiny, jdu spát.
J’ai encore parlé à une quantité de personnes mais je ne me souviens de rien, tout est embrouillé, il est quatre heures, je vais dormir.
Ach! Ten mizerný kněžský syn3 mi odnesl rukavici a políbil mi úplně holou levou ruku.
Ah ! le misérable fils de prêtre a emporté mon gant et m’a baisée la main gauche toute nue.
„Víš,“ řekl, „neříkám, že tu rukavici budu věčně nosit na srdci, to by bylo hloupé, ale říkám ti, že to bude velmi příjemná památka.“
— Tu sais, dit-il, je ne dis pas que je porterai ce gant toujours sur mon cœur, ce serait bête, mais je te dis que ce sera un souvenir très agréable.
Nechaly jsme tam Fortunéa, abychom odvrátily podezření, vrátí se sám.
Nous avons laissé Fortuné pour détourner les soupçons, il retournera tout seul.
Poznámky
Pozn. překl.: „Dělat svícen“ — být přebytečným třetím, dělat gardedámu/křena. ↩
Pozn. překl.: Klasické odkazy: svatý Augustin (církevní otec) a abbé Prévost (autor Manon Lescaut). ↩
Pozn. překl.: Fils de prêtre („kněžský syn“) — Mariino ironické označení Antonelliho coby synovce kardinála Antonelliho, který pochopitelně neměl žádné legitimní syny. ↩