Pondělí 14. února 1876

Dnes je ten velký den, dnes Vigierová zpívá ve „Faustovi". Dnes je Cercle de la Méditerranée v plné nádheře.
Pan d'Epinay byl včera u nás, [Začerněná slova: když jsme] byly venku.
Až Lola a její matka odjedou, bude to moc smutné, jsou veselé a s nimi nemáme čas propadat pohřebním náladám.
Ale poslouchejte! „Příběh milostný stejně jako pohádkový". Galula podle svého zvyku přišel dnes večer; a protože máma poslala Fortunéa koupit papír, Galula ho zastavil a promluvil s ním, a takhle hned několikrát, ale my jsme se tomu, co ten černý ďábel vyprávěl, smály tak, že jsem nic nechápala a smála se jako pominutá.
Nakonec jsem si svého sluhu zavolala a poručila mu, ať všechno vypráví od začátku, a tady je to vyprávění, které sice není tak klasické jako Théramenovo, ale není o nic méně zajímavé, okořeněné nicejským přízvukem, jenž má své kouzlo.
„Sešel jsem dolů pro papír, tak na mě ten pán promluvil. Povídá mi: bydlí tady ty dámy? Tak povídám ano. Tak povídá, že jestli si chtějí prohlídnout mou vilu, pošlu jim kupé nebo landau, jak budou chtít.
Tak povídám, že ho neznáte, tak povídá že ano, že ho znáte, matka těch slečen mě zná, a potkáváme se každý den ve vile Borghese a na Pinciu. Tak jsem na něj mluvil tak dlouho, až mi dal vizitku.
Tak jsem vám ji přinesl a sešel dolů a on na mě zase promluvil, tak mu povídám, že mi dámy zakázaly mluvit, a tak povídá: půjdu domů napsat dopis a za půl hodiny se vrátím a vy sejdete dolů, abyste si ho vzal, tak mu povídám, že nemůžu sbíhat dolů každou chvíli, tak povídá, ať dámy spustí nitku, na kterou přivážu svůj dopis a ony si ho vytáhnou na balkon. Mají ty dámy nitku? Tak mu povídám, že ho neznáte, tak povídá, ptal jsem se kočího a ten neví, ale ať dámy řeknou, kdo by mě jim mohl představit, a já tu osobu vyhledám. Tak jsem mu nic neřekl, tak povídá, že je to kvůli té slečně, co byla včera ve vile Borghese v černém s rozpuštěnými vlasy (to byla Dina), tak mi povídá, ať se zeptám, jestli si chcete prohlídnout jeho vilu, on tam nechá lidi a půjde vám ji ukázat, a jestli budete chtít, pošle vám svůj kočár."
To jste měli vidět Fortunéův výraz, ruce zkřížené za zády, jednu nohu vystrčenou dopředu, ústa rozšklebená až k uším a oči smějící se a šibalské jako u největšího ďábla na světě.
Jen si představte toho posla, toho tak smířlivého Galuly — ale neprávem mu říkám Galula, jmenuje se Eusebio Troili. Takže si tento pan Eusebio Troili vybral Fortunéa, aby mu dělal Galulu.
Je to úplně španělské a smějeme se tomu tak, že Lola na pár minut málem omdlí. Hotový román o Rosině. Zpočátku jsem se rozzlobila, přišlo mi to drzé, ale když jsem viděla, jakou to dělá radost Dině a jejím matkám, zapomněla jsem na svůj hněv a přidala se ke sboru veselých plánů a zábavných žertů.
Dina zrudla jako pivoňka. Dodá jí to ty její vítězné a vyzývavé způsoby; a víš, já taky! a možná dokonce víc než ty! atakdále atakdále. Je tak protivná, když na sebe bere takové způsoby.
A zrovna nám právě poslali šaty od Wortha, a ty její jsou celé poseté bílými květy jako pomerančové květy.
Dnes večer to bylo zatraceně zábavné! Ne, ale jen si představte toho pána, co vám řekne: Zkusil jsem všechno, dokonce jsem mluvil i s kočím!
A když mu Fortuné podesáté řekl, že ho ty dámy neznají, odpověděl: Ale ano, znají mě, jsem ten pán, který se vždycky prochází u jejich landau.
Je to rozkošně naivní! Je tohle v Itálii v módě? Ale napadá mě přitom, že pan Eusebio není žádný velký pán, a Soroka také ne! Žel!
Zkrátka Dina je nadšená a v jedenáct uléhá, na vavřínech. Bože! Kdyby Eusebio byl opravdu muž pro ni!
Strýc Nicolas, nejmladší z dědečkových synů, píše mámě, viděl Paula s mladým Miloradovičem [Začerněná slova: a paní,] s paní Frolovovou, příbuznou Miloradovičů, a ještě s dvěma jakýmisi galuly. Paul a Miloradovič si tykají a jsou velcí přátelé.
Máma je samá radost a rozhovor se točil jen kolem Miloradovičů až do incidentu s Troilim.
Paul má své hony, své psy, svého lovčího.
Hrome, chce se mi do Ruska, už tři roky to chci. Kdypak nadejde čas opustit tohle prokleté věčné město!
Po pravdě jsem se moc bála, aby si Domenica a Dina nemyslely, že trochu žárlím na Troiliho; právě ten strach mě nutil ke smíchu a ječení. Kdyby věděly, jak daleko jsou takové žárlivosti ode mě!
Do Ruska, do Ruska! Ale kdy?
Napsala jsem dopis panu Bœufovi jménem Záhadného, v němž ho zvu, aby k němu nazítří ve dvě hodiny zašel kvůli důležitým sdělením. Ráda bych věděla, kdo ten Bœuf je? To se Audiffret podiví, až ho navštíví.
Je téměř půlnoc. Představení v Cercle ještě neskončilo. (Zde patří nesmírný povzdech.)
Objednaly jsme si domina. Už nevím… chtěla jsem něco říct…
Ubohý Paul, neví, nebo nechce vědět? že se jeho otec řítí do zkázy, že mu z toho skvělého jmění, jež míval, zbývá už jen jediný statek, Gavronzi.
Zbývá mi už jen lehký chrapot a kašel, takže mohu mluvit a dokonce si pobrukovat „Mignon", Nice a „Mignon", které obě zbožňuji!
Malování mě tu drží! Načrtla jsem třetí studii, zase ženu v kroji ciocary, nádhernou postavu, jednatřicetiletou. Bohužel je zaneprázdněná, takže se ještě vrátím k Rose, jejíž ksicht ještě nemám hotový, a ta druhá, ta krasavice jménem Stella, mi bude moci pózovat až v prvních březnových dnech. Budu tedy mít čas vzít si mezi Rosou a Stellou ještě jednu novou. Ale to není zajímavé.
Už tři dny mám hroznou chuť kouřit.
Ach, toužím po Nice, po svém bytě a po dobrých cigaretách.
Bože, kdyby ta záležitost rychle skončila, vrátila bych se hned do Nice, zařídila si lóži v Opeře, jak jsem už vyložila, a šťastně bych v Nice zůstala! Nenávidím změny a vcelku vzato nehledám nic než klid, dobrý společenský život, to je vše, co žádám. Co se týče slávy, ta přijde sama, když má člověk dobré postavení a k tomu ducha, talent, trochu krásy a mnoho ctižádosti.
Vizte, jak se zdám blízká dosažení vrcholu svých tužeb! A přece se bojím, chvěji se, modlím se k Bohu a mlčím ze strachu, abych nepřivolala neštěstí.
Bůh, který ke mně byl tak dobrý, mě ochrání. Doufám v to, ach! ale jsem si tak málo jistá, cítím se tak ubohá, tak pokorná, že je mi sebe samé líto.

Poznámky

Pozn. překl.: „Černý ďábel" — Mariina laskavá přezdívka pro Fortunéa, černošského sluhu rodiny.
Pozn. překl.: Narážka na proslulé vyprávění Théramena z Racinovy tragédie Faidra — znak klasického vzdělání.
Pozn. překl.: Narážka na Rosinu z Beaumarchaisova Lazebníka sevillského (1775), jíž se hrabě Almaviva dvoří prostřednictvím jejího sluhy a balkonu — paralela s Troiliho námluvami je dokonalá.
Pozn. překl.: Módní dům Worth, založený v Paříži Charlesem Frederickem Worthem, byl nejprestižnějším krejčovským salonem té doby.
Pozn. překl.: Domino — dlouhý maškarní plášť s kapucí, nošený na karnevalových plesech.
Pozn. překl.: Mignon — opera Ambroise Thomase (1866) podle Goethova Viléma Meistera. Marie se z ní učila árie.
Pozn. překl.: Z italštiny: ciocara — venkovanka z kraje Ciociaria jižně od Říma, oblíbený malířský námět.