❦
Neděle 13. února 1876
Dimanche 13 février 1876
Visconti přišel ráno oznámit, že dnešní večírek je odložen, a místo toho nabízí pozvání na ples na německém velvyslanectví.
Visconti est venu le matin pour dire que la soirée de ce soir est remise et qu’au lieu de cela il propose une invitation pour un bal à l’ambassade d’Allemagne.
Ach, kdybyste věděli, jak mě to všechno otravuje! Nechci nikam, raději budu v klidu, než abych se doprošovala přízně!
Ah ! si vous saviez comme tout cela m’ennuie ! Je ne veux aller nulle part, je préfère rester tranquille que de mendier les faveurs !
A pak — co je na světě nesmyslnějšího než tahle matčina návštěva u velvyslancovy paní! Bez představení, bez doporučujícího dopisu! Velvyslancová, jako zdvořilá žena, nechala vizitku, a tím to skončilo. Je zcela přirozené, že nezve. Kdyby měla takhle přijímat každého Rusa, který projíždí Římem…
Et puis qu’y a-t-il au monde de plus absurde que cette visite de ma mère à l’ambassadrice ! Sans présentation, sans lettre de recommandation ! L’ambassadrice, en femme polie, a laissé sa carte, et ça en est resté là. Il est bien naturel qu’elle n’invite pas. Si elle devait recevoir comme ça tous les Russes qui passent par Rome...
Ve dvě hodiny, zatímco je u nás Botkin, přichází znovu Visconti, tentokrát bez jakéhokoli důvodu.
A deux heures pendant que Botkine est chez nous, Visconti vient encore, cette fois sans aucun but.
Jsem k smrti sklíčená! Soroka a Galula jsou tady a vidí nás odjíždět do vily Borghese, kde nás dostihnou, pak na Pincio a nakonec na Corso. A večer jsou tu zas. To jsou ale podivné figurky.
Je suis abattue à en crever ! Soroka et Galula sont là et nous voient partir pour la villa Borghése où ils nous rejoignent puis au Pincio, et enfin au Corso. Et le soir ils sont encore là. Voilà de curieux personnages.
Myslím, že dnes večer byli tři, smějeme se tomu jako šílené, protože dříve jsem vždycky říkala, že Soroka chodí kvůli mně, Galula kvůli Dině a Lola se musí spokojit s jejich deštníkem.
Je crois que ce soir ils étaient trois, ça nous fait rire comme des folles, car avant je disais toujours que Soroka vient pour moi, Galula pour Dina et que Lola devait se contenter de leur parapluie.
„Bože! To je můj deštník!“ vykřikla Lola, když toho třetího spatřila.
— Dieu ! c’est mon parapluie ! s’est écriée Lola en voyant ce troisième.
Ale myslím, že jsou to slušní lidé, protože si vyměnili pozdravy s princem Humbertem, princezna Markéta seděla ve svém kočáře s mnoha dalšími velmi váženými osobami.
Mais je crois qu’ils sont des gens convenables car ils ont échangé des saluts avec le prince Humberto, la princesse Marguerite, était dans sa voiture avec beaucoup d’autres de personnes très bien.
škrtnutoVíte, že tady není zvykem zdravit královské osoby, aniž bychom je víceméně znali.
Posílají mi noviny z Nice. Zdá se, že Audiffret věnoval dvě stě franků jako cenu „pro samostatné masky“ a tu cenu nazval: cena Rossignol che vola.1 Walitský píše, že Danis a d’Aspremont jí jinak neříkají. Vyžádala jsem si vysvětlení. Ráda bych věděla, jestli je to kvůli té karikatuře.
On m’envoie des journaux de Nice. Il paraît [que] d’Audiffret a donné deux cents francs comme prix « pour des masques seuls » et a nommé ce prix: le prix du Rossignol che vola. Walitsky écrit que Danis et d’Aspremont ne le nomment pas autrement. J’ai demandé des explications. Je voudrais savoir si c’est à cause de la caricature.
Ne, tohle všechno je mi úplně jedno! Každý má svůj domov2, každý…
Non, tout cela m’est bien égal ! Chacun a un home, chacun...
Bože! Je možné, že jsem tolik čekala, tolik se modlila, tolik plakala, tolik křičela — a nadarmo!
Dieu ! Est-il possible que j’aie tant attendu, tant prié, tant pleuré, tant crié et pour rien !
Proč jsem takhle trestána! A co tak strašného jsem provedla? A nemají mé modlitby žádnou cenu? Cožpak mě Bůh neslyší? Je vůbec nějaký Bůh? Odpusť, odpusť, odpusť! Ale připadá mi přece nemožné, že by křesťanský Bůh mohl dopustit, aby jedno z jeho stvoření bylo tak zoufalé!
Pourquoi suis-je punie ainsi ! Et qu’ai-je fait de si atroce ? Et mes prières ne valent-elles rien ? Dieu ne m’entend t-il pas ? Y a-t-il un Dieu ? Pardon, pardon, pardon ! Mais c’est qu’il me semble incroyable que le Dieu des chrétiens puisse permettre qu’une de ses créatures soient aussi désespérée !
Bože, co jen mám dělat! Jet do Ruska, ano — a v Rusku to bude zase totéž, ne, vždyť ten proces je příčinou všech našich neštěstí. Pojedeme se otevřeně bránit proti těm hanebným pomlouvačům, měli jsme to udělat už dávno, ale život byl snesitelný a my jsme otáleli z malosti duše, z bázlivosti, z hlouposti! Netušili jsme, že to může přivodit jakési prokletí! Ale teď je to jiné, tahle existence se stala všem nesnesitelnou, pojedeme do Ruska, já pojedu, jinak ze mě nic nezbude. Člověk musí mít mých sedmnáct let a mé zdraví, aby vypadal jako hezká žena, a přitom snášel ukrutná muka a plakal v každém koutě!
Dieu, que faut-il que je fasse ! Aller en Russie, oui et en Russie ce sera encore la même chose, non, car le procès est cause de tous les malheurs. On ira se défendre ouvertement contre ces infâmes calomniateurs, on aurait dû le faire depuis longtemps, mais la vie était supportable et on traînait par petitesse d’âme, par timidité, par bêtise ! On ne prévoyait pas que cela pouvait amener une espèce de malédiction ! Mais à présent c’est autre chose, cette existence est devenue insupportable à tout le monde, on ira en Russie, j’irai, sans cela il ne restera plus rien de moi. Il faut avoir mes dix-sept ans et ma santé pour ressembler à une jolie femme tout en supportant des tortures atroces et en pleurant dans chaque coin !
Pláču, naříkám, křičím, že jsem prokletá! Ale ne! Není to tak. Je to ten proces, neboť dokud do Nice nepřicházely pomlouvačné články v ruských novinách, dokud z Ruska neposílali konzulovi ostudné papíry, šlo všechno dobře, každý nás vyhledával, ale na něj už toho bylo příliš a konzul se stáhl jako první. Jeho nepřátelé už říkali, že dostává peníze, aby tajil naše skandální záležitosti, že mu za jeho ochranu platí. Málem přišel o místo, stáhl se, ale zůstal zdvořilý a nikdy o nás neřekl jediné špatné slovo. A po konzulovi všichni ostatní, a paní Tutcheffová, jen co přijela, šťastná, že má záminku, potvrdila všechny ty pěkné věci, které se povídaly.
Je pleure, je me plains, je crie que je suis maudite ! Eh non ! ce n’est pas cela. C’est le procès, car tant qu’on ne recevait pas à Nice des articles diffamatoires dans des journaux russes, tant qu’on n’envoyait pas de la Russie des papiers honteux au consul, tout allait bien, chacun nous cherchait, mais c’était trop fort pour lui et le consul s’est retiré le premier. Ses ennemis disaient déjà qu’il recevait de l’argent pour nous cacher nos scandaleuses affaires, qu’on lui payait sa protection. Il a presque perdu sa place, il s’est retiré tout en demeurant poli et en ne disant jamais un mot de mal de nous. Et après le consul, tout le monde, et Mme Tutcheff venue, heureuse du prétexte, elle a confirmé toutes les belles choses qu’on disait.
A skandály kolem Georgese. Tak, tak, tak — teď to vidím jasně. Je to jakési zadostiučinění, vidět, odkud neštěstí přichází. Přísahám, že se mi tím nesmírně ulevilo.
Et les scandales de Georges. Voilà, voilà, voilà, je vois clair à présent. C’est encore une espèce de satisfaction que de voir d’où vient le malheur. J’en suis toute soulagée je vous jure.
Ach, ale jaká hanba!
Oh ! mais quelle honte !
A bláznivá, jaká jsem byla, nic jsem neviděla a žádala, abychom se snažili dostat do společnosti. A dokonce v Římě! Bože! Děkuji Ti, žes mi otevřel oči. Opravdu! Je to štěstí, chápat, vidět! Vím, co mám dělat. Děkuji, děkuji, můj Bože, nevděčná, nesmyslná, jaká jsem! Teď vidím, že máš se mnou slitování! Ó, přísahám, že tou božskou jiskrou jsi mi prokázal nesmírné dobrodiní! Ano, je Bůh, a Bůh dobrý a milostivý!
Et folle que j’étais je ne voyais rien et je demandais qu’on chercha à aller dans le monde. Et même à Rome ! Dieu ! Merci de m’avoir ouvert les yeux. Vrai ! c’est un bonheur de comprendre, de voir ! Je sais ce que j’ai à faire. Merci, merci, mon Dieu, ingrate, absurde ! Je vois à présent que Vous avez pitié de moi ! Oh je jure que par cette divine étincelle Vous m’avez fait un bien immense ! Oui, il y a un Dieu et un Dieu bon et clément !
Stačí, když těch pár měsíců budu žít v klidu, smířím se s tím a budu se snažit nevidět, co dělají druzí. Ujišťuji vás, že je to v sedmnácti a s mou povahou těžké. Ale přinutím se, o to víc to bude k mé cti.
Je n’ai qu’à vivre tranquillement pendant ces quelques mois, me résigner et tâcher de ne pas voir ce que font les autres. Je vous assure que c’est dur à dix-sept ans et avec mon caractère. Mais je me forcerai, je n’en aurai que plus de mérite.
Před nějakým plesem či slavností zase ochabnu, zapomenu na pravdu, budu znovu naříkat — ale pak si stačí přečíst tohle. Teď pláču radostí a vděčností. V jediném okamžiku jsem se celá proměnila.
Devant quelque bal ou fête je faiblirai de nouveau, j’oublierai la vérité, je me lamenterai encore, mais alors je n’aurai qu’à lire ceci. A présent je pleure de contentement et de gratitude. Je suis toute changée en un instant.
Bude třeba si pospíšit, vyrazit hned po Velikonocích, zdržet se v Nice jen krátce a jet do Ruska. To je má pravá cesta. Když po ní nepůjdu, znamená to, že nejsem hodna ničeho.
Il faudra se dépêcher, partir après Pâques tout de suite, rester peu à Nice et aller en Russie. Voilà mon droit chemin. Si je ne le suis pas, c’est que je suis indigne de tout.
Teď, když uvažuji, vidím, jaké jsem dítě. Modlím se k Bohu a chci, aby mi to všechno udělal hned, jako mávnutím kouzelného proutku. Mohl by to udělat, ale pro nějakou světici, a ne pro obyčejnou ženu.
A présent que je raisonne je vois combien je suis enfant. Je prie Dieu et je veux qu’il me fasse tout cela de suite, comme par un coup de baguette. Il pourrait le faire mais pour une sainte et non pour une femme ordinaire.
Mnoho pro mě udělal, utěšil mě, uklidnil, vrátil mi život. Škoda, že Viscontiho necháváme dělat, co chce — měli jsme všechno odmítnout. To uděláme od této chvíle.
Il a fait beaucoup pour moi, il m’a consolée, calmée, il m’a rendu la vie. C’est dommage que l’on laisse faire Visconti, il fallait tout refuser. C’est ce qu’on fera dès à présent.
Jen aby čas běžel rychleji! Je třináctého února, Velikonoce připadnou kolem šestnáctého dubna, osmnáctého nebo devatenáctého odjedeme.
Pourvu que le temps passe plus vite ! Nous sommes au 13 février, la fête de Pâques arrivera vers le 16 avril, le 18 ou 19 nous partirons.
Dost utrpení, dost zmítání, dost pomalých a neustávajících muk! Skončit to všechno naráz; skončí to špatně — neumřu na to, vždyť až dosud jsem nezemřela; skončí to dobře — mé štěstí nebude mít hranic!
Assez de souffrances, assez de tiraillements, assez de tourments lents et continuels ! Tout finir en une fois; cela finira mal, je n’en mourrai pas puisque jusqu’à présent je ne suis pas morte: cela finira bien, mon bonheur n’aura pas de bornes !
Už dávno by bylo po všem, kdybychom byli odjeli do Ruska. Čím déle otálíme, tím víc se to zaplétá, tím těžší to bude rozplést!
Depuis longtemps tout serait fini si on était allé en Russie. Plus on traîne, plus cela s’embrouille, plus ce sera difficile à débrouiller !
Když jsem četla „La Vie Mondaine“, našla jsem mezi jmény na seznamu cizinců jistého pana Bœufa v Grand Hôtelu, a napadlo mě napsat dopis Záhadnému a adresovat jej tomuto pánovi s prosbou, aby jej předal panu d’Audiffretovi. Ostatně tentokrát mu píšu velmi zdvořile, jen posuďte sami:
En lisant « La Vie Mondaine » j’ai trouvé parmi les noms de la liste des étrangers, un certain M. Bœuf, au Grand Hôtel, et l’idée me vient d’écrire une lettre au Surprenant et de l’adresser à ce monsieur avec prière de remettre à M. d’Audiffret. D’ailleurs cette fois je lui écris très poliment, lisez plutôt:
Opsaný dopis · Lettre anonyme de Marie à M. Bœuf, signée Henri Fichu, 13 février 1876Vážený pane,Monsieur,dovoluji si Vám poblahopřát k podniku, do něhož jste se právě pustil. Je výhodný po všech stránkách. Vskutku, parní leštírna bot byla věc, která ve městě tak významném, jako je Nice, scházela. A Vy, pane, se svými přirozenými a podnikatelskými schopnostmi budete jejím důstojným zakladatelem a vůdcem.Je prends la liberté de venir vous féliciter sur l’affaire que vous venez d’entreprendre. Elle est avantageuse sur tous les points. En effet un établissement de cirage de bottes à la vapeur était une chose qui manquait à une ville de l’importance de Nice. Et vous Monsieur avec vos facultés naturelles et industrielles vous en serez le digne initiateur et chef.Přijměte, pane, ujištění o mé hluboké úctě.Agréez, Monsieur, l’assurance de mes sentiments distingués.Henri Fichu.Henri Fichu.
Píšu ještě dva další:
J’en écris deux autres encore:
1°/ Audiffretovi, znovu.
1°/ à Audiffret, encore.
Opsaný dopis · Lettre anonyme de Marie à Emile d’Audiffret, signée « les cireurs de bottes de Nice », 13 février 1876Vaše Milosti!
Monseigneur !
Poznámka editorů
[Spodek stránky odstraněn]
[Bas de page enlevé ]
škrtnutoVaše Milosti, pomyslete, kolik nešťastníků nadělíte! Vzpomeňte na bankrot pana Kroma!
[Rayé: Monseigneur, pensez aux malheureux que vous allez faire ! Songez à la faillite de M. Krom !
škrtnutoČističi bot města Nice]
Les cireurs de bottes de la ville de Nice]
Opsaný dopis · Lettre anonyme de Marie à Emile d’Audiffret, signée « les cireurs de bottes de Nice », 13 février 1876Zástup mužů přivedených k zoufalství k Vám v tísni vztahuje paže!Une foule d’homme réduits au désespoir vous tend les bras en détresse !Všechny naše plechovky lešticí pasty nám už poslouží jen k tomu, abychom si jí načernili těla na znamení smutku! Pomyslete, kolik čističů bot umoříte hlady!Toutes nos boîtes de cirage ne nous serviront plus qu’à nous teindre le corps en signe de deuil ! Songez à la quantité de cireurs que vous allez faire mourir de faim !Vzpomeňte si, že když jste byl mnohem mladší a nekonečně méně zkažený, nechával jste si od našich pokorných kartáčů leštit boty každou neděli, než jste šel do veřejného parku!Souvenez-vous que quand vous étiez beaucoup plus jeune et infiniment moins corrompu, vous vous laissiez frotter les bottes par nos humbles brosses chaque dimanche avant d’aller au jardin public !Vzpomeňte si na bankrot pana Kroma!Souvenez-vous de la faillite de M. Krom !Čističi bot města Nice.Les cireurs de bottes de la ville de Nice.
a 2°/ Saëtonovi:
et 2°/ à Saëtone:
Opsaný dopis · Lettre anonyme de Marie à Saëtone, signée « les cireurs », 13 février 1876Vážený pane!Monsieur !Všichni čističi bot města Nice Vás na kolenou úpěnlivě prosí, abyste svého přítele pana E. d’Audiffreta odradil od uskutečnění jeho nápadu.Tous les cireurs de la ville de Nice viennent vous supplier à genoux de dissuader votre ami M. E. d’Audiffret, de poursuivre son idée.Nejsme s to obstát v jeho konkurenci! Zemřeme hlady, uskuteční-li svůj záměr zřídit parní leštírnu bot ve své velké jídelně, která je tak krásná!Nous ne sommes pas de force pour soutenir sa concurrence ! Nous mourrons de faim s’il réalise le projet d’un établissement de cirage de bottes à vapeur dans sa grande salle à manger qui est si belle !Smilujte se, pane, přimluvte se za nás, ujměte se nás, a my se zavážeme, že Vám zadarmo budeme leštit ty nejjemnější večerní botky, v nichž se vznášíte lehce jako posel bohů.De grâce, Monsieur, intercédez en notre faveur, intéressez-vous à nous et nous nous engagerons à cirer pour rien vos plus fines bottines de soirée avec lesquelles vous paraissez léger comme le messager des dieux.Pane, pro smilování, pokuste se obměkčit svého přítele; bude to těžké, obáváme se, neboť se proslýchá, že už nemá duši.Monsieur, par pitié, tâchez de fléchir votre ami, ce sera difficile, nous le craignons, car le bruit court qu’il n’a plus d’âme.Čističi bot, atd.Les cireurs, etc.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsko-italsky Rossignol che vola – „Slavík, který létá“; pravděpodobně zašifrovaná narážka na Marii, slavíka, který „odlétl“ do Říma. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „home“. ↩