❦
Středa 9. února 1876
Mercredi 9 février 1876
Teprve včera ráno se máma mohla dozvědět adresu barona Viscontiho a poslat mu dopis od paní de Mouzay, a ve tři hodiny, zatímco jsem procházela ruiny Kolosea, byl u mámy, které připadal veskrze půvabný a velmi starý.
Hier matin seulement maman a pu savoir l’adresse du baron Visconti et lui envoyer la lettre de Mme de Mouzay et, à trois heures, pendant que je parcourais les ruines du Colisée, il a été chez maman qui le trouva tout à fait charmant et très vieux.
Požádaly jsme Rossiho, ať nám najde dobrý balkon, a máma hned začala mluvit o paní de Reculát, a tak hloupě, že jsem jí potom řekla:
Nous avons prié Rossi de nous trouver un bon balcon et maman a tout de suite parlé de Mme de Reculât et si bêtement que je lui dis après:
„Nesmíte být taková dotěra1, když mluvíte, jsem jako na trní. To už raději nebudu znát nikoho.“
- Il ne faut pas être un crampon comme cela, quand vous parlez je suis sur des charbons brûlants. J’aime mieux ne connaître personne.
A po celou projížďku nevím, kam se podít nudou a odporem. Ale na Pinciu je velké korzo, král, Doria a bílý Doria a množství dalších s kočáry a koňmi, jaké jsem v Paříži nikdy neviděla.
Et pendant toute la promenade je ne sais où me mettre d’ennui et de dégoût. Mais au Pincio il y a une grande promenade, le Roi, Doria et le blanc Doria, et une quantité d’autres avec des voitures et des chevaux comme je n’en ai jamais vus à Paris.
A Soroka se svým Galulou se pustí za námi, ale jelikož se na něj nikdo nedíval, popohání své koně, bije je, takže ta dvě obrovská zvířata dorazí až ke kočáru, skoro až k mámině hlavě. Nevím proč, ale při takových setkáních je vždycky obětí ona, jako v Nice se Záhadným. Soroka musí být velmi silný, protože jeho koně vyváděli jako čerti a on je pořád udržoval na dvacet centimetrů od máminy hlavy; máma se bála a já jsem jí zakazovala otáčet se, aby toho hlupáka nepovzbuzovala. Ale najednou Soroka zabočí doprava, zastaví a panský sluha seskočí dolů.
Et Soroka avec son Galula qui se met à nous suivre mais comme, personne ne le regardait, il excite ses chevaux, leur donne des coups de sorte que ces deux énormes bêtes arrivent sur la voiture, presque sur la tête de maman. Je ne sais pourquoi c’est toujours elle qui est la victime dans ces sortes de rencontres, comme à Nice avec le Surprenant. Soroka doit être très fort, parce que ses chevaux faisaient le diable et qu’il les maintenait toujours à vingt centimètres de distance de la tête de maman qui avait peur et à qui je défendais de se retourner pour ne pas encourager cet imbécile. Mais tout à coup Soroka tourne à droite, s’arrête et le valet de pied saute en bas.
Ještě jsem si říkala, co to má znamenat, když jsme projížděly znovu týmž místem viděla jsem Soroku a jeho přítele pěšky a tři muži pobíhali kolem vozu a postroje. Rychle to spravili a my jsme měly to potěšení vidět je na Corsu. Máma šla k Soukowkinové a já se vracím brzy, jsem ochraptělá.
Je me demandais encore ce que cela voulait dire quand en repassant par le même endroit je vis Soroka et son ami à pied et trois hommes s’empressant autour de la voiture et du harnais. Ce fut vite raccommodé et nous eûmes le plaisir de les voir au Corso. Maman est allée chez la Soukowkine et je rentre de bonne heure, je suis enrouée.
Výjimečně jsme večeřely u společné tabule. Je to protivné.
Nous avons par extraordinaire dîné à la table d’hôte. C’est détestable.
Je hezky, vykukuje měsíc a my vycházíme na balkon poslouchat ohavný flašinet s doprovodem kastanět.
Il fait beau, la lune se montre et nous sortons sur le balcon écouter un affreux orgue de Barbarie avec accompagnement de castagnettes.
Pokaždé když spolu prošli dva muži, Dina a Lola zvolaly: „To jsou oni!“
Chaque fois que deux hommes passaient ensemble Dina et Lola s’écriaient: Ce sont eux !
Ale nebyli to oni, jsou dobře rozeznatelní a pak se zastavují vždycky na témž místě. Kolem osmé přišli a měli tu radost vidět tři bláznivky na balkoně, ale ohlašují barona Viscontiho a mě volají do salonu, zatímco Lola sedí na zemi pod kožešinami a pozoruje je mezi sloupky balkonu. Soroka, který naši nepřítomnost přičítá odchodu flašinetu, posílá Galulu, aby přivedl zpět ten libozvučný nástroj, jenž začne znovu hrát pod balkonem, ale nikoho to nelákalo, tak šli před to tajemné okno a Soroka napravo a Galula nalevo od flašinetu začali polohlasem zpívat za doprovodu toho stroje a kastanět.
Mais ce n’était pas eux, ils sont très reconnaissables et puis ils s’arrêtent toujours au même endroit. Vers huit heures ils vinrent et eurent la joie de voir trois folles au balcon, mais on annonce le baron Visconti et je suis appelée au salon pendant que Lola assise par terre et couverte de fourrures observe à travers les balustres du balcon. Attribuant notre absence au départ de l’orgue Soroka envoie Galula qui ramène l’instrument harmonieux qui recommence sous le balcon, mais ça n’attirait personne, alors ils allèrent devant la fenêtre mystérieuse et Soroka à droite et Galula à gauche de l’orgue se mirent à chanter à demi-voix accompagnés de la machine et des castagnettes.
Mezitím začne zase pršet. Soroka byl ve střevících, jen prozíravý Galula měl deštník.
Sur ces entrefaites la pluie recommence. Soroka était en souliers, le prévoyant Galula avait seul un parapluie.
Zůstala jsem v salonu a poslouchala barona Viscontiho, který je sice velmi starý, ale je to muž ze společnosti s dosud velmi pružným duchem. Radí jít k velvyslankyni a neposlouchat rady paní Soukowkinové, že ruské velvyslanectví je tu naší přirozenou ochránkyní, ale že on sám udělá všechno, aby byl nápomocen. Jen je třeba vybrat si mezi bílými salony – těmi dvorskými, a černými salony, které zůstaly věrné papeži.2 Netřeba dodávat, že volím dvůr. Toho Viscontiho zná každý, je to starý švihák3 všemocný bez papeže, velmi vyhledávaný a teď velmi oblíbený.
Je restais au salon écoutant le baron Visconti qui bien que très vieux est un homme du monde avec un esprit très souple encore. Il conseille d’aller chez l’ambassadrice et ne pas écouter les conseils de Mme Soukowkine, que l’ambassade russe est notre protectrice naturelle ici, mais que de son côté il va faire tout pour être agréable. Seulement il faut choisir entre les salons blancs - ceux de la Cour, et les salons noirs, restés fidèles au pape. Il va sans dire que je choisis la Cour. Tout le monde connaît ce Visconti, c’est un vieux beau tout-puissant sans le pape, et très recherché, très aimé à présent.
Máma už Yxkullovy znovu nenavštívila, a přitom jí oni návštěvy oplatili. Ale zmocnila se jí nesmyslná bázlivost, k níž ji povzbuzuje Soukowkinová, která jako by si přála, abychom zůstaly ve stínu.
Maman n’est pas retournée chez les Yxkull, ils lui ont pourtant rendu ses visites. Mais elle est prise d’une timidité absurde, encouragée en cela par la Soukowkine qui a l’air de désirer que nous restions dans l’ombre.
To všechno mě otravuje! Prosit, shánět, je mi trýzní! Otravuje mě to! Ach ano, jsem z toho všeho nešťastná!
Tout cela m’ennuie ! Il m’est pénible de prier, de chercher ! Cela m’ennuie ! Ah oui je suis malheureuse de tout cela !
Dina mě přivádí k zoufalství. Bez ustání chodí k oknům, otevírá okenice, dvacetkrát je zavřu, Sorokové odcházejí a Dina rozechvěje žaluzie a oni se zase vracejí. Nemá ani takt, ani ducha! Pokazí mi mého Soroku! Měl střevíce tak plné vody, že je musel jeden po druhém vylévat, stoje na jedné noze, zatímco mu obezřetný Galula držel deštník.
Dina me désespère. Elle ne cesse d’aller aux fenêtres, d’ouvrir les volets, vingt fois, je les ferme, les Sorokas s’en vont et Dina fait trembler les jalousies et ils retournent encore. Elle n’a ni tact, ni esprit ! Elle me gâtera mon Soroka ! Il a eu ses souliers pleins d’eau au point de devoir les vider l’un après l’autre en se tenant sur un pied, pendant que le prudent Galula lui tenait le parapluie.
Nechápu ty lidi. Co chtějí, v co doufají?
Je ne comprends pas ces gens. Que veulent-ils, qu’espèrent-ils ?
Co si asi musejí myslet ti, kdo je vidí vcházet do restaurace, neboť večeří aniž se převléknou, jelikož jsou pryč sotva tři čtvrtě hodiny, když je vidí vcházet promočené, zablácené, s cylindry zohavenými kroupami!
Que doivent dire ceux qui les voient entrer au restaurant, car ils dînent sans se, changer, puisqu’ils s’absentent pour trois quarts d’heure à peine, en les voyant entrer mouillés, crottés, les tubes mutilés par la grêle !
Domenica žádá „milost a slitování“ pro ty nešťastníky.
Domenica demande « grâce et pitié » pour ces malheureux.
„Copak nemáte žádný soucit,“ zvolá, „zavřete okenice, nechte je odejít!“
- Vous n’avez donc aucune compassion, s’écrie-t-elle, fermez les volets, laissez les partir !
Ale Dina neposlouchá vůbec nic.
Mais Dina n’écoute rien.
„Jak dlouho,“ pokračuje, „si je budete zdržovat!“
- Jusqu’à quand, continue t-elle, les retiendrez-vous !
Jak dlouho ještě, Catilino…4
Jusqu’à quand Catilina ...
No, jdu si lehnout, hodně ochraptělá.
Enfin, je vais au lit très enrouée.
Poznámky
Pozn. překl.: Francouzsky „crampon“ (doslova „skoba“) — neodbytný otrava, dotěra, který se nedokáže odlepit. ↩
Pozn. překl.: Politické rozdělení Říma po sjednocení Itálie roku 1870: „bílé“ salony byly věrné italské monarchii, „černé“ zůstaly věrné papeži. ↩
Pozn. překl.: Francouzsky „vieux beau“ — postarší muž, který stále pěstuje eleganci a společnost žen; stárnoucí sukničkář. ↩
Pozn. překl.: Narážka na úvod Ciceronovy První řeči proti Catilinovi: „Quousque tandem abutere, Catilina, patientia nostra?“ — „Jak dlouho ještě, Catilino, budeš zneužívat naší trpělivosti?“ ↩