❦
Úterý 8. února 1876
Mardi 8 février 1876
U sta hromů1, návštěvy památek a ti dva muži pod našimi okny. Teď potřebuji všechen svůj důvtip, abych zaznamenala ty závažné události.
Bigre, les visites aux monuments et les deux hommes sous nos fenêtres. C’est à présent qu’il me faut tout mon esprit pour enregistrer les graves événements.
Koloseum prohlédnuto do detailu. Vystoupaly jsme až nahoru. Dusila jsem se, ale ne únavou, nýbrž obdivem k té padlé velikosti. Lóže císařů, pak naproti lóže vestálek2. A u každé lóže jsem se zastavila a říkala, že tady možná kráčela nejdrobnější nožka Říma, pak tady byl nějaký Soroka, snad krásný Clodius3, a ostatní pokračovaly v tom tónu. Pak si jdeme prohlédnout palác císařů, všichni hlídači jsou Francouzi, cítila jsem se jako doma, mezi svými. Ukazují nám fragmenty nalezené při posledních vykopávkách. Venuše Rodička4 bez hlavy, ale dosti krásná.
Le Colisée visité en détail. Nous sommes montées jusqu’en haut. J’étouffais, mais pas de fatigue, mais d’admiration pour cette grandeur déchue. La loge des Césars, puis celle des vestales en face. Et, à chaque loge, je m’arrêtais pour dire que là peut-être a marché le plus petit pied de Rome, puis là était un Soroka quelconque, le beau Clodius peut-être, et les autres de continuer sur ce ton. Puis nous allons voir le palais des Césars, tous les gardiens sont français, je me sentais chez moi, parmi les miens. On nous fait voir les fragments retrouvés dans les dernières fouilles. Une Vénus genitrix sans tête mais assez belle.
Hned poznávám svého Nerona, pak Germanika, pak Vespasiana a jeho ženu Livii Augustu, nemýlím-li se, ale myslím, že se mýlím.
Tout de suite je reconnais mon Néron, puis Germanicus, puis Vespasien et sa femme Livia Augusta si je ne me trompe pas, mais je crois que je me trompe.
Pak procházíme paláci Caligulovým, Neronovým, Vespasianovým. K své mrzutosti vidím, jak ošklivá je moderní dlažba chodby ve srovnání s dlažbou starobylou. Ukazují nám dosti vybledlé fresky, na nichž však lze vidět obdivuhodné proporce a rozkošné ženské postavy, byť v malém. Pak staré mince, skleněné střepy, hrnčířské zboží a hromadu nesmyslů velmi zajímavých k vidění pro vzdělané lidi. Odtud jdeme do kostela San Pietro in Vincoli5. Chovají tam pravé řetězy svatého Petra, pak na nekonečně světštější místo, do Apolla.
Puis nous passons par les palais de Caligula, de Néron, de Vespasien. J’ai la contrariété de voir combien le pavé moderne du corridor est vilain en comparaison du pavé ancien. On nous montre des fresques assez effacées mais dans lesquelles on peut voir des proportions admirables et de ravissantes figures de femmes bien qu’en petit. Puis les vieilles monnaies, des fragments de verre, des poteries et un tas de bêtises très curieuses à voir pour des gens instruits. De là nous allons à l’église de San Pietro in Vincoli. On y conserve les vraies chaînes de saint Pierre, puis dans un lieu infiniment plus profane, à l’Apollo.
Dávají „Ruy Blase“ a v beletáži není jediná volná lóže. Přízemí je příliš nepříjemné.
On donne « Ruy Bias » et il n’y a pas une loge au bel étage. Le rez-de-chaussée est trop désagréable.
Padají kroupy, prší, ale v šest hodin jsou oba Sorokové na svém místě. Po večeři se nebe trochu vyjasní a Domenica, Lola a Dina vycházejí, takhle to bude slušnější, nikdo nepůjde k oknům smát se a pokukovat. Dina je tak hloupá, stačí ji popíchnout a provede ty nejnemístnější věci na světě. Ale vracejí se a Dina se znovu, koketně zahalená do černého závoje, jde předvádět k oknu. Je to nesmyslné!
Il grêle, il pleut mais à six heures les deux Sorokas sont à leur place. Le ciel s’éclaircit un peu après dîner et Domenica, Lola et Dina sortent, de cette façon ce sera plus convenable, personne n’ira rire et lorgner aux fenêtres. Dina est si bête, il n’y a qu’à l’exciter et elle fera les choses les plus inconvenantes de la terre. Mais elles reviennent et de nouveau Dina, enveloppée coquettement d’un voile noir, va poser à la fenêtre. C’est absurde !
Prší a Soroka, promočený na kost, nasedá do kupé a nechává se krokem vozit před hotelem, zatímco jeho ubohý Galula, přilepený ke zdi a se zvrácenou hlavou, nespouští oči z mámina okna, jehož se hýbou jen okenice a u něhož může čas od času zahlédnout mou vlastní osobu a vždycky Dinu.
Il pleut et Soroka mouillé jusqu’aux os monte dans un coupé et se fait promener au pas devant l’hôtel, tandis que son pauvre Galula, collé au mur et la tête renversée, ne quitte pas des yeux la fenêtre de maman dont seule les volets se déplacent et à laquelle il peut apercevoir de temps en temps ma propre personne et Dina toujours.
Je to nadmíru milé, jak by řekl Záhadný.
C’est excessivement gentil, comme dirait le Surprenant.
„Pojďme se projít!“ zvolá Lola.
- Allons nous promener s’écrie Lola.
A vezmeme si fiakr a jedeme, já v šedé mantile s kapucí. Malý Galula se přiblížil docela blízko, aby viděl, jak nasedáme do vozu, a aby slyšel, co řekneme kočímu. Pak ztrácím Soroku z dohledu, protivný Galula zůstává sám až do deseti hodin, dokud nezhasne světlo v salonu.
Et nous prenons un fiacre et allons, moi en mantille grise à capuchon. Le petit Galula s’est approché tout près pour nous voir monter en voiture et pour entendre ce que nous dirions au cocher. Après cela je perds Soroka de vue, le détestable Galula reste seul jusqu’à dix heures, jusqu’à ce que la lumière disparaît du salon.
Soroka šel bezpochyby do divadla, neboť dnes večer je třetí večer6. První a třetí večer patří aristokracii, druhý a čtvrtý večer jsou pro lůzu.
Soroka est sans doute allé au théâtre car la terza sera ce soir. La prima et la terza sera sont celles de l’aristocratie, la seconde et la quatrième sont pour la canaille.
Řeknu jenom jedno. Ta dvě zvířata projevují už dva dny vzácnou trpělivost, snad i déle, neboť nás na ulici sledují už dva týdny, myslím, no zkrátka! říkala jsem tedy, že… ano, říkala jsem, že dělají všechno na světě, aby na sebe upoutali pozornost; podařilo se jim to. A teď, jestli už nepřijdou stát celé hodiny pod našimi okny vystaveni nejhoršímu počasí na světě, jestli se na mě už nebudou dívat v divadle, budu zuřit jako bláznivá, taková je má povaha. Bude to hloupost. A každý Soroka mě může přivést k zuřivosti, když bude jednat takhle. Chránila bych se to říct nahlas.
Je dis seulement une chose. Ces deux animaux font preuve d’une rare patience depuis deux jours, peut-être même depuis plus longtemps, car ils nous suivent dans la rue depuis deux semaines je crois, eh bien ! je disais donc que... oui je disais qu’ils font tout au monde pour se faire remarquer; ils ont réussi. A présent s’ils ne viennent plus rester sous nos fenêtres pendant des heures entières exposés au plus mauvais temps du monde, s’ils ne me regardent plus au théâtre, je ragerai comme une folle, voilà mon caractère. Ce sera stupide. Et chaque Soroka peut me faire rager en agissant de cette façon. Je me garderais bien de le dire tout haut.
„‚Byla jsem v Opeře,‘ píše teta, ‚Audiffret přišel, lorňoval naši lóži a hned odešel.‘“
- « J’étais à l’Opéra, écrit ma tante, Audiffret est entré, a lorgné notre loge et s’est en allé de suite ».-
Říká také, že nebude moci brzy přijet, ale že si nepřeje nic, jen aby se Marii dařilo dobře, jen aby byla Marie šťastná, co se jí týče, neváhala by za to dát i svůj život.
Elle dit aussi qu’elle ne pourra pas venir bientôt, mais qu’elle ne désire rien pourvu que Marie soit bien, pourvu que Marie soit heureuse, quant à elle elle donnerait sans hésiter un instant de sa vie pour cela.
jsou to velmi chvályhodné city, jenže mi nejsou k ničemu a já jsem stejně ubohá, sama. Nikam nechodím, plesnivím ve stínu, je mi sedmnáct! U sta hromů! Ne, nechci o tom mluvit, rozplakala bych se a k ničemu by to nebylo.
ce sont des sentiments très louables, seulement ils ne me servent à rien et je suis tout de même misérable, seule. Je ne vais nulle part, je moisis dans l’ombre, j’ai dix-sept ans ! Bigre ! Non, je ne veux pas parler de cela je pleurerais et cela n’aiderait en rien.
Sorokové, výhled na pahorky Aventin, Palatin, Kapitol, Vatikán, ruiny chrámů Romulova (nyní kostel svatého Theodora), Saturnova, chrámu Jova Statora, z něhož zbylo už jen místo, oblouk Septimia Severa, Janův chrám7, který byl otevřený jen v dobách války, to všechno mi plní hlavu, a přece se nudím. Chci do společnosti! Bože! jaké mučednictví! Není na světě nic protivnějšího než tohle postavení!
Les Sorokas, la vue des monts Aventin, Palatin, Capitolin, Vatican, les ruines des temples de Romulus (à présent une église de Saint Théodore) de Saturne, de Jupiter Stator dont il ne reste que l’emplacement, l’arc de Septime Sévère, le temple de Janus, qui était ouvert en temps de guerre seulement, tout cela me remplit la tête et pourtant je m’ennuie. Je veux aller dans le monde ! Dieu ! quel martyre ! Il n’y a rien au monde de plus détestable que cette position !
Ó! pořád křičet, pořád si stěžovat a pořád nadarmo!
Oh ! toujours crier, toujours me plaindre et toujours en vain !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Bigre“. ↩
Pozn. překl.: Vestálky — kněžky bohyně Vesty, jež udržovaly posvátný oheň Říma; jejich lóže v Koloseu patřila k nejvznešenějším. ↩
Pozn. překl.: Publius Clodius Pulcher (asi 93–52 př. n. l.), římský politik proslulý svou krásou a skandály. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Vénus genitrix“ (Venuše Rodička) – typ sochy zpodobňující Venuši jako pramáti Říma. ↩
Pozn. překl.: San Pietro in Vincoli („Svatý Petr v okovech“) — kostel na Eskvilinu proslulý tím, že chová okovy svatého Petra i Michelangelova „Mojžíše“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „terza sera“ (též „prima“); předplatitelské divadelní večery rozdělené podle společenské třídy. ↩
Pozn. překl.: Chrám Jana Gemina na Foru: jeho dveře se otevíraly za války a zavíraly v míru. ↩