❦
Pondělí 7. února 1876
Bože, to je počasí! Hned je jasno a vykukuje slunce, hned padají kroupy a z nebe se sypou velké kusy, které nejsou ani kroupy, ani sníh, ale něco zvláštního.Lundi 7 février 1876Dieu quel temps ! Tantôt il fait clair et le soleil se montre, tantôt il grêle et il tombe du ciel de grands morceaux qui ne sont ni grêle ni neige mais quelque chose de particulier.
Máme dopisy z Nice.
Nous avons des lettres de Nice.
Teta viděla Danise, který mi vzkazuje své nejponíženější pozdravy a který o mně mluvil jako vždycky, s jakýmsi uctivým obdivem smíšeným s jistým úžasem.
Ma tante a vu Danis qui me fait transmettre ses plus humbles salutations et qui a parlé de moi comme toujours, avec une espèce de respectueuse admiration mêlée d’un certain ébahissement.
Stěny v mém pokoji jsou už potažené, takže až se vrátím, najdu všechno na svém místě. Konečně! Ó! neradujme se předem, neboť na mě číhá nějaký zlý duch, aby mi pokazil radost.
Les murs sont déjà tendus dans ma chambre de sorte qu’à mon retour je trouverai tout à sa place. Enfin ! Oh ! ne nous réjouissons pas d’avance, car quelque méchant esprit me guette pour me gâter mon plaisir.
Velký den minul, Vigier zpívala. Ach! pořád opakuji totéž. Přes mizerné počasí se procházíme po Corsu a já vidím toho malého, jak nás sleduje v kočáře. Že by ten muž a Soroka byli jedna a táž osoba? Tenhle má trochu nažloutlou pleť, Soroka takovou nemá, a přece se mu podobá, ten rozdíl v odstínu snad dělá plynové světlo. Jestli ten muž není Soroka, kde je potom ten pravý Soroka? Aspoň jednou bychom ho ve dne viděly. Jestli je ten muž Soroka… ne, Soroka je hezčí, tady jsou si všichni podobní, je to k politování. No zkrátka, Soroka je hezčí než tenhle malý, a jestli Soroka není Soroka, u sta hromů1, to se v tom motám.
Le grand jour est passé, Vigier a chanté. Ah ! je répète toujours la même chose. Malgré un temps détestable nous nous promenons au Corso et je vois le petit qui nous suit en voiture. Est-ce que cet homme et Soroka ne seraient pas une seule et même personne ? Celui-là a un teint un peu jaune, Soroka ne l’a pas ainsi, et pourtant il lui ressemble, la différence des teintes est peut-être due à la lumière du gaz. Si cet homme n’est pas Soroka, où est donc le vrai Soroka ? Nous l’aurions vu au moins une fois le jour. Si cet homme est Soroka... non Soroka est mieux, ils se ressemblent tous ici, c’est une pitié. Enfin voilà, Soroka est plus joli que ce petit et si Soroka n’est pas Soroka, bigre je m’embrouille.
Ve chvíli, kdy vystupujeme z kočáru u dveří hotelu, vidím toho malého… jak ho nazvat? řekněme malého Soroku a jeho Galulu2, kteří se dívají, jak vcházíme.
Au moment où nous descendons de voiture à la porte de l’hôtel je vois le petit... comment le nommer ? disons le petit Soroka et son Galula qui nous regardent rentrer.
Hned zasedáme ke stolu a oba muži se postaví doprostřed náměstí a dívají se na naše okna. Máma, Dina a ostatní se už smály, ale já jsem byla opatrnější a bála jsem se, abych se snad nerozpálila kvůli dvěma ničemům, neboť jsem si nebyla jistá, že ti dva muži jsou titíž jako ti u dveří hotelu, a tak jsem poslala Léonii do obchodu naproti a přikázala jí, ať si ty dvě osoby dobře prohlédne a přijde mi je popsat… Léonie se vrací a popisuje mi malého Soroku: „Jsou to pánové veskrze slušní3,“ říká. A právě v tu chvíli ozáří tvář jednoho z nich zapálený doutník a já poznávám toho malého.
Aussitôt nous nous mettons à table et les deux hommes se portent au milieu de la place et regardent nos fenêtres. Maman, Dina et les autres en riaient déjà, mais moi, plus prudente, et craignant m’animer pour deux faquins peut-être, car je n’étais pas sûre que ces deux hommes fussent les mêmes que ceux à la porte de l’hôtel, j’envoyai Léonie dans une boutique en face en lui recommandant de bien examiner ces deux personnes et de venir me les décrire... Léonie revient et me décrit le petit Soroka - ce sont des messieurs tout à fait comme il faut - dit-elle. Et juste en ce moment la figure de l’un deux s’éclaire par un cigare allumé et je reconnais le petit.
Od té chvíle pořád jen chodíme k oknům, pozorujeme zpoza žaluzií, smějeme se a vtipkujeme o těch dvou nešťastnících, kteří tam stojí vystaveni dešti, větru a sněhu. Bylo šest hodin, když jsme se vrátily, a ti dva andělé trpělivě vydrží pod našimi okny až do tři čtvrtě na jedenáct. Dina po nich nepřestala pokukovat, snad až příliš nápadně, neboť se nakonec postavili pod mé okno a dívali se nahoru. Ale jaké nohy musí člověk mít, aby takhle stál čtyři a tři čtvrtě hodiny.
Dès ce moment on ne fait qu’aller aux fenêtres, observer en se mettant derrière les jalousies, rire et faire de l’esprit sur ces deux malheureux qui sont là exposés à la pluie, au vent et à la neige. Il était six heures quand nous sommes rentrées et ces deux anges ont la patience de rester sous nos fenêtres jusqu’à onze heures moins le quart. Dina n’a pas cessé de les lorgner, peut-être même d’une façon trop visible car ils finirent par se poster sous ma fenêtre et par regarder en haut. Mais quelles jambes il faut avoir pour rester ainsi cinq heures moins un quart debout.
Zatímco trpělivě stáli na stráži, máma vyprávěla Domenice o Audiffretovi, přikrášlovala, přidávala. A [já] jsem se během toho rozhovoru celá rozrušila, až jsem se řízla do prstu. Ač jsem se ze slabosti a z ješitnosti nechala trochu zmást frázemi, které znám lépe než kdokoli, nakonec jsem Domenice řekla, že to všechno je hloupost, že ten chlapec chtěl, abych se do něj zamilovala, a já chtěla, aby se zamiloval do mě, to tedy nemohlo dlouho takhle pokračovat. Bylo legrační slyšet shrnutí celé té historie (staré a svaté?).
Pendant qu’ils montaient cette garde patiente maman racontait Audiffret à Domenica, arrondisant, augmentant. Et [je] devins tout agitée pendant cette conversation au point de me couper le doigt. Tout en me laissant par faiblesse et par vanité un peu tromper sur des phrases que je connais mieux que personne, je finis par dire à Domenica que tout cela était bête, que le garçon voulait me rendre amoureuse de lui et que je voulais le rendre amoureux de moi, ça ne pouvait donc pas aller longtemps ainsi. C’était drôle d’entendre le résumé de toute cette histoire (ancienne et sainte ?).
Faktem je, že se Záhadný kvůli mně předváděl, dokonce nosil mé barvy. Proč u čerta se to tak nevhod pokazilo? Ale nikdy nezůstal pět hodin v kuse pod mým oknem, v psím chladu a s deštěm a sněhem na hlavě.
Le fait est que le Surprenant a posé pour moi, il a même porté mes couleurs. Pourquoi diable cela s’est-il si mal à propos dérangé ? Mais jamais il n’est resté pendant cinq heures de suite sous ma fenêtre, par un froid de chien et avec la pluie et la neige sur la tête.
To všechno je velmi pěkné, a než odejdu, pozvednu oči k nebi a s nejněžnějším a nejzbožnějším výrazem, jaký jsem dokázala najít, pronáším tato slova:
Tout cela est fort bien et avant de m’en aller je lève les yeux au ciel et de l’air le plus doux et le plus pieux que j’ai pu trouver je prononce ces paroles:
„Bože můj, slibuji Ti, že prvních tisíc franků, které budu mít sama pro sebe, věnuji na to, abych si najala muže, kteří Audiffreta zbijí holí.“
- Mon Dieu, je vous promets de consacrer les premiers mille francs que j’aurai à moi, pour louer des hommes qui bâtonneront Audiffret.
Víte totiž, Audiffret je největší lump5 na světě, ještě než mě poznal, už mě všelijak škádlil.
Car voyez-vous, Audiffret c’est la plus grande canaille de la terre, avant de me connaître il me taquinait déjà de toutes les façons.
Všechno je v něm vypočítavost, všechno je předem odměřené, všechno je pro něco; všemu předchází zlá myšlenka. Nic upřímného, nic dobrého. Nemá smysl v něm hledat ani cit pro počestnost, ani otevřenost. Vypočítavost, rozmar, zlomyslnost a ješitnost.
Tout est calcul en lui, tout est mesuré d’avance, tout est pour quelque chose; tout est précédé d’une méchante pensée. Rien de sincère, rien de bon. Il ne faut chercher en lui ni sentiment d’honnêteté, ni franchise. Calcul, caprice, méchanceté et vanité.
Má povaha, jak když mi z oka vypadne.
Mon caractère tout craché.
A právě taková povaha se líbí nejvíc. Co se mě týče, neumím milovat dobrotu a přímost docela prosté, ač je dovedu ocenit. Potřebuji neřest. Fuj!
Et c’est le caractère qui plaît le plus. Quant à moi je ne sais pas aimer la bonté et la droiture toutes simples, tout en leur rendant justice. Il me faut le vice. Fi !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „bigre“. ↩
Pozn. překl.: „Galula“ — Mariino soukromé kódové označení pro vhodného svobodného nápadníka náležité společenské kvality; zde míněn společník muže, jemuž Marie říká „malý Soroka“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „tout à fait comme il faut“. ↩
Pozn. překl.: „Lindor“ — typové jméno galantního nápadníka v komedii 18. století (z Beaumarchaisova „Lazebníka sevillského“). ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „canaille“. ↩