Neděle 6. února 1876

Zdálo se mi, že Záhadného zámek má tak velká okna, že je vidět celý interiér, pak služebnictvo neslo obrovské mísy, ptala jsem se proč? Řekli mi, že je to pro Audiffreta.
„Ale proč je nesou do zahrady?“
„Protože Audiffret pořádá večeři v malém pavilonu.“
A pak jeden ze sluhů řekl:
„Copak nevíte, že ti, kdo se k němu přiblíží, aby mu naservírovali jídlo, riskují, že dostanou výprask?“
Nesmysl, který mě znepokojuje, neboť nemáme z Nice [ani] jedinou zprávu.
Byla jsem v kostele s mámou a Domenikou. Ta žena je tak vulgární, že mě co chvíli pohoršuje. Když mluví, je vskutku k nevydržení, nikdy jsem neslyšela takovou výslovnost v ruštině. Je o patnáct let starší než její muž. Ostatně byla to celá historie a teprve teď dědeček dovolil, aby přijela. Teď, to jest před pěti nebo šesti lety.
Pak jdeme k paní de Reculát, kterou nezastihneme a která je na obědě u své sestry, princezny Gianettiové, dcery vévodkyně de Valmy, jak mi řekl d’Epinay. De Daillens mi píše, že byla na dostizích a viděla Galulu, který s ní o mně mluvil, „rudý jako kohout“.
Konečně ve dvě hodiny dostáváme telegram tohoto znění:
Všichni zdrávi, zaneprázdněni zařizováním nábytku došlého z Paříže.
Oddychnu si, nikdo neumřel; nebudu tedy nosit černou. Co se ostatního týče, klidná nejsem a ani nechci být. Očekávám to nejtrudnější ze všeho, tak mi ta nepříjemnost bude připadat menší, aspoň budu připravená.
Padají kroupy, je zima, nikam nejdu, a dnes večer jdeme do Opery na „Ruy Blase“. Vyložila jsem si pasiáns, abych zjistila, jestli tam Soroka bude! Karty řekly ano.
Ó, vy pravdomluvní proroci! Soroka v divadle nebyl. Měla jsem s sebou jen Lolu a její matku. Lóže královské družiny a lóže loveckého výboru byly plné kukátek, která se obracela často na mě, ale Soroka mi chyběl a nudila jsem se. „Ruy Blas“ je pěkná opera.
„Marie,“ řekne mi najednou Lola, „Soroka, ten pravý Soroka přišel!“
A hned jsem ožila, ale nebyla to pravda, Soroka tam nebyl. Po opeře a před baletem přichází Rossi a já s ním velmi půvabně rozprávím a přitom myslím na to, že právě v tuhle chvíli je Středomořský klub rozzářený a přeplněný toaletami a že Vigier zpívá roli Markétky, té nejpůvabnější po Mignon.
A já tady v Římě plesnivím a přes všechny sliby nikam nechodím. V Římě jako všude, sama a ubohá.

Poznámky

Pozn. překl.: Francouzsky „réussite“ — pasiánsová karetní hra, užívaná také k věštění. ↩
Pozn. překl.: Markétka v Gounodově opeře „Faust“ — nezaměňovat s Mignon; Vigier zpívala ve „Faustovi“ ve Středomořském klubu. ↩