Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 5. února 1876

Zítra bude Vigier zpívat „Fausta" ve Středomořském klubu.
Vyjíždíme s mámou ve dvou, je špatné počasí, šedivo a chladno, trochu mě bolí hlava a mám velkou starost o Nice. Ani dopisy, ani depeše. Co se s nimi všemi stalo?
Večer jim telegrafujeme a žádáme vysvětlení toho podivného mlčení. A děláme dohady a kolísáme mezi něčí smrtí, Audiffretovou svatbou nebo něčím ještě závažnějším.
Co se mě týče, modlím se přece jen k Bohu a uléhám smutná a otrávená, poté co jsem opsala [aspoň] dva dopisy, jeden je ten, v němž se nachází duše, druhý je ta stará korunovace Růžové panny, která dosud nebyla odeslána. Stačilo změnit data, a stanovila jsem obřad na 22. května, den svatého Emila, a podepsala – Občané města Nice, a pod to jsem inkoustem nakreslila znak Nice, korunovaného orla na třech pahorcích s tímto nápisem: Nicae Civitas.

Poznámky

Pozn. překl.: Vigier — tenorista, jejž Marie zmiňuje, vystupující v nicejském Středomořském klubu. ↩
Pozn. překl.: Cercle de la Méditerranée (Středomořský klub) — nejprestižnější společenský klub v Nice, středisko zábavy módní zimní sezony. ↩
Pozn. překl.: „Rosière" — tradiční obřad, při němž se ctnostná mladá dívka korunuje růžemi; Marie jím parodicky zesměšňuje Audiffreta. 22. května je svátek svatého Emila (Audiffretovo křestní jméno). ↩
Pozn. překl.: Latinsky „Město Nice"; latinský nápis na znaku. ↩