❦
Středa 2. února 1876
Nudím se, chtěla bych psát bez konce, okomentovat celý svůj deník, opravit ho, neboť vím, že je tam tisíce chyb, a ty nepramení z mé nevědomosti, ale věru z mé lenosti myslet, z mého přílišného spěchu. Nikdy nevím, co budu psát, a tím lépe, není nic ošklivějšího než deník vyumělkovaný, vyšňořený do posledního puntíku1, zvláště když člověk není velký spisovatel. Ale mám své dopisy raději než dopisy paní de Sévigné2! Ó, oslice! zvoláte. Nechám vás křičet, a to jen proto, že jinak nemohu. Její sloh je tak strojený, tak vypiplaný pod svou zdánlivou prostotou, že se mi z toho dělá nevolno. Zatímco můj sloh sloh nemá, dělám chyby, ale aspoň své psaní nešminkuji.Mercredi 2 février 1876Je m’ennuie, je voudrais écrire sans fin, commenter tout mon journal, le corriger, car je sais qu’il y a des milliers de fautes et qui ne proviennent pas de mon ignorance mais bien de ma paresse de penser, de ma trop grande hâte. Je ne sais jamais ce que je vais écrire, et tant mieux, il n’y a rien de plus laid qu’un journal étudié, tiré à quatre épingles, surtout lorsqu’on n’est pas un grand écrivain. Mais j’aime encore mieux mes lettres que celles de Mme de Sévigné ! O ânesse ! vous vous écriez. Je vous laisse crier et cela seulement parce que je ne puis pas faire autrement. Son style est si affecté, si ouvragé sous son apparente simplicité qu’il me fait mal au cœur. Tandis que mon style à moi n’a pas de style, je fais des fautes mais au moins je ne farde pas mes écrits.
Píšu svůj deník s niterným přesvědčením, že nikdy nebudu čtena, a s ještě niternější nadějí v pravý opak.
C’est avec la conviction intime que je ne serai jamais lue, et avec l’espérance encore plus intime du contraire, que j’écris mon journal.
Můj život je tak jednotvárný, tak smutný. Nudila jsem se na Pinciu, pak jsme šly k Soukowkinové a seznámila jsem se s její dcerou. Bože, jaká je to stará intrikánka! Chce budit dojem, že je všude, že se zná s každým, a ve skutečnosti ví o všem na světě, o majetcích, dluzích, skandálech, o všem. Je to velmi užitečná osoba.
Ma vie est si monotone, si triste. Je me suis ennuyée au Pincio puis nous sommes allées chez la Soukowkine et j’ai fait connaissance avec sa fille. Dieu, quelle tripoteuse que cette vieille ! Elle veut faire croire qu’elle est partout, qu’elle est connue avec tout le monde, et en réalité elle sait tout au monde, les fortunes, les dettes, les scandales, tout. C’est une personne très utile.
Odtud jdeme zanechat navštívenky u paní de Reculát.
De là nous allons laisser nos cartes chez Mme de Reculât.
Není možné potkat Soroku na ulici, viděla jsem ho jen v Opeře, celkem tedy třikrát.
Pas moyen de rencontrer Soroka dans la rue, je l’ai vu qu’à l’Opéra, ce qui fait trois fois en tout.
Myslím, že ten, kterému jsem říkala ďábel, není sir Frédéric Johnstone a že ten ďábel je týž muž, kterého vídám tady. Slovem, Frédéric není sir F. Johnstone, ten, kterého jsem pokládala za sira F. Johnstona, není sir F. Johnstone.
Je crois que celui que je nommais le diable n’est pas sir Frédéric Johnstone, et que le diable est le même homme que je vois ici. En un mot Frédéric n’est pas Sir F. Johnstone celui que je croyais Sir F. Johnstone n’est pas Sir F. Johnstone.
Muž, kterého vídám tady, je týž, kterého jsem viděla v Nice. Z čehož plyne, že nevím, kdo to je, a že sir Frédéric Johnstone je smyšlená osoba.
L’homme que je vois ici est le même que j’ai vu à Nice. Ce qui fait que je ne sais pas qui il est, et que Sir Frédéric Johnstone est une personne imaginaire.
Zkrátka tomu, který je tady, říkáme prostě Frédéric, a tím vším chci říct, že jsem se na něj kdysi hodně dívala a že se na něj teď už vůbec nedívám, ale vůbec ne, jak by řekl Záhadný, a že se začíná předvádět.
Enfin celui qui est ici, nous le désignons sous le nom de Frédéric tout court, tout ça c’est pour dire que je l’ai beaucoup regardé jadis et que je ne le regarde plus du tout à présent mais là pas du tout, comme dirait le Surprenant, et qu’il commence à poser.
Jen aby nebyl mužik3, to by byla škoda, je tak krásný. Chodí vždycky pěšky.
Pourvu qu’il ne soit pas un moujik, ce serait dommage, il est si beau. Il va toujours à pied.
Ale kdo je Soroka? Jen aby nebyl nějaký podnikatel nebo ničema4. Ne, ničema by neměl takovou troufalost.
Mais qui est Soroka ? Pourvu qu’il ne soit un entrepreneur ou un faquin quelconque. Non, un faquin n’aurait pas tant d’audace.
Na Corsu jsme potkaly velkého Doriu, šel pěšky. V Římě je mnohem elegantnější a vypadá lépe.
Nous avons rencontré le grand Doria sur le Corso à pied. Il est beaucoup plus élégant et mieux à Rome.
Závidím všem těmhle lidem, jsou tak šťastní. Mají-li nějaké trápení, je to z přejedení5, jak se říká rusky, velmi trefný výraz, z přejedení, což ve zkratce znamená tohle: pes se vzteká, protože je příliš tlustý.
J’envie tous ces gens-là, ils sont si heureux. S’ils éprouvent des ennuis, c’est de la graisse comme on dit en russe, une expression très juste, de la graisse comme veut dire en raccourci cela: un chien devient enragé d’être trop gras.
Kašlu, jsem nachlazená. Co kdybych přišla o hlas nebo dostala souchotiny?
Je tousse, je suis enrhumée. Si j’allais perdre ma voix ou devenir poitrinaire ?
Je smutné, když člověk nemá na světě kout, kam by toužil jít, kde by mu bylo dobře, kde by byl milovaný a žádaný. Nudím se v Římě, ani v Nice se nenudím jinak. Pojedu do Ruska. Pravý věčný Žid.
C’est triste lorsqu’on n’a pas un coin sur la terre où l’on puisse désirer d’aller, où l’on soit bien, où l’on soit aimé et désiré. Je m’ennuie à Rome, à Nice je ne m’ennuie pas non plus. Je vais aller en Russie. Un vrai juif errant.
Je mi sedmnáct, to je skoro dětství, ale čas plyne tak rychle; víte, co říká Domenica?
J’ai dix-sept ans, c’est presque l’enfance mais le temps passe si vite; savez-vous ce que dit Domenica.
Miloradovitch má kapitál sedm milionů rublů a k tomu třicet nebo čtyřicet tisíc jiter půdy. Snižme to na polovinu, a to dělá tři miliony pět set tisíc rublů a dvacet tisíc jiter půdy; tři miliony pět set tisíc rublů při 5 % dělá sto sedmdesát pět tisíc rublů ročně. A půda, každé jitro vynáší nejméně dva rubly (jelikož jsou tam písčiny a lesy), to tedy dělá čtyřicet tisíc rublů. Sto sedmdesát pět tisíc a čtyřicet tisíc dělá dvě stě patnáct tisíc rublů, což ve francouzských penězích činí zhruba sedm set tisíc franků renty.
Miloradovitch a sept millions de roubles comme capital, et en plus trente ou quarante mille arpents de terre. Réduisons à moitié, et cela fera trois millions cinq cent mille roubles de roubles, et vingt mille arpents de terre; trois millions cinq cent mille roubles à 5% font cent soixante quinze mille roubles par an. Et la terre, chaque arpent au minimum rapporte deux roubles (puisqu’il y a des sables et des forêts) cela fait donc quarante mille roubles. Cent soixante quinze mille et quarante mille font deux cent quinze mille roubles, ce qui en argent français fait à peu près sept cent mille francs de rente.
To všechno při nejmenším a sníženo na polovinu, neboť věřit se má jen polovině toho, co se povídá. Je to velmi pěkné jmění.
Tout cela au minimum et réduit à moitié, puisqu’il ne faut croire que la moitié de ce qu’on dit. C’est une très belle fortune.
Večer, celá v černém, vycházím pěšky s Dinou, Lolou a jejich matkou. Obchody jsou zavřené, nikdo z lepší společnosti, jen samá lůza.
Le soir, tout de noir habillée, je sors à pied avec Dina, Lola et leur mère. Les magasins sont fermés, il n’y a personne de comme il faut, rien que la canaille.
Myslím, že se v Nice děje něco zlého, už dva dny nedostáváme dopisy.
Je crois qu’il se passe quelque chose de vilain à Nice, voilà deux jours que nous ne recevons plus de lettres.
Chtěla jsem jít do Opery, abych viděla Soroku, nebo spíš abych se Sorokovi ukázala, ale dávají zase „Ruy Blas“.
Je voulais aller à l’Opéra pour voir Soroka ou plutôt pour me faire voir à Soroka, mais on donne encore « Ruy Bias ».
Předpokládejme, že je mi to docela jedno, a ostatně ráda poslouchám tutéž operu, ale vypadalo by to, že jdu kvůli něčemu jinému než kvůli opeře, a pak se nemám ukazovat příliš často.
Supposons que cela m’est bien égal et d’ailleurs j’aime beaucoup entendre le même opéra, mais j’aurais l’air d’aller pour autre chose que l’opéra et puis il ne faut pas me faire voir trop souvent.
Chtěla bych mít vlastní lóži, velkou, pohodlnou, vyloženou saténem, s hezkým salonkem, se závěsy. Dá-li Bůh, jednoho dne ten sen v Nice uskutečním. A s takovou lóží bych měla volnost, schovávala bych se nebo se ukazovala podle své libosti. Pak by mě chodili navštěvovat, snad víc kvůli lóži než kvůli mně. K tomu bude třeba zbořit jednu přepážku a udělat ze dvou lóží jednu. Čísla 1 a 2 vpravo by se mi hodila náramně.
Je voudrais avoir ma loge à moi, grande confortable, tendue de satin, avec un joli salon, des rideaux. Si Dieu permet je réaliserai un jour ce rêve à Nice. Et avec une pareille loge je serais libre, je me cacherais, je me montrerais suivant mon caprice. Puis on viendrait me voir, peut-être plus pour la loge que pour moi. Pour cela il faudra abattre une séparation et faire de deux loges une. Les n° 1 et 2 à droite, me conviendraient tout à fait.
Bože, jaký smutek!
Dieu, quelle tristesse !
Od té doby, co jsou tu Lola a její matka, smějeme se skoro pořád, jsou živé, všechno je baví, zatímco máma je duchem mrtvá. Říká se, že měla hodně ducha. Nemoci a žaly jí ho hodně ubraly, není však hloupá, ale často jí schází takt a dopouští se nemotorností.
Depuis que Lola et sa mère sont ici nous rions presque toujours, elles sont vivantes, tout les amuse, tandis que maman est morte moralement. On dit qu’elle avait beaucoup d’esprit. Les maladies et les chagrins lui en ont beaucoup enlevé, elle n’est pas bète cependant mais souvent elle manque de tact et fait des maladresses.
Ach! kdybych měla její krásu! Kdyby nebylo nic lepšího, stala bych se herečkou a vším, co z toho plyne, a celý svět by mě oslavoval. S mou tváří je to pochybné, a nebudu riskovat nic nebezpečného.
Ah ! si j’avais sa beauté ! Faute de mieux je me ferais actrice et tout ce qui s’en suit, et je serais célébrée par le monde entier. Avec ma figure c’est douteux, et je ne risquerai rien de dangereux.
Nikdy jsem neviděla krásnější tvář než její, oči, čelo, nos, ústa, bradu, tváře, všechno. Uši jsou velmi obyčejné a aby ladily s celkem, měly být jako moje.
Je n’ai jamais vu une figure plus belle que la sienne, les yeux, le front, le nez, la bouche, le menton, les joues, tout. Les oreilles sont très ordinaires et pour bien accompagner le tout elles auraient dù être comme les miennes.
Poznámky
Pozn. překl.: Francouzsky „tiré à quatre épingles“ (doslova „vytažený na čtyřech špendlících“) — bezvadně, vyšperkovaně ustrojený; zde přeneseně o příliš uhlazeném písemném projevu. ↩
Pozn. překl.: Madame de Sévigné (1626–1696), proslulá francouzská autorka dopisů, dobový vzor epištolárního stylu. ↩
Pozn. překl.: Rusky „mužik“ — sedlák; zde hovorově ve významu člověka nízkého společenského postavení. ↩
Pozn. překl.: Francouzsky „faquin“ — hrubián, sprosťák, člověk bez vychování. ↩
Pozn. překl.: Z ruského „ot žiru“ (doslova „z tuku, z nadbytku“) — potíže pramenící z přílišného blahobytu, nikoli skutečná neštěstí. ↩