Úterý 1. února 1876

Monsignore dnes ráno poslal vzkaz, že se mu daří trochu lépe a že by si přál vidět mámu. Jdeme k němu, je čím dál půvabnější. Chtěl nás vidět, aby nás seznámil se svou příbuznou, hraběnkou de Reculát, která zpívá jako la Patti a hodně se pohybuje ve společnosti.
„Řekl jsem jí," praví de Falloux, „že jí přivedu dvě půvabné ruské dámy a že je má bavit, vodit všude, slovem, zkrátka chci, aby mi řekla, že z vás byla nadšená, přijímá v šest hodin a bude potěšena, když vás u sebe uvidí."
Ale dostaví se jeden velmi hubený monsignore, pak jeden velmi tlustý monsignore, a my necháme ty tři monsignory pohromadě.
Lola a její matka půjdou k papeži, já taky; teď mám rozkošné černé šaty (a trochu se předvedu kardinálům, kteří si ženy prohlížejí jako praví Sorokové).
Ale ó! na Španělském náměstí potkáváme pana a paní Teplakovovy. Objímání a radost.
Na Pinciu. Nedaří se mi vidět Soroku za dne. Víte, že Soroka je hezký, nakolik jsem mohla vidět.
Je tu jeden důstojník s nádhernými koňmi, kterému říkáme kníže Ruspoli, protože se podobá portrétu toho knížete, který jsem viděla u Suscipiho.
Možná je to ten pravý Ruspoli. Nezáleží na tom, je to jen proto, abych řekla, že ho shledáváme velmi krásným, velmi krásným, velmi krásným. Tak krásným, že Lola přísahá jen na něj a že si objednám kabátek z šedomodrého sukna jako důstojníci.
U večeře přinášejí dopis s touto podivnou adresou: „Jeho Excelenci velvyslanci Jeho Veličenstva císaře všech Rusů, s prosbou o odevzdání paní Marii de Bashkirtseff."
To pan Georges de Babanine píše mé matce žebrácký dopis, naši adresu před ním naštěstí tají.
Podle jeho dopisu lze předpokládat, že má chuť přijet do Říma, aby nám zpříjemnil život.
Ten zbabělý, pokorný a vychloubačný dopis mi naráz připomene všechno zlo, které mi ten muž způsobil; kdybych byla tak tlustá jako Ruspoli, ranila by mě mrtvice, ale nejsem tak tlustá, mám jen prudké bušení srdce a všechna krev se mi hrne do hlavy a vracím se do svého pokoje, abych skryla své nervózní chvění, a drkotají mi zuby a nemůžu nenávidět ten ohavný přízrak, který mi otravuje život.
„Nezapomeň," píše, „že naše ubohá matka mě tobě svěřila!"
Zbabělý komediant. Pokaždé když potřeboval peníze, přišel k Dině mluvit o „ubohém malém Etiennovi, který zemřel", ale jednoho dne mu řekla: „Jděte pryč, vím, co chcete, ubohý malý Etienne zemřel, dej mi dvacet franků!" (Etienne byl Dinin bratr.)
Prosí o odpuštění, slibuje, že se polepší, chce žít počestně daleko od Nice. Ubohý, hanebný!
Ó! neobviňujte mě z tvrdosti! věřte, že mě stojí mnoho být tvrdá a nelitovat ho.
Ale já ho znám, zachová se jako syn Milady k Athosovi, který mu podával ruku, aby ho zachránil. Jeho pokorné prosby, jeho plazivé fráze, to všechno je vypočítavost, ničemnost, nízkost!
Měli jste vidět, co psal mámě, když chtěl, aby mu koupila vilu.
Nespala kvůli tomu po nocích a oplakávala nešťastný osud svého ubohého bratra.
Teď mu koupili dvě vily, které chce zase prodat.
Paul bude druhý Georges, obávám se. Ale nezabije ani mé děti, ani mě.
Zapřu ho přede všemi, ochráním se před jeho ničemnostmi.
Teď, když je daleko, připadá mi lepší, ale dobře vím, že se mýlím, dobře vím, že je a bude ubožák. Mám ho ráda málo, od té doby, co je daleko, na něj skoro nikdy nemyslím, jen občas si řeknu: ale počkat, a co můj bratr? Úplně jsem na něj zapomněla.
Je to zbabělost ze strany mé matky, že ho (totiž Georgese) nechala konat, že nepokládala za nic svou dceru, mě.
Bože, je možné, že jsem na tomhle světě jen proto, abych trpěla? Bude opravdu můj život jen řetězem neštěstí, větších či menších?!
Bože můj, smiluj se nade mnou! Chtěla bych někoho, komu bych pověděla svůj smutek, kněze, jezuitu, nějakou canaille, kohokoli, jen když mě utěší!
Potřebuju dobrá slova, která by mě rozplakala, a pak bych se modlila.
Svatá Panno Maria, ochraňuj mě!
Nechala jsem si od Domeniky věštit, údajně pro Soroku, ve skutečnosti pro Záhadného. Říká mi, že se zaobírá jistou dámou, kterou hodně vídá, ale že pomýšlí na cestu, aby vyhledal jistou plavovlasou dívku, kterou by si chtěl vzít, pokud je bohatá. Ale pro tuto chvíli je velmi zaměstnán vlastními záležitostmi. Plavovlasá dívka je od něj daleko, ta druhá je úplně blízko, a s jinými lidmi mluví o tom, že vyhledá tu plavovlasou a dokonce ji požádá o ruku, pokud je bohatá.
Že jsem od něj daleko, to je dost přesné, když… ostatně kartám nevěřím.
Jsem dnes večer tak slabá, že myslím na Audiffreta a zuřím nad jeho pohrdáním. Když jsem rozčilená, nepoznávám sama sebe.
Bože můj!
Odpověděla jsem Georgesovi za svou matku: „Na ruském velvyslanectví jsme upozornili, ať už nepřijímají dopisy na jméno paní Bashkirtseff, všichni, od nichž si přeje dostávat dopisy, mají její adresu."
Z vašeho dopisu jsem vyrozuměla, že byste mohl přijet do Říma, a ještě dnes bude všechno zabaleno a zítra jedeme do jiného italského města. Vašich skandálů v Nice máme dost a kvůli vašim špinavostem jsem byla nucena odjet.
Je zbytečné dál se vysvětlovat: Pan Georges Stěpanovič de Babanine oznamuje, že paní D. Kandibinová, která se vydává za paní Babaninovou, nemá právo nosit toto jméno, neboť s ní nikdy nebyl ženatý.
Žádný podpis, je to spíš oznámení než dopis. Chtěla jsem mu jen říct, jak jsme pochopili jeho pokory. Jen aby moje matka nenapsala něco potají přede mnou.
Napsala jsem tetě osmistránkový dopis, který jsem zalévala slzami bezmocného vzteku. Georgese litují, a co já, a co já!
Nikdo mě nechce pochopit, šijí mi šaty! botky, klobouky, a nechávají mě vláčet blátem a vraždí mě každý den.
BOŽE MŮJ!

Poznámky

Pozn. překl.: Adelina Patti (1843–1919), světoznámá italsko-španělská sopranistka, dobové měřítko operní dokonalosti.
Pozn. překl.: Monsignore — biskup (de Falloux), který Marii a její matce pomáhá navazovat společenské styky v Římě.
Pozn. překl.: Narážka na pokračování Dumasových „Tří mušketýrů"; Mordaunt (syn Milady) zradí Athose, který se ho snaží zachránit.