❦
Neděle 30. ledna 1876
Zapomněla jsem na nejdůležitější včerejší událost. Přijeli Léonie a Fortuné. A dnes vyjíždíme s černouškem1 na kozlíku2, velmi pěkně upraveným v tmavobílé livreji. Díky němu mě obecná pozornost trochu šetří. V Římě se na mě dívají jako nikdy v životě. Jednoduše se zastaví a dívají se; oblékla jsem si tmavé šaty a bylo to skoro totéž. Myslím, že to tkví v povaze a zvyklostech Římanů.J’ai oublié le principal événement d’hier. Léonie et Fortuné sont arrivés. Et aujourd’hui nous sortons avec le petit nègre sur le siège, très bien arrangé en livrée blanche-foncée. Grâce à lui l’attention générale m’épargne un peu. Je suis regardée, à Rome comme jamais de la vie. Ils s’arrêtent tout bonnement et regardent, j’ai mis des robes foncées et c’était à peu près la même chose. Je crois que cela tient au caractère et aux usages des Romains.
Ukazujeme Domenice a Lole Svatého Petra. Podruhé jsem ohromena, ta nesmírnost v jednotlivostech udeří, zdrtí, omámí. Ještě se z toho nemohu vzpamatovat, brk svatého Lukáše3, který vypadá jako obyčejné pero, a přitom měří dva metry! Nebudu mluvit o jiných divech a nesmírnostech, je to drtivé.
Nous faisons visiter à Domenica et à Lola Saint-Pierre. A la seconde fois j’en suis ébahie, cette immensité en détail frappe, anéantit, étourdit. Je n’en reviens pas encore, la plume de Saint-Luc qui paraît de longueur naturelle et qui a deux mètres de long ! Je ne parlerai pas d’autres merveilles et immensités, c’est écrasant.
Bez vlastních očí si o tom člověk nemůže udělat představu.
On ne peut pas en avoir une idée sans le voir.
V půl čtvrté jedeme do Villy Borghese, kde potkávám všechny; rozkošnou princeznu Markétu4, která byla obzvlášť milá, bílého Doriu, který se za mnou otočil, toho mladého psa, který nás onehdy sledoval a který vůbec není Soroka, řeckého ministra, který mě pozdravil a otočil se jako Dantovi zatracenci5, a konečně Soroku, kterého jsem na okamžik zahlédla, z něhož jsem viděla jen záda a který mě neviděl. Byl s poslancem komory, který má hezké koně. Po téhle projížďce vilou děláme dvě kola po Pinciu. Ten dvojitý špalír mužů mě uvádí do rozpaků, musím pózovat jako mramorová socha.
A trois heures et demie nous allons à la villa Borghése où je trouve tout le monde; la ravissante princesse Marguerite qui était particulièrement gentille, le Doria blanc qui s’est retourné pour me voir, le jeune chien qui nous a suivies l’autre jour et qui n’est pas du tout Soroka, le ministre grec qui m’a saluée et s’est retourné comme les damnés du Dante et enfin Soroka que j’ai aperçu un instant, dont je n’ai vu que le dos et qui ne m’a pas vue. Il était avec le député de la Chambre qui a de jolis chevaux. Après ce tour dans la villa nous en faisons deux au Pincio. Cette double haie d’hommes me confond, je suis obligée de poser en statue de marbre.
Máma zůstává doma a místo ní jede Dina. Vycházím znovu zmatená a k… Tak! teď si všímám dalšího opomenutí, včera u nás byl kavalír Rossi, máma byla nemocná, přijala jsem ho já; Monsignore se ptá, jak se nám daří, Monsignore vzkazuje, že nás touží seznámit s hraběnkou de Reculát kdovíco. Monsignore je nemocný, ale pokusí se přijít, jestli máma nemůže vystoupat po schodišti paláce Ruspoli.
Maman reste à la maison et Dina vient à sa place. Je ressors confondue et à ... Bon ! voilà que j’aperçois d’un nouvel oubli, hier a été chez nous le chevalier Rossi, maman était malade, je l’ai reçu ; Monseigneur demande de nos nouvelles, Monseigneur envoie dire qu’il désire nous faire faire la connaissance de la comtesse de Reculât sais quoi. Monseigneur est malade, mais il tâchera de venir si maman ne peut pas monter l’escalier du palais Ruspoli.
„Onehdy večer jste,“ pravil kavalír, „byla obdivem celého sálu.“
- Vous avez été l’autre soir, dit le chevalier, l’admiration de tout la salle.
„Ó! jste příliš laskav, mluvíte o představení ‚Dolorès‘? bylo velmi pěkné.“
- Oh ! vous êtes trop bon, vous parlez de la représentation de « Dolorès » ? c’était très joli.
„Ano, že? bylo plno a viděla jste pár osob z římské společnosti?“
- Oui, n’est-ce pas, il y avait du monde et vous avez vu quelques personnes de la société romaine ?
„Ne, pane, neznám naprosto nikoho. Ale udivilo mě, že na naší straně od naší lóže až po proscénium nebyla jediná dáma, všechny ty lóže byly obsazené pány, čí jsou to lóže?“
- Non Monsieur, je ne connais absolument personne. Mais ce qui m’a étonnée, c’est que de notre côté à partir de notre loge jusqu’à l’avant-scène il n’y avait pas une dame, toutes ces loges étaient occupées par des messieurs, quelles sont ces loges ?
„Ach! ano, první tři patří královské družině, ostatní loveckému výboru, všichni ti pánové jsou tam pohromadě.“
- Ah ! oui les trois premières sont de la suite du Roi, les autres sont du comité des chasses, tous ces messieurs sont là ensemble.
„Ale povězte mi, jsou to slušní lidé6?“
- Mais, dites-moi, ce sont des gens comme il faut ?
„Ach ano, je tam synovec kardinála Antonelliho7, kníže Ruspoli, mnoho dalších.“
- Ah oui, il y a là le neveu du cardinal Antonelli, le prince Ruspoli, beaucoup d’autres.
Dobrá, Soroka není kadeřník, to je všechno, co jsem chtěla vědět.
Bon, Soroka n’est pas un perruquier c’est tout ce que je voulais savoir.
Ať nezapomenu zopakovat Dinin výrok, který mi připadá trefný: Svatý Petr je tak velký, řekla, že to vypadá malé…
Que je n’oublie pas de répéter un mot de Dina qui me paraît juste: Saint-Pierre c’est si grand, a-t-elle dit, que ça paraît petit..
Ale vraťme se, kde jsem to skončila? Vyjížděla jsem s Dinou, Lolou a jejich matkou, ano, tak, a vyjížděla jsem velmi zmatená a ohromená, neboť na schodišti máma rozlepila dopis od Walitského a přečetla mi tyto řádky:
Mais reprenons, où en étais-je ? Je sortais avec Dina, Lola et leur mère, oui c’est cela, et je sortais très confondue et abasourdie car sur l’escalier maman décacheta une lettre de Walitsky et me lut les lignes suivantes:
„Hle, kam vedou dopisy, které Marie psala Olze!“
- Voilà où conduisent les lettres écrites à Olga par Marie !
„Teta potkala Audiffreta a on ji nepozdravil, zrovna jako by ji nikdy neznal.“
- La tante a rencontré Audiffret et il ne l’a pas saluée tout comme s’il ne l’avait jamais connue.
A přece má Marie ducha, měla by pochopit, že je to špatné, a proč to dělat, proč si dělat nepřátele? „Je jich i tak víc než dost.“
Cependant Marie a de l’esprit, elle devrait comprendre que c’est mal, et pourquoi le faire, pourquoi se faire des ennemis ? « Il y en a bien assez sans cela ».
Nepochopila jsem, jaké dopisy Olze, ale stejně jsem zabitá, jak se říká rusky. Ani Domenice se nedaří přimět mě k řeči a vracím se napůl zuřivá, napůl zoufalá. Zase bláznivá! stokrát bláznivá! Copak jsem si nedokázala, že příčinou nejsou mé dopisy, ale že je to ta stará nicejská historie, kde jsme příliš špinaví a pomluvení, než aby se od nás lidé neodvraceli? Copak jsem neověřila data a fakta? Ano, je to pravda, vím, že to nejsou ty dopisy, no nic.
Je n’ai pas compris quelles lettres à Olga, mais je n’en suis pas moins tuée comme on dit en russe. Même Domenica ne parvient pas à me faire parler et je rentre moitié furieuse, moitié désolée. Encore folle ! cent fois folle « Ne me suis-je pas prouvé que ce ne sont pas mes lettres qui en sont cause, mais que c’est la vieille histoire de Nice où nous sommes trop sales et calomniés pour qu’on ne se détourne pas de nous. N’ai-je pas vérifié les dates et les faits ? Oui, c’est vrai, je sais ce ne sont pas les lettres, tant pis.
Zdá se, že rozkošný Georges, jejž nechť uškrtí všichni zlí démoni8, zdá se, že tahle obluda, co se novinek týče.
Il paraît, que l’adorable Georges que tous les maligni demones étranglent, il paraît que ce monstre, en fait de nouvelles.
Aby si zasloužil odpuštění své milenky, uveřejnil článek, v němž tvrdí, že s paní Domenikou de Babanine nemá nic společného, a uveřejní další, v němž prohlásí, že s ní nikdy nebyl ženatý a že její dcery jsou nemanželské. A společnost tu obludu trpí! A nevypovědí ho z Francie! Bože!
Pour mériter le pardon de sa maîtresse il a publié un article où il dit qu’il n’a aucun rapport avec Mme Domenica de Babanine, et il va en publier un autre pour dire qu’il n’a jamais été marié avec elle et que ses filles ne sont pas légitimes. Et la société souffre ce monstre ! Et on ne l’expulse pas hors de la France ! Dieu !
Domenica byla vdova, měla dvě dcery, Etienne Babanine si vzal její dceru Marii a Georges Babanine (nechť ho ďábel zardousí) si vzal ji samotnou. Deset nebo čtrnáct let tu věc nechali spát, ale před třemi lety o ní rozhodl soud; zdá se, že tato dvě manželství nemohla platit.
Domenica était veuve, elle avait deux filles, Etienne Babanine a épousé sa fille Marie et Georges Babanine (que le diable étouffe) l’a épousée elle-même. Pendant dix ou quatorze ans on a laissé dormir l’affaire, mais il y a trois ans on l’a jugée, il paraît que ces deux mariages ne pouvaient pas être.
A jedno z nich zrušili, to Georgesovo, které bylo o deset let starší než Etiennovo. Etienne na tom pracoval se soudci. Ale každý ví, že ten ohavný a hanebný muž byl ženatý, k neštěstí své ženy, a že jeho děti jsou věru Babaninovi.
Et on a annulé un d’eux, celui de Georges qui était antérieur de dix ans à celui d’Etienne. Etienne a travaillé pour cela avec les juges. Mais tout le monde sait que cet homme exécrable et infâme était marié pour le malheur de sa femme, et que ses enfants sont bien des Babanine.
Teď uveřejní tu ohavnost v novinách, to je horší než zabít vlastní dcery! Ale v něm nezůstal cit pro nic, vždycky byl takový.
A présent il va publier cette abomination dans les journaux, c’est pire que tuer ses filles ! Mais il n’a conservé le sentiment de rien, il était toujours ainsi.
A když máma pod dojmem dopisu od Walitského vyprávěla jeho kousky, vlasy se mi zježily na hlavě.
Et quand, sous l’impression de la lettre de Walitsky, maman a raconté ses exploits, mes cheveux se sont dressés sur ma tête.
Potřebovala bych celou knihu plnou zachvění a výkřiků odporu, abych vylíčila, jak bil, políčkoval, až nadělal modřiny, svou matku, svou vlastní matku. To on působí všechny nepříjemnosti, to on zavinil všechna neštěstí. Jen nevím, jakým kouzlem ho vždycky pokládali za muže nešťastného, počestného, dobrého, věrného, milujícího, zatímco je to největší zbabělec, největší ničema, nejhroznější muž na světě.
Il faudrait tout un livre de frissonnements et de cris de dégoût pour raconter comme il a battu, souffleté, jusqu’à lui faire des taches noires, sa mère, sa propre mère. C’est lui qui fait tous les désagréments, c’est lui qui a causé tous les malheurs. Seulement je ne sais à cause de quel enchantement on l’a toujours regardé comme un homme malheureux, honnête, bon, loyal, aimant, tandis que c’est le plus grand lâche, le plus grand scélérat, l’homme le plus affreux de la terre.
Bil svou matku, urážel úřady i soukromé osoby, nikdy neřekl slovo pravdy, nadělal dluhy, které musely platit jeho sestry, pošpinil a pomluvil celou svou rodinu, vyráběl falešné papíry, podepsal za svého otce souhlas k sňatku s Annou. Schází mu jedna věc: vražda.
Il a battu sa mère, il a insulté les autorités et les particuliers, il n’a jamais dit un mot de vérité, il a fait des dettes que ses sœurs étaient obligées de payer, il a noirci et calomnié toute sa famille, il a fait des faux papiers, il a signé pour son père [Mots noircis l’autorisation pour se marier] avec Anna. Il lui manque une chose, assassiner.
Ale aby byl člověk vrahem, je třeba jisté velikosti duše, a on duši nemá.
Mais pour être un assassin il faut une certaine grandeur d’âme, et lui n’a pas d’âme.
Teď žádá od otce peníze, aby odjel s Annou, jestli mu je dá, přijede do Říma a udělá nám něco horšího než vraždu. Nemá klid, dokud své nešťastné sestry nepovláčí bahnem, všude nadělal jen samé skandály.
A présent il demande l’argent à son père pour partir avec Anna, s’il lui en donne, il viendra nous plus qu’assassiner à Rome. Il n’est pas tranquille tant qu’il ne mêle pas ses malheureuses sœurs avec la fange, partout il n’a fait que des scandales.
Je to příliš dlouhé, říkám, že bych potřebovala knihu, abych vylíčila všechny jeho zbabělé hrůzy.
C’est trop long, je dis qu’il faudrait un livre pour raconter toutes ses lâches horreurs.
A taková obluda žije! A blesk mu neuhodí do hlavy!
Et un pareil monstre vit ! Et la foudre ne tombe pas sur sa tête !
Kdyby to nebyl hřích před Bohem, zabila bych tu nesnesitelnou a hanebnou bytost vlastní rukou a ruka by se mi nezachvěla.
Si ce n’était pas un péché devant Dieu, je tuerais cet être insupportable et honteux de ma main et ma main ne tremblerait pas.
Abyste měli o tomhle pánovi aspoň malou představu: když máma jezdila do San Rema za doktorem Botkinem9 a Dina jezdila s ní, obětovala se a starala se o ni, jako by to dělal anděl z nebe, její otec, pan Georges de Babanine, jak si říká, vyprávěl v naší kuchyni Adamovi, Trifonovi a všem ve městě, kdo ho chtěli slyšet, že jeho dcera Dina jezdí do San Rema rodit.
Pour donner une petite idée de ce monsieur, quand maman allait à San Remo pour voir le docteur Botkine, et que Dina allait avec elle se dévouant et la soignant comme aurait fait un ange du ciel, son père, M. Georges de Babanine comme il s’intitule, racontait dans notre cuisine à Adam, à Trifon, et à toux ceux qui voulaient l’entendre en ville, que sa fille Dina allait à San Remo pour accoucher.
Nic k tomu nedodávám, posuďte toho vzácného ptáka10 sami.
Je n’ajoute rien à cela, jugez, ce rara avis vous-même.
Z toho, co Walitsky píše o Audiffretovi, jsem nic nepochopila a požádala jsem ho o vysvětlení.
Quant à ce que dit Walitsky d’Audiffret, je n’ai rien compris et je lui ai demandé des éclaircissements.
Byla jsem velmi zoufalá, ale teď jsem klidnější. Jen mi dejte za pravdu, že tohle všechno je žalostné a smutné. Všude nepřátelé, všude svinstva, a všechno kvůli Georgesovi.
J’étais très désolée mais à présent je suis plus calme. Seulement convenez avec moi que tout cela est désolant et triste. Partout des ennemis, partout des cochonneries, dûs à Georges.
To ten prokletý Belle-de-jour11 mi nosí neštěstí pokaždé, když se mi o něm zdá. I dnes v noci jsem velmi zřetelně viděla jeho navštívenku:
C’est ce maudit Belle-de-jour qui me porte malheur chaque fois que j’en rêve. Cette nuit encore j’ai vu très distinctement sa carte de visite:
Pan Georges Bergerault ředitel Notre-Dame
M. Georges Bergerault Directeur de Notre-Dame
Ptám se vás, co to může znamenat?
Je vous demande ce que cela peut signifier ?
Je hrozné mít samá zklamání. Všechno se ke mně obrací zády.
C’est affreux de n’avoir que des désillusions. Tout me tourne le dos.
Fuj, jak špinavý je lidský rod!
Fi que c’est sale le genre humain !
Vysmívala jsem se Byronovi, teď ho chápu.
Je me moquais de Byron, à présent je le comprends.
Jenže já si ještě uchovávám jistou naději, ještě v jisté věci věřím, toužím se mýlit. A často „naříkám pro druhé14“. Je hrozné vědět, jak zbabělý a zlý je svět, dělá to z člověka zachmuřeného a nešťastného, suchého a tvrdého k druhým.
Seulement je conserve encore quelque espoir, je crois encore en de certaines choses, je désire me tromper. Et souvent « I groan for others ». C’est affreux de savoir combien le monde est lâche et méchant, ça rend sombre et malheureux, et sec et dur pour les autres.
Poznámky
Pozn. překl.: „Černoušek“ (v originále le petit nègre) je mladý černošský sluha rodiny Fortuné Saïd, přezdívaný Chocolat, který se k nim právě připojil v Římě; v červenci 1876 mu bylo třináct let. Francouzské nègre bylo tehdy běžné slovo pro černocha. Černošský chlapec v livreji byl odedávna módní ukázkou bohatství v evropských domácnostech. ↩
Pozn. překl.: Dětský sluha v livreji sedící na kozlíku — módní uspořádání domácího služebnictva v zámožných evropských domech té doby. ↩
Pozn. překl.: „Penna di San Luca“ (brk svatého Lukáše) — velké ozdobné pero vystavené v bazilice, jehož zdánlivě přirozené proporce z dálky často budily pozornost návštěvníků. ↩
Pozn. překl.: Markéta Savojská (1851–1926), italská korunní princezna, choť korunního prince Umberta; pozdější italská královna (1878–1900). ↩
Pozn. překl.: Narážka na Dantovo „Peklo“, kde jsou zatracenci odsouzeni kráčet s hlavou zkroucenou dozadu. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „gens comme il faut“ – lidé náležité úrovně; společensky uznávané vyšší vrstvy. ↩
Pozn. překl.: Kardinál Giacomo Antonelli (1806–1876), dlouholetý státní sekretář Svatého stolce; zemřel v listopadu 1876. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „maligni demones“ – Mariina kletba na Georgese. ↩
Pozn. překl.: Sergej Petrovič Botkin (1832–1889), význačný ruský lékař a osobní lékař cara Alexandra II.; v zimních měsících léčil na Riviéře. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „rara avis“ (vzácný pták), tj. výjimečný exemplář (Juvenalis, Satiry VI.165). ↩
Pozn. překl.: Francouzsky „povíjnice / svlačec“ (doslova „kráska dne“); Mariina přezdívka pro George Bergeraulta, mladíka z Audiffretova nicejského okruhu (Kernberger 2013). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „And why should I groan for others / When none will sigh for me ?“ ↩
Pozn. překl.: Citát z Byronovy básně „And Wilt Thou Weep When I Am Low?“ (1808). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I groan for others“ (pokračování Byronova citátu). ↩