❦
Pátek 28. ledna 1876
Přichází pan d’Epinay a po čtvrthodině nevinného hovoru jdeme s ním do Villy Medici, Francouzské akademie, a on nás vede do ateliéru pana Besnarda-Galuly, bývalého ateliéru Horace Verneta.1M. d’Epinay vient et après un quart d’heure d’innocente causerie nous allons avec lui à la Villa Médicis, l’Académie de France, et il nous conduit dans l’atelier de M. Besnard-Galula, l’ancien atelier d’Horace Vernet.
Když jsme vcházely, máma couvla, spatřila v zrcadle odraz docela nahé ženy, chtěla říct d’Epinayovi, aby ji upozornil, když si všimla, že je to jenom obraz. Malíř musel mít radost, lepší poklonu mu nebylo lze složit. Ostatně je to Galula veskrze elegantní, veskrze podle poslední módy. Strávil dvě zimy v Nice, jsou tomu dva roky. Po ateliéru si prohlížíme slavnou vilu, hájek2, tak temný, tak tajemný, tak rozkošný.
En rentrant maman recula, elle vit reflétée dans une glace une femme toute nue, elle allait dire à d’Epinay de la prévenir, lorsqu’elle s’aperçut que ce n’était qu’un tableau. Le peintre a dû être content, on ne pouvait pas lui faire un meilleur compliment. D’ailleurs c’est un Galula tout à fait chic, tout à fait dans le mouvement. Il a passé deux hivers à Nice, il y a deux ans de cela. Après l’atelier nous visitons la célèbre villa, le bosco, si noir, si mystérieux si adorable.
Máma je příliš unavená, než aby vystoupala po téměř strmém schodišti, které vede k rotundě, ale já po něm vyjdu, výhled je z té výšky velmi krásný, vidět jsou staré hradby, kopce; pan Besnard vypadá jako muž veskrze ze společnosti a dobrého chování. Světle kaštanové vlasy, malá zakulacená bradka, pečlivý zevnějšek. Slovem, na Galulu je náramně velkolepý a laskavý.
Pour monter l’escalier presque abrupt qui conduit à la rotonde maman se trouve trop fatiguée, mais je le monte moi, la vue est fort belle de cette hauteur, on voit les vieux murs, les collines, M. Besnard a l’air d’un homme tout à fait comme il faut et du monde. Il est châtain clair, une petite barbe ronde, une mise soignée. En un mot pour un Galula il est très magnifique et aimable.
Vracíme se pro Dinu, její matku a Lolu a doma nás čeká poslíček, kterého je třeba zplnomocnit, aby na celnici vyzvedl naše balíky z Paříže.
Nous rentrons pour prendre Dina, sa mère et Lola et nous trouvons un commissionnaire qu’il faut autoriser à prendre nos paquets de Paris à la douane.
Nevěděla jsem, jak to zplnomocnění udělit.
Je ne savais comment donner cette autorisation.
„Vaše Excelence nemusí udělat nic víc, než co udělal onen pán3,“ řekne mi ten člověk a ukáže mi navštívenku, na níž mé udivené oči čtou: Michel Paparigopoulos, řecký chargé d’affaires. Ptám se, jestli není ženatý, ne, jestli je tmavovlasý, ano; jestli je mladý, ano, jestli bydlí s matkou, ano! To je on, ten druhý se jmenoval Michel, tenhle taky, je to týž. Máma dá poslíčkovi svou navštívenku a řekne mu, ať pana P. atd. požádá, aby k nám zítra přišel.
- Sua Eccelenza non ha che da fare come quel signore: me dit l’homme en me montrant une carte de visite sur laquelle mes yeux étonnés lisent: Michel Paparigopoulos, chargé d’affaires grec. Je demande s’il est pas marié, non, s’il est brun, oui; s’il est jeune, oui, s’il demeure avec sa mère, oui ! C’est lui, l’autre se nommait Michel, celui-ci aussi, c’est le même. Maman donne sa carte au commissionnaire en lui disant de prier M. P. etc. de venir demain chez nous.
Ale nemá trpělivost čekat do zítřka, a zatímco jsem se procházela s Domenikou, Dinou a Lolou a marně jsme hledaly Soroku, ona šla k Paparigopoulosovi; teprve u večeře nám to vypráví. Nechal ji čekat deset minut, během nichž slyšela pobíhat služebnictvo a funět měchy; pak se otevřely dveře a objevil se mladík, tmavovlasý, elegantní a dosti hezký.
Mais elle n’a pas la patience d’attendre à demain et pendant que je me promenais avec Domenica, Dina et Lola et moi cherchions vainement Soroka, elle alla chez Paparigopoulos, c’est à dîner qu’elle nous raconte cela. Après l’avoir fait attendre dix minutes pendant lesquelles elle a entendu les domestiques courir, le soufflet fonctionner, la porte s’est ouverte et un jeune homme brun, élégant et assez beau apparut.
„Pan Michel Paparigopoulos?“ zeptala se máma.
- M. Michel Paparigopoulos, demanda maman.
„To jsem já, madam.“
- C’est moi, Madame.
„Ale ne, vy to nejste,“ zvolala, „vy nejste ten, koho znám!“ atd.
- Mais non ce n’est pas vous, s’écria-t-elle, ce n’est pas vous que je connais ! etc.
Vysvětlí se to, ale ministr je nadšen, okouzlen, poctěn a bude mít tu čest přijít zítra složit madam svou poklonu. Rozproudil se hovor a trval přes dvacet minut.
On s’explique, mais le ministre est enchanté, charmé, honoré, et aura l’honneur de venir demain présenter ses hommages à Madame. La conversation s’est engagée et a duré plus de vingt minutes.
To je podivné dobrodružství, hodně se mu smějeme a večer je rušný, ostatně od příjezdu našich cestovatelek se hodně smějeme, skoro jako s mými Gráciemi.4
Voilà une bizarre aventure, nous en rions très fort, et la soirée est animée, d’ailleurs depuis l’arrivée de nos voyageuses nous rions beaucoup, presque comme avec mes Gâces.
Chtěla bych vědět, kdo je Soroka?
Je voudrais savoir qui est Soroka ?
Sebemenší věc je v naší samotě událost a já se upínám k novému Sorokovi, jako se tonoucí nešťastník chytá stébla. Sotva bych ho poznala, kdybych ho viděla na ulici.
La moindre des choses est un événement dans notre solitude, et je m’attache au nouveau Soroka comme le malheureux qui se noie s’accroche à un brin de paille. A peine pourrais-je le reconnaître si je le voyais dans la rue.
Ne, nejde o Soroku. Karneval se blíží, brzy plesy a recepce ustanou a nic, a nic a nic.
Non, ce n’est pas de Soroka qu’il s’agit. Le carnaval approche, bientôt les bals et les réceptions vont cesser et rien, et rien et rien.
Nevěřím tomu, protože jsem příliš sklíčená a příliš nešťastná. Všichni se ptají:
Je ne crois pas parce que je suis trop découragée et trop malheureuse. Tout le monde demande:
„Jakže, madam, vy jste se nedala představit na Quirinalu?“
- Comment, Madame, vous ne vous êtes pas faite présenter au Quirinal ?
Snadno si představíte, jak na mě ta slova působí. Už se neodvažuji modlit, stydím se naříkat, uši mám plné vlastních nářků, jsem zlomená, zavírám oči, jako bych se chtěla odpoutat od celého světa, a tiše pláču.
Vous vous figurez facilement l’effet que me font ces paroles. Je n’ose plus prier, j’ai honte de me lamenter, mes plaintes me remplissent les oreilles, je suis brisée, je ferme les yeux comme pour me détacher du monde entier et pleure en silence.
Poznámky
Pozn. překl.: Horace Vernet (1789–1863) — proslulý francouzský malíř bitevních výjevů, ředitel Francouzské akademie v Římě v letech 1829–1834. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „bosco“ (háj, lesík); míněn zarostlý park ve Ville Medici. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Sua Eccelenza non ha che da fare come quel signore“. ↩
Pozn. překl.: „Mes Gâces“ (mé Grácie) — Mariino láskyplné označení jejího kroužku blízkých přítelkyň. ↩