Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 21. ledna 1876

[Dva řádky škrtnuté]
„Račte odevzdat tento dopis mizernému Emilovi. S pozdravem a v bratrství Dom Fabrice.
Nešťastné tělo! Vždycky jsem ti říkal, že ten, kdo právě vzal roha, byl jen Don Quijote, s tím rozdílem, že Don Quijote měl Rosinantu, kdežto tvůj přítel neměl za oře nic než sprostého kohouta, a ten sprostý kohout jsi ty. Pravda, nechával ses ovládat poslušněji, než by to dělal osel. Ubohý pitomče! Dom Fabrice.“
Napsala jsem to Saetonovi, protože nám teta píše, že hrabě de Tournon utekl z Nice. Měl v klubu prudkou hádku s jedním Rusem kvůli Rusku; ten Rus ho vyzval na souboj a Tournon se omluvil a utekl z Nice. Soroka a Belle-de-Jour byli jeho sekundanti.
Dnes je zataženo, jdeme navštívit Pantheon, kostel Santa Maria Maggiore, jenž je víc než krásný, kostel Santa Croce, v porovnání s ním málo pozoruhodný, ale zajímavý kvůli kapli, kde se podle buly Řehoře XIII. jednou odslouženou mší vysvobozuje jedna duše z očistce, a kvůli svaté Heleně, úlomkům pravého Kříže a hlíně z Jeruzaléma, kterou vložili do základů kostela.
Pak se jdeme podívat na Scala Santa, oněch dvacet osm mramorových schodů z Pilátova domu, jež překryli dřevem, aby je lépe uchovali.
Nevěděla jsem, jak se zachovat, ale všichni poklekli, a tak jsem udělala jako všichni.
U třetího schodu jsem se už nesmála, modlila jsem se ze všech sil a odříkávala modlitbu, zastavujíc se u každého schodu ne proto, abych si odpočinula, ale proto, že to dělali všichni. Nahoře na schodišti je skrz zamřížované dveře vidět zlacený oltář celý ozářený drobnými chvějivými světly, nad těmi dveřmi se čtou tato slova: Vulneratus est propter iniquitates nostras, attritus est propter scelera nostra. Pak se sestupuje dvěma postranními schodišti, sestupuje se tedy jako obvykle.
Vystoupala jsem dvacet osm schodů po kolenou a chlubím se tím, ubohé stvoření, zatímco Ježíš vystoupal po témž schodišti... Jak jsem se opovážila dotknout se toho schodiště. Ale modlila jsem se tolik, za vše, dokonce i za odvetu se Záhadným.
Cestou k Santa Croce se prochází docela pustou částí a člověk vidí zříceniny starých zdí. Zbožňuji staré zříceniny, ty drobné cihly mě okouzlují způsobem, jak jsou uloženy.
[Vidím] Koloseum [každý] den a nikdy ho nemám dost.
Ale stmívá se, jdu do knihkupectví koupit pár fotografií a Childe Harolda.
Udělám si šaty jako Dantova Beatrice.
Po návratu nám vrátný odevzdává navštívenky barona a baronky Ixhullových a navštívenku monsignora de Falloux: „Monsignore přišel osobně.“ A monsignore zanechal zvací list k audienci ve Vatikánu. Zítra ve tři čtvrtě na dvanáct.
Jsem tak spokojená, že nemohu nic jíst. Ale nemám černé šaty! Rychle si po Caroline beru jedny máminy šaty a za hodinu si přešívám živůtek.
Bože, jak ti děkuji! Napíšu de Mouzay, vděčím za to de Fallouxovi a jí vděčím za to, že znám de Fallouxe.
Pořád ještě nevěřím, že zítra půjdu do Vatikánu, tak jsem připravená na trápení, a přece tu ten zvací list je.

Poznámky

Don Quijote: Cervantesův pomatený rytíř, jenž útočí na větrné mlýny; uváděn jako postava nesmyslné, zcela nemístné odvahy. ↩
Rosinanta (francouzsky Rossinante): vyzáblý kůň Dona Quijota; jeho nahrazení „sprostým kohoutem" (vil coq) zostřuje urážku — a „vil coq" je zároveň slovní hříčka na Audiffretovo jméno (coq = kohout). ↩
„Au cercle" — v pánském klubu; v Nice to byly Cercle de la Méditerranée a Cercle Masséna, zmiňované v dřívějších záznamech. ↩
„Belle-de-Jour" — „Krása dne" čili svlačec: Mariina přezdívka pro další postavu jejího nicejského okruhu, totožnost nejasná. ↩
Santa Croce in Gerusalemme: jeden ze sedmi poutních kostelů Říma, založený svatou Helenou, matkou Konstantinovou; údajně chová ostatky umučení Páně, mezi nimi hřeby z Kříže a úlomek nápisu INRI. ↩
Bula Řehoře XIII. (1580): udělující odpustky těm, kdo v Gregoriánské kapli v Santa Croce sloužili či vyslechli mši, spojené s vysvobozením duše z očistce. ↩
Pravý Kříž: kříž, na němž byl ukřižován Kristus; věřilo se, že jej svatá Helena nalezla ve 4. století v Jeruzalémě. Santa Croce byla vystavěna, aby chovala její ostatky. ↩
Scala Santa (Svaté schody): dvacet osm mramorových schodů, o nichž se věří, že to byly schody praetoria v Jeruzalémě, kde Ježíš stanul před Pilátem; do Říma je přinesla svatá Helena. Poutníci po nich stoupají po kolenou. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky, citát z proroka Izaiáše (53,5): „Byl proboden pro naše nepravosti, zmučen pro naše hříchy." ↩
Pozn. překl.: „Childe Haroldova pouť" je rozsáhlá romantická báseň lorda Byrona, jejíž značná část se odehrává v Itálii. ↩
Dantova Beatrice: v Dantově „Novém životě" a „Božské komedii" se Beatrice Portinariová zjevuje v šarlatových šatech; Mariin zájem o antický kostým je v souladu s jejím opovržením soudobou módou. ↩
Černé šaty byly předepsaným oděvem žen, které měly být přijaty na papežské audienci. ↩
Papež Pius IX. (Giovanni Maria Mastai Ferretti, 1792–1878), vládl 1846–1878 — nejdelší pontifikát v dějinách. Po zabrání Papežského státu roku 1870 se prohlásil za „vatikánského vězně" a odmítal opustit jeho prostory. ↩