Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 8. ledna 1876

Máma ještě nemá své navštívenky, a tak je tu zase jeden ztracený den! Myslím, že odjedu do Ameriky, ze všech těch knížat, vévodů, markýzů a baronů jde na mě mráz. Nikdy, říkám si, toho nedosáhnu. Dala bych cokoli, jen abych skoncovala se svým ubohým způsobem bytí a mohla konečně žít podle své představy!
Mám jedinou šanci, jedinou: udělat dobrou partii. Ale jak? Jediný způsob je líbit se. Má tvář, jen má tvář. A přitom nejsem krásná! Očima laika ano, očima umělce ne. Je hrozné takhle záviset na rozmaru jednoho muže.
Dině není dobře, jdeme s mámou ve dvou na Pincio. Je hezky a já si konečně mohla vzít bílé, jako v Nice. Ještě nejsem na Řím zvyklá, ale cítím se líp než zpočátku. Neviděla jsem krále ani Frederica, jen několik elegantních osob. Ještě nikoho neznám, a to je smutné pro toho, kdo je zvyklý znát celou svou společnost nazpaměť.
Opustila jsem Nice a v Římě na tom nejsem o nic líp.
Jsme všude sami, všude, všude, ani pouto příbuzenství, přátelství nebo prosté známosti! Přísahám vám, že z toho by jeden zešílel!
Bože, smiluj se nade mnou! Na Pinciu jsem viděla bustu, bustu rytce Pinelliho, a ten Pinelli se nápadně podobá Audiffretovi, jenže Audiffret nemá vousy a Pinelli má jakousi mušku pod rtem. A pokaždé, když jdu okolo, mě těší dívat se na tu podobu se Záhadným. Podívejte se na Pinelliho a budete mít představu o muži, který mě tolik zaměstnával a zaměstnává dosud. Nezapomeňte k rytcovým rysům přidat nádherné oči a obdivuhodnou pleť. Já jsem si úst té busty nevšimla; Záhadný je má trochu sevřená.
Večer trávím opisováním a přepisováním dopisu od mnichů, pořád to hůlkové písmo jako u toho, který je špendlíkem připíchnut na straně 299 této knihy.
Když člověk něco rozbije nebo když mu věci padají z rukou, je to znamení, že někdo k vám spěchá. Máma jen rozbíjí sklenice a talíře a mně všechno padá z rukou. Vyložila jsem si karty, abych zjistila, kdo to tak spěchá, a jestli mi ta osoba bude příjemná. Karty mi ukázaly čtyři esa, tj. úspěch a splnění mých přání. Což znamená, věří-li se těm zatraceným kartám, že přijíždí Záhadný. Neboť žádný jiný příjezd mi nemohou ohlásit čtyři esa.
Když jsem řekla, že to nemůže být on, že nemá v Římě co dělat, že to nedává smysl, Dina povídá:
— A proč ne? Třeba sem přijede se svou ženou.
Pokaždé, když je někdo tak hloupý a řekne mi něco takového, zrudnu. Vžijte se do mé situace a posuďte sami!
Ubohá, ubohá, ubohá existence!
Ó, ať se to změní, ať se to změní, ve jménu Božím ať žiji jako ostatní, jako ti, kdo jsou šťastní!