Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 7. ledna 1876

Bože, ty ceny v Římě! Za méně než dvanáct set franků měsíčně nenajdeme nic. A i za dvanáct set franků má člověk jen to nezbytné, na nějaký nadbytek netřeba ani pomyslet pod dva až tři tisíce franků měsíčně! Smilování! V hotelu de Rome jsem si prohlédla byt tak velký a tak krásný, že mě z toho rozbolela hlava.
Ve Francii nemá člověk o takových velkolepostech, o takovém starobylém majestátu ani potuchy. Po mnoha bezvýsledných sháněních nakonec bereme byt přímo v hotelu de Londres, v prvním patře, s balkonem na Španělské náměstí — byt o dvou ložnicích, salonu, předpokoji, pracovně a dvou pokojích pro služebnictvo.
Byly jsme v Botkinově ateliéru, má velmi pěkný talent.
Dnes večer jsme se konečně přestěhovaly z přízemí do prvního patra a já vybalila, co jsem stihla.
Mimoto jsem napsala tento dopis:
[POLOVINA str. 113 až 116 škrtnuta, nahrazena str. 116 bis až 116 quater]
NAPSÁNO Marií HŮLKOVÝM PÍSMEM (Viz výňatek str. 267)
Ó synu hříchu, dítě zbloudilé, pohane! Chtěl jsi, člověče plný bezbožnosti a zloby, vstoupit do našeho svatého příbytku, být jedním z nás, obléci náš šat, dát si ostříhat své ohyzdné vlasy, nosit kříž! A chtěl jsi to možná právě v hodině, kdy byla tvá duše hanebně, potupně prodávána v dražbě (v novém dražebním podniku). Chtěl jsi mezi nás přivést tělo bez duše! Tělo, jehož duše byla vydražena za 7 fr. 50 c. Cogerymu z London House, a řečený Cogery, považuje řečenou duši za ústřici a naleznuv v ní množství neznámých nestvůr, udělal z ní paštiku, kterou prodal za přemrštěnou cenu 4 fr. paní Prodgersové; ta ji pozřela ve společnosti barona Roissarda, svého přítele, a slečny Robensonové, své klientky, a velmi se jí po ní udělalo zle, stejně jako jejím hostům, baronu Roissardovi a slečně Robensonové. (Té paštice vděčí řečená slečna Crusoová zčásti za svou hubenost. Ostatní příčiny jsou nám neznámy.) Naštěstí pro tebe, ó pytli všech hanebností! Naštěstí pro tebe jeden z našich bratří, jeden z těch, jejichž šat jsi chtěl zprznit, jda kolem stok Paillonu, spatřil tvou duši, kterou poznal podle velikého množství černot, jež obsahuje, tvou duši, jež odplouvala řekou s ostatní špínou, tvou duši ve stavu k zděšení! Náš bratr se obětoval, vstoupil až po krk do bahna a hrdinně z něj vytáhl tvou nehodnou duši, která už bratříčkovala se svými druhy v neštěstí; vytáhl ji tedy a přinesl do našeho blaženého příbytku, kde se prozatím nachází zavřená v dřevníku Představeného. Zpět ji můžeš dostat jen tehdy, přijdeš-li si pro ni sám, bosý, nahý do pasu, a budeš-li si po celé cestě udílet rány třmenovým řemenem na ramena, na záda a ještě níže. Mimoto budeš muset vykonat veřejné pokání před klášterem, postit se tři dny, přijmout přísné napomenutí od bratra Ardiga (to on zachránil tvou duši, je třeba to dodávat?) a pak vykonat pouť do Lurd ve společnosti důstojného bratra Ardiga, který tě povede po stezce dobra, jako tě kdysi vodíval po stezce zla... Radíme ti, ubohé zbloudilé dítě, abys pospíšil a vykonal výše uvedené drobné formality; snad nevíš, že tělo bez duše je vydáno všem pokušením zlého ducha, jako loď bez kormidla je vydána všem bouřím Oceánu! Pospěšte, ó nešťastné zbytky toho, jenž byl Emile d'Audiffret, a Pán se nad vámi smiluje... snad! Bratři mniši z Cimiez 1876, leden, Cimiez.
Zítra ho pošlu tetě, která ho dá na poštu.