Pondělí 6. prosince 1875

Varpachovský u nás zase obědval. Mám dost špatnou náladu, procházím se se svými Gráciemi. Marie se vrací a Giro přichází ke mně a my se bavíme tím, že pečeme pomeranče v krbu, a každou chvíli z toho propukáme v smích. Navíc nám Léonova osvětlená okna vnuknou nápad a my, položíce ruku pod stehno jako Abraham, přísaháme, že ten nápad provedeme. Totiž že v noci, ve čtyři hodiny, kdy zlí už spí a dobří ještě nevstali, půjdeme a na mříž zámku zapíchneme obrovské „Shniješ", přivázané k tyči jako vývěsku.
Představujeme si probuzení otce a syna a celého jejich zlého ducha a účinek, jaký na ně tahle nová korouhev udělá. U čerta! to je nepříjemné, něco zapomenout, chtěla jsem citovat jeden historický fakt, jistý, už zapomínám, kdosi šel a zapíchl nevím co u Minervina chrámu s jakýmsi nápisem. Bude to třeba dohledat v knize. Je hloupé něco zapomenout.
Dina mi věštila a předpověděla mi takové věci, že uléhám celá rozhozená a jako pošpiněná tou věštbou.
Jen si představte, únos a všechno, co z toho plyne!
Nechala jsem si v pokoji tucet pomerančů pro případ nočního boje, a navíc jsem měla kleště, lopatku, krbové kozlíky, dva svícny a různé další věci.

Poznámky

Pozn. překl.: Biblická přísaha (Genesis 24,2–9): Abraham nechal svého služebníka přísahat tak, že mu vložil ruku pod stehno; slavnostní starobylá forma přísahy.