Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 2. prosince 1875

Kassandřina věštba panu Léonovi d'Audiffretovi.

1 Tvůj syn odsud odejde a velký rámus způsobí, zazpívá, zařve, zasměje se, však shnije, však shnije. Do Paříže odjede, u Bignona posnídá, po Boulognském lese se projede a shnije, a shnije.
Všechny špinavé podniky bude obcházet, kokoty si bude vydržovat, za naboba se bude pokládat a shnije, a shnije!
V Moulin Rouge bude večeřet, mnoho šampaňského vypije, talíře a sklenice rozbije a shnije, a shnije.
V Mabille bude tančit, až ze sebe shodí kabát, své žluté rukavice umaže a shnije, a shnije.
Svůj cylindr promáčkne, košili roztrhá, pak se po zemi bude válet a shnije, a shnije.
Velký skandál způsobí, hanebně se zachová, a nakonec se opije, shnije, shnije!
Policie ho sebere, do šatlavy ho strčí, kde noc stráví a shnije, a shnije.
Až odtud vyjde, ještě hůř začne znovu, v klubu bude hrát a prohraje a shnije, a shnije.
Až všechno prohraje, rozpláče se, vlasy si bude rvát, Andriota bude litovat a shnije, a shnije.
Pak si nasadí řeckou čapku, u Gioii se objeví, o lásku bude prosit a shnije, a shnije.
„Jsem na mizině," jí řekne, a kráska ho vyžene, neboť platit nebude moct, shnije, shnije.
13 K Lauře se obrátí, do hotelu ji přivede, několik dní si ji podrží a shnije, a shnije.
14 Až se bude muset oblékat, nebude vědět, jak na to, a Emil ji oblékne, shnije, shnije!
15 Tolik radosti dá najevo, že to celý hotel pobouří, a vyhnán, vyhnán bude a shnije, a shnije.
16 Konečně se do Nice vrátí, do moře se ponoří, všechnu svou špínu tam nechá, však shnije, však shnije.
17 Na zámek zase vystoupá, svého mizerného otce obejme, bílý oděv navlékne a shnije, a shnije.
18 Že je hodný, tě ujistí, tisíc nesmyslů ti navykládá, jako starého hlupáka tě oklame a shnije, a shnije.
19 Se Saëtonem bude večeřet, ve Français se ukáže, ohnivé pohledy bude vrhat, však shnije, však shnije!
20 Lekce zpěvu bude brát, ale hlas svůj nenajde, bude kašlat a řvát a shnije, a shnije.
21 Na spekulace bude pomýšlet, Operu bude řídit, tisíc výdajů zruší, však shnije, však shnije.
22 Kulisy zapatlá, herečky nalíčí, u vchodů bude postávat, však shnije, však shnije.
23 Své dílo bude obdivovat, ve své lóži se bude vypínat, na svém sedadle usne a shnije, a shnije.
24 Trhnutím se probudí při pronikavém výkřiku, který vyrazí herečka, jíž hlas selže, a shnije, a shnije.
25 Obecenstvo se rozkřičí, houfně k Emilovi vystoupá a shodí ho shora dolů a shnije, a shnije.
26 Polámaný se zvedne, kulhavě na zámek poběží, sešlý jako ty zůstane a shnije, a shnije.
27 Divadlo se zavře, majetek se rozprodá, Emil bude mít paruku a shnije, a shnije.
28 Za poraženého se nepřizná, do zavlažování se pustí, ale i tam ztroskotá a shnije, a shnije.
29 Všechen svůj majetek prohýří, svůj pěkný zámek prodá, i tebe samého zastaví a shnije, a shnije.
30 Ty trosky pak posbírá, znovu všechno utratí, naposled zazáří a shnije, a shnije.
31 Od přátel si bude půjčovat, nikdy jim nic nevrátí, poslední haléře zhltne a shnije, a shnije.
32 Konečně se bude kát, zase se chytne řemesla a sukno bude odměřovat, však shnije, však shnije.
33 Nikdy se nepolepší, krám obrátí vzhůru nohama, příručí poštve a shnije, a shnije.
34 Nad řemeslem se rozhorlí, na staré dobré časy vzpomene a nakonec uteče a shnije, a shnije.
35 Strýc na něj bude plivat, ničemou ho nazve a potom ho prokleje. Shnije, shnije.
36 Tu se zastaví, řeckou čapku si narazí, kolem sebe se rozhlédne a shnije, a shnije.
37 Jednoho krásného dne se ožení, po své ženě jako ty vystřelí a ona ho vyžene, shnije, shnije.
38 Jako bledý stín bude bloudit, potácet se a kroužit, ale shnít bude muset navždy a shnije, a shnije.
Jak je vidět, rozšířila a přepracovala jsem tu báseň o třiceti osmi slokách.
Sestavily jsme to s Collignon, která je vážná žena.
Už jsem začala opisovat a tahle krása dojde co nevidět.
Což nejsem dost nešťastná, když prší! Nevyšla jsem ven, nikoho jsem neviděla. Nevím nic o tom, co se děje! Což nejsme dost sami, dost opuštění!
Varpachovský tu večeřel.
Jak veliká je marnivost lidí! pomyslela jsem si, dívajíc se na zámek, kdyby Audiffret neměl tu velikou hromadu kamení, ani bych o něm nemluvila.
Pokaždé, když jsem připravená ho opustit, stačí mi podívat se na jeho zámek a říct si: Ne, má příliš krásný zámek.
A přece co je mi po tom zámku, když ho ani nechci. Samotný ano, ale s Audiffretem uvnitř ne.
Georges, ten drahoušek, je tady ve stavu, jaký si nelze představit. Naštěstí netropí rámus a přede mnou ho schovávají.
Ach! jak je život protivný!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále „au violon" — dobový pařížský slang pro policejní celu (podle podoby s pouzdrem na housle), nikoli hudební nástroj. ↩