Pátek 26. listopadu 1875

Paní Winslowová byla u mě. S Duvalem je to zařízeno, zítra odjíždíme.. Znáte onu zem...? U všech všudy!
Čekám na sešit, pro který šla teta, abych mohla pokračovat ve svém románu, a protože zatím nemám co dělat, snažím se najít, co bych sem napsala.
Paní Winslowová mi řekla, že za celý život neviděla, aby někdo tak zkrásněl, jako jsem zkrásněla od Spa. Ubohá žena, neví, že ve Spa to byl jen můj stín, a ještě ošklivý stín.
Říkám si, co mě čeká v Nice. Uvidím Záhadného s Robensonovou? nebo s Gioiou, nebo s nikým? Se mnou jistě ne. To je se mnou pěkný konec.
S tím se nemůžu smířit, i kdybych chtěla. Měla bych z toho samé nepříjemnosti, protože bych nikdy nepřestala doufat v to, po čem toužím, a přirozeně každé čekání by přineslo zklamání.
Ne, vážně, jsem houževnatá. Nic mě neodradí. Je to dobré i špatné. Vyptávám se karet, říkají mi, že na mě ten muž myslí, že jsem ustavičně v jeho myšlenkách a na jeho srdci, a přitom moje vlastní karty nejsou dobré. Jestli na mě myslí, měly by mé karty zářit.
Musím zajít k paní Winslowové, když zítra odjíždíme. Nejraději bych k ní nešla.
Byla jsem u ní a seznámila se s její švagrovou a matkou.
Ale když se vrátím k sobě, najdu tetu pryč a pokojskou, jak rozdělává oheň. Je to taková holka ze Švýcarska, co se pořád směje. Rozpovídám ji a dozvídám se pěkné věci.
Pana Emila d'Audiffreta požádali, aby z tohoto hotelu odešel, protože si sem vodil padlé ženy a sousedé si stěžovali na rámus, který v noci u sebe tropil.
„A večeřel tady?" zeptala jsem se.
„Ó! ne, jen v noci, protože vidět nebylo, no ne, do jeho pokoje."
„Aha!"
Vím to od pokojské z druhého patra, kde bydlel, zuřila na něj, protože jí nikdy nic nedal, jen tomu sluhovi, a přitom všechno dělala ona, protože u něj je vždycky všechno v nepořádku a všechny věci se mu válejí, bačkory, všechno, všechno.
Fuj! má drahá, bavit se se služebnictvem, fuj!
Ano, fuj! ale od nynějška se budu bavit pořád, člověk se dozví velmi zajímavé věci.
Když ta žena odešla, začala jsem radostí poskakovat jako šílená. Ach! kdyby byl maškarní ples, jak bych mu já napovídala věcí!
Ale je tu jedna věc. V kartách pro toho mizerného chlapa je vždycky karta cesty. Že bych přijela do Nice a nezastihla ho? To by bylo ošklivé. Ale co naděláš, lepší to než jeho pohrdání, a ostatně co bych v Nice dělala, musím přece do Říma.
Nevím proč jsem si vzala do hlavy, že Záhadný dnes večer přijede do Paříže. Ale vlak v sedm hodin nám přiveze jen dopis od mámy; nikdy mě dopisy z domova nezajímaly, nikdy jsem je nečetla...! a teď, hle, se chvěji a jsem úzkostná, kdykoli nějaký dopis dostanu.
A nemůžu nepřiznat, že je to kvůli Záhadnému, ve Schlangenbadu to bylo zrovna tak, protože teta vždycky psala o Giroflovi. Dnes večer jsem úzkostná nadarmo, máma se o něm ani slovem nezmiňuje.
Že bych ho doopravdy milovala? Copak já vím! Konstatuji fakta, víc říct nedokážu.
K vlastní hanbě přiznávám, že kdybych věděla, že je Záhadný jinde než v Nice, ani bych se tety neptala, co ten dopis obsahuje, ani by mi nezáleželo na tom, jsou-li v něm nějaké novinky, nebo ne.
Je to ohavné, vždyť on na mě plive.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále „Connaissez-vous le pays..." — počátek Mignončiny árie z opery Mignon (Ambroise Thomas podle Goetha), píseň o touze po jihu.