❦
Pátek 19. listopadu 1875
Vendredi, 19 novembre 1875
„Přijďte dnes večer k nám,“ řekla máma Záhadnému, když jsme ho naposledy potkali.
— Venez ce soir chez nous, dit maman au Surprenant, la dernière fois que nous l’avons rencontré.
„Mnohokrát děkuji, madam,“ odpověděl Záhadný, „ale dnes večer mám ve městě spoustu věcí na práci a musím se kvůli obchodům sejít s celou řadou lidí, jindy večer milerád.“
— Je vous remercie beaucoup, Madame, répondit le Surprenant, mais ce soir j’ai une quantité de choses à faire en ville, et un tas de monde à voir pour des affaires, un autre soir avec plaisir.
„Ó! jindy večer,“ řekla máma, „to už nikdy nebude, protože pozítří moje sestra a dcera odjíždějí.“
— Oh ! un autre soir, dit maman, ça ne sera jamais, car après-demain ma sœur et ma fille partent.
„Ne! vážně! Ale ne, vy neodjíždíte. Slečna neodjíždí, viďte, že neodjíždíte, slečno?“
— Non ! vrai ! Mais non, vous ne partez pas. Mademoiselle ne part pas, n’est-ce pas que vous ne partez pas, Mademoiselle ?
„Ale ano, pane, odjíždím.“
— Si fait Monsieur, je pars.
„Ale za týden se vrátí,“ přerušila ho máma.
— Mais elle revient dans une semaine, interrompit maman.
„Ó! tak tedy,“ zvolal Záhadný, „tak tedy jeďte, jeďte rychle, pryč s vámi, hned, hned.“
— Oh ! alors, s’écria le Surprenant, alors partez, partez vite, allez-vous en tout de suite, tout de suite.
Proč to tak řekl? Mizerný pes, jen počkej!
Pourquoi a-t-il parlé ainsi ? Fichu chien va !
Ach! ti Audiffretové, ti Audiffretové!
Ah ! ces Audiffret, ces Audiffret !
A vlastně všichni! Ten mizerný syn je sám o sobě hrůza a ta mizerná dcera, jeho sestra, která o mně tak ošklivě mluvila: „Promluvím o tom s Emilem, není dobré stýkat se s lidmi bez jmění a bez pověsti, kteří se nemohou vrátit do Ruska,“ — tohle řekla. Ó, ohavná holka. Když má člověk matku, která plodí děti s nosy, jaké má Emile, a které mžourají očima, neměl by mluvit tak zvysoka.
Mais tous ! Le fichu fils est une horreur par lui-même, et la fichue fille, sa sœur, qui a si mal parlé de moi: Je vais en parler à Emile, il n’est pas bien de fréquenter des gens sans fortune et sans réputation: ils ne peuvent pas rentrer en Russie,- voilà ce qu’elle dit. O fille abominable. Quand on a une mère qui fait des enfants qui ont des nez comme Emile et qui clignent des yeux, on ne parle pas si haut.
Ne, ale jen považte ten věčný proces, který mě pronásleduje! Bože můj, Ty jediný víš, jak hluboce mě tyhle pomluvy rmoutí a urážejí.
Non, mais voyez-vous cet éternel procès qui me poursuit ! Mon Dieu, vous seul savez à quel point ces calomnies me chagrinent et m’offensent.
Ale co! Ne, tohle jsem říct nechtěla. Jsem dnes večer hovorná, povídám si s tetou, stěžuji si na Marii Audiffretovou, a ona mi odpovídá, že Marie Audiffretová je holka z ulice, špína. Trvám na tom, že si zaslouží všechny tresty za to, že si o mně, aniž mě zná, jen na základě ohavných klevet, utvořila špatné mínění, a hlavně za to, že o mně nestoudně rozšiřovala pomluvy.
Mais bah ! Non ce n’est pas cela que je voulais dire. Je suis en verve communicative ce soir, je bavarde avec ma tante, je me plains de Marie Audiffret, elle me répond que Marie Audiffret est une fille de la rue, une ordure. Je lui soutiens qu’elle mérite tous les châtiments pour avoir, sans me connaître et se basant sur des caquetages abominables, formé une opinion mauvaise de moi, et surtout pour avoir médit indignement de moi.
Popadnu list papíru a píšu:
Je saisis une feuille de papier et écris:
Starý mizerný pse!
Vieux chien fichu !
Tvá dcera už nemiluje Gnoma,
Ta fille n’aime plus Gnom,
Je zamilovaná do portýra Italského divadla, který je velmi hezký — a tohle posílám do Nice Dině, ať to odešle, jako by to přicházelo z Nice.
Elle est amoureuse du suisse du théâtre Italien, qui est fort beau, et j’envoie cela à Nice à Dina qu ira le faire partir comme venant de Nice.
Dnes ráno se mi chtělo výt, ale zarazila jsem se, příliš by to připomínalo psy. Vzdychám a směji se.
J’avais envie de hurler ce matin, mais je me suis arrêtée ce serait trop comme les chiens. Je soupire et je ris.
Je to zábavné.
C’est amusant.
„Bože,“ řekla jsem včera tetě, „vy si tedy myslíte, že bych mohla být zamilovaná! Co chci já, to je bohatství. Jestli mi buší srdce, tak když vidím nádherné kočáry a skvostné koně, a jestli mě něco dojímá, je to touha tohle všechno mít.“
- Dieu, dis-je hier à ma tante, vous croyez donc que je puis être amoureuse ! Ce que je veux moi, c’est la richesse. Si mon cœur bat, c’est lorsque je vois des voitures superbes et des chevaux magnifiques, si je suis émue c’est d’envie d’avoir tout cela.
Ne, madam, i kdybych někoho milovala, ten přepych, který tu vidím, by mě velmi rychle vyléčil. Buď mě neznáte, nebo předstíráte, že mě neznáte.
Non, madame, si même j’aimais quelqu’un, le luxe que je vois ici me guérirait bien vite. Vous me connaissez pas ou vous faites semblant de ne pas me connaître.
Nikdy jsem nemluvila pravdivěji a teta byla přesvědčena a začala mě utěšovat, počítat, snažit se sehnat další peníze, aby uspokojila mé potřeby.
Jamais je n’ai dit plus vrai, et ma tante fut convaincue, et se mit à me consoler, à calculer, à tâcher d’avoir encore de l’argent pour satisfaire mes besoins.
Zbožňuji, když je někdo ochotný.
J’adore quand on a de la bonne volonté.
Ale poslyšte, pořádnou odbočku udělala ta železniční trať, která mě vede k vévodovi z Hamiltonu. Mluvím o tom proto, že včera se mi náhle vybavil tak krásný a tak nesrovnatelný, že jsem z toho ještě celá bez sebe.
Mais écoutez, elle a fait une fameuse déviation, la ligne de chemin de fer qui me conduit vers le duc de Hamilton. J’en parle parce que, hier, il s’est tout à coup présenté à mon esprit si beau et si incomparable que j’en suis encore toute saisie.
Ó! ale nestydím se, ten muž za odbočku opravdu stojí, je to rozkošný chlapec, jen jedno mě mrzí — že o mě nestojí.
Oh ! mais je n’ai pas honte, l’homme vaut une déviation en vérité, c’est un adorable garçon, un seule chose me fâche c’est qu’il ne veuille pas de moi.
To je pobuřující.
C’est outrageant.
Jeho sestra, jeho mizerná sestra, ta holka, co se honí za nějakým operním tenorem. Ta příšerná holka!
Sa sœur, sa fichue sœur, cette fille qui court après un ténor d’opéra. Cette fille affreuse !
To ona způsobila, že už nepřichází! No vida, už blouzním. To, co tu říkám, je nesmysl, ano, vždyť kdyby miloval, jaká sestra nebo jaký ďábel by mu zabránil přijít?
C’est elle qui a fait qu’il ne vient plus ! Bon, voilà que je divague. Ce que je dis là est absurde, oui, car s’il aimait quelle sœur ou quel diable l’empêcherait de venir ?
Stejně se na tu Nicejku zlobím k smrti.
Tout de même, je lui en veux mortellement à cette Niçoise.
Den jsem strávila mezi Laferrièrem a Worthem. Je to převelice zajímavé, protože ty hadříky jsou umění, talent, věda! Hadříky dovedené k takové dokonalosti, to je... to je... to je cukříček1. Jak je život protivný, když člověk nemá aspoň tři sta tisíc franků renty.
J’ai passé ma journée entre Laferrière et Worth. C’est plein d’intérêt, car les chiffons forment un art, un talent, une science ! Les chiffons à ce degré de perfection, c’est un... un... un sucre. Que c’est embêtant la vie, quand on n’a pas trois cent mille francs de rente au moins.
Dávám si ušít tucet šatů, pár klobouků, pláště a stát! To je nesmysl! Člověk by neměl být kvůli takovým věcem v úzkých. Ó, peníze, peníze! Potřebuji je. Vezmu si jakéhokoli manžela, jen když mi je dá.
Je me fais une douzaine de robes, quelques chapeaux, manteaux et halte-là ! C’est absurde ! On ne devrait pas être gêné par ces choses-là. 0 l’argent, l’argent ! Il m’en faut. Je prendrai n’importe quel mari pourvu qu’il m’en donne.
„A v šestnácti letech má takové nápady!“ zvolá teta.
— Et c’est à seize ans qu’elle a de pareilles idées ! s’écrie ma tante.
„Ano, madam, ne v šestnácti, ale už od třinácti, odjakživa.“
— Oui, Madame, non pas à seize ans mais depuis treize ans, depuis toujours.
Láska se najde všude a zadarmo, takže o tu mi nejde.
L’amour se trouve partout et pour rien, ce n’est donc pas lui qui m’inquiète.
„Jste blázen,“ řekne mi teta.
— Vous êtes folle, me dit ma tante.
„I já si to myslím, ale co naplat?“
— C’est aussi mon avis, mais que faire ?
„I když nebudete deset nocí spát, žádné bohatství tím nepřibude,“ dodá ještě, „tak už si jděte lehnout!“
— Si vous ne dormez pas dix nuits la richesse n’en viendra pas davantage, me dit-elle encore, allons couchez-vous !
„Ach! to je k zoufání! Ta Marie Audiffretová a ty peníze! Madam, musíte mě provdat!“
— Ah ! c’est navrant ! Cette Marie Audiffret, et cet argent ! Madame il faut me marier !
„Za Emila?“
— Avec Emile ?
„Kdepak, ten se mi nehodí. Ó! za pár dní mi bude sedmnáct! Jiná by se radovala, já nad tím pláču! Je hrozné stárnout, myslela jsem, že mi bude pořád šestnáct!“
— Non pas, il ne me convient pas. Oh ! dans quelques jours j’aurai dix-sept ans ! Une autre se réjouirait, moi j’en pleure ! C’est abominable de vieillir, je croyais que j’aurai toujours seize ans !
Bože, už ani nevím, co říkám. Můj román pokračuje, bude pěkný.
Dieu, je ne sais plus ce que je dis. Mon roman se continue, il sera gentil.
Jdu spát.
Je vais me coucher.
Jak je život protivný, když člověk nemá aspoň tři sta tisíc franků renty!
Que c’est embêtant la vie, quand on n’a pas trois cent mille francs de rente, au moins !
škrtnutoMohla bych Audiffretovi klidně říct jako (pokračování nečitelné)
V Paříži hloupnu, už se ani neoblékám — ale jak se taky oblékat, když člověk celé dny obchází obchody, byť v kočáře.
Je m’abrutis à Paris, je ne m’habille plus, mais le moyen de s’habiller en allant aux magasins, en voiture il est vrai.
Napsala jsem dnes večer hromadu hloupostí, mám myšlenky strašně popletené, a hlavně ten román, mám nechat zamilovat? tu... ne, je zbytečné o tom tady mluvit, nikdo by tomu nerozuměl, zítra ráno se tomu budu věnovat.
J’ai écrit un tas de bêtises ce soir, mes idées sont très embrouillées, et le roman surtout, vais-je faire aimer ? la... non, c’est inutile d’en parler ici, on ne comprendrait rien, je m’en occuperai demain matin.
Právě jsem poslala Dině další dva dopisy, aby je odeslala; první:
Je viens d’envoyer à Dina pour qu’elle les expédie encore deux lettres, la première:
Opsaný dopis · Lettre anonyme de Marie à Emile d’Audiffret, novembre 1875Nešťastníku! Shniješ a nikdy nebudeš korunován za ctnostnou pannu!2
Malheureux ! Tu pourriras et ne seras jamais couronné rosière !
a druhý:
et la seconde:
Opsaný dopis · Lettre anonyme de Marie au père d’Emile d’Audiffret, novembre 1875Starý sešlý blázne! Tvůj mizerný syn shnije a nikdy nebude korunován za ctnostnou pannu.
Vieux fou fourbu ! Ton fichu fils pourrira et ne sera jamais couronné rosière.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále „un sucre“ (doslova „cukr“) — oblíbený Mariin výraz pro něco rozkošného až k dokonalosti. ↩
Pozn. překl.: V originále „couronné rosière“. „Rosière“ byla dívka v obci vyhlášená za nejctnostnější a slavnostně korunovaná věncem z růží. Marie užívá ženský titul záměrně, aby Audiffreta zesměšnila a upřela mu mužnost. ↩