Čtvrtek 18. listopadu 1875

Paříž 1875, Hôtel Splendid
H[is] G[race] t[he] D[uke] o[f] Hamilton]
Kniha 50.
od čtvrtka 18. listopadu 1875 do 25. prosince 1875
Paříž, Hôtel Splendid, 104, od 28. listopadu v Nice, promenáda des Anglais 55 bis, v mé vile
T.P.L.
Alex. Dumas
[Na okraji: Sešit, který čtenáři udělají dobře, když přeskočí. Neobsahuje nic než úvahy o Audiffretovi.]
Štvaná, vyčerpaná, zničená!
Ty hadříky pohltí mě i moje peníze. Ale právě kvůli tomu jsem přijela do Paříže, a člověk má dělat věci pořádně. Snad ani nemusím dodávat, že si nedávám šít nic barevného, všechno bílé. Budu mít... ne.
Cítím se smutná, podrážděná, často by se mi chtělo plakat, ale jsou to hlouposti. Působí to na mě jistým dojmem, bydlet tam, kde bydlel ten ničema.
U společné tabule potkávám Winslowa a jeho matku. S tetou mluvíme o Záhadném. Říká mi, že se bude dvořit Leechové, která je hezká jako panenka a velmi bohatá. A já už na Leechovou žárlím a zuřím, protože jsem viděla, s jakým zápalem mu onehdy večer v Opeře odpovídala.
Ne, vážně, je to šťastný smrtelník, ten můj Niçan. Všude ho hýčkají, všechny ženy po něm házejí očima. Ó! ale v Opeře to bylo tak zjevné, sotva vstoupil k Leechové, hned celá ožila, jako já, když přicházel k nám. A on to vidí. Jak je šťastný. Chtěla bych být jako on.
Jestli si ji nevezme, bude to další dívka, kterou pomstí moje rány holí! Mizerný chlapík, jen počkej!
Kdyby mě milovali tak, jako milují jeho, dělala bych totéž co on. Zamilují se do něj hned, ne-li pravou láskou, tak něčím, co se lásce velmi podobá.
A teď se začnu trápit kvůli Leechové! Objevila jsem u sebe novou vlastnost, žárlím jako ďáblice, všem bych vyškrábala oči, ne, nechme si to na později.
Večer jdeme na „La Créole", nový Offenbachův úspěch. Judic je rozkošná, ale trpím vedrem a nestoudnými pohledy několika mužů. Sotva jsem opustila Nice, myslím na návrat a nemyslím na nic jiného. Dobře je mi jen v Nice. A teď si, prosím vás, nezačněte myslet hromadu hloupostí; ta věc, na kterou myslíte, mi Nice kazí a nepřitahuje mě k němu, právě naopak. Mám Nice ráda kvůli němu samému a na celém světě není rozkošnějšího místa.
Už nekouřím, což mě uvádí do špatné nálady, ale zakazuji si kouřit, a tak nekouřím.
Už Audiffreta nemiluji, jen jsem ponížená, to je celé, ne, ještě jsem do něj [Škrtnuto: velmi] zamilovaná, a ostatně nedělám nic, abych přestala, baví mě to.
Člověk vzdychá, chce se mu plakat, stává se poetickým, ale stejně dobře jí; člověk tak dobře rozumí těm milostným nicotnostem, které herci ze sebe sypou, a to, čeho si dřív nikdy nevšiml, teď proniká až na dno srdce a nachází tam své místo. Ne, vážně, je to převelice zajímavé, ta láska.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky.